8. kapitola

Harry si narazil koleno, když tvrdě dopadl na studenou zem. Byli ve velké tmavé místnosti, do které zabloudilo jen pár slunečních paprsků přes špinavá a zaprášená okna.

Snape se na Harryho zamračil, lehce ho kopl a tiše mu poručil, aby vstal.

Harry beze slova poslechl a postavil se vedle něho. Košili měl jen nedbale zapnutou a svou kravatu raději zastrčil do kapsy. Byl unavený a ruka ho pálila. Ze všeho nejraději by se vrátil do Bradavic.

Malfoy se nerozhlížel a jistě kráčel ke schodišti, které vedlo dolů.

 Snape a Harry ho následovali. Schody byli staré, dřevěné a ošklivě vrzaly při každém našlápnutí. Konečně byli dole a Harry se rozhlédl po dlouhé, úzké chodbě, Lucius vytáhl hůlku a rozsvítil olejové lampy na zdi.

Chodbičkou se rozlilo mihotavé světlo. Byla poměrně dlouhá a na jedné straně chodby bylo vidět několik tmavých dveří.

 Harry se zachvěl, připadal si jako ve vězení.

Lucius kráčel jistě chodbou k posledním dveřím, zamumlal zaklínadlo a dveře se před nimi otevřely.

 Malfoy zůstal stát na prahu a Snape se zastavil za ním.

„Jsme tady - tajné sklepení lorda Voldemorta. Vstoupit tam můžete jen vy dva, máte v sobě jeho krev, nikdo jiný nemá přístup. Žádné dokumenty nesmí tu místnost opustit bez tvého souhlasu, Severusi. Vím jen částečně, co se skrývá uvnitř, nikdy jsem tam ale nebyl. Bylo mi řečeno, že Harry se má učit  z knih na té polici. Na stole je pro tebe dopis s popisem nejbližších plánů.. Pokud chcete můžete vstoupit, oba,“ řekl tiše Malfoy a bedlivě  je pozoroval.

Ve Snapeových očích se zablesklo a sebevědomě postoupil do místnosti.

 Harry se opíral o zeď chodby, dovnitř se mu nechtělo a tiše doufal, že to po něm nebude nikdo chtít.

Spletl se.

 „Pottere, Pojď sem,“ zaznělo z šera místnosti a Harry se jen neochotně pohnul tím směrem. Zůstal stát na prahu a díval se do tmavého sklepa, osvíceného jedinou lampou.

Malfoy ho nešetrně postrčil dovnitř a Harry narazil do Snapea. Ozvalo se jen vzteklé zasyčení a Snape přistoupil ke stolu. Vzal si kus pergamenu, který na něm ležel a přešel k lampě. V jejím bledém světle četl.

 Výborně Severusi,

Jsi tedy skutečně mým nástupcem a Harry má na ruce Znamení. Jste v mém tajném sklepení, o jeho existenci ví pouze Lucius Malfoy. Vstoupit do něj však můžete jen vy dva. Lucius má mou důvěru, ale moc dobře znám jeho ambice a ctižádost. Uvažoval jsem o tom, že by se snad mohl stát mým nástupcem on, ale chybí mu tvoje znalosti, lstivost a trpělivost.

Severusi, i když jsi teď mým nástupcem, doposud jsem ti úplně nevěřil.

 Ovšem vidím, že tvoje touha po moci nezeslábla, naopak. Musel jsi způsobit bolest svému manželovi, musel přijmout znamení z tvé ruky a ty jsi to udělal.

Je to opojný pocit, že?

Když klečí u tvých nohou a přísahají ti svou věrnost...

 Všichni mí Smrtijedi jsou teď tvoji, budou připraveni na tvoje zavolání.

Tvým prvním úkolem, velmi důležitým, je učit Harryho. Lucius ti ukáže knihy, které jsou nutné pro jeho vzdělání. K výuce můžete použít prostory tohoto domu, je váš. Sklepení je zcela odhlučněno, na povrch se nedostane jediný zvuk.

Lucius ti s výukou velmi rád pomůže, musíte toho mladíka naučit vše, co je potřeba.

Musíte ho zlomit, musí být jako vy – nemilosrdný, bezohledný, lstivý. Vím, že to nebude lehké, ale máš k tomu dostatek moci. Pokud to bude potřeba odveď ho ze školy, odděl ho od přátel a od Brumbála, využij všech prostředků, aby byl zcela ve tvé moci.

Má sílu a moc, dřímají v jeho nitru a musíš je probudit a využít ve svůj prospěch.

Teprve až bude zcela tvůj, až mu budeš věřit, začnete s dalšími plány.

 Zatím je můžeš  prostudovat a seznámit se s nimi.

Severusi dal jsem ti sílu, využij toho a dosáhneš moci o jaké se ti nesnilo.

Snape složil pergamen a položil ho na stůl, Harry ho zvědavě pozoroval, ale z jeho výrazu nevyčetl nic. Přešli k polici s knihami a Snape pozorně studoval jejich názvy, některé vzal do ruky a zamyšleně jimi listoval. Jednu podal Harrymu, ten jen letmo přeletěl název Lektvary černé magie a hned ji vrátil Snapeovi. Ten ji pečlivě položil zpět na polici, ale jednu držel stále v ruce.

„Luciusi?“

„Ano, můj pane?“ ozvalo se z přítmí.

„Mohu vynášet knihy?“

„Ano, ale jen ty. Harry nesmí vynést nic až do doby, kdy bude plnoletý.“

Snape nic neřekl a pevně sevřel v ruce knihu a překročil práh. Nic se nestalo, jen Malfoy zvědavě koukal na útlou knihu.

„Základy černé magie,“ řekl Snape na vysvětlenou a podal knihu Malfoyovi. „Potter se musí učit. Nevidím důvod, proč s tím nezačít už dnes,“ řekl klidně.

Harry vyšel z místnosti a zamračeně oba sledoval.

 Snape mu podal učebnici se slovy. „Pro tebe, začneme hned odpoledne, ve tři. Přečti si první kapitolu,“ řekl a nechal Harryho stát s otevřenou pusou.
„Luciusi, ukaž mi prostory, kde bude probíhat výuka. Zatím budeme v Bradavicích, ale jen do konce roku. Mám dostatek prostředků i potřebné znalosti, můžu ho učit sám. Navíc bude bez svých přátel a zcela v mé moci a myslím, že to půjde mnohem rychleji,“ požádal Luciuse.

Ten ho překvapeně vedl do dveří vedle sklepení a otevřel je. Před nimi byla velká místnost, vybavená dvěma lavicemi, katedrou a malou lektvarovou laboratoří.

„To je skvělé,“ řekl nadšeně Snape a vstoupil do místnosti. „Mohli bychom tady okamžitě začít, ale myslím, že to bude lepší až o prázdninách,“ říkal si sám pro sebe a kontroloval vybavení.

Harry ho zamračeně pozoroval ode dveří a po jeho boku spokojeně stál Malfoy.

„Vidíš? Líbí se mu to. Užij si svých přátel dokud můžeš, brzy tady budeš sám. S námi,“ řekl Lucius a nakonil se k Harrymu a tiše mu zašeptal do ucha: „Víš, že černá magie má jedno speciální odvětví, které se zabývá sexuální magii? Budu tě to učit já, Severus nemůže, je tvůj manžel. Ale já, já ano. A užiju si to. Nemůžu se dočkat až budeš v mé moci, budu se tě dotýkat...“

Lucius se odmlčel a díval se do Harryho vyděšených očí, usmál se a Harrymu naskočila husí kůže.

Snape k nim přistoupil a s úsměvem se podíval na Luciuse: „Je to vyhovující. Jsou zde i nějaké pokoje? Dá se tady bydlet?“

„Samozřejmě, půjdeme nahoru,“ řekl a nenápadně zakouzlil tempus, spokojeně se usmál. Mají ještě dostatek času.

Vyšli nahoru a Malfoy jim ukázal obytnou část domu. Všechny pokoje byli na stejném patře jako přijímací pokoj, kterým se dostali do domu. Byla tam velká a prostorná ložnice, pokoj pro hosty a k Harryho překvapení i vybavená kuchyň.

„Harry zkus ho vyprovokovat, potřebuji se dovědět jestli a jak je dům zabezpečený. Potřebujeme se sem dostat a krbem to nepůjde, je na něm magická ochrana, reaguje jen na Luciuse. Podívej se z okna, musíme zjistit, kde jsme.“

„Vím, kde jsme…“

„Určitě? Může to být iluze.“

„Jsem si jistý. Ale zkusím se podívat z okna.“

Snape si pozorně prohlížel jejich budoucí ložnici, samozřejmě zelenou. Po chvíli odešel do dalšího pokoje.

Harry se kolem moc nerozhlížel, lhostejně procházel pokojem a jen letmo se podíval na přepychové vybavení.

Bezmyšlenkovitě  přistoupil k oknu. Bylo zaprášené a špinavé, ostře kontrastovalo s vybavením a čistotou pokoje.

Harry začal na sklo malovat a přestal si všímat svého okolí. Prsty snadno tvořili stopu v jemném prachu. Právě se snažil vyobrazit znak Nebelvíru, když k němu přistoupil Malfoy.

„Harry, copak to tady tvoříš, tobě se tady snad nelíbí?“

„Ale jo, vypadá to pohodlně,“ řekl Harry lhostejně a pokračoval ve své čmáranici.

„To jsem opravdu rád, zařizoval jsem tyto pokoje sám. Budeš tady bydlet, s námi,“ řekl Malfoy a se škodolibou radostí pozoroval, jak se Harrymu zachvěla ruka. Ovládl se, nic na to neřekl a pokračoval v malování. Kresba už opravdu vypadala jako nebelvírský lev a Harry s úsměvem pracoval na detailech.

„Harry, Harrry, stále tak naivní a dětský,“ Malfoy stál za ním a díval se na jeho malůvku. V očích se mu zlostně zablesklo, když konečně rozpoznal, co Harry namaloval.

Zlostně se nadechl a závan kouzla rozbil okenní sklo a Harryho ruka najednou trčela do prázdna. Harry se podíval ven a ke svému překvapení neviděl nic, vůbec nic. Vypadalo to, jako by venku byla mlha.

„Kde to jsme?“ Zeptal se, ale Malfoy mu neodpověděl.

Jen se usmál a mávnutím hůlky okno spravil. „Na tvém místě bych se k oknům nepřibližoval, je na nich ochrana, nepropustí nikoho dovnitř ani ven bez mého souhlasu nebo bez souhlasu majitele,“ řekl tiše, nebezpečným hlasem.

Snape se objevil ve dveřích. „Co se tady děje?“ Zeptal se stroze.

„Tady Harry se snažil vyzdobit okna nebelvírskými znaky. Překazil jsem mu to,“ řekl úlisně Lucius.

„Pottere! Nevím, co jsi tím zamýšlel, ale od této chvíle se o ode mě nehneš ani na krok. Je ti to jasné?“

„Ano, pane. Je mi to jasné, ale nic jsem tím nezamýšlel, jen jsem se nudil a..,“ řekl Harry na svou obranu.

„Mladý pán se nudil? Dobře tedy. Luciusi půjdeme, nemůžeme dopustit, aby se mladý pán nudil. Zaměstnám tě, Pottere, zaměstnám tě dnes odpoledne tak, že budeš toužit po chvíli oddechu,“ řekl Snape s nebezpečným přídechem v hlase.

Harry se zachvěl a pomalu šel za oběma muži.