2. kapitola

30.03.2013 12:24

„Zatracenej skřítek, Pottere. Měl bys ho lépe vychovat, tohle by si neměl dovolit. Odejít bez povolení a uprostřed vyprávění,“ vykřikl znechuceně Draco Malfoy.

„Nech toho, Draco. Ten skřítek nám pomáhá, nemusel nám říkat vůbec nic. Nevěděl jsem, že domácí skřítci mají takovéto schopnosti,“ okřikl svého syna Lucius.

„Mají pane,“ řekla Hermiona. „Zabývám se jejich životem už od druhého ročníku a můžu vám říct, že je to fascinující historie. Krátura mluvil pravdu. Mnohokrát jsem mluvila s Dobbym a několika dalšími skřítky. Víte, fascinovala mě především ta pátá generace a podle všeho jsou to opravdu nositelé stoletých tradic, kouzelnických tradic. Znají všechny důležité etapy, smlouvy a dohody. Dokonce úzce spolupracují se skřety při nejasnostech v dědickém právu...“

„Och, slečno, Gragerová, váš výzkum byl zřejmě velmi důkladný a jsem si jist od které události se odvíjí. Nicméně, jakkoliv je to zajímavé téma... Měli bychom najít ty sochy. Viděl někdo z vás něco, co by se podobalo sochám?“ Přerušil Hermionin výklad Snape a obrátil se na zbytek skupinky, která vášnivě diskutovala o právě vyslechnutém příběhu.

Když uslyšeli Snapeův sametový a chladný hlas, zmlkli a věnovali mu pozornost. Tázavě se podívali jeden po druhém a svorně zavrtěli hlavami.

Harry se zklamaně podíval na své společníky, opravdu si nevšimli těch hadů? Možná se mu to jen zdálo a udělá ze sebe pitomce, když to řekne... ale co, v očích nejméně tří členů jejich společnosti pitomec je a tohle je důležité.

Odkašlal si: „Tedy, já jsem viděl sousoší hadů,“ řekl nesměle a strnul pod Snapeovým pohledem.

„Kde? S Luciusem jsme kontrolovali celý prostor a žádné sousoší jsme neviděli,“ zeptal se ironicky Snape.

„Tamhle, pane. Přímo za vámi. Myslím, že jsou to dva hadi, ty dva sloupy tamhle a to podloubí nahoře... proplétají se a jsou to jejich hlavy,“ řekl váhavě Harry a rychle dodal: „Možná se pletu, když mluvím Hadím jazykem, možná pak chvíli vidím hady.“

Snape a Lucius Malfoy si pozorně prohlíželi sloupy, stejně jako zbytek skupiny.

„Jo, myslím, že má pravdu. Ty sloupy mi tedy vůbec nepřipomínají hady, ale ta hlava vpravo je určitě hadí,“ vykřikl nadšeně Dean.

„Pottere,“ řekl váhavě Snape a přiblížil se k mladíkovi. „Věřím vám, ale jen s obtížemi vidím tu hlavu vpravo. Zkuste nějaké odhalovací kouzlo v hadím jazyce. Možná nám to pomůže,“ řekl tiše.

Harry se na něj překvapeně podíval. „Já můžu kouzlit v hadím jazyce? Nevěděl jsem to, nikdy jsem to nezkoušel..“

„Pottere,“ povzdechl si Snape. „Umíte Hadí jazyk a je samozřejmé, že v něm umíte i kouzlit. Možná budete muset trochu pozměnit zaklínadlo, ale výsledek bude stejný.“

„Dobře, pane,“ řekl rozhodně Harry a postavil se před sochu.

Merline, co jí mám říct? Tohle jsme se ve škole neučili.

Mám jí říct ať je viditelná? Ale to přece je.

Nebo aby se před nimi objevila? Ne, to taky ne, přece před nimi stojí.

Ne tahle socha je důležitá, ale není jediná. Krátura přece řekl, že viděl sochy a to znamená, že ta .. že to místo je úplně jiné, než si on a všichni ostatní myslí.

Nejednou věděl, že by udělal chybu, kdyby poslechl Snapea.

Určitě, nechtějí přece vidět jen tu sochu, chtějí vidět celou tu místnost, tak jak ji vytvořil Salazar.

„Pottere? Na co čekáte, to zaklínadlo!“ Přikázal mu Snape.

„Ne, pane. Napadlo mě.. Počkejte, zkusím to jinak,“ řekl překvapené skupince a pozorně si prohlížel okolí. Hledal místo, ze kterého mohl vidět celou místnost. Ano, tamhle, stejné místo odkud Snape a Malfoy kontrolovali celý prostor.

Harry se postavil a bedlivě sledoval celé místo před sebou. Ano, určitě je to tady, vidí celou jeskyni i jezírko a za jeho zády je jen tmavá chodba, kterou sem přišli.

Napřáhl hůlku, najednou věděl co má říct, ale něco bylo špatně. Cítil to..

Jistě, jeho přátelé..

„Pojďte sem. Musíte se postavit za mě. Ta místnost musí být prázdná, musí být v takovém stavu v jakém ji opustil Salazar Zmijozel.“

Malá skupinka jeho přátel ho váhavě poslechla a postavila se za jeho záda.

„Co chcete udělat, Pottere?“ Zeptal se ho tiše Snape.

„Chci odhalit celou tu místnost, ne jen tu sochu,“ řekl rozhodně Harry.

„Pottere, to je hloupost! Nepotřebujeme místnost, pro nás je důležitá socha. Spotřebujete ohromné množství magie na tak velký prostor...“

„Jo, já vím. Pomůžete mi, profesore?“ zeptal se Harry.

Snape ho chvíli sledoval a nakonec přikývl a postavil se za jeho záda.

Harry cítil jeho teplé, pevné tělo. Nepřekvapilo ho to, bylo mu to důvěrně známé z jejich spolupráce v bitvách. Věděl, že se na muže za sebou může zcela spolehnout. Slyšel jeho pravidelný dech a cítil ruce na ramenou, cítil, jak do jeho těla proudí Snapeova magie..

Zavřel oči.

Věděl.

Tahle chvíle změní nejen jeho život.

Změní život jeho a Snapea.

Změní život Draca a Hermiony.

Změní život bratrů Weasleových a život Seamuse a Deana.

Změní i život a osud Luciuse Malfoye.

Ale věděl, že to přijmou, byl to jejich osud.

Doufal, že to přijmou a odpustí....

Cítil a vnímal jejich sílu, jejich magii.

Slova začala automaticky syčivě plynout z jeho rtů:

„Šššskolo Salazara Zmijozzzela ukažž ssse nám ve sssvé původní podobě, neboť my jssme ti, kteří jssme předurčeni probudit tvého Pána. My jssme ti, kteří obnoví mocc a sssílu kouzzelnicckého sssvěta. Já jssem ten, kterého si zzzvolil tvůj Pán před tisíci roky. A sse mnou je ten, který je sssoučassným Pánem. Ssvazuji sssvůj život ss jeho, dobrovolně a ochotně. Jssem jeho a sslibuji, že budu věrným sslužebníkem tvého Pána, ssstejně jako mí přátelé, kteří ssspojí ssvůj osssud a život sss tvým. Sssyn ssstarého a čissstého rodu sse sspojí sss dívkou, ježs ho rodem není rovna, vššak její moudrosst ssse vyrovná jeho původu. Pak bratřři zse sstarého klanu sse ssspojí sss bratry v duchu ssvém, jenž nepodlehájí zzákonům a ssspolu tvořit budeme pevný zzáklad a novou naději pro nový ssvět. Pro tvého Pána je tu Pán, pochází z rodu, který jesst roven jeho a ssspojeni ssspolu v sssíle a lássce dossáhnou toho, o čem už dávno sssnil tvůj Pán.“

Harryho tělem proudila magie, vnímal ji, cítil každý záchvěv.

Bylo to nádherné, opojné, bylo to jako by se na okamžik sám stal magií.

Její síla rostla a Harry věděl, že to není jen jeho a Snapeova magie, ale že je to síla všech kteří tady byli s ním.

Celou jeskyni zaplavilo světlo v které se proměnila jejich magie a začalo pokrývat povrch celé jeskyně. Pokrylo každý milimetr té rozsáhlé plochy, vniklo do každé skuliny.

Před jejich očima se začal objevovat úplně jiný prostor.

Stále to byla jeskyně, ale krápníky pokrývaly celý strop a jasně osvětlovaly místo pod nimi. Kolem jezírka se objevila malá hráz a všude byla spousta soch.

Harry spustil ruce, byl vyčerpaný a kdyby ho Snape nezachytil, složil by se na zem.

Jejich skupinka byla u sebe a každý z jeho přátel pevně svíral svou hůlku a překvapeně se rozhlíželi.

„Páni, Harry! Dokázal jsi to. Odhalil jsi školu Salazara Zmijozela,“ vykřikla nadšeně Hermiona. „Tady se vzdělávali naši zakladatelé, v těchto prostorách vznikla škola kouzel. Podívejte, tamhle v tom rohu, tam se učili,“ pokračovala nadšeně.

Hary se s pomocí Snapea dopotácel ke kameni, který připomínal lavičku a vyčerpaně se posadil. Byl slabý, ale jeho oči zářili radostí. „My jsme to dokázali, Hermiono, sám bych toho nebyl schopen. Vy jste posílili moji magii. Jak jste věděli, že to potřebuji?“

„Nevěděli jsme to, Pottere. Když jsem tě viděl, najednou jsem si byl jistý, že potřebuješ mou pomoc a spolu se mnou ti pomohli i ostatní. Jak jsi věděl, co máš říkat?“ Zeptal se Lucius Malfoy a opřel se o kámen.

„Taky jsem to nevěděl, ale když jsem stál před tou sochou... Věděl jsem, že to nesmím udělat. A pak... bylo to jako by mě někdo vedl, najednou jsem věděl, co mám dělat i co mám říkat. Bylo to... nevím, jako bych to měl schované ve svém nitru a já jsem jen dovolil, aby se to mohlo dostat na povrch,“ řekl slabě Harry. Nikdy se necítil tak unavený, vyčerpaný, tak slabý. Zavřel oči.

„Severusi, doveď ho do jezírka, vrátí mu sílu,“ řekl tiše Draco Malfoy.

Snape se překvapeně podíval na svého kmotřence. „Jak to víš?“ Zeptal se ostře.

Draco jen pokrčil rameny. „Prostě to vím. Vím, že ta voda je léčivá, vlastně si myslím, že bychom tam měli jít všichni,“ řekl s povzdechem mladík, Chytil Harryho za jednu paži a tázavě se podíval na svého kmotra.

Snape ho chvíli pozoroval, ale pak odevzdaně pokrčil rameny a uchopil mladíka za druhou paži a spolu ho vedli k jezírku.

„Musí se vysvléct, jezírko se nesmí znečistit,“ řekl s jistotou Draco a začal sundávat Potterovi boty.

Snape mu začal váhavě sundávat hábit a rozepínat špinavou černou košili. Draco mu mezitím stáhl kalhoty a mladík před nimi najednou ležel jen ve slipech.

Draco ustoupil a tiše řekl: „Musí být úplně nahý a ty taky. Pak ho vykoupej v jezírku, ponoř mu na chvíli i hlavu. Pomůže mu to, vím to.“

„Ty nepůjdeš?“ Zeptal se Snape a vysvlékal si svůj černý hábit.

„Půjdu, ale později. S ním musíš jít ty. Je tvůj,“ řekl záhadně Draco a Snape se zarazil nad jeho slovy.

„Cože? Co tím myslíš, Draco?“

„Severusi, prosím, vykoupej ho. Až se probere, vysvětlí nám to. Já víc nevím, ale je důležité, abyste v tom jezírku byli spolu,“ řekl Draco a jeho šedé oči byly naplněny jistotou a rozhodností.

Snape ho ještě chvíli váhavě pozoroval, pak jeho pohled zalétl k mladíkovi, který ležel v bezvědomí na zemi.

Přikývl a začal ze sebe prudce sundávat zbytek oblečení, Draco odcházel, ale ještě se ohlédl a viděl, jak Snape zvedá mladíkovo nahé tělo a po schůdkách s ním jde do jezírka.

Harry cítil, jak teplo prostupuje celé jeho tělo. Připadalo mu, jako kdyby to nádherné teplo chtělo naplnit jeho prázdnotu. Dodávalo mu energii a vracelo sílu. Vnikalo mu do očí a do uší, najednou se mu zdálo, že nemůže dýchat. Prudce zalapal po dechu a zamával rukama. Otevřel oči a chvíli se zmateně rozhlížel kolem sebe.

Kde to je?

Najednou si vzpomněl a rozhlédl se kolem.

Ležel ve vodě v kameny obloženém jezírku a jeho tělo nadnášela teplá voda a jednou rukou ho lehce držel Severus Snape.

Ale proč ho drží Snape? Proč je nahý? Merline, proč jsou oba nazí? Ptal se polekaně sám sebe.

„Klid, Pottere. Jezírko vám vrací sílu, uzdravuje a dobíjí magii,“ promluvil tiše Snape.

Jeho sametový hlas pohladil Harrymu duši, najednou mu nevadilo, že je nahý.

Mělo to tak být.

„Co se stalo?“ Zeptal se ještě trochu omámeně.

Snape na něho upřel své tmavé oči. „Co se stalo? Pottere, ztratil jsi spoustu magie, když jsi odkrýval Zmijozelovu školu. Kdybychom ti nepomohli... Mohl jsi zemřít!“

„Jo, asi, ano. Ale vyšlo to, ne? Nevěděl jsem co to se mnou udělá, ale vím, že jsem udělal jedinou možnou věc,“ řekl trochu omluvně Harry.

Překvapilo ho, když ve Snapeově hlase uslyšel obavy.

„Jsi hlupák, Pottere. Měl jsi nám říct, co chceš udělat, mohli jsme to prodiskutovat a...“

„Ne, nemohl. Musel jsem to udělat právě v té chvíli, pak už by se to nepodařilo. Vím to. Ty slova... Nebyla moje, bylo to, jako by někdo mluvil mými ústy a řídil moje pohyby. Nebránil jsem se tomu, věděl jsem, že to tak má být.“

Snape se na něj ohromeně díval. „Co jsi vlastně říkal?“ Zeptal se zvědavě. „Pamatuješ si to?“

„Ano, každé slovo. Ale.... řeknu to, až budeme s ostatními. Musí jít taky sem, nabrat sílu a očistit se,“ řekl Harry s náhlou jistotou, postavil se na nohy a jemně se vymanil ze Snapeova sevření.

Pomalu šel ke břehu a natáhl se pro své oblečení. K jeho překvapení mu zmizelo pod rukama a na jeho místě ležel jemný, černý hábit. Rozpačitě ho držel v ruce a tázavě se díval na Snapea, který stál vedle něho a v rukou držel podobný kus oblečení.

Jeho oči sklouzly na Snapeovo tělo...

Polkl a rychle si na sebe natáhl hábit, který se přizpůsobil jeho tělu a lehce ho obepínal.

Váhavě se znovu podíval na Snapea a s úlevou zjistil, že už je taky oblečený.

Černý hábit byl z nějaké jemné látky trochu připomínající hedvábí a zahaloval celé jejich tělo. Od krku k pasu je těsně obepínal a pak se zvolna vlnil až ke kotníkům. Byl černý, jen Harry měl na rukávu jemný červenozlatý proužek. Snapeovo oblečení vypadalo podobně, jen jeho lemování bylo zelenostříbrné.

Jejich hůlky ležely na zemi a oba muži je zvedli a schovali je do širokého rukávu.

Harry váhavě opustil jezírko a spolu se Snapem se vrátil ke svým společníkům, kteří je už netrpělivě vyhlíželi.

Harry k nim přistoupil a nevšímal si jejich překvapení. Klidně vyzval Draca a Hermionu, aby šli k jezírku.

Hermiona zčervenala, ale poslechla, Harry viděl Draca jak se galantně otáčí na druhou stranu, zatímco Hermiona se vyslékala. Překvapilo ho, že vidí jen jejich siluety, jezírko se zřejmě postaralo i o intimitu svých uživatelů.

Oba se po chvíli vrátili a měli na sobě stejné oblečení jako Harry a Snape.

Jako další přišli na řadu Weasleyovi a Seamus s Deanem. Když se koupali, ozývaly se z vody výkřiky a celou jeskyní se rozléhal smích. Za chvíli se však i oni vrátili, tváře měli červené z bujarého dovádění ve vodě a na sobě měli také černé hábity s čevenozlatým lemováním.

Jako poslední šel do vodní lázně Lucius Malfoy, který se vrátil velmi brzy a byl oblečený podobně jako ostatní.

Podívali se po sobě, vypadalo to, že i tady jsou rozdílné koleje, sice jenom dvě...

Harry se postavil a přešel k místu, kde byl velký stůl a kolem něho židle. Vypadaly jako nové, přestože už byly určitě stovky let staré.

„Posaďte se prosím. Rád bych vám řekl, co se dnes stalo při tom, když jsem odkrýval Zmijozelovu školu,“ řekl hlasitě a přerušil rozvernou debatu dvojčat, kteří si dobírali Draca Malfoye a Hermionu.

Ohromný prostor se ponořil do ticha, všichni se opravdu posadili a pozorně poslouchali.

Harry jim slovo od slova tlumočil slova, kterými před chvílí odhalil Salazarovu školu.

Ticho se stalo tíživějším a Harry se nervózně zavrtěl na své židli, zatímco ostatní si ho nevěřícně prohlíželi a on se na ně omluvně usmál.

„Vím, že to zní jako naprostý nesmysl a nedává to žádný význam, ale.., když jsem začal kouzlit.. ty slova se mi prostě nějak dostala na mysl, nepřemýšlel jsem nad tím, co říkám. Říkal jsem jen to, co jsem věděl, že musím.“

Lucius na mladíka upřel své šedé oči. „Pleteš se, Pott.. Harry. Ta slova dávají smysl. Jsou převzata ze starých, téměř zapomenutých, rituálů. Severus je určitě zná také, ale je překvapivé, že jsi je použil ty. Ty rituály jsou staré, velmi staré a velmi svazující..“

„Svazující? Jak to myslíte? Nechtěl jsem nikomu ublížit, jen jsem chtěl, aby se objevila ta škola a..?“ přerušil ho Harry, ale poslušně zmlkl, když ho Malfoy zarazil netrpělivým gestem ruky.

„Napište ta slova na pergamen a okopírujte to pro ostatní,“ poručil tiše, ale jeho slova byla důrazná a Harry se nezmohl na odpor.

Hermiona mu podala kus pergamenu.

„Psala jsem to, když jsi mluvil, jen se podívej jestli je tam všechno,“ řekla klidně a lehce ho pohladila po ruce.

Harry rychle přeletěl krátký text, dopsal jen pár slov a pergamen vrátil Hermioně.

Jedno mávnutí hůlkou a před každým se objevil popsaný kus pergamenu.

Lucius Malfoy se na něj podíval a pokýval hlavou. „Dobře, vypadá, že je to přesně tak, jak jsem si myslel. Severusi, zkusím to vysvětlit a kdyby tě něco dalšího napadlo, můžeš mě doplnit. Všechny ostatní prosím o klid,“ řekl a vážně se podíval na skupinku mladých lidí.

Postavil se ještě jednou se krátce podíval na kus pergamenu ve své ruce.

„První část toho... zaklínadla je myslím každému jasná. Pánem se v minulosti označovali významní lidé, v našem případě je to ředitel školy a potom, na konci je tím zřejmě míněna hlava rodu. Vypadá to, že Salazar Zmijozel se chce opravdu probudit k životu, jak nám říkal skřítek, sice nevím, jak by to bylo možné, ale to sem teď nepatří. Potter je ten, který to má dokázat spolu s naší pomocí. Nechápu, proč jsou tu zavazující sliby.  Potter použil zcela správnou formuli ve které se spojil se Severusem. Další část je náš společný závazek pomáhat a spojit se se Salazarem. A pak jsou zde sliby partnerství – Draco a slečna Grangerová, dále to vypadá na čtveřici a pak se odkazuje i na mě, jsem současná hlava rodu Malfoyů a mám se spojit v nějakém svazku se Salazarem a splnit něco, o čem snil .“

Lucius Malfoy se odmlčel a podíval se na svoje společníky, všichni mlčeli a zdálo se, že s ním souhlasí.

Snape se postavil, chvíli si je přemýšlivě prohlížel. „Myslím, že vysvětlení je správné, ale nyní je pro nás důležité, jak moc se cítíme být zavázáni tímto slibem. Škola se nám odhalila na základě tohoto slibu, ale dokážeme ho dodržet? Můžeme a chceme ho dodržet?“ Zeptal se Snape a podle mlčení svých společníků se zdálo, že položil otázku, nad kterou přemýšleli všichni.

Jako první se zvedl Draco Malfoy. „Nevím, jestli to dodržíte všichni, ale já se tím cítím zavázán. Hermiono?“ Zeptal se a podíval se na dívku, která seděla po jeho boku.

Hermiona zčervenala, ale postavila se a tiše, ale rozhodně řekla: „I já s tím souhlasím, dodržím svou část slibu a spojuji se s Dracem v partnerství.“

Draco se trochu omluvně usmál na svého otce, který měl na obličeji kamennou masku, ale po chvíli kývl na souhlas. Vypadalo to, že mladíkovi se ulevilo a jemně stiskl Hermioninu ruku.

Harry měl najednou podezření, že mezi těma dvěma to víc než trochu zajiskřilo už mnohem dřív.

Ihned poté se zvedl Gerge Weasley a vesele prohlásil: „I my dodržíme ten slib a nebude to pro nás žádný problém. Všichni už určitě tušíte, že to spolu už nějakou dobu táhneme a pro nás se tím nic nemění,“ vyslovil nahlas to, co už opravdu všichni věděli a jeho společníci s ním tiše souhlasili.

Luicius Malfoy se znovu postavil. „I já jsem ochotný spojit svou sílu se Salazarem, nemám k nikomu žádné závazky a souhlasím,“ řekl klidně.

Oči všech se upřely na Harryho a Severuse. Pro Harryho to bylo o to těžší, že on vyslovil zaklínadlo, kterým se zavázal nejen on, ale i jeho společníci. Rozpačitě se zvedl a podíval se na Snapea.

Celou tu dobu, co seděli u tohohle stolu nad tím přemýšlel a nevěnoval moc pozornosti Luciusově výkladu, ani slibům svých přátel.

Snape byl jeho učitel už sedm let a většinu té doby ho Harry upřímně nesnášel. Ale letošní rok byl jiný. Po Brumbálově smrti se Snape stal ředitelem Bradavic, veřejně ohlásil svou sympatii s Brumbálovou politikou a spolu s Luciusem Malfoyem se stal aktivním členem řádu.

Harryho život se změnil, snape ho začal učit. Opravdu učit a nejen Nitrobranu, ale i pokročilou obranu. Byly to zajímavé hodiny a i když byl Snape stále stejně sarkastický a přísný, Harryho pohled na něj se změnil... uznával Snapeovi vědomosti a částečně pochopil i jeho sarkastické a urážlivé poznámky. Párkrát se dokonce přistihl, že ho Snapeova ironie těší a že je mu v jeho společnosti příjemně. Ale to je pořád hrozně málo pro vybudování nějakého vztahu.

Pochopil, že jeho vztah se Snapem má být jiný než ty zbývající...

„Pottere? Než se rozhodnete... Chci, abyste věděl, že naše pouto má být mnohem silnější. V jejich případě se jedná jen o pouto partnerské, ale my...“

„Jo, vím to. Nebo aspoň tuším. Ty slova jsou jasná, vím, že se to nedá zrušit, ale... Já už jsem ta slova řekl, pane. A stojím si za tím, co jsem řekl, dostojím svému slibu,“ řekl Harry rozhodně a podíval se Snapeovi do očí.

Snape jen lehce přikývl a řekl: „Velmi nebelvírské a pošetilé řekl bych. Nicméně i já souhlasím se svazkem a přijímám ho,“ řekl nahlas a zřetelně.

V jeskyni se zablesklo a na prstech všech se objevily tenké, zlaté prstýnky s malým kamínkem uprostřed. Harryho a Snapeův kámen byl smaragd. Hermiona a Draco měli na svých prstenech krvavě rudý granát, a na prstenech čtveřice se objevil diamant a jeho broušené plochy hrály všemi barvami.. Jen Luciusův prsten zůstal čistě zlatý.

Dvojčata se snažila sundat prsten , ale po chvíli to vzdala, protože i když se prstenem dalo lehce otáčet, sundat se jim ho nepodařilo.

Snape se na ně pohrdavě zadíval a ironicky řekl: „Myslím, že bychom si teď měli odpočinout. Všichni jsme téměř vyčerpali svou magiii a někteří i zbytky zdravého rozumu a myslím, že všichni potřebujeme odpočinek. Navrhoval bych několik hodin spánku a pak bychom mohli prozkoumat jeskyni?“ 

Vypadalo to, že všichni s jeho plánem souhlasí.

Snape se ještě chvíli dohadoval s Malfoyem o nutnosti držet hlídky, ale nakonec to společně zavrhli. Z venku jim nebezpečí nehrozilo a jeskyně se zdála být bezpečná.

Chvíli se dohadovali nad místem, kde by mohli přespat a nakonec vyhrála hráz jezírka, kde bylo teplo od vody a navíc to vypadalo, že dlažba pod hrází je vyhřívaná vodou z jezírka.

Harry si vytáhl svou starou deku a rozpačitě se rozhlédl po svých společnících. Hermiona si něco tiše šeptala s Dracem a ten ji jemně hladil po ruce. Mezi dvojčaty ležely Dean a Seamus a všichni k sobě byli těsně přitisknuti.

Lucius Malfoy seděl kousek od Draca a Hermiony a zamyšleně sledoval dvojici, která jeho pohledy nevnímala, nebo nechtěla vnímat.

Snape se posadil na břeh jezírka a zamyšleně se díval do vody.

Harry se k němu váhavě přiblížil, deku měl smotanou pod paží.

„Pottere?“ Zvedl Snape obočí.

„Hm.. neruším, pane? Není tam pro mě místo a podle té... toho.. no...“

„Stále stejně stejně bohatá slovní zásoba, že?“ Usmál se Snape a pohodlně si natáhl nohy.

Harry se po chvíli váhání posadil vedle něho. „Profesore?“ Zeptal se rozpačitě.

Snape mlčel, ale vypadalo, to že je ochotný odpovědět na jeho otázky.

Harry nesměle začal. „Mal... Tedy pan Malfoy, říkal, že v tom zaklínadle byla použita slova starého rituálu. Můžu se zeptat jakého?“

Následovala chvíle ticha.

Harry si dokázal představit Snapeův výraz, ačkoliv nenašel odvahu se na něj podívat.

„Pottere, ty idiote! Přísahal jsi a nevíš co?“ zeptal se Snape a v jeho hlase bylo slyšet, že by nejraději použil daleko ostřejší slova.

„Ne, nejde o můj slib. Myslel jsem vážně, to co jsem řekl, každé slovo. Opravdu. Jen by mě zajímalo, čemu ten rituál původně sloužil.“

Snape mlčel a Harry už ani nedoufal v odpověď.

„Ten rituál..., ne, to není to pravé slovo. Ve skutečnosti to nebyl rituál. Byl to slib. Slib poslušnosti, věrnosti a ochoty se učit. Byl to slib podrobení. Nebyl moc častý, protože se nedá zrušit ani od jednoho z .. účastniků. Je podobný manželskému slibu, ale mezi partnery nemusí nikdy dojít k intimnímu sblížení. Magie partnerů se spojí a jsou mnohem silnější, oba, ale hlavně ten, který slib přijal. Obvykle se tento slib používal při uzavírání míru, kdy se poražený tímto slibem zavázal vítězi. Učil se od něho, magie svazku zaručovala, že vítězi neublíží a ani se ho nebude snažit ohrozit a zároveň předá vítězi i část svých schopností a přijme jeho.“

„Takže... vy teď máte nějaké moje schopnosti, profesore? A já vaše?“

„Ano, Pottere. Ale neznamená to, že jste získal nadání pro lektvary nebo černou magii a že budete všechno hned umět. Budete se muset učit, tak jako předtím a postupně získat vědomosti a využít moje nadání, které jste přijal. Stejně jako já se budu muset naučit používat to vaše,“ dokončil trochu kysele Snape.

„Možná... profesore, umíte hadí jazyk?“ zeptal se najednou hadím jazykem Harry, a přitom nenápadně pozoroval hadí ornament na kraji bazénu.

„Samozřejmě, že neumím. Musím se učit a není jisté, že jste mi předal i tuto schopnost,“ zasyčel mu v odpověď Snape.

Harry se usmál a podíval se na Snapea. „Umíte, pane. Právě jste mi odpověděl hadím jazykem,“ řekl vesele.

„Cože? Mluvil jsem normálně a...“

Harry si užíval zmatený výraz na Snapeově tváři. Nestávalo se často, že by Snape byl překvapený.

„Ne, odpověděl jste mi hadím jazykem. Taky jsem dlouho nevěděl, že ho umím. Dlouho mi připadalo, že mluvím normálně, ale používal jsem ho automaticky, když jsem viděl hada, nebo ho slyšel.“

Snape mlčel a zamyšleně se díval do vody. Chtěl si vyzkoušet svou novou schopnost a tak se podíval na hadí ornament a soustředěně řekl: „To je opravdu zzzajímavé, ale myssslím, že je čass jít ssspát.“

„Výborně, professsore. Vidíte, že to umíte? A sssouhlasssím ss vámi, je čass spát,“ zasyčel mu v odpověď Harry, natáhl se vedle staršího muže a přehodil přes sebe svou deku.

Snape mlčel. 

Potter měl pravdu, umí hadí jazyk. 

Když soustředěně poslouchal, jak mluví , slyšel ho.

Usmál se.

Možná to nebude tak špatné mít Pottera na krku, pomyslel si a položil se vedle mladíka.

Netrvalo dlouho a jeskyně se ponořila do ticha, bylo slyšet jen pravidelné oddechování spáčů.

Nikdo z nich se nevzbudil, když se ozvalo tiché prásknutí a v jeskyni se objevil starý, stářím shrbený skřítek.

Pozorně se podíval na spící skupinky a spokojeně se usmál, když zahlédl jejich prsteny.

Přistoupil ke stěně se sochou dvou spojených hadů a položil na ni vrásčité ruce.

„Už brzy se dočkáš, můj Pane. Tohle jsou opravdu ti, kteří tě probudí. Svázali s tebou své životy i svůj osud. Udělám to, co ti slíbili moji předkové, ukážu jim cestu, “ řekl tiše starý skřítek.

Najednou cítil pod svými dlaněmi tlukot srdce.

Byl tam, určitě.

Nemýlil se.

Nemohl.

Cítil to,slabě a tlumeně.

B UCh, Buch........

Pod svými dlaněmi a pod kamennou stěnou slyšel pravidelný tlukott srdce.

S tichým prásknutím zmizel a po chvíli se vrátil s Kráturou a zásobami na další den. V tichosti naskládali jídlo na stůl a stejně tiše odešli.

Diskusní téma: 2. kapitola

Prosím pokračuj

Datum: 31.08.2017 | Vložil: Oansie

Ahoj,
Je to úžasné dufam aj keď málo lebo je dosť dlho od poslednej kapitoly že to dopiseš.
Ak sa tu objavis tak ťa prosím skús znova písať.

:)

Datum: 18.09.2014 | Vložil: marketa

Byla bych moc ráda za pokráčko, ale asi se ho nedočkám. Škoda :(

krásný příběh

Datum: 04.07.2014 | Vložil: krauka

Zdravím, úžasně píšeš, doufám že se k tomu vrátíš a dopíšeš. Chce to nutně pokračování :-)

pokračovanie? *smutne pozerám*

Datum: 11.05.2014 | Vložil: Jackson

Ahoj, nechceš v tejto poviedke pokračovať? Je skutočne kvalitná a bola by škoda ju nechať ladom... Som rada, že som na ňu narazila, ale som aj mierne sklamananá, pretože tuším, že pokráčko nebude.

haloooo

Datum: 25.03.2014 | Vložil: kutaki-chan

kde jsi ? kde je další dílek ? je to super, pokračuj !

:)

Datum: 05.11.2013 | Vložil: market

Ahoj přidej prosím další díl. Je to moc skvělá povídka

hurá další kapča

Datum: 15.07.2013 | Vložil: delatrix

no musím říct, že ta první kapitola byla o moc lepší, ale i tak se nemohu dočkat Salazara a co se stane s ministerstvem a zrádným Ronem

***

Datum: 31.03.2013 | Vložil: anneanne

Tak moc jsem se bála, že povídku už nedopíšeš.Je to nádherné dobrodružství plné fantazie.Moc se těším na jakýkoliv příspěvěk na tvých stránkách.

Datum: 30.03.2013 | Vložil: Hajmi

Severiusi, díky za novou povídku. Objevila jsem ji teprve dnes a okamžitě jsem zhltla obě kapitoly. Zatím musím říci, že jsem nadšená, vypadá skutečně zajímavě a jsem opravdu zvědavá, jak to bude klapat, až se vzbudí Salazar.
Jinak ti moc držím palce v tvém osobním životě a věz, že spousta nás používá psaní, jako únik, nebo úlevu ze svých problémů. Z vlastní zkušenosti ti mohu potvrdit, že ve spojení s časem to opravdu pomáhá.

!!!!

Datum: 30.03.2013 | Vložil: CorCaroli

Bezvadný...

1 | 2 >>

Přidat nový příspěvek