4. kapitola

 

Harry se probudil se a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Tohle přece není ložnice Nebelvíru, pomyslel si. Našel svoje brýle a nasadil si je, rozhlédl se kolem a uvědomil si, kde je. Ale kde je Snape?

Vyhrabal se z přikrývky a na zemi viděl ležet ručník, který včera odhodil. Jiné oblečení neviděl. Omotal si ho tedy znovu kolem pasu a prošel dveřmi do druhého pokoje. V křesle seděl Snape, oblečený stejně jako on. Před ním byla bohatá snídaně, ale Snape si jí nevšímal, v rukou držel Denního věštce a zamračeně ho četl.

„Dobré ráno, pane.“ řekl Harry

„Hm.. Dobré, Harry..moc dobré není. Tenhle plátek by měli zakázat.“ znechuceně odhodil noviny na zem.

Harry se po nich zvědavě podíval, na vrchní straně zahlédl svoji a Severusovu fotku a obrovské červené titulky hlásaly do světa 

 

Mír v kouzelnickém světě, Harry Potter a Severus Snape zárukou míru, Svatba století.

 

Harry se posadil do druhého křesla a na talíř před sebou si nabral hromadu ovesné kaše.

Začal jíst. Po chvíli si všiml, že ho Snape znechuceně pozoruje.

„No, co se divíte? Rostu, jsem ve vývinu.“ řekl trochu omluvně Harry s plnou pusou a  při tom vypadlo pár drobků.

„To ti nebrání v tom, aby jsi se u stolu choval slušněji. A s plnou pusou se nemluví, pak to kolem tebe vypadá jako na smetišti.“

Harry se na Snapea zamračeně podíval, uznával, že má trochu pravdu, ale on většinou u jídla pospíchal, aby stihl přijít včas na hodiny. Byl už to jeho zvyk, spořádat to, co má na talíři co nejrychleji. Pokrčil jen rameny a pokračoval v jídle už pomaleji. Snape pomalu ukusoval svoji topinku se šunkou a sýrem. Oba už byli skoro po snídani, když dovnitř vešel Malfoy.

Snape zvedl obočí nad blonďákou nezdvořilostí. Ten se jen omluvně pousmál a řekl:

„Pán s vámi chce mluvit, hned.“

„To je sice hezké, Luciusi. Ale jak sám vidíš, nemáme žádné vhodné oblečení. A takhle se procházet po hradě nemůžeme, jak jistě uznáš.“ odpověděl mu sarkasticky Snape.

Malfoy se zamračil, mávl hůlkou a před oběma muži se objevily jejich, jak říkal Harry, košile.

Rychle se oblékli a šli za Malfoyem.

Ten je dovedl před velké, černé dveře, zaklepal a po vyzvání všichni tři vstoupili. Voldemort byl ještě v posteli. Před sebou měl velký tác se snídaní.

Snape a Malfoy poklekli, Harry chvíli zaváhal, ale pomalu poklekl po boku svého brzy manžela. Voldemort je nechal klečet a nerušeně se věnoval snídani. Harry se koutkem oka rozhlížel po místnosti. Byla také zelená, jak jinak, že? Kombinace zelené a černé se stříbrnou, ale byla impozantní.

Postel, ve které Voldemort seděl, byla černá s tmavě zelenými závěsy, které byly i na oknech. Černý koberec se stříbrným vzorem hadů, byl příjemně měkký. Kolem celé místnosti byly knihy. Stovky knih. U okna stál ebenový stůl s jedinou židlí.

Voldemort dojedl a tác zmizel, usadil se pohodlněji v posteli a zadíval se na trojici mužů klečících před ním. Jeho věrný  služebník a dědicové. Snad díky nim něco z něho přežije. Pečlivě naplánoval každičký okamžik, doposud měl všechno pod osobní kontrolou. To se za chvíli změní. Jakmile se přemístí na místo svatby, bude kolem plno lidí a kolem něho osobně plno bystrozorů, kteří ho už nepustí. Musel se ujistit, že ty dva má plně pod kontrolou, že ho opravdu poslouchají. Byl si jistý pouze Luciusem, ten už svou věrnost dokázal. Usoudil, že si zaslouží malou odměnu.

„Luciusi, příteli postav se.“ řekl tiše a Malfoy beze slova poslechl.

„Severusi, Harry vstaňte.“ oba muži také mlčky poslechli a Voldemort pokračoval.

Harry se podivil, neslyšel žádný zvuk, Voldemort neotvíral ústa a přece mu rozumněl. Telepatie? Asi ano, pomyslel si, u krevních kouzel se to často stává.

„Severusi, Lucius toho pro mě poslední dobou hodně udělal a zaslouží si tvoje poděkování. Polib ho!“

Harry nevěřil vlastním očím, Snape opravdu přešel k druhému muži, který trochu ustoupil a podíval se tázavě na svého pána. Na jeho němý pokyn zůstal stát a Snape mu vtiskl na tvář letmý polibek. Ovšem Voldemort nebyl spokojený. „Řekl jsem, že toho udělal mnoho. Určitě to umíš líp.“ Snapeovy rty se opět přiblížili k blonďákovi a Harry viděl dlouhý, vroucný polibek, při kterém mu v žilách začala proudit krev.

„Výborně Severusi. Teď ty, Harry. Lucius vám bude pomáhat a zaslouží si  trochu pozornosti i od tebe. Běž k němu a polib ho, pořádně.“

Harry se opatrně přiblížil k vysokému šlechtici. Nechtěl ho políbit, ale něco ho k tomu nutilo, krev mu vřela v žilách. Musel si stoupnout na špičky, aby dosáhl na Luciusova ústa. Políbil ho a otřásl se odporem. Jeho rty byly chladné, jako by byl z kamene, pomyslel si Harry.

Voldemort pokračoval

„Pohlaď mu tvář a vlasy. Výborně, Harry. Teď ramena, ano to je ono. Tak, to stačí.“

Voldemort se na chvíli odmlčel. Zdá se, že rituál pracuje dobře a všechno je v pořádku. Dokonce i telepatie se projevila u obou. O této možnosti svým zajatcům nic neřekl, i když Severus nevypadal překvapeně, když ho slyšel ve své hlavě. O Severusovi nepochyboval, ale Harry je přece jen nezralý a mladý. Asi opravdu bude silný kouzelník, pomyslel si. A to je jedině dobře, protože teď je můj, bude hájit moje zájmy a bojovat na mé straně.

„Teď je to naposledy, co spolu mluvíme, později se s vámi budu moci spojit telepatii, ale velice nerad bych ji použil mezi lidmi. Doufám, že se nepokusíte o žádnou hloupost. Jak jste viděli, mám vás plně pod kontrolou. Po mé smrti vás Lucius seznámí s mojí poslední vůlí. Budete ji dodržovat a bojovat za mé zájmy všemi prostředky. Je vám to jasné?“

Oba muži přikývli. Zřejmě to stačilo, protože si je zkoumavě prohlédl a pokračoval:

„Půjdete s Luciusem, připravil jsem vám, s jeho pomocí oděv na svatbu. Nachystejte se a Lucius vás vyzvedne asi hodinu před obřadem. Přeneseme se všichni dohromady. Svatba se bude odehrávat v Bradavicích a Brumbál pro nás připravil speciální přenášedlo, které nás pustí bradavickými štíty. Upravili Famfrpálové hřiště, které je dost velké, aby mohlo přijmout očekávané davy diváků. Bohužel, potom už se asi neuvidíme, ale Lucius na vás dohlédne.“

Rukou jim pokynul, že můžou jít a pomalu se zvedal s postele. Posadil se na židli u stolu a pomalu si znovu pročítal svou poslední vůli. Snad na nic nezapomněl. A pokud proběhne i svatba v pořádku bude mít skoro vyhráno. Zítra zemře, ale po jeho smrti se kouzelnický svět  bude divit....

 

Mezitím Harry a Severus došli v doprovodu Malfoye do svého pokoje. Ten se na ně posměšně podíval a smyslně si olízl rty. Harry se otřásl. Dokonce i Severus vypadal znepokojeně. Ty polibky u Voldemorta.....Zajímalo by ho, co je v poslední vůli. Rozhodl se, že dnes nad tím nebude uvažovat, bude se s tím muset vyrovnat po Voldemortově smrti.

„Luciusi, mohl bys nás, prosím nechat o samotě, rádi bychom se připravili na obřad a tvou asistenci nepotřebujeme.“

Malfoy se na ně ještě jednou posměšně pousmál a ukázal k ložnici: „Máte tam slavnostní hábity. Doufám, že se vám budou líbit. Oddávat vás bude Brumbál. Trval na tom a jako člen Starostolce na to má právo. Takže se můžete připravit na velkolepý obřad. Všichni víme jak Albus miluje velkolepé obřady.“

Ani jeden z mužů Malfoyovu arogantní řeč nekomentoval, a tak odešel.

Harry přešel do ložnice a opravdu. Na posteli leželi dva nádherné, černé hábity, k nim tam byla pro každého sněhově bílá košile a černé kalhoty. Harry se zarazil, když uviděl i vázanku s barvami svojí koleje, vedle ní ležela i zelená kravata Zmijozelu.

Snape odešel do koupelny a Harry se posadil do křesla. Přemýšlel, vůbec se mu nelíbila nastávající situace. S odporem si vzpomněl na to, co se stalo před chvílí. Dokonce byl tak trochu Voldemortovi vděčný, že mu jako budoucího manžela vybral Snapea a ne Malfoye, když si vzpomněl na ledové rty, otřásl se. A Snape....vypadal docela spokojeně, po celou dobu Voldemortovi skoro neodporoval, snad jen chvíli, na začátku. Pak to vypadalo, že se smířil s tím, že bude jeho manželem. Zradil snad taky Brumbála? Bude ho mít úplně pod kontrolou, nebude moci udělat skoro nic bez jeho svolení. A navíc ta telepatie, o tom se ani jeden nezmiňoval. Harry věděl ze školy, že při některých krevních kouzlech se to může stát. Nikdy si ale nepředstavoval, že by se něco takového stalo zrovna jemu.

Přestal se hrabat ve svých vzpomínkách, za chvíli uvidí svoje přátele, Brumbála. Bude tam sice spousta lidí, ale snad si najde chviličku, aby mohl být s nimi. Tajně doufal, že Brumbál to bude moci nějak zařídit.

Dveře do koupelny se otevřely a Snape vstoupil do pokoje. Harry překvapením otevřel pusu a hlasitě polkl. Snape vypadal.....fantasticky: černé vlasy měl umyté a učesané, jemně se mu vlnili kolem obličeje a padaly na bílou košili, ta obepínala jeho svaly a mizela v černých kalhotech, které mu padly jako druhá kůže.

Snape pobaveně zvedl obočí, když viděl Harryho výraz.

„Pottere, jestli jste si mně už dostatečně prohlédl, můžete se jít taky trochu zkulturnit.“ řekl pobaveně.

Harry zčervenal a rychle popadl svoji hromádku a skoro utekl do koupelny. Pomalu se osprchoval, vychutnával si teplou sprchu a vodu dopadající na jeho tělo. Nechtělo se mu končit, ale vyrušilo ho bouchání na dveře a Snapeův hlas. „Na tvém místě bych raději končil, Harry. Za chvíli je tady Lucius a ten nebude váhat a půjde za tebou dovnitř.“

Harry rychle zastavil sprchu, utřel se a pomalu se oblékal.  Snažil se učesat vlasy, ale moc se mu to nedařilo. Jako vždy měly svůj vlastní názor na hřeben a dělaly si co chtěly. Povzdechl si a koukl na

sebe do zrcadla.

Vešel do pokoje k Snapeovi a všiml si, že si ho starší muž taky důkladně prohlíží, posměšně na něj mrkl a Snape si znechuceně odfrkl.

Oba si oblékali vrchní černé pláště, když vstoupil Lucius Malfoy. Byl oblečený do tmavě šedého hábitu se stříbrnou košilí. Vlasy měl pečlivě učesané, v ruce držel svou pověstnou hůlku. Netrpělivě pohlédl na oba muže před sebou. Znechuceně zasyčel, když viděl Harryho rozcuch, jak jeho účes jednou nazvala Hermiona. Jinak jejich oblečení nekomentoval, asi je považoval za adekvátní. Mávl svou pěstěnou rukou ke dveřím. Harry a Severus vyšli vstříc svému osudu.

Byli znovu v místnosti bez oken, Malfoy netrpělivě přecházel po místnosti. Otevřely se dveře a vstoupil Voldemort. Byl oblečený celý v černém a jeho bílý obličej s touto barvou ostře kontrastoval. Vypadal unaveně a jeho červené oči byli jako bez života. Pomalu k nim přistoupil a pečlivě si oba prohlédl. Spokojeně kývl hlavou a podal Malfoyovi ….dětskou panenku? Aha, přenášedlo, pomyslel si pobaveně Harry. Malfoy se na tu věc v rukou svého pána podíval s odporem a štítivě ji vzal do ruky. Čtyři muži se pevně chytili dětské hračky.

Známé trhnutí Harrymu napovědělo, že přenášedlo se aktivovalo.

Prudký náraz a najednou byli v nějakém stanu. Otevřenými dveřmi Harry zahlédl travnaté pozemky u Bradavického hradu. Harry klopýtl a byl by upadl, kdyby ho Snape nezachytil. S povděkem se zadíval na svého už brzy  manžela. Rozhlédl se okolo, všude bylo plno bystrozorů v červených hábitech, kteří je ihned obklopili. Harry a Severuse z jejich obklíčení vysvobodil příchod ředitele. Oba muži na něj překvapeně koukali. Už si zvykli na prapodivné hábity svého ředitele, ale ten co měl na sobě teď, všechny hravě překonal. Byl zelený, se srdíčky, ale ta srdíčka byla tvořena vždy z malého hada a lva. Harry si nemohl pomoct, ale musel se usmát. Ten dětský vzorek mu připomínal mudlovské dětské pyžamo. Všiml si, že i Snapeovi zacukaly koutky úst, ale možná to byla jen křeč, protože kdo, kdy viděl, že by se jejich učitel usmál?

Harrymu se trochu ulevilo, ředitel je tady, tak snad bude vše v pořádku. Opadlo z něj trochu napětí a rozhlédl se po stanu. Kolem Voldemorta stálo asi deset bystrozorů a pečlivě ho sledovali, hůlky měli vytažené a připravené k obraně.

Jednu stranu stanu tvořilo obrovské sklo, před ním stál malý kouzelník, který Harrymu trochu připomínal profesora Kratiknota. Hůlkou ukazoval na zrcadlo a to se poslušně zaostřovalo na různá místa venku. Vypadalo to jako mudlovská kamera a televize v jednom.

Brumbál konečně promluvil: „Tak chlapci moji, už jste zase tady. Oba dva a v pořádku, jak vidím. Svatba se bude odehrávat venku na tribuně, ale tady budeš mít veškeré pohodlí, Tome.“ obrátil se na Voldemorta. Ten k Harryho údivu nic nenamítal a posadil se do připraveného křesla. Kolem něj se rozestoupii bystrozorové. Voldemort si jich nevšímal.

Ředitel je odvedl ze stanu a oni šli za ním. Všude bylo plno lidí, kteří se k nim snažili dostat, když je viděli. Od davu je chránil zřejmě nějaký ochraný štít, protože nikdo z nich se k nim nemohl přiblížit. Pomalu si razili cestu davem a došli k famfrpálovému hřišti, uprostřed něho byla obrovská bílá tribuna, ozdobená květy a svíčkami. Na místech diváků se tísnily davy lidí, všichni chtěli na vlastní oči vidět dva hrdiny, kteří zajistí mír.

Brumbál je nechal stát kousek od vyzdobené tribuny a pomalu, slavnostně vystoupal na tribunu. Harry se ulekl, když uslyšel v hlavě Voldemortův hlas: „Tak jak se vám to líbí, chlapci? Opravdu velkolepé, že? Sám bych to nezařídil líp. Nesnažte se o žádné hlouposti, pořád mám venku i tady dost Smrtijedů připravených k boji. Nechte se v klidu oddat a všechno bude v pořádku. Já zítra zemřu a už se nikdy neuvidíme.“ Harry se podíval na Severuse, který mu pohled opětoval, zřejmě Voldemorta slyšel taky.

Harry začal podléhat panice, když uslyšel první takty svatebního pochodu. Snape ho naštěstí chytil pevně za ruku. Nechal se vést. Šli pomalu k tribuně a vystoupali těch pár schůdků nahoru. Harymu to připadalo jako věky, než byli konečně nahoře. Rozhlédl se kolem sebe, přímo naproti nim seděli učitelé a žáci Bradavic. Harry viděl profesorku McGonagallovou, Kratiknota, Hagrida. Ve druhé řadě seděli jeho spolužáci. Vypadali smutně a zaraženě, Harry si stihl všimnout, že Hermiona má v očích slzy. Byl podivně dojatý, jeho přátelé jsou tady a mají o něho strach. Povzbudivě se na ně usmál.

Do reality ho vrátil hlas starého ředitele, zesílený kouzlem.

„Vážení přítomní, milí přátelé, kolegové a žáci.

Sešli jsme se tady, abychom zpečetili mír a naplnili všechny podmínky k jeho vytvoření. Harry James Potter a Severus Tobias Snape na sebe vzali nelehkou úlohu. Oni jsou zárukou míru v tomto světě. Mají zajistit tolik vytoužený mír svým sňatkem. Měl jsem tu čest oba muže dobře poznat.

Mají všechny dobré vlastnosti potřebné k tomuto závazku: chytrost, vytrvalost, čestnost, sílu. A já pevně doufám, že ve svém srdci mají i tu nejdůležitější – lásku.“

Harry uslyšel, jak se v jeho hlavě Voldemort posměšně zachechtal, nevšímal si toho a dál poslouchal ředitelův hlas.

„Ano, slyšíte dobře. Lásku. Co bychom byli, my všichni, bez lásky. Každý máme nějakou – ke své rodině, rodičům, práci, přátelům. Ale nejvzácnější je láska jednoho k druhému. Tento cit má sílu překonat všechny nástrahy, dodává nám sílu bojovat a vytrvat. A právě tento cit přeji našim dvěma hrdinům.

Stojí tady, před námi a jsou připraveni a ochotni na sebe vzít nelehkou povinnost. Dělají to z lásky. Z lásky k nám se vzdávají svojí svobody a nezávislosti, ve prospěch nás všech, pro mír.“

Starý ředitel se odmlčel a pozorně si prohlédl dav na tribunách. Mnoho lidí mělo v očích slzy dojetí.

Někde z dálky opět zazněl svatební pochod, který postupně sílil a ředitel pokračoval v obřadu.

Sešli jsme se zde, abychom byli svědky svatby. Harry James Potter a Severus Tobias Snape se rozhodli spojit svoje životy.

Pokud je mi známo nic vašemu sňatku nebrání. Táži se tě proto Severusi Tobiasi Snape, bereš si dobrovolně  Harolda Jamese Pottera za svého manžela?“

„Ano, beru.“ Snapeův hlas byl pevný a jistý.

„Přijímáš dobrovolně jeho lásku a slibuješ, že s ním budeš v dobrém i zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“

„Ano, přijímám.“

„Budeš s ním sdílet svůj majetek, tělo i magii?“

„Ano, budu.

„Harolde Jamesi Pottere, táži se také tebe, bereš si Severuse Tobiase Snapea za svého manžela?“

„Ano, beru.“

„Přijímáš dobrovolně jeho lásku a slibuješ, že s ním budeš v dobrém i zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“

„Ano, přijímám.“

„Přijímáš dobrovolně jeho lásku a slibuješ, že s ním budeš sdílet svůj majetek, tělo i magii?“

„Ano, budu.“

„Rozhodli jste se pro společné příjmení Snape. Severusi jsi ochotný dát své jméno Harrymu?“

„Ano, jsem.“

„Harry, přijímáš jméno Snape a slibuješ, že mu budeš dělat čest?“

„Ano, slibuji.“

„Severusi Snape, tvůj manžel není plnoletý. Bereš na sebe odpovědnost za jeho činy a slibuješ, že se o něho budeš starat a chránit ho?“

„Ano, slibuji.“

„Harry, přijímáš svého manžela i jako svého ochránce?“

„Ano, přijímám.“

Potom považuji vaše manželství za uzavřené a právoplatné. Můžete si vyměnit prsteny.

Brumbál mávl hůlkou a objevili se před ním dva prsteny z červeného zlata. Harry třesoucími prsty vzal malý kroužek a nasadil ho svému manželovi na prsteníček. Stejným pohybem mu Snape navlékl prsten na jeho prst. Oba poklekli a Brumbál jim svázal ruce bílou širokou stuhou, která se pomalu vpíjela do jejich rukou.

„Tak jako tato stuha svázala vaše ruce, ať vaše láska spojí vaše srdce. Můžete povstat a vyměnit si první manželský polibek.“

Snape se naklonil nad Harryho a políbil ho. Oba uslyšeli Voldemortův hlas: „Polibte se pořádně, udělejte jim divadlo, ať si mají o čem povídat.“

K Harryho údivu ho nic nenutilo, aby poslechl. Ale než se nad tím stihl zamyslet, cítil na svých ústech Severusův jazyk. Poddal se tomu polibku, protože chtěl. Ne proto, že musel. Podíval se na Severuse a viděl v jeho očích....prosbu? Pochopil, že má mlčet. Malinkým přikývnutím dal najevo, že rozumí. A bude mlčet i když se mu chtělo křičet radostí. Voldemort nad ním nemá moc. Doufal jen, že to není dočasné.

Brumbál se s úsměvem díval na polibek, vycítil z něho vášeň a potěšilo ho to.

Vzal oba novomanžele kolem ramenou a řekl: „Dámy a pánové, dovolte, abych vám představil manžele Snapeovi, pana Severuse Tobiase Snapea a pana Harolda Jamese Snapea.“

Z diváckých míst se rozlehl ohlušující potlesk a jásot. Začaly bouchat petardy a k nebi vzlétly ohňostroje. Kouzelnický svět se chtěl bavit.

Brumbál si zjednal ještě chvíli klidu: „Dámy a pánové na pozemcích hradu je připraven malý banket. Upozorňuji však všechny, že vstup do hradu je přísně zakázán. Děkuji vám za pozornost a přeji příjemnou zábavu.“

Brumbál odváděl Severuse a Harryho směrem ke stanu, kde byl Voldemort. Ten stále seděl v křesle a pozoroval, jak se lidé venku bavili. V jeho očích byl podivný lesk. Harry se otřásl, Voldemort vypadal jak hladová kočka, kdyby teď zaútočil.......

Voldemort zachytil jeho obavy a posměšně se na něho podíval: „Neboj se, Harry. Dal jsem své slovo a dodržím ho. Vy dva jste naši část dohody dodrželi, tedy jednu část. Zbývá jen váš sňatek naplnit, pak bude mírová smlouva platná.“

Harry zčervenal a  všiml si, že ani Snapeovi to nebylo moc příjemné. Asi s naším sňatkem není tak nadšený, jak jsem si myslel. Oba neochotně přikývli, na znamení, že i tuto část dohody dodrží.

Voldemort se pohodlně rozvalil v křesle, všechno šlo podle plánu. Ti dva se opravdu vzali, jsou pod jeho mocí a mají v sobě jeho krev, která mu zajistí, že budou pokračovat v jeho díle.

Přistoupil k němu Brumbál s Kingsleym: „Tome, my jsme naši část dohody splnili a mírová smlouva bude v platnosti dnes večer. Jsi na řadě s tvou částí, soudní dvůr si přeje tvoji smrt přesně o půlnoci. Nechci říci, že je mi to líto, zasloužíš si to. Ale pokud máš nějaké poslední přání a bude v mých silách je splnit....“

„Hm...Brumbále, velkorysý jako vždy. Ne, nemám žádné poslední přání. Kdo bude svědkem mé smrti?“

„Já, Kingsley a celá nová vláda včetně pana Malfoye.“

„Dobře Brumbále, rád bych ještě chvíli zůstal. Ale před tím, než vypiji jed, chci tvoje ujištění, že došlo ke konzumaci manželství.“

„Jistě, Tome. Doufám, že ti bude stačit jejich slovo? Myslím, že při tomto.....hm...při této situaci by svědci nebyli vhodní.“

„Brumbále, nač ty rozpaky? Myslím, že bych našel mnoho lidí, kteří by byli rádi svědky, jak ty říkáš, této situace. Ale uklidním tě, bude mi stačit Severusovo a Harryho slovo.“

„V pořádku, jsem rád, že jsme se domluvili. Harry a Severus by teď mohli jít ven, mezi lidi. Doprovodí vás pár bystrozorů. Za chvíli bude slavnostní oběd na hradě, budete se ho muset zúčastnit a potom.....“

„Rozumím, Albusi a myslím že pa..Harry také.“ odpověděl pochmurně Snape a pokračoval, „Harry budeš se mnou, nehneš se ode mě ani na krok. Je ti to jasné?“

Harry se zarazil a Voldemort se zachechtal, „Severusi, tak se mi líbíš. Tak je to v pořádku, jen ho drž pořádně na uzdě a nepovol.“ řekl škodolibě.

Harry se zamračil, neočekával sice, že se Snape změní, ale chtěl jít ke svým přátelům. A se Snapem..., nedokázal si představit, jak budou jeho spolužáci reagovat. Jen Neville určitě zaleze někam, kde bude co nejméně nápadný.

Chtěl protestovat, ale umlčel ho jediný pohled na nesmlouvavý výraz v obličeji jeho manžela. Jen přikývl, že je mu to jasné. Přijal nabízenou ruku a spolu vyšli ven. Tam je přivítal ohlušující jásot. Harry kolem sebe viděl samé rozesmáté obličeje. Opodál viděl svoje spolužáky jak se dívají jeho směrem. Chtěl jít k nim, ale zastavila ho pevná ruka jeho manžela.

„Kam si myslíš, že jdeš? Řekl jsem spolu, beze mě ani krok a myslel jsem to vážně.“

„Ale tam je Ron a Hermiona a moji spolužáci, chtěl bych jít za nimi. Pane, prosím...“

„Ne, Harry. Tamhle stojí moji kolegové a tvoji učitelé. Půjdeme k nim, potom budou na řadě tví přátelé. Ano?“

Harry se na Snapea překvapeně podíval. On je opravdu ochotný jít s ním za jeho přáteli? Tázavě se na něho podíval.

„Nějak to přežiju. Navíc, pořád jsem ještě učitel a můžu strhávat body.“ odpověděl Snape na němou otázku.

Pomalu popošli k učitelům. Přivítali je rozpačité obličeje. Samozřejmě i oni měli radost z konce války, ale také znali Harryho a Severuse. Věděli o jejich vzájemné nesnášenlivosti. Nevěděli jak mají reagovat a tak jim jen stiskli ruce a popřáli mnoho štěstí.

Profesorka Mc Gonagallová si Harryho přitáhla k sobě a řekla: „Jsem na vás pyšná, mladý muži. Přijal jste na sebe nelehkou roli, ale chci vám jen říct, že Severus Snape není špatný člověk. Je náladový, arogantní a panovačný, ale když se vám podaří nahlédnout pod tu drsnou slupku, objevíte čestného muže se zlatým srdcem. Neříkám, že s ním budete mít lehký život, ale s trochou dobré vůle z vaší i jeho strany, by to mohl být dobrý vztah. Přeji vám oběma mnoho štěstí a trpělivosti ve vašem společném životě.“

Harry viděl v jejích očích slzy dojetí. Naštěstí ho z rozpaků vysvobodil Hagrid, který si ho přimáčkl k hrudi tak silně, že Harry nemohl dýchat.

„Harry, jsem rád, že seš v pořádku. A to s profesorem, to nebude tak špatný, on není zlej. Jen se budeš muset maličko přizpůsobit. Jsem moc rád, že už skončila ta zatracená válka. Ron a Hermiona jsou hrozně smutný, že ses musel oženit. Včera večer byli za mnou a Hermiona si dává za vinu, že nebyli s tebou a že tě v poslední době zanedbávali. Řekl jsem jim, žes udělal jen to, cos musel. A jsem hrdej na to, že jsi se nebál to udělat.“ řekl Hagrid a začal si utírat oči rukávem.

 Snape naštěstí už domluvil se svými kolegy a táhl Harryho směrem k jeho přátelům. Harry se na ně usmál, když viděl jejich utrápené obličeje. Hermiona mu padla kolem krku a plakala. V záplavě jejích vlasů k němu doléhala její slova: „Ach, Harry je mi to tak líto. Kdybych nebyla pořád s Ronem, kdybychom si tě víc všímali a mluvili s tebou, tak by se to třeba nestalo. Nešel bys sám do lesa a Voldemort by tě neunesl a ty bys nemu.......“

„Slečno Grangerová, okamžitě přestaňte objímat mého manžela. Je to krajně nevhodné.“ přerušil její bědování Snape. Ta Harryho okamžitě pustila, ale stále se na něho dívala se slzami v očích.

„Hermiono, to není tvoje vina. Kdybych nešel do toho lesa, Voldemort by si našel jiný způsob jak mně dostat. A kdybyste byli se mnou vy dva, bylo by to pro mě mnohem horší. A to, že jsem ženatý...s profesorem Snapem....no prostě se to stalo a musím se s tím vyrovnat. Budeme mít mír, válka skončila, a to je hlavní. Už nikdo neumře. Myslím si, že to je přijatelná cena.“

„Ale Harry, vždyť ty a profesor Snape se nemáte rádi. A budeš s ním muset být celý svůj život. A slyšeli jsme, že ještě dneska musíte........“ Hermiona nedopověděla a zčervenala.

„Ano, je to pravda. To je poslední podmínka. Musíme završit naše manželství.“ Harry na sebe byl pyšný, ani nezčervenal a ani se nezakoktal.

Snape se na něho pobaveně díval, rozhodl se, že ho trochu vyvede z toho ledového klidu, který předstíral. Dal mu ruku kolem ramen a přitáhl ho vlastnicky ke svému tělu. Cítil jak Harry ztuhl, zvedl k němu tázavě své zelené oči.

„Pan Snape a já máme dnes i jiné povinnosti, jak jste sama řekla, slečno Grangerová.“ Snape s potěšením zaznamenal, že Harry znovu zčervenal. Všichni ostatní se zarazili, když slyšeli nové příjmení svého spolužáka.

„Budete jistě tak laskavi a omluvíte nás. Musíme se jít připravit na slavnostní oběd, který tak laskavě nachystal pan ředitel. Harryho uvidíte možná už zítra, bude s vámi chodit dál na vyučování.“

Harry neochotně následoval svého manžela do hradu. Odvážil se zeptat: „Pane, kam tak spěcháme? Oběd začíná až za půl hodiny a my jsme tam mohli ještě chvíli být.“

„Po.. Harry, musím dát  přestěhovat tvoje věci. Večer na to už nebude čas. A potřebujeme trochu klidu, myslím, že se s námi bude chtít spojit Temný pán.“

„Výborně, Severusi. Máš pravdu.“ ozval se jim v hlavě Voldemort a pokračoval. „Harry, ty máš svého manžela poslouchat. Když ti něco přikáže, uděláš to a nebudeš se ptát proč. Omluv se a polib ho.“

Harry slyšel Voldemortův hlas, ale zase ho nic nenutilo udělat, to co Voldemort chtěl. Vzpomněl si, že předtím ho Snape očima prosil, aby udělal to co říkal. Podíval se na něho a uviděl to tam znovu. On to ví a má plán, potřebuje moji spolupráci. Voldemort se  nesmí dozvědět, že nad námi nemá moc.

„Omlouvám se, pane. Už se to nestane.“ řekl a zvedl hlavu k Snapeovi. Pomalu ho začal líbat. Otevřely se dveře a Harry chtěl přestat, ale znovu slyšel Voldemortův hlas: „Nepřestávej Harry! Ať i tvoji spolužáci vidí, jak moc miluješ Severuse Snapea.“ Harry zčervenal, ale poslechl. Studenti se na ně zvědavě dívali, ale nikdo se neopovážil žádného komentáře.

„Výborně, Harry. Můžeš přestat. Nezapomeň, že Severus má nad tebou veškerou pravomoc, může tě trestat i odměňovat podle svého uvážení. Já už jsem na cestě na ministerstvo, ale budu s vámi stále ve spojení. Doufám, že si s vámi užiju všechny následující příjemné chvíle. Od Brumbála vím, že musíte na slavnostní oběd. Předpokládám, že se protáhne až do večerních hodin. Snažte se odejít tak brzo, jak jen to bude možné. Lucius bude na vaší oslavě také, přijde za mnou až se ujistí, že vaše manželství bylo konzumováno. Harry, ty se ještě dnes spřátelíš s Dracem Malfoyem, ví o mém příkazu od svého otce. Chci kolem tebe mít co nejvíce svých stoupenců, aby pomohli Severusovi s jeho náročným úkolem. Ostatně se studenty ze Zmijozelu budeš ode dneška v úzkém kontaktu. Severus se o to postará, že ano, Severusi?“ zeptal se Voldemort.

„Ano, můj pane. Zařídím, aby měl Pott... Harry některé svoje hodiny se Zmijozelem a bude chodit se mnou do zmijozelských pokojů.“ odpověděl temně Snape.

„Výborně, chlapci. Harry, poslouchej Severuse. Příště bude můj i jeho trest tvrdší. Je to jasné?“

„Ano, pane.“ odpověděl Harry a pohlédl na šklebícího se Snapea.

„Dobře, jsem rád, že jsme si rozuměli. Běžte na oběd. Já s vámi budu stále ve styku, nezapomeňte na to. Venku je stále dost mých Smrtijedů a snadno se může stát nějaká malá, bezvýznamná nehoda.“

Oba muži šli pomalu do velké síně, která byla slavnostně vyzdobena. Strop osvětlovaly snad tísíce svíček, mezi kterými poletovali motýli. Všechny stoly byly potaženy bílými ubrusy, Harry v duchu politoval domácí skřítky, moc dobře znal svoje spolužáky a věděl, jak za chvíli budou vypadat.

  Harry si všiml, že všichni učitelé sedí u přidaného bočního stolu. Snape ho rozhodně vedl k prázdému učitelskému stolu, který byl také celý zahalený do bílého ubrusu, navíc byl bohatě ozdobený květinovou girlandou z bílých a růžových květů. Na stole stál ohromný svatební dort, politý bílou polevou. Když konečně přišli blíž, Harry poznal, že na vrcholku dortu jsou jejich miniaturní postavičky a....  Merline, ne!... Oni se opravdu líbali.

Poočku pohlédl na svého manžela a málem se rozesmál, když viděl jeho výraz. Snape připomínal kotlík před výbuchem.

 A zrovna tuto chvíli si vybral ředitel pro svůj velkolepý vstup. Stihl se převléci a pyžamový hábit vyměnil za tmavě zelený se zlatými a stříbrnými květy. Harryho už často napadlo, kde jejich ředitel ty prapodivné hábity kupuje.

Lidé ve Velké síni se pomalu uklidňovali a netrpělivě čekali na ředitelův projev. Ten si stoupl mezi Harryho a Severuse, objal je oba kolem ramenou a zadíval se na svoje studety a učitele.

„Jsem velmi rád, že je Harry a Severus opět mezi námi.“ začal vesele a pokračoval už vážněji. „Vrátili se za okolností, které nikdo z nás nepředpokládal a přinesli nám naději. Naději na život v míru. Obětovali svoje ambice, svůj osobní život a přijali na sebe úkol, který není snadný ani pro jednoho z nich. Ještě jednou vám chci poděkovat chlapci, mám z vás velikou radost.

Vím, že nikdo z vás není zvědavý na řeči starého muže. Hostina může začít, připijme si na zdraví našich novomanželů.“

Na stolech před studenty se objevily poháry s přípitkem a obrovské  množství jídla. Studenti si připili a začali hodovat.

Brumbál si přisedl k oběma oslavencům a pátravě se na ně podíval. Z očí se mu ztratili jiskřičky humoru, vypadal vážně. Severus mu pohled opětoval a pokrčil rameny. Ředitel jako by se uvolnil a řekl Harrymu: „Harry, pro tebe se toho změní mnohem více než pro Severuse. On je ode dneška nejen tvým manželem, ale i opatrovníkem. Nebudeš ubytovaný s ostatními studenty, budeš bydlet s ním. Formálně jsi stále Nebelvír, na tom se nic nemění, budeš mít stále hodiny se svými spolužáky a můžeš dokonce hrát i famfrpál...“

„Pane řediteli, dovoluji si s vámi nesouhlasit. Chtěl bych, aby ..Harry chodil na některé hodiny i s mými studenty, chci, aby je poznal. Protože ho mám na starosti, chtěl bych změnit některé jeho předměty. Například Jasnovidectví se mi jeví jako zcela nepodstatné a nedůležité. V některých oblastech bych ho chtěl vzdělávat osobně, jeho dosavadní výsledky nejsou nijak valné.

 A famfrpál.....“ řekl Snape a podíval se na Harryho. „......zatím hrát můžeš. Ovšem za předpokladu, že to neovlivní tvoje studijní výsledky.“

Harry vypadal nešťastně, vlastně nevypadal, on byl nešťastný. Byl si vědom toho, že jasnovidectví je katastrofa, ale na těch hodinách se skvěle bavil s Ronem. A teď bude mít Merlin ví co, se Zmijozelem. A Snape s ním chce mít soukromé hodiny, jako by nestačilo, že bude muset být v jeho přítomnosti většinu svého volného času. Věděl, že nesmí odporovat, Voldemort určitě poslouchá.

Proto na tázavý pohled starého ředitele odpověděl: „Souhlasím s pro..se Severusem. Mluvili jsme už o tom spolu a přesvědčil mně. A poznat lépe studenty ze Zmijozelu.....myslím, že když teď bude mír, tak bych měl jít příkladem.“ řekl tiše a v hlavě slyšel Voldemortovo souhlasné zamumlání, „Výborně Harry, jsem rád, že jsi se poučil.“

Harry přestal poslouchat rozhovor Snapea a Brumbála, toužebně se zadíval směrem ke stolu své koleje. Jeho spolužáci ho sledovali. Hermiona byla stále smutná, Ron zamračeně koukal jeho směrem, Harry si uvědomil, že byl asi svědkem toho, jak líbal Snapea.

Stočil oči k dalším stolům, kde se nerušeně bavili jeho spolužáci, sice sem tam někdo pohlédl jeho směrem, ale jinak se bavili jako obvykle.

Nakoc pohlédl ke stolu Zmijozelu. Odtud ho pozorovali snad všichni. Harry viděl Malfoye, jak se na něj posměšně usmívá. Zamračil se, ale nijak to nepomohlo, Malfoyův oslnivý úsměv jen získal na intenzitě. Harry si uvědomil, že mladý aristokrat ví víc, než všichni ostatní a nepokrytě si užívá situaci, ve které jsou.

Raději odvrátil pozornost od svých spolužáků a s hrůzou si všiml, že Snape už dojedl a baví se pohledem na jeho zamračený obličej. Naklonil se k němu a ironicky řekl: „Vidím, že už se nemůžeš dočkat setkání se svými novými přáteli. Jestli už jsi dojedl, půjdeme k nim.“

Harryho rázem přešla chuť, sice se ještě chvíli nimral v dezertu, ale když zahlédl zamračený a pochmurný výraz svého manžela, raději talíř odstrčil.

Snape se zvedl, rozloučili se s ředitelem a vedl Harryho ke stolu svých studentů. Všichni u stolu stoupli a začali jim gratulovat. Malfoy přistoupil k Harrymu a podal mu ruku, nezbývalo mu nic jiného než ji stisknout. Draco mu tiše, ale posměšně řekl: „Doufám, že si to dnes užiješ. Severus je jistě velmi šťastný, že se stal manželem Vyvoleného. Jak jsem slyšel od svého otce, bude se o tebe starat. Myslím, že  se budeme muset spřátelit, ostatně jsme skoro rodina, tvůj manžel je můj kmotr

 a my dva se uvidíme poměrně často.“

Harry kysele odpověděl: „Děkuji za milá slova Malfoyi, budu se těšit.“

V hlavě se mu varovně ozval Voldemort: „Harry, opatrně. Draco bude tvým přítelem. Omluv se mu a požádej ho o jeho přátelství.“

Harry neochotně poslechl a řekl: „Promiň, Draco. Je toho na mě trochu moc, ale rád se stanu tvým přítelem. Jestli přijímáš?“ zeptal se takovým tónem, že i troll by poznal, že to nemyslí upřímně.

Draco odpověděl s ďábelským úsměvem: „Jistě, Harry. Rád přijímám tvoje přátelství. Otec mi říkal, že budeš na některých hodinách s námi. Pokud ti to nebude vadit, rád bych s tebou seděl v lavici. Co ty na to?“

„Budu velmi rád, Draco. Ale pokud by tě to snad obtěžovalo..........“

„To je nesmysl, kdyby mi to vadilo, nenabízel bych ti to.“

Snape se pobaveně díval na Harryho, který opatrně bruslil na tenkém ledě. Dobře slyšel, co mu Voldemort říkal a rozhodl se přilít trochu oleje do ohně.

„Draco, je to od tebe opravdu velmi laskavé a já budu velmi potěšen, když se budeš přátelit s mým manželem. Dnes máme ještě určité povinnosti, ale zítra je sobota, tak co kdybys přišel zítra ráno a nasnídal se s námi?“

„Ach, děkuji pane profesore. Přijdu opravdu velmi rád, měl jsem sice jít s přáteli do Prasinek, ale projednou to oželím.“

Pohled, který na Snapea vrhl Harry se skoro vyrovnal Avadě, tak byl vražedný. Ovšem Draco vesele pokračoval. „Ale...právě jsem si uvědomil, že dnešní noc je vaše svatební. Opravdu vám to nebude vadit? Nerad bych vyrušoval.“

Harry po těch slovech ztuhl a zčervenal. Malfoy to musí připomínat?

„Ne Draco, myslím, že pokud přijdeš kolem desáté hodiny nebudeš nás rušit.“ přistoupil Snape na hru mladého aristokrata.

Harry netrpělivě přešlapoval, už toho měl vážně plné zuby. Všechny ty dvojsmyslné narážky a navíc Voldemort v hlavě, to opravdu nebylo nic pro něho. Naštěstí Snape už toho měl asi také dost, protože se naklonil k Harrymu a tiše řekl. „Jdeme.“

„Pane a co moji přátelé? Nemohli bychom jít za nimi, aspoň na chvilku?“

„Ne, Harry. Odcházíme.“ řekl Snape suše a šel ke dveřím. Harry ho pomalu a smutně následoval. Pohledem se rozloučil se svými přáteli. Co by dal za to, aby mohl být zas s nimi.