6. kapitola

Harry  se pomalu probouzel, nechtělo se mu vylézt z teplé a pohodlné postele. Jen se přetočil na druhou stranu, chtěl zavřít oči a spát dál. Když v tom uviděl, že  někdo je v jeho posteli. Co se to, pro Merlina....V tom si vzpoměl na předešlý den a noc.

Snape! V jeho posteli.Vlastně on ve Snapeově posteli, nebo správně oni dva v jejich posteli. V duchu zasténal a zavřel oči, ale spát už nemohl. Nasadil si brýle, které měl pod polštářem a rozhodl se, že si aspoň v klidu prohlédne svého manžela. Prohlížel si ten známý obličej opravdu důkladně a zjistil, že vůbec není tak ošklivý jak si vždy myslel. Jeho nos byl, pravda trochu velký, ale jinak byl Snape docela pohledný: podlouhlý obličej orámovaný dlouhými tmavými vlasy, které z blízka nevypadaly tak mastně. Tenké rty, výrazná brada, vráska mezi černýma očima... Počkat, mezi jakýma očima? Vždyť spí. Harry prudce zčervenal, padl zpátky na polštář a zasténal. Jsem mrtvý, určitě mě zabije a naseká do lektvarů. Z chmurných úvah ho vytrhl nečekaný zvuk. Pomalu otevřel oči. Vidím dobře? Snape se směje?

Harry se zarazil nad tím nečekaným zvukem a podíval se na svého manžela. Ten smích ho úplně změnil a k lepšímu, pomyslel si překvapeně. Nahlas ale jen řekl. „Měl by jste se smát častěji, sluší vá..ti to."

Snape se pomalu uklidnil a řekl, stále s pobavením v hlase. „Kdyby jste.. jsi se viděl....respektive, kdyby tě viděli tvoji fanoušci. Tvůj výraz byl k nezaplacení. Vypadal jsi jako rajče, které vidělo Voldemorta."

Pak už vážně pokračoval: „Nikdy jsem neměl moc důvodů k smíchu. No lenochu! Je čas vstávat. I  když jsi teď můj manžel, snídani do postele ti nosit nebudu. Po snídani si musíme připravit nějakou pravděpodobnou historku o našem sňatku. Nikde se nesmíš ani slůvkem zmínit o zakladatelích a o nebezpečí, které hrozí Bradavicím. Je to jasné?"

„Ano, Seve. Úplně jasné a jsem rád, že jsi zase našel důvod proč se smát. A nevadí mi , že se směješ mě. Půjdu do koupelny jako první, jo?" řekl rozpustile a drze Harry.

Slyšel, jak za ním jeho manžel rozlobeně volá.

 „Říkal jsem žádné zdrobněliny! A říká se ano."

Učitele v sobě vážně nezapře, pomyslel si s úsměvem na rtech Harry.

 Oba seděli v pohodlných křeslech a snídali. Harry měl jako obvykle ovesnou kaši s medem a čaj.

Severus popíjel černou kávu a před sebou měl dva tousty se šunkou.

Náhle se na stole před nimi objevily noviny. Severus se na ně zamračeně podíval. Nikdy tenhle plátek, pro který psala Rita Holoubková nečetl a určitě si žadné neobjednal. Na novinách byl přilepený kousek pergamenu. Severus ho přečetl nahlas:

Preji Vám krásné dobré  ráno, chlapci moji. V novinách se objevila zpráva o svatbě. Prosím, nachystejte si vhodnou historku o důvodu svatby. Ozvaly se mi i jiné noviny a chtějí s vámi mít rozhovor. Budou tady dnes odpoledne.

                                                               Albus Brumbál

Snape noviny s obavami vzal. Hned na první stránce byli jejich velké fotografie a obrovské, tučné titulky hlásaly:

Harry Potter se oženil. Severus Snape  manželem Harryho Pottera.    

Máme z důvěryhodného zdroje, že Clapec který přežil se včera oženil. Aby mohlo dojít k svatbě, Harry  musel odejít z Bradavic. Vzal si svého profesora včera ve večerních hodinách. Svědkem jejich svatby se stala celá bradavická škola. Proč si mladý, atraktivní kouzelník vzal svého o dost staršího profesora? Dnes se to dovíte. Máme slíbený exluzivní rozhovor s manželským párem.

Naše redakce přeje novomanželům mnoho štěstí a jako svatební dar jim dává roční předplatné našich novin.

Severus se jen kysele zašklebil na svoji fotku v novinách. Zasmušile mu pohled opětovala. Na vedlejší fotofrafii se vesele smál jeho manžel.

Znechuceně odhodil noviny a vstal. Začal přecházet po místnosti, po chvíli se zastavil před krbem a na chvíli se zahleděl do plamenů.

Znovu si sedl a řekl: „Jak sám vidíš, budeme dnes mít klid jedině tady. Raději bych vůbec nechodil nahoru. Musíme dát dohromady nějaký pravděpodobný příběh o tom, proč jsme se vzali. Až půjdem nahoru, vrhnou se na tebe tví spolužáci a na mně celý učitelský sbor s Minervou v čele. Myslím, že za chvíli za námi přijde Brumbál, poslechne si, co jsme vymysleli a vyžene nás s radostí vstříc našim kolegům. Máš nějaký nápad?"

Harry ho už chvíli zamyšleně pozoroval, nakonec řekl:

„ No mohli by jsme říci, že během té doby co jsem vá..ti dělal asistenta jsme se zblížili. Ale nenapadá mě proč bych si tě měl vzít."

„A co moje kouzelné „já"? řekl s povzdechem Snape.

Harry se rozesmál: „ Promiň, ale s ohledem na naši společnou minulost mně tvoje kouzelné „já", zcela určitě neokouzlilo. Kdybych tohle řekl, spousta lidí by si řekla, že jsi mi dal nějaký lektvar lásky."

Snape náhle zvážněl a řekl: „Spousta lidí si právě tohle bude opravdu myslet. Když o tom tak přemýšlím, mohli bychom říci, že po tom co jsi mně zachránil jsme se začali více stýkat a zblížili jsme se. Vyjasnili jsme si naši averzi z minulosti , já jsem v tobě už neviděl toho všemi obdivovaného Vyvoleného a začal jsem tě vnímat jako mladého, atraktivního muže s vysokým potencionálem. Začali jsme si povídat a zjistili jsme, že máme mnoho společného."

Harry pokračoval v tom, co Severus nakousl: „Já jsem v tobě začal vidět obětavého a statečného muže, který má sice trochu suchý a uštěpačný smysl pro humor, ale jinak si kupodivu dobře rozumíme. Zjistil jsem, že když chceš, umíš být opravdu dobrý učitel. Začalo to mezi námi jiskřit.

Náš vztah se pomalu prohluboval a my jsme se rozhodli žít spolu.

Já jsem požádal o vyloučení ze školy, abychom se mohli vzít. Ani jeden z nás nechtěl porušit vztah mezi učitelem a žákem. Jakmile mi přišlo vyrozumění, že mé žádosti bylo vyhověno, vzali jsme se. Profesora Brumbála jsme požádali, aby nás oddal a já jsem si hned poddal žádost o přijetí zpátky do školy." Tady Harry skončil a tázavě se podíval na Snapea.

 Ten si chlapce překvapeně prohlížel.

Oba si náhle uvědomili, že až na tu část o svatbě se jejich historka zakládá na pravdě.

Snape váhavě pokývl hlavou a řekl jen „ To by mohlo vyjít. Myslím, že je to ten správný poměr pravdy a lži. Harry, ty jsi opravdu měl nechat moudrý klobouk dělat svoji práci. Opravdu by jsi byl dobrý Zmijozel, jak říkal Salazar. Uvidíme co na naši smyšlenku řekne Brumbál, bude náš první posluchač a kritik. Dále budeme muset dávat najevo svoje city. Myslím tím úsměv, chycení za ruku, letmý polibek. To by snad mělo stačit. Oba si ve svém postavení naštěstí nemůžeme dovolit důvěrnější kontakt na veřejnosti. Novináři budou určitě chtít naše svatební fotografie. Rozhovor jim poskytneme jako pár, můžeme se navzájem doplňovat."

„Severusi, promiň, ale to líbání na veřejnosti.... Nevím, myslím, že kdybych se o to pokusil, vypadalo by to blbě. A od tebe by to ani nikdo neočekával. Myslím si, že novináři určitě budou chtít fotky....no a mohli bychom se políbit... no a já bych se jako neovládl, no a líbali bychom se trochu déle.....jako kdyby...." Harry už zase prudce zčervenal a rozpaky se zakoktal.

Snape ho zamyšleně sledoval. Ten kluk opravdu není takový pitomec, za jakého ho všichni mají. Jemu se hodí, že ho všichni považují za naivního a trochu hloupého. Využívá to k maskování před svým okolím, ale svůj mozek dokáže používat. Dnes i včera večer to dokázal.

Harry byl překvapený, že se mu Snape nesmál. Dokonce kývl na souhlas. Pochopil, že umím také hrát? Asi ano, vždyť jeho manžel byl a je mistr v předstírání.

Oba se pohodlně uvelebili v křesle a třídili si myšlenky. Najednou oheň v krbu zezelenal a objevila se v něm ředitelova hlava.

„Chlapci, jestli už jste posnídali, mohl bych příjít?" zeptal se zdvořile.

Snape zabručel „Jako by na našem souhlasu záleželo. Jistě, můžeš přijít Albusi."

Za chvíli ředitel pomalu vystupoval z krbu. Oprášil si svůj, dnes  zelený hábit s kytičkami, mezi kterými opravdu poletovali motýli.

 Hned začal mluvit. „Tak chlapci, jak jste se dnes vyspali? Určitě dobře, že ano. Dnes je opravdu krásný den. Harry jsi znovu přijatý na bradavickou školu čar kouzel. Budeš muset bydlet tady se svým manželem, ale dnes můžeš jíst s námi u učitelského stolu. Není to skvělé?"

Harry jen protočil oči. Bydlet se Severusem, spát se Severusem, jíst se Severusem a ještě k tomu sedět u učitelského stolu, kde je všem na očích. Opravdu nic mi nemohlo udělat větší radost, pomyslel si ironicky.

Ředitel se posadil na křeslo v blízkosti ohně. Mávl hůlkou a druhé křeslo se změnilo v pohodlný divan pro dva. Harry se Snapem se na sebe podívali s otázkou v očích. Brumbál je s úsměvem v očích vyzval, aby se posadili.

„Tak, chlapci moji. Rád bych slyšel, co jste si připravili pro vaše přátele a pro tisk. Ta pohovka je tu kvůli tomu, aby jste si zvykli na svoji blízkost a vzájemné doteky. Nesmíte zapomenout, že všichni ostatní si musí myslet, že se opravdu milujete. Svoji blízkost by jste měli vyhledávat a ne na sebe koukat s pochybnostmi."

Po těchto slovech se oba neochotně posadili na úzký divan. Dotýkáme se snad všude, pomyslel si opět zrudlý Harry, který cítil Severusovo teplo.

Pomalu se uklidňoval, když zjistil, že druhý muž nic nenamítá proti jeho blízkosti. Snape se chvíli nehýbal, aby dal Harrymu možnost zvyknout si na jeho tělo a na svou přítomnost. Bylo mu opravdu příjemné dotýkat se mladého muže po svém boku. Najednou zvedl ruku a položil ji mladíkovi na rameno. Cítil jak ztuhl, konejšivě rukou trochu pohladil mladíkovi ramena a cítil jak se pomalu uvolňoje. Začal starému řediteli vyprávet jejich příběh. Ten ho nechal domluvit a pozorně je pozoroval. Harry si během Snapeova vyprávění vzpoměl, co mu Severus říkal o dotycích. Nesměle chytil manželovu ruku a stiskl ji.

Snape skončil a ředitel se na ně usmál a řekl: „Opravdu dobrá historka, chlapci moji. Harry, až budete muset mluvit s novináři, nech mluvit hlavně Severuse. Nesmíš ztuhnout, když se tě Severus dotkne a chtělo by to více projevů naklonosti. Harry ty jsi nesmělý mladík a jako takový můžeš Severuse držet za ruku skoro celý rozhovor. Nezapomeň mu tisknout ruku a když ji budeš pouštět tak mu ji pohlaď. Až budete u stolu jíst můžete si potichu šeptat. Neočekávám od vás, že to bude zamilovaný rozhovor, ale Harry by se mohl párkrát začervenat, aby to tak vypadalo."

„To pro něj nebude nijak obtížné." přerušil ředitele Snape.

Ředitel se podíval na Severuse trochu káravým pohledem a pokračoval:

„Harry, oba půjdete nahoru až na oběd ve Velké sini, dnes budeš sedět se Severusem u učitelského stolu, ale po obědě půjdeš ke svým přátelům. Nesmíš jim říct nic o událostech před svadbou. I oni si musí myslet, že miluješ Severuse Snapea. Připrav se na to, že tvoji spolužáci tě zahrnou i dost hloupými poznámkami, nenech se prosím vyprovokovat. Váš příběh musí působit pravdivě pro všechny. Severusi o tebe nemám strach, s našimi kolegy si určitě poradíš. Jen si dej pozor na Minervu. Dnes mě nenechala ani pořádně nasnídat. Řekl jsem jí jen, že jste se chtěli vzít a já jsem vám  slíbil, že to budu držet v tajnosti až do svatby. Celá škola mluví jen o vás dvou."

Brumbál se chvíli odmlčel a sledoval oba muže sedící na pohovce. Harry vypadal, že při představě svých zvědavých spolužáků, by se nejraději schoval. Brumbál ovšem ještě pokračoval:

„Severusi ty teď budeš chvíli Harryho zkoušet, provokovat a dávat mu nejapné otázky abys ho připravil na to, co ho zcela určitě čeká. Myslím, že to pro tebe určitě nebude nic složitého. Já musím jít nahoru připravit vše na rozhovor s novináři. Bude se konat v mé kanceláři ve čtyři hodiny odpoledne. Harry, Severus tě vyzvedne ve tři hodiny, aby jste se stihli převléknout a připravit. Oblečte si znovu slavnostní hábit. Mimochodem, víte, že je to opravdu velmi cenné roucho, které je vyrobené skřety? Neroztrhá se, neušpiní a přispusobí se svému majiteli - barvou i velikostí. Neboj se Severusi, nikdy nebude růžové. Vždy bude černé, ale pokaždé vystihne situaci a změní se od obyčejně černé až po velkolepou nádheru, kterou jste na sobě měli včera večer.

Teď spolu naposledy mluvíme o samotě, ale večer za vámi znovu přijdu. Abych nezapomněl, nezkoušejte žádná kouzla na veřejnosti. Vaše magie je velmi nestabilní. Promluvíme si o tom až večer. Nechám vás tady spolu, pořádně se připravte na dnešní den a očekávám vás na slavnostní oběd ve Velké síni."s těmito slovy se starý ředitel pomalu zvedl a přešel ke krbu. Nabral si letaxový prášek a odešel se slovy „Hodně štěstí, chlapci moji."

Severus se pomalu zvedl. Harry si pomyslel, že si sedne do uvolněného křesla. Snape si jen vzal nedopitý hrnek s čajem a posadil se zpátky k Harrymu. Pomalu popíjel čaj , odložil hrnek a řekl: „Harry, nebudu tě zkoušet a dávat ti hloupé otázky. Myslím, že to je pod naši úroveň a za chvíli jich dostaneš víc než dost. Sám znáš svoje přátele velmi dobře. Takže mi jen řekni, jak budeš reagovat."

Harry se na Snapea překvapeně podíval. Opravdu se vzdává toho, že by ho mohl  ponižovat a ztrapňovat?

S podivným leskem v očích odpověděl: „Nejtěžší to bude s Hermionou. Ta je zvědavá až moc. A bude naštvaná, že ji něco tak velkého uniklo. Ron bude uražený a nebude se mnou moc mluvit, ale o to větší pozor bude dávat na to, co řeknu. Nevile bude vystrašený z toho, že jsem si vzal zrovna tebe. Holky budou zvědavé na všechno. Myslím, že budou chtít vědět i jaké nosíš ponožky. Kluci budou říkat, že jsem se zbláznil, ale pak budou chtít vědět taky všechno.

Mám v plánu držet se naší historky. Naštěstí jsem loni chodil za Dracem do Astronomické věže. Všichni věděli, že někam chodím, ale nikdo nezjistil kam a proč. Takže vlastně jen trochu pozměním osoby. No a pak... Letos jsem tě nejednou pozoroval jak trénuješ na louce za hradem. Jednou mě dokonce přistihla i Hermiona s Nevilem a s Ronem. Tak jim to trochu připomenu. No a jinak budu mlžit a nechápat. To mi jde docela dobře, že?" zeptal se s úměvem.

Severus ho dlouho mlčky pozoroval. Harry znervózněl. Že by se naštval, když jsem řekl, že jsem ho sledoval? pomyslel si Harry.

„Harry, neboj se. To, že mě sleduješ při tréninku vím už dlouho. Nechal jsem tě, protože jsem si řekl, že se snad něco přiučíš. Myslím, že se svými přáteli to zvládneš. Ale nepodceňuj je, slečna Grangerová je velmi chytrá. Nenech se vyprovokovat a nezamotej se do složitého vyprávění. Snaž se jenom odpovídat.. A hlavně neříkej, že nosím růžové ponožky." řekl Snape s úsměvem.

„A jaké nosíš?" zeptal se vesele Harry.

„Pitomé děcko." řekl s očividně hraným pohrdáním Snape.