Bylo léto

Ano, bylo léto. Severus Snape seděl ve svém chladném sklepení a užíval si zasloužené prázdniny.
Popíjel červené víno a v ruce držel nové číslo Lektvaristy. Bylo to dokonalé.
Skoro dokonalé, pomyslel si, když zaslechl padající brnění.
Miloval letní prázdniny, jedinou dobu, kdy byl hrad bez těch uřvaných, líných a hlučných studentů.
Trávil tady sám, v zaslouženém klidu, všechny prázdniny. Kromě těch letošních.

Týden před koncem školního roku si ho pozval Brumbál do ředitelny.
„Severusi, jsem rád, že jsi přišel. Dáš si se mnou šálek výborného čaje, že ano?“ řekl a ani nečekal na odpověď. Před oběma muži se objevily dva hrníčky s kouřícím čajem.
„Tak se konečně posaď, Severusi. Tak tady je čaj a tady něco malého k zakousnutí.“ povídal spokojeně starý ředitel.
„Určitě jsi zvědavý, proč jsem tě sem zavolal, že ano? Noo, tak tedy. Jeden z našich studentů nemá kam jít na prázdniny. A ty jsi tady docela sám....Bude to nenáročné, jen se na něho občas podíváš, zkontroluješ ho a jinak si můžeš dělat co chceš.“
„Ne, Albusi. Rozhodně, ne. Nebudu nikomu dělat chůvu a rozhodně ne nějakému vystrašenému prvákovi, který strachem zaleze jen se na něj podívám.“ řekl rozhodně Snape.
„Ale Severusi. Nerozčiluj se. A nevím co tě přivedlo k názoru, že je to nějaký student prvního ročníku. Ne, na to bys asi opravdu nebyl ta nejvhodnější osoba. Jedná se o studenta šestého ročníku.“
To ho na chvíli uklidnilo a v duchu přemýšlel, který student se ocitl bez příbuzných. Určitě nikdo ze Zmijozelu. Na druhou stranu, student šestého ročníku už je natolik schopný, že by mohl pomoci s přípravou lektvarů a složek na příští rok.
Brumbál jako by ho slyšel, zrovna říkal: „Severusi, každý rok si ztěžuješ, že jsi sám na přípravu lektvarů a přísad na příští rok a Harry by ti..........“
„Ne, Albusi, ne! Kohokoliv, ale ne Pottera. Nehledě na to, že na lektvary je úplné nemehlo, je to malý, sobecký, rozmazlený spratek z Nebelvíru.“ řekl rozčileně Snape.
„Severusi, myslím, že se v něm pleteš. A on opravdu nemá kam jít. Jeho rodina se ho zřekla. Mají příliš velký strach z Voldemorta. Nemůže jít nikam jinam, nikde by nebyl v bezpečí...“
Chvíli přemýšlel, věděl, že toho bude litovat...
„Dobře, Albusi. Udělám to. Ale musí mi tady, před tebou slíbit, že bude poslouchat a řídit se mými pravidly.“
„Dobře, Severusi. Nemyslím, že by to byl velký problém. Jen tě prosím, abys nebyl příliš přísný. Jsou přece prázdniny a všichni si potřebujeme odpočinout. Zavolám Harryho a uvidíme. Ano?“
Severus jen přikývl na souhlas. V duchu už plánoval, jak tomu namyšlenému Nebelvírovi znechutí prázdniny.
Ozvalo se tiché zaklepání a do ředitelny nesměle vstoupil brýlatý mladík. Podíval se na ředitele a pak i na Snapea.
„Dobrý večer pane řediteli, profesore.“ řekl tiše.
„Harry, rád tě vidím. Myslím, že jsem právě vyřešil tvou ošemetnou situaci, kde budeš o prázdninách,“ řekl ředitel.
Snape viděl, jak se mladík zarazil a jeho pohled se zastavil na něm. Ředitel ovšem pokračoval vesele dál, jako by si ničeho nevšiml. „Můžeš zůstat tady, v Bradavicích. Profesor Snape souhlasil, že se o tebe postará. Ovšem, budeš mu muset pomáhat s přípravou na příští rok.“
„Promiňte, pane řediteli, ale..Já a profesor Snape...nemohl bych někam jinam, třeba do Doupěte, nebo.......“
„Je mi líto, Harry. Ale ne. Jediné místo, kde jsi v bezpečí ty, a ostatně i profesor Snape je tady. Budeš tady mít veškeré pohodlí. Profesor Kratiknot a já jsme očarovali Temné jezero, takže se budeš moci bezpečně koupat. Můžeš využívat i hřiště a létat na koštěti, stejně tak je ti přístupná knihovna a některé učebny. Pouze budeš muset dodržovat určitá pravidla...“
„....profesora Snapea.“ dokončil větu místo ředitele Harry a podíval se na svého neoblíbeného učitele.
Brumbál si povzdechl a souhlasně přikývl.
Snape si prohlížel mladíka před sebou a řekl: „Moje pravidla jsou jednoduchá – snídaně v osm hodin, potom mi budete až do oběda pomáhat, společný oběd ve třináct hodin. Odpoledne máte volno, ovšem za předpokladu, že si vypracujete své úkoly. Společná večeře v osmnáct nula nula. Večer máte volný, večerka ve dvacet dva hodin. V noci budete v posteli, žádné procházky hradem, jasné?“ zeptal se Snape.
„Jasné.“ řekl Harry a rychle dodal „pane“, když si všiml výrazu svého učitele.
„Dobře, chlapci moji, jsem velmi rád, že jsme se dohodli. Harry, jen...budeš bydlet s profesorem. Všechny pokoje studentů budou uzavřeny, ale myslím, že profesor Snape bude mít místo....“
Brumbál předstíral, že si nevšiml vzteklého pohledu svého profesora i studenta a spokojeně se na oba usmíval.
Snape chvíli pozoroval svého přítele a nakonec odevzdaně kývl hlavou.

Začaly prázdniny. Kupodivu zatím probíhaly celkem klidně. Potter dodržoval pravidla a choval se slušně. Bez odmlouvání pomáhal v laboratoři i ve skleníku.
Snape ho dokonce přistihl, že ho pozorně pozoruje i při přípravě lektvarů.

Harry jím byl fascinovaný. Krájel, drtil, loupal, strouhal, míchal a přitom všem pozorně sledoval Snapea. Byl uhranutý, fascinovaný tím mužem. Snape pracoval bez svého obvyklého hábitu, pouze v košili a v kalhotách a Harry si překvapeně uvědomil, že Snape je vlastně docela přitažlivý.
Ovšem nejvíc Harryho zaujaly jeho ruce a prsty. Na levé ruce bylo temné Voldemortovo znamení, ovšem už nebylo funkční, od doby, kdy ho Temný pán odhalil jako špiona. Vypadalo jako tetování a ostře kontrastovalo s bledou pletí. Jeho prsty byly dlouhé a jakoby žily svým vlastním životem: jemně držely hůlku a pero, přidávaly přísady a Harrymu připadalo, že se mazlí s každým flakónkem. Žárlil na ty věci. Toužil po doteku těch bledých prstů.
Merline, já už blázním, pomyslel si a podíval se na velké hodiny.
Konečně oběd, řekl si. Rychle se najedl a skoro utíkal k jezeru. Už týden si užíval koupání. Každý den plaval na malý ostrůvek, kde si chvíli odpočinul a pak plaval zpátky. Stejně tak i dnes.
Na břehu jezera si vysvlékl hábit a vrhl se do příjemně vlažné vody jezera. Doplaval na ostrov a natáhl se pod košatý dub.
Přemýšlel nad svými přáteli a nakonec jeho myšlenky, jako poslední dobou vždy, skončily u Snapea. Ne, rozhodně mě nepřitahuje, řekl si. Je to pořád jen Snape, protivný, arogantní a umaštěný profesor lektvarů...s krásnýma rukama a erotickým hlasem, jeho vlasy jsou tak jemné a rámují jeho tvář....Merline, dostal jsem úžeh! Snape a erotický, pomyslel si znechuceně Harry..
Pozoroval pohybující se větve stromu a pomalu upadal do hlubokého spánku.
Neviděl, jak se malý kousek od něho zvedá země a z ní rychle roste malý proutek, který se pomalu mění v kvetoucí jabloň s jediným, nádherným plodem.
Harry se pomalu probral, tedy probrala ho vůně...jablek? Harry miloval jablka, křehká, voňavá a šťavnatá a když před sebou viděl ten stromek s tak lákavým plodem, neváhal ani vteřinu utrhl ho a ukousl si.
V té chvíli mu to došlo, je začátek léta, tak kde se tady vzala jabloň s jablky? Před chvílí tady určitě ještě nebyla a je divné, že tak krásný strom má jen jedno jediné jablko..
Zpanikařil. Snape. Musím za ním a to jablko vezmu sebou, pomyslel si Harry a skočil do vody, jablko pevně svíral v ruce.
Na druhém břehu se nezdržoval oblékáním, přehodil přes sebe jen hábit a do ruky popadl zbytek oblečení. Utíkal k hradu, rychle přeběhl famfrpálové hřiště a vběhl na kamenné nádvoří. Na lavičku u fontány odhodil svoje oblečení a vřítil se do hradu. Cestou se mu podařilo shodit brnění, ale to už zadýchaně klepal na dveře Snapeova pokoje.

Snape znechuceně odložil časopis a prudce otevřel dveře mávnutím hůlky. Do pokoje vletěl udýchaný Potter.
„Pottere, jasně jsem říkal, že odpoledne máte volno – vy a hlavně já. Nehodlám trávit ve vaší přítomnosti všechen svůj čas.“ řekl rozzlobeně, když se rychlým pohledem přesvědčil, že je nezraněný a celkem v pořádku. Tedy až na to oblečení, pomyslel si když si všiml opálených, nahých nohou koukajících z hábitu.
Harry udýchaně říkal: „Já vím...ale tohle je důležitý...byl jsem plavat, na ostrůvku a...“
„A někdo vám ukradl oblečení, Pottere?“ zeptal se sarkasticky Snape.
Harry jen zavrtěl hlavou a pokračoval „ ...ne, to ne. Plaval jsem na ostrůvek a... vždycky tam odpočívám...já přemýšlel jsem..a pak jsem usnul.“
Snape ho opět ironicky přerušil „Chápu, pro vás namáhavá činnost. Myslím myšlení.“ dodal na vysvětlenou.
Harry po něm hodil vyčítavý pohled a už klidněji pokračoval. „Když jsem se probudil, našel jsem tohle....“ řekl tiše a ukazoval jablko Snapeovi.
Ten k němu nejprve přičichl a pak si ho prohlížel.
Harry pokračoval „...bylo na jabloni, která vyrostla za tu chvíli, co jsem spal. Utrhl jsem ho a ochutnal. Pak jsem zpanikařil, je přece léto a v létě jablka nerostou a ta jabloň vyrostla......“
Snape ho přestal poslouchat. Ten malý pitomec, donese mu jablko, dokonce ho málem nechá ochutnat a teprve pak mu řekne, kde ho našel.
„Pottere! Vy idiote. Copak nevíte, že jabloně jsou v Bradavicích pouze v ovocném sadu a sklízejí se během celého roku? Myslel jsem, že ho máte odtud. Je vyloučené, že by na ostrově vyrostla jabloň, tedy pokud se nejedná o jablko po......“ řekl zamyšleně Snape.
„O jablko po.?“ opakoval po něm tázavě Harry.
Snape si ho pátravě prohlížel. Bylo by možné, že zrovna Potter, by měl to štěstí? A on také, přinesl ho přece jemu....
„Pojďte se mnou!“ řekl trochu laskavěji a odcházel rychlým krokem z místnosti. Slyšel jak Harry chvátá za ním. Harry se překvapeně zarazil, Snape ho vede do knihovny?
Opravdu, Snape vstoupil do velké místnosti, která vypadala poněkud smutně a opuštěně bez studentů. Harry šel váhavě za svým profesorem, který s jistotou mířil k regálu s knihami o kouzelných bylinách. Chvíli hledal a nakonec vytáhl hubenou knížku ve starých, zaprášených deskách. Tak tohleto určitě není žádný bestseller, pomyslel si trochu otráveně Harry.
Snape se posadil a dychtivě otevřel knihu, chvíli v ní listoval , četl, a pak zavřel oči.
Harry se zvědavě díval na Snapea. Tak tohle nevypadá moc dobře, pomyslel si.
Snape otevřel oči, vzal knihu a zamyšleně odcházel. Harry ho po chvíli zmateně následoval. K jeho velkému překvapení nešli zpátky do sklepení, ale na nádvoří hradu. Snape se pomalu posadil u tryskající fontány, Očima přeletěl Harryho rozházené oblečení, ale kupodivu to nijak nekomentoval.
Bylo ticho, přerušované jen občasným zabubláním fontány, která na sebe chtěla upozornit.
Harrymu to kupodivu nevadilo, sedět takhle venku, vedle muže, který ho přitahoval. Cože? Snape mě přitahuje, ne, ne. To není pravda, pomyslel si vyděšeně.
Snape se na něho posměšně podíval a tiše řekl. „Je to strom poznání, Harry. V té knize je napsáno, že se objevuje jen velmi zřídka a jen velmi silným kouzelníkům, aby jim ukázal cestu. V tom tvém přemýšlení muselo být něco víc, než jen poklidné a lenošivé probíraní minulostí. Něco, co se týkalo i mně. O čem jsi přemýšlel?“
Harry byl překvapený. Snape mu opravdu tyká a dokonce mu říká Harry? Merline, co se děje? A jak mohl vědět, že jsem přemýšlel o něm? Mohl jsem myslet na cokoliv – na famrpál, na školu, na svoje rodiče, přátele, na světový mír. Jak přišel na to, že myslel na něj? Najednou mu to došlo – to jablko, pokud ho ochutná, bude to znamenat, že...
Snape se pousmál, když viděl Harryho ohromený výraz. Ten kluk je jak otevřená kniha, všechny svoje emoce má napsané v obličeji. Ale nabídl mi jablko a teď je řada na mně.
Mám ho přijmout, nebo ne? Pozoroval upřeně plod v Harryho rukou.
Potter byl otravný, ale to jsou všichni mladí, nebyl rozmazlený, jak o něm s oblibou říkal, byl atraktivní – o tom není sporu, byl i celebrita i když se tak nechoval. Navíc k němu něco cítí, jinak by mu nikdy nepodal jablko, kouzlo by mu v tom zabránilo, ochránilo by ho před špatným rozhodnutím.
Kdyby stál před touto otázkou před pár měsíci, zavrhl by to a jablko by bez váhání odmítl. Ale poslední měsíce byl Potter...rozumnější? I teď, v minulém týdnu se snažil a Snape se několikrát přistihl, že je mu v přítomnosti mladého kouzelníka opravdu příjemně.
Váhavě natáhl ruku, vzal si jablko a pozorně si ho prohlížel, pak se podíval na Po..Harryho.
Viděl dvě zelené oči, které ho zvědavě pozorovaly.
Díval se do nich a hledal...cokoliv....pochybnosti, strach? Nic, byly jako dvě studny, klidné, jasné, bez pochybností a trochu vyzývavé.
Povzdechl si a nahlas řekl: „Chtěl jsi to sám, Harry. Přišel jsi za mnou a nabídl mi jablko a já? Já ho přijímám.“ řekl tiše a zakousl se do šťavnatého plodu.
Harry se zvědavě rozhlédl kolem sebe. Nic, nic se nedělo. Všude bylo ticho, jen fontána naštvaně prskala. Ticho přerušilo jen tiché pousmání jeho profesora a tichý hlas se posměšně zeptal. „Na co čekáš, Pottere? Nebudou žádné ohňostroje ani fanfáry.“
„Ale...Vy jste přece přijal to jablko, profesore. Kousl jste si. Něco se muselo změnit, ne?“ pomyslel si trochu zklamaně Harry, když se Potter vrátil.
„Ano, změnil se tvůj pohled na mě a můj na tebe. Je mezi námi kouzelné pouto, které přeruší jen smrt. Ale navenek se nic nezměnilo. Ta změna je tady a tady.“ řekl tiše Snape a ukázal na svou hlavu a srdce. „Jen my, my sami můžeme cítit a ovlivňovat tu změnu. To jablko nám pouze ukázalo cestu a propojilo naši magii. Zbytek je na nás.“dodal tichým hlasem.
„To znamená, že jsme...spojeni, jsme partneři? Myslím to pouto a magické propojení.“ zeptal se zmateně Harry.
„Ano, jsme partneři. V tomto případě dokonce nevadí, že nejsi plnoletý a že já jsem tvůj učitel. Záleží jen na nás, jak dlouho budeme čekat.“ řekl tiše Snape.
„Profesore? Já nechci čekat. Myslím, že náš život je příliš krátký a příliš nebezpečný. Chci všechno, co mi nabízí.“ řekl váhavě Harry a s obavami očekával výsměch.
„Pottere, trochu silná slova i na tebe. I když s tebou v zásadě souhlasím. Jen tě musím upozornit, že se nehodlám skrývat, nehodlám nic tajit. Toho jsem si doposud užil dost a nepřineslo mi to nic dobrého. Rozmysli si to dobře. Co tvoji přátelé, učitelé, fanoušci?“ zeptal se vážně profesor.
Harry po chvíli stejně vážně odpověděl: „Ani já se nechci skrývat a chápu vás. Názor mých fanoušků je mi fuk. Nestojím o ně. A mí přátelé? Myslím, že to pro ně bude šok a stejně tak i pro učitele, ale myslím, že to zvládnou. Jen to bude chvíli trvat.“ řekl Harry podivně klidným hlasem.
Oba rozpačitě seděli na lavičce, ani jeden z nich nevěděl jak začít a co dělat dál.
Najednou je oba zasáhla studená sprcha rozzuřené fontány. Harry sebou polekaně škubl a málem spadl z lavičky, kdyby ho nezachytila pevná ruka jeho uči...partnera. Byl v jeho náručí a cítil, že je v bezpečí, že tohle je přesně to, co chtěl a co potřeboval. Natáhl ruku a nesměle pohladil jemné vlasy a zahleděl se do tmavých očí. Byla v nich němá otázka.
Harry se v duchu zachvěl a pochopil: volba je na mně. Dává mi na výběr. Pousmál se a s jistotou políbil teplá ústa svého partnera.
Leknutím sebou škubl, jak ho něco nečekaně zalechtalo na zápěstí. Rychle si vyhrnul rukáv a překvapeně se díval na malého hada, který se objevil na jeho zápěstí.
Snapea překvapil stejný pocit, vyhrnul si rukáv své černé košile a s údivem pozoroval jak znamení zla mizí a na jeho místě se také objevuje malý had.
Tak kniha měla pravdu, pomyslel si, když se podíval na svou a Harryho ruku a pak i na čelo, kde pomalu mizela pověstná jizva ve tvaru blesku. Jsou volní, pomyslel si, a znovu se sklonil k Harrymu a vášnivě ho políbil.


Tak tady jsem chtěla skončit. Ovšem promluvil můj Ďábelský bratr, prý jsem beznadějný romantik. Nemám prý tady žádné napětí a mám skvělou příležitost do toho zatáhnout Voldemorta a potrápit Brumbála. Takže nápad je Markův, slova moje. Osobně si myslím, že je to konina a moc komplikované, ale potřebuji doladit počítač a nikoho lepšího než jeho, bohužel nemám. Vaše Maja

Mladý muž zvedl omámeně hlavu, podíval se na staršího kouzelníka a s úsměvem řekl: „Tohle bylo lepší než všechny fanfáry a ohňostroje.“
Starší muž se samolibě usmál a řekl s patrným potěšením hlase, ovšem se svojí starou ironii.
„Samozřejmě, Pottere. Ty jsi snad o mně pochyboval?“
Harry jen zavrtěl hlavou a řekl tiše, ale přesto tak, aby to neuniklo jeho partnerovi. „A země se zachvěla...“
„Co to blábolíš, Pottere?“ zeptal se zamračeně Snape.
Harry se rychle vzpamatoval a řekl: „To nic, profesore. Jen jsem se chtěl zeptat... To tetování. Proč had?“
„Pottere, ochutnali jsme zakázané ovoce a podle pověstí ho nabízí had. Ale neboj se. Je to jen pověst a nebudeme vyhnáni z ráje. Jen si ho musíme sami zasloužit. A tetování je tady na znamení toho, že patříme k sobě. Zrušilo všechny předchozí závazky a kletby. Jsme volní pro další život. Myslím, že Temný pán bude brzy velmi překvapený.“
„Proč?“ byl překvapený i Harry.
„Nevím to jistě, ale je vysoká pravděpodobnost, že přijde o většinu svojí moci.“
„No, dobře. Ale proč? Proč si to myslíte?“
„Harry, nevykej mi. Jsme partneři a vypadalo by opravdu hloupě, kdybys mi vykal. A k tvé otázce...Budu to teprve muset prozkoumat a také se musím spojit s Albusem, ale myslím si, že Lord Voldemort přijde o svou moc. Minulost nás tří byla silně propojena a myslím si, že i jeho ovlivnilo naše rozhodnutí.“
„To jako fakt?“ zeptal se ohromeně Harry.
Snape jen přikývl a vydal se zpátky do hradu. Byl zamyšlený, události nabraly zcela jiný směr.
Nenapadlo ho, že to jablko bude mít vliv i na osud kouzelnického světa. Ovšem, to by u toho nesměl být Potter, pomyslel si.
Došli do chladného sklepení a Harry sebou táhl svoje oblečení. Zrovna si natahoval kalhoty, když v tom Snapea napadlo.... Musí se spojit s Brumbálem a vylíčit mu poslední události. Ale proč nevyužít příležitosti a trochu ho nepotrápit. On si s nimi zahrával už pořádně dlouho a pokud se neplete, tak Potter bude s radostí souhlasit.
„Harry, počkej chvíli...“ zarazil mladíka, který právě balancoval na jedné noze.
Harry se překvapeně postavil s jednou nohavicí oblečenou, na druhé stál. Snape pokračoval s ďábelským úsměvem na tváři. „...musím se spojit s Brumbálem letaxovou síti. A napadlo mně...on s námi manipuluje už poměrně dlouho a myslím, že je čas na malou pomstu.“
Harry na něj chvíli nechápavě koukal, ale pak...Bleskově se vysvlékl a zůstal stát před Snapem jen ve slipách. Ten si ho prohlížel, viděl dokonalé, opálené a svalnaté tělo. Cítil jak mu zaškubalo ve slabinách. Rychle však zavrhl hříšné myšlenky a začal vysvětlovat svůj plán. Harry přikyvoval na souhlas a zelené oči mu zářily potlačovaným šibalstvím.
Harry si vlezl na velkou, rozloženou pohovku, na které ostatně spával a lehce se přikryl prostěradlem, ovšem tak, aby to vypadalo, že je nahý. Rukama si zajel do svých i tak rozcuchaných vlasů. Snape rychle očima zkontroloval celý pokoj a na stůl rychle přidal ještě jednu skleničku, do které nalil trochu vína.
Přistoupil ke krbu a vhodil do něj hrst Letaxového prášku. Snape stál tak, aby to vypadalo, že úmyslně zakrývá pohled do pokoje a na Harryho. V krbu to zahučelo a v zelených plamenech se objevila Brumálova hlava.
„Albusi, potřeboval bych abys přišel. Mám takový malý problém....“
V tom v pokoji zazněl Harryho, jakoby rozespalý, hlas: „Severusi, volal jsi..........“
„Severusi Tobiasi Snape okamžitě odstup od toho krbu!“ zazněl ostře Brumbálův hlas místností. Snape jakoby váhavě poslechl a Brumbálovi se naskytl pohled na Harryho v rozválené posteli a skleničky vína na stole. Vlasy měl rozcuchané a brýle trochu nakřivo, byl přikrytý tenkým prostěradlem, pod kterým jasně prosvítalo nahé tělo.
„Severusi, ani se nehni! Nepřibližuj se k němu! Jsem okamžitě u vás.“ řekl rozzuřený Brumbál.
Snape jenom stihl mrknout na Harryho a Brumbál vyletěl z krbu, v napřažené ruce svíral hůlku, kterou mířil na Snapea.
Ten se ani nehnul a nechápavě zíral na ředitele.
„Albusi, nemusel jsi přijít tak rychle. Je to sice důležité, ale....“
„Severusi Snape, řekl jsem ti, aby ses postaral o Harryho a aby ses s ním pokusil sblížit, ale rozhodně jsem to nemyslel takhle.“ mávl rukou na pohovku.
„Albusi, já opravdu nechápu co tím myslíš. Harry si jenom na chvíli zdříml a asi jsem ho vzbudil, když jsem tě volal.“
Brumbál si ho měřil chladným pohledem: „Severusi, věřil jsem ti, a ty nejenže jsi zklamal mou důvěru, ale zneužil jsi mladého chlapce, svého studenta..!
„Albusi, o čem to u Merlina mluvíš. Harry si jenom potřeboval chvíli odpočinout a....“
„Tak Harry? Vždycky to byl Potter a najednou Harry.“ Brumbál si ho přeměřil chladným pohledem a podíval se na Harryho. Ten seděl v posteli a jako uhranutý sledoval ředitele a Snapea.
„Harry, neublížil ti moc? Mrzí mě to. Opravdu jsem netušil, že by jeden z mých učitelů udělal něco takového... Hned zavolám léčitele a ministerstvo. Odvedou ho a ...“
„Pane řediteli, já opravdu nechápu...Co se děje? Severus přece...“
„Tak Severus? Severusi, co jsi mu dal?“ zeptal se přísně ředitel
„ Albusi, já opravdu nechápu o čem tady mluvíš? Snad sis nemyslel, že já a Harry...? I když...asi máš pravdu, ale je to trochu jinak, než sis myslel. Podívej.“ začal Snape pomalu uklidňovat ředitele a vyhrnul si rukáv košile.
Brumbál si nedůvěřivě prohlížel malého hada, když v tom k nim přistoupil Harry a ukazoval mu i svoje zápěstí a odhrnul si vlasy, aby ředitel viděl jeho čisté čelo.
Brumbál se ztěžka posadil na rozházenou pohovku a nedůvěřivě si prohlížel oba muže před sebou. Opravdu se tak moc spletl,? Udělal to, z čeho vinil i ty dva před sebou. Dal na první dojem a když viděl Harryho v té posteli...Severusova pověst nebyla moc dobrá a i když mu věřil...
„Omlouvám se, vám oběma. Ale prosím, už mi to nedělejte, ano? Myslel jsem, že jsem zase zklamal..Moc rád bych věděl co se tady stalo. Proč jste vy dva přátelé, tykáte si a oslovujete se jménem a co znamená to tetování? Jak jsi se zbavil svého znamení a co tvá jizva, Harry?“ zeptal se ohromený ředitel.
„Za to můžu, asi, za všechno já.“ řekl tiše Harry.
Ohromila ho Brumbálova starostlivost, ale nelitoval toho. Snad si jejich ředitel uvědomil, že jejich životy nejsou jen v jeho rukou.
„Ano, jako vždy je za tím Harry.“ řekl tiše Snape, Také on byl překvapený jednáním starého ředitele. Hřál ho ten pocit důvěry, který v něj měl jeho dávný přítel. Tichým hlasem začal líčit předchozí události a podal Brumbálovi knihu, kterou předtím četl.
Brumbál rychle přeletěl očima označený text. Chvíli přemýšlel a pak je vyzval, aby ho následovali do ředitelny.
Tiše vystoupali po schodech a vstoupili do místnosti. Snape okamžitě zamířil ke své židli, ale jeho pohled padl na Harryho. Posadil se na úzkou pohovku a očima Harryho vyzval, aby se posadil k němu. Harry s úlevou poslechl a posadil se.
Starý ředitel prohlížel svou knihovnu a nakonec na stůl před ně položil dvě knihy.
„Tohle je ono. Mělo by tam být všechno.“ řekl tiše a otevřel silný svazek, jedno mávnutí hůlkou a před každým se objevil pergamen s okopírovaným textem.
Harry překvapeně četl:

Jablko poznání, se objeví pouze silnému čaroději a pouze ve chvíli, kdy přemýšlí o svém budoucím partnerovi. Dotyčný kouzelník z něho musí ukousnout a poté ho nabídnout i svému partnerovi. Kouzlo v Jablku mu ukazuje cestu, poněvadž kouzelník si nemusí být zcela jist svou volbou. Budoucí partner musí odhalit tajemství plodu a přijmout bez podmínek nabídku svého partnera. Ihned poté je kouzlo zmraženo, až do chvíle prozření, ve které dojde ve chvíli, kdy se oba partneři rozhodnou pro společný život. Toto sblížení nemusí být intimní, stačí polibek, nebo jen společné rozhodnutí. V tuto chvíli se smažou veškeré závazky, kletby a znamení. Jsou čistí a volní pro další, společný život. Na potvrzení svého závazku se na jejich těle objeví malé tetování se znakem, který je charakteristický pro dominantnějšího a zkušenějšího partnera. Ovšem oba partneři si musí uvědomit, že svým rozhodnutím změní nejen svoje životy, ale i životy těch, kteří s nimi byly propojeni. Partnerství vyplývající z této starobylé magie je nerozlučné a závazné. Nezáleží při něm na druhu, pohlaví, ani věku obou budoucích partnerů. O uzavřeném spojení bude bezprostředně magicky informované ministerstvo, tisk a další příslušné orgány. Oba partneři obdrží také písemné potvrzení o svém závazku.

Harry se podíval na muže vedle sebe, který si zamyšleně hladil špičku svého nosu. Bylo to tak známé, snapeovské gesto, že se Harry musel pousmát.
Snape si toho samozřejmě všiml a poctil ho jedním ze svých výsměšných pohledů. Harry si nemohl pomoci a začal se smát nahlas. Oba muži se na něj překvapeně dívali.
„Pottere, můžeš mi říct, co je na tom k smíchu?“ zeptal se ho, poněkud výhružně Snape a ukázal na nevinný kus pergamenu.
Harry se na něj díval skrz slzy smíchu, které se mu objevili v očích. Samozřejmě nemůže říct, že se smál jemu. Rychle zvedl pergamen a řekl: „Na tomhle není k smíchu nic. Jen jsem si představoval reakce. Já jen...bude to v novinách...a všechny ty sovy poletí k nám, do sklepení a já jsem si představoval jak budeš nadšený všemi těmi, od dnešního dne, i tvými fanoušky.“ lhal Harry. Navíc si uvědomil, že tento scénář je víc než pravděpodobný a rozesmál se znovu.
„Pottere! Jestli jen jediná sov.....“
„Severusi, nech toho. V tomhle má Harry asi pravdu. Ale myslím, že máme důležitější věci k diskuzi, než záplavu sov ve vašem pokoji.“ řekl s jiskřičkami v očích Brumbál a pokračoval
„Co tomu říkáš, Severusi?“ zeptal se.
Snape zamyšleně odpověděl: „Vypadá to, že tento zápisek zcela vystihuje naši situaci. Bohužel se nezmiňuje o změnách, které ovlivní život propojené osoby. V našem případě Temného pána.“
„Ano, ten text je poměrně přesný. Viděl jsem vaše tetování, nezbývá mi než vám gratulovat. A ty změny? Musím prostudovat ještě tady tu knihu“ řekl Brumbál a poklepal na tlustý svazek na stole a pokračoval. „ Předběžně si myslím, že máš pravdu, Severusi. Voldemort má před sebou opravdu těžké chvilky. Zůstanu s vámi na hradě. Harry předpokládám, že chceš stále bydlet s profesorem Snapem, že?“zeptal se Brumbál.
K překvapení obou mužů Harry vážně zavrtěl hlavou a řekl: „Ne pane řediteli, nechci bydlet s profesorem Snapem.“ odmlčel se a na překvapený, tázavý pohled obou mužů pevným hlasem dokončil. „Chci žít se Severusem Snapem, svým partnerem.“
Brumbál se pousmál a řekl: „V pořádku, Harry , rozumím. Myslím, že je nejvyšší čas jít na večeři. Co říkáte, chlapci?“ zeptal se Brumbál svým obvyklým, všem dobře známým, veselým hlasem.
Všichni šli pomalu dolů, do velké síně. Harry si všiml, že si ho Snape prohlíží a tázavě se na něj podíval. K jeho překvapení mu Snape položil ruku na rameno a jemně ho stiskl.
Večera proběhla v klidu a poměrném tichu. Snape s Brumbálem spolu prohodili pár slov o počasí a o lektvarech, které Snape zatím připravil. Brumbál jim na oplátku líčil svůj pobyt na jednání na ministersvu.
Harry si nemohl pomoci, ale zhluboka zívl. Za což si vysloužil jemné kopnutí do kotníku a výhružné „Pottere.“
Brumbál se chápavě díval na své dva chlapce. Ti dva mu dnes opravdu připravili nehezké překvapení. Nezlobil se na ně. Vlastně se tento „malý problém“, jak to nazval Severus, ukázal být přínosem pro ně, pro všechny. Dnes v noci, musí vše prozkoumat a pokud jejich předpoklad bude správný......
„Nech ho, Severusi. Při mém jednání na ministerstvu mám mnohdy stejný pocit jako tady Harry. Nedivím se, že jsi unavený chlapče. Jen běžte spát. Zítra k vám přijdu na snídani. A doufám, že pro vás budu mít dobré zprávy.“ řekl Brumbál s laskavým úsměvem.
Harry se na něj vděčně podíval a zvedal se od stolu. Snape se ještě chvíli bavil s ředitelem. Harry zaslechl jak Brumbál říká: „.....ne, nepotřebuji....jen běž.......Harry......ráno...“

Vstoupili do svého bytu. Ne Snapeova, jejich bytu, pomyslel si Harry, když usedal na tmavou pohovku, která mu sloužila jako postel.
Podíval se na sklenky vína a musel se pousmát, když si vzpomněl na divadlo, které sehráli Brumbálovi.
Snape zmizel kdesi vzadu, ve své ložnici a Harry za chvíli slyšel téct sprchu. Dobrý nápad, taky se potřebuji trochu osvěžit, pomyslel si.
Když se vrátil, Snape už seděl na jednom křesle vedle pohovky a naléval si víno do sklenky. Tázavě se zastavil nad druhou. Harry překvapeně přikývl. Snape mu ještě nikdy víno nenabídl, vlastně ani nemohl, není ještě zletilý, že?
Snape mu opravdu nalil, sice jen půl skleničky, ale....
Harry ji zvedl a přivoněl si, tak jak to viděl už mnohokrát u Sn..Severuse. Pomalu se napil, cítil jak ho víno jemně hladí v krku a báječně chutná po hroznech.
Ničím nepřipomínalo břečku, kterou donesli dvojčata v posledním týdnu školního roku a která všem, co ji ochutnali, nahnala slzy do očí.
Harry se najednou přistihl, že touží po blízkosti druhého muže. Seděl s ním v pokoji a přesto byl daleko. Snape jako by mu rozumněl pohladil široké opěradlo svého křesla a vyzývavě se podíval na Harryho.
Ano, mohl dělat, že nechápe a zůstat sedět. Ale proč? Toužil po něm, po jeho blízkosti, po polibcích a po jeho rukou.
Harry se zvedl a posadil se na široké opěradlo. Snape odložil svoji sklenku na stolek a pomalu položil ruku na jeho koleno. Harry neucukl a položil svou ruku na jeho.
Snape vytáhl svoji hůlku (tu kouzelnou:-), zamumlal kouzlo a křeslo se změnilo v pohodlný divan pro dva, který se nápadně podobal tomu v Brumbálově kanceláři. Harry se musel zase potichu zasmát, což, samozřejmě neušlo pozornosti mistra lektvarů.
„Pane Pottere, můžete mi říct co je vám tady zase k smíchu?“
Harry pobaveně řekl: „Jistě, pane profesore. Já jen...K čemu potřebuje Brumbál divan pro dva?“ zeptal se s vážným výrazem ve tváři.
Snapeovi zaškubalo v obličeji při představě ředitele s ...kýmkoli. Ovšem vážným hlasem Harryho pokáral: „Na tvém místě Pottere, bych se přestal zabývat intimním životem pana ředitele. Posaď se sem.“ řekl klidně a ukázal na místo vedle sebe.
Harry poslechl a sjel z opěradla ke Snapeovi. Ten chvíli mlčel a pak pomalu začal:
„Harry, nevím, jak začít, ale tenhle rozhovor je důležitý pro naši budoucnost. Nechci vyzvídat, ale některé věci ….potřebuji vědět. Kdybychom náš vztah začínali normálně, poznávali bychom se postupně, ale....“
Harry ho přerušil: „ Jo, já vím Severusi. Ale na tvém místě bych si na to zvykal. Tedy na to, že se mnou neprobíhá nic jako normálně, tedy, chtěl jsem říct, že já jsem normální, ale okolnosti...“
„Pottere, přestaň blábolit. Vím, že jsi normální a že události kolem tebe na tebe mají velký vliv a za spoustu věcí nemůžeš. Ovšem do některých se ženeš přímo bezhlavě. O tom ale teď nechci mluvit. Chci mluvit o tobě, o tvých přátelích a o tvých zkušenostech se....“ Snape se tady odmlčel, jakoby měl strach z toho slova a z Harryho reakce.
„ Moje zkušenosti se sexem?“ domyslel si Harry a suše dodal. „Tak to nebude moc dlouhý rozhovor. Moje zkušenosti jsou skoro nulové.“ řekl tiše Harry a podíval se na druhého muže. Očekával posměšky nebo škodolibý úsměv, ale Snape se na něj díval klidně a tak Harry pokračoval už trochu jistěji: „Loni jsem pár měsíců chodil s Cho Changovou, určitě ji znáte, že?“
Snape jenom přikývl a Harry pokračoval: „No, ona je moc hezká, ale předtím chodila s Cedrikem a tak..., prostě ze začátku jsem ji utěšoval, no a později jsme si dali i pusu. Ale někdy v té době jsem začal tušit, že jsem na kluky. No víte..oni...kluci se chlubili svými zážitky s holkami a pak donesli i nějaké časopisy. No a my jsme si je prohlíželi, byli tam obrázky chlapů a ženských ..jak.. no.. to... ..však víte.“ řekl Harry celý rudý v obličeji a pak rozpačitě pokračoval. „No většina kluků obdivovala ty ženský, ale mně se líbili víc chlapi. No a všiml si toho náš prefekt Frog, vzal mně stranou a zeptal se mně jestli jsem gay. Dělal jsem, že nevím o čem mluví, protože mnozí mudlové považují homosexualitu za zrůdnost a moje teta a strýc...no... Frog mi vysvětlil, že i kdybych náhodou byl gay, nemám se za co stydět. V kouzelnickém světě to prý není nic zvláštního a nikomu to nebude vadit. Párkrát jsme o tom ještě mluvili a já jsem to nakonec řekl i Cho. Vysmála se mi. Prý jsem zrůda. Naštěstí to slyšel i Frog a další sedmáci i pár mých spolužáků. Řekli jí... no...že je pitomá kráva.“ dokončil rozpačitě Harry.
Snape se na něj klidně díval a řekl: „To je v pořádku, Harry. A dál?“
„No, to je asi tak všechno. Nic dalšího nebylo. Kluci tady mně nijak nepřitahovali a taky jsem neměl čas a vlastně ani příležitost se s někým seznámit.“ řekl tiše Harry.
Snape na něho překvapeně koukal a nakonec se tiše zeptal. „Harry, ty jsi ještě panic?“
Harry rozpačitě přikývl a do očí mu vhrkly slzy.
Snape ho jemně uchopil kolem ramen a otočil ho obličejem k sobě. Tiše mu řekl: „Harry, je to překvapující, ale nemáš se za co stydět. Dáváš mi to nejvzácnější...Já jen..ty by sis zasloužil někoho lepšího, mladšího, než jsem já.“
Harry si utřel oči a řekl s náhlou jistotou: „Ne, já mám to nejlepší, nic jiného nechci. Víš, že letošní rok jsem měl tvou starou učebnici? Byl jsem fascinovaný Princem dvojí krve. Připadalo mi, že ho znám, že si rozumíme. Pak jsem se dověděl, že jsi to ty. Nejprve jsem byl rozčarovaný, ale pak už jsem se na tebe díval jinýma očima a viděl jsem ho v tobě. A pochopil jsem, jak jsem byl pitomý, že jsem na to nepřišel sám. Byl jsem vyděšený, když mi Brumbál řekl, že mám strávit léto tady, s tebou. A když jsi připravoval lektvary, žárlil jsem. Dělal jsi to s takovou péčí, tak zaujatě....věděl jsem, že je to nepravděpodobné, že si mně všimneš a přesto jsem doufal....“
Snape se na něho díval a jeho pohled byl najednou plný něhy a naděje. Tiše řekl: „ Harry, jsem velmi rád, že jsem s tebou. Můžeme počkat až budeš připravený a až se víc poznáme.“
Harry skoro vykřikl: „Ne, já nechci čekat. Jsem připravený.“ dodal už klidněji.
Snape zamumlal cosi co znělo jako „Zbrklý Nebelvír, ale naklonil se k Harrymu a lehce ho políbil .
Harry si ho přitáhl a posměšně se zeptal: „To je všechno, co umíš?“ zeptal se drze.
Snapeovi se zablesklo v očích a řekl: „Varuji tě, Harry, nepokoušej mě.“
„Nebo co?“ provokoval dál Harry.
„Varoval jsem tě Pottere. Budeš prosit. A pokud budeš opravdu hodný, možná ti vyhovím.“ Ujistil ho Snape a sklonil se k němu.
Tentokrát to nebyl letmý polibek. Dobýval, pálil jako oheň, spaloval. Harry nemohl dýchat, ale jeho tělo začalo reagovat na spalující žár muže po jeho boku. Po chvíli si ho Snape posadil na klín, stále ho líbal, ale opustil jeho ústa a laskal jeho krk a ramena. Harry ani nevěděl, kdy a jak se vysvlékli. Jejich penisy se o sebe třely.
Harry měl pocit, že se zblázní a zaskučel: „Severusi, prosím. Už to nevydržím.“
„O co prosíš, Harry? Co mám udělat?“ zašeptal Snape Harrymu do ucha a začal jemně okusovat jeho boltec.
Harry ze sebe vyrazil další divoké zasténání a vykřikl: „Udělej cokoliv. Vezmi si mně. Chci tebe, v sobě. Jen prosím dělej.“
Snape se od něho trošku odtáhl a podíval se mu do očí. Viděl v nich touhu a vášeň. Mávl hůlkou a v jeho ruce se objevila malá nádobka. Otevřel ji a pokojem se rozlila vůně louky. Nabral na prst trochu mastného obsahu, políbil Harryho na ústa a naposledy se ujistil: „Harry, opravdu si jsi jistý, že to chceš?“
Chlapec divoce pokynul hlavou na souhlas a upřel na něho svoje oči plné vášně.
Harry ani nevěděl, kdy se octli na rozložené pohovce, cítil jen palčivé Severusovi polibky a svou vášeň.
Snape se k němu naklonil a jemně mu roztáhl nohy, rukou mu přejel po penisu a Harry ze sebe vydal tiché zasténání. Prstem našel ten malý, vytoužený otvor a pomalu pronikal dovnitř. Zaznamenal, že Harryho vzrušení trochu opadlo, na chvíli přestal, aby si mladík zvykl na nový pocit. Po chvíli narazil na malý hrbolek a Harry překvapením zasténal. Severus trochu povytáhl prst a přidal k němu druhý. Teď už rychleji začal mladíka připravovat. Harry divoce sténal a sám vycházel vstříc talentovaným prstům.
Snape se odtáhl, vzal si krém a pomalu ho začal nanášet na své přirození. Viděl, jak se mladík překvapeně dívá na jeho penis. Sklonil se k němu a jemně ho políbil, roztáhl mu nohy a začal pomalu pronikat do rozpáleného těla pod sebou.
Harry byl vzrušením bez sebe, byl jako omámený dotyky svého partnera, toužil po vysvobození z těch nádherných muk. Když do něho Snape začal pronikat, trochu to bolelo. Ale pak si zvykl na ten podivný pocit naplnění a když se jeho milenec dotkl jeho prostaty, neubránil se výkřiku rozkoše. Ani ve snu si nemyslel, že by Snape mohl být tak dobrý a pozorný milenec. Jeho pohyby byly pomalé, bylo patrné, že mu nechce ublížit. Ale Harry chtěl víc, chtěl konečně dosáhnout na vrchol. Začal sám přirážet a vybízel Severuse k rychlejšímu a tvrdšímu pohybu.
Snape se nemohl nabažit rozpáleného těla pod sebou, Harry byl tak těsný, tak vášnivý...Rád poslechl a začal zběsile přirážet do pevného těla. Najednou slyšel Harryho vykřiknout své jméno, cítil jak jeho mladý milenec ztuhl a na jeho břicho vytrysklo jeho sperma.
Díval se do jeho očí a viděl tam uspokojení, znovu se začal pomalu pohybovat, Harry zasténal a Severus zrychlil. Cítil, že i on sám je téměř na vrcholu.
Vykřikl Harryho jméno a jeho sperma zaplavilo Harryho útroby. Severus se trochu odsunul, aby mladíka nezalehl. Oba prudce oddechovali a tiskli se k sobě.
Po chvíli si Snape lehl vedl svého milence a pevně ho sevřel v náručí. Harry se trochu vzpamatoval a trochu ochraptělým hlasem řekl: „Tak tohle bylo skvělý!“
Snape se usmál do mladíkových vlasů a tiše s ním souhlasil: „Opravdu to bylo skvělý, Harry. A vždycky bude.“ ujistil ho.
Harry se pohodlně natáhl, ruku svého partnera měl pod hlavou a pomalu se propadal do říše snů.
Snape poslouchal klidný a pravidelný dech svého mladého milence, přitiskl ho blíž k sobě a políbil ho do spocených vlasů. Po chvíli se v pokoji ozýval jen jejich pravidelný dech.

Zatím nahoře, ve své tiché kanceláři, seděl Brumbál ve svém pohodlném křesle a pozorně studoval knihu před sebou.
Odložil ji a zamyšleně se začal probírat svými dlouhými vousy. Vypadá to, že Severus měl pravdu, pomyslel si.
Harry by takto opravdu mohl porazit Voldemorta. A dokonce, pousmál se, by ho porazila láska. Nepochyboval, že Harry má tohoto citu na rozdávání...a Severus si snad po boku svého mladého partnera začne také užívat života, i v jeho srdci je určitě střípek tohoto vzácného daru.
Starý kouzelník se musel zasmát své reakci dnes odpoledne, opravdu si myslel, že Severus...
Ne určitě ne, na chvíli sice zapochyboval, ale jeho profesor by nikdy neudělal nic takového. Nepochyboval o tom, že jeho dva chlapce čeká nový život. Severus dodá Harrymu jistotu a určitou sebekontrolu a Harry mu na oplátku přinese do života radost.
Zítra budou muset udělat už jen jedinou věc, budou se muset ujistit, že Voldemort .....
Starý ředitel se rozhlédl po tmavé místnosti osvětlené pouze několika svícemi. Je načase si trochu odpočinout, pomyslel si. Přivolal si láhev máslového ležáku a odešel ze své kanceláře. Svíce jedna po druhé zhasínaly a celý hrad se ponořil do tmy a míruplného ticha.

Severus Snape se pomalu probouzel s pocitem nezvyklé tíhy na prsou. Tížilo ho něco živého, co dýchalo a.....Merline, slintalo. Potter! Jak si ten malý, nebelvírský spratek dovoluje vplížit se do jeho ložnice a ........
Severus se rychle podíval na svoje zápěstí. Opravdu tam byl, obepínal jeho ruku a on měl včera v noci nejlepší sex svého života s Harry Potterem.
Kupodivu ho to upokojilo a on se zadíval na tmavou kštici svého mladého partnera. Albus! Má přijít dnes ráno a... rychle zakouzlil Tempus a zjistil, že je půl sedmé. Předpokládal, že ředitel přijde až na snídani. A to znamená, že má dostatek času trochu potrápit svého mladého milence.
Nešetrně ho shodil ze své hrudi a zatřásl jím.
„Rone, ne, ještě chvíli. Běž s Hermi....“ začal říkat mladík, ale znovu zavřel oči, než stihl větu dokončit.
„Pane Pottere. Mohu vás ujistit, že pan Weasley tady s námi zcela jistě není. Mohl byste laskavě sundat svoji hlavu z mého ramene?“ zeptal se Snape svým nejpřísnějším učitelským tónem.
Harry vytřeštil oči. Ten hlas je tak blízko. Co dělá Snape v jeho posteli...? A proč je nahý? A proč jsem nahý já? Ptal se v duchu zmateně.
Najednou mu hlavou probleskly vzpomínky na minulou noc. Miloval se Snapem. Jsem mrtvý pomyslel si a otevřel oči. Díval se přímo do očí svého profesora, který se na něho sarkasticky zašklebil. Po očku mrkl na svou ruku. Byl tam, nebyl to sen. Opravdu se to stalo!
Vyčítavě se podíval na svého partnera, který jeho pohled opětoval. Pomalu k němu sklonil tvář, jeho obličej lemovaly tmavé, dlouhé vlasy. Jemně ho políbil na ústa a Harry jeho polibek s radostí opětoval.
„Dobré ráno, Harry.“ řekl Severus tiše.
„Tobě taky, Severusi.“ odpověděl stejně tiše Harry.
Snape ho začal líbat na ústa a Harry mu to vášnivě oplácel. Stával se smělejší a smělejší, líbal a hladil Severusovo tělo: jeho paže, ruce, prsty, prsa a pevné břicho. Jeho ruka pevně sevřela penis a Snape hlasitě zasténal. Byl vzrušený z těch dotyků. Harry byl nezkušený, to poznal, ale rozhodně učenlivý. Začal mu oplácet jeho dotyky a polibky, sevřel Harryho penis a začal ho pomalu, dlouhými tahy zpracovávat. Harry ho pustil a zasténal. Severus k němu sklonil hlavu a líbal ho. Netrvalo dlouho a mladý kouzelník se svezl do polštářů s výkřikem rozkoše. Po chvíli se vzpamatoval pod drobnými, lehkými polibky, které dopadaly na jeho tvář. Usmál se do tmavých očí a políbil teplé rty.
„Nádhera!“ pochválil tiše svého milence.
Snape se na něho sebevědomě podíval: „Tys o mně pochyboval?“
„Ne, ne ani v nejmenším,“ začal ho rychle ujišťovat mladík.
„V pořádky tedy. Musíme vstávat.“ řekl Snape rozhodně a vstával s postele. Mladík se za ním nerozhodně díval a zavrtal se hlouběji do postele. Slyšel šumění sprchy a začal znovu podřimovat. Z dřímoty ho vytrhl jasný hlas jeho partnera: „Pottere! Ty nevstáváš?“
„Ne. Nechce se mi. A stejně budeme snídat tady. Už dlouho toužím po snídani v posteli.“ řekl trochu drze mladík.
Kupodivu Snape nic nenamítal, jen se nenápadně podíval na hodiny. Výborně, za pět minut je tady Albus. Uvidíme jak rychlý je Potter, když se mu chce, pomyslel si škodolibě.
„Jak myslíš Harry. Pro ředitele to bude určitě zajímavý pohled.“ řekl sarkasticky.
„Pro Merlina. Já zapomněl a ty...Tys to věděl. Naschvál jsi mi nic neřekl, že?“ zeptal se vyčítavě mladík a vyletěl z postele.
Zakopl o nohu stolku a narazil si koleno. „Merline! Severusi, kde mám kalhoty?“ zeptal se zmateně. Snape jenom ukázal na zem, kde ležela podivná směska jeho oblečení: potrhaná košile a zmuchlaný hábit. Jedině kalhoty vypadaly v pořádku.
Snape se nad ním slitoval a řekl: „V koupelně máš jednu moji košili, hábit mít nemusíš. A na tvém místě bych sebou pohl, máš tři minuty.“ dodal výsměšně.
Mladík se na něj zašklebil, ale tryskem zmizel v koupelně. Snape mávl hůlkou a hábit se poslušně pověsil na věšák na zdi. Další mávnutí a polštář s přikrývkou zmizely v jeho ložnici a pohovka se sama složila a upravila.
Ve stejnou chvíli zaklepal na dveře ředitel. Snape ho pustil dovnitř a usadil do svého křesla, sám si sedl na pohovku a nalil svému příteli šálek čaje. Na stole se objevila bohatá snídaně.
„Dobré ráno, Severusi. Kde je Harry? On s námi nebude snídat?“ zeptal se potměšile starý ředitel.
„Dobré ráno. Potter je v koupelně. Nějak se nemohl vymotat z postele, ale za chvíli přijde.“ ujistil ředitele.
Mávl hůlkou a z koupelny se ozval řev: „Merline. To je studený!“
Z koupelny se po chvíli vynořil Harry. Vlasy měl ještě mokré, černá košile byla nedbale zapnutá a volně splývala přes kalhoty, ze kterých koukaly bosé nohy. Zelené oči se vyčítavě dívaly na Snapea, který se jen posměšně zašklebil
Harry zdvořile pozdravil a posadil se na pohovku. Očima přelétl pokoj, Snape se snažil, pomyslel si ironicky..
Brumbál se pozorně díval na oba muže. Zdá se, že došlo k určitému sblížení, dobře si všiml, že Harry má Severusovu černou košili, ale raději se zdržel komentáře. Vypadá to, že jeho chlapci se s touto, pro ně novou situací, vypořádají sami docela dobře.
Tři muži v tichosti snídali. Použité nádobí i zbytky snídaně zmizely a na stole zůstala jen konvice s čajem a dva šálky. Snape pevně svíral v ruce hrnek kávy.
Brumbál se pohodlně opřel v křesle, podíval se na oba muže, kteří se na něho zvědavě dívali.
„Severusi, myslím, že jsi se nemýlil. Voldemort opravdu přišel o část svojí kouzelné moci. Ovšem, pro nás je nesmírně důležité zjistit o jakou část. To, co vám navrhnu, může být velmi nebezpečné, bohužel pro nás nutné.“ řekl vážně starý kouzelník a pokračoval: „Z té knihy jsem vyčetl, že pravděpodobně přišel o všechnu sílu, kterou má z vás obou. Jedná se tedy o tvoje znamení, Severusi a o tvoji jizvu a krev, Harry.“
Oba muži se na něho překvapeně dívali. Snape si pomyslel, že ředitel se musí mýlit, jeho znamení bylo blokované a nefunkční. Harry a jeho jizva… nebylo pochyb o tom, že tam bylo silné propojení a hlavně kvůli němu přijde Voldemort o svoji moc.
Snape vyjádřil svoje domněnky nahlas.
Albus se na něj podíval přes obroučky svých brýlí, ale nic jim nevysvětloval.
Tohle nemyslí vážně, pomyslel si Snape, to by znamenalo konec.... v této chvíli se nedivil Harrymu, který na starého kouzelníka koukal s otevřenými ústy.
Brumbál se chápavě usmíval na své dva chlapce, ani on tomu včera v noci nemohl uvěřit, několikrát si četl znovu a znovu příslušný odstavec. Nemohl uvěřit, že by to bylo tak prosté, tak jednoduché..
„Severusi, teď potřebujeme tvoji pomoc. Vím, že nemůžeš prozradit sídlo Voldemorta, protože je pod Fideliem. Ale dokážeš se k němu přemístit?“
„Myslím, že ano. Ovšem Albusi, Temný pán má silné obranné štíty, které mně možná propustí – pochybuji, že by je měnil kvůli mému odhalení, ale tebe určitě ne.“ řekl ostře Snape.
„O tom se teď nebudeme dohadovat, Severusi. Jen ještě....Kolik Smrtijedů zná jeho sídlo a má možnost se tam objevit?“
Snape chvíli přemýšlel a doufal, že jeho přítel tam snad nechce jít...Nakonec neochotně odpověděl:
„Moc ne. Malfoy, Lucius tam byl mnohokrát se mnou, Belatix – ale ta je v Azkabanu, Nott - byl tam asi dvakrát, pokud vím, možná Šedohřbet, ale nejsem si jistý. Ale pokud je Temný pán opravdu na svém sídle nemusí se ničeho bát, Albusi. Má silnou magickou obranu, neprojde jí nikdo cizí, nikdo, kdo by mu chtěl ublížit.“
„Výborně chlapče. Myslel jsem si to samé. Jen.. mám poslední otázku. Je poněkud osobní, ale bohužel nutná...Tak tedy..ty a Harry došlo mezi vámi k určitému..hm...určitému sblížení?“
zeptal se nejistě.
Snape neodpověděl a nedal na sobě znát jak ho překvapila otázka jeho přítele. Zato Harry prudce zrudl a najednou objevil něco velmi zajímavého na zeleném koberci.
Brumbál se na ně usmál a poklepal svého přítele po rameni a řekl s jiskřikami v modrých očích. „Už mi nemusíš odpovídat, příteli. Neměj obavy, přeji ti to. Tobě i Harrymu.“
Snape na něj vrhl jeden ze svých pověstných pohledů, který mnoho studentů naplňoval hrůzou, ale Brumbál si z toho nic nedělal.
„No myslím, že půjdeme,“ řekl Brubál tiše.
„Kam?“zeptal se Harry.
„Ne, Albusi. Rozhodně ne. Je to nebezpečné, nevíme..“ řekl rozzlobeně Snape.
„Vím.“ řekl klidně Brumbál a pokračoval vážně „Ale musíme se přesvědčit. A potřebuji tam vás oba.“
Severus se díval do očí svého přítele a řekl: „Dobře, půjdu s tebou, ale Potter zůsta...“
„Ne, Severusi. Musíte jít oba. Je tvojí součástí. Harry...?“
Harry se zmateně díval na oba muže. Snad opravdu nechtějí k Voldemortovi? A Snape se ho snažil chránit?
„Jdu taky!“ řekl s větší rozhodností než cítil.
Všichni tři vyšli na bradavické pozemnky. Snape se naposledy podíval tázavě na svého přítele. Ten mu jen pokynul hlavou.
Snape si povzdechl a přitáhl k sobě Pottera. Tiše mu řekl: „Přemístním nás. Nehneš se ode mě ani na krok. Ředitel půjde v naší magické stopě. Jen doufám, že se nerozplácne o magickou obranu Temného pána.“
Tiché lupnutí, tah, divoký kolotoč a tvrdé přistání. Byli na místě. Harry se pomalu zvedal ze země. Před ním se tyčil tmavý stín obrovského hradu. Kousek od nich se ozvalo další práskmutí a oba tím směrem namířili své hůlky. Když poznali svého ředitele, sklonili je.
„Výborně, chlapci. Jsme tady. Severusi, kde je hlavní sál? Myslím, že bude tam.“ zeptal se tiše Brumál.
Snape se na něho nevěřícně podíval, neochotně se otočil a vedl je. Jak je to možné, ptal se sám sebe. Ochrana by neměla propustit nikoho, snad pouze jeho, ale Harry a Brumbál jsou opravdu tady, po jeho boku.
Vstoupili dovnitř a pomalu procházeli hradem. Hůlky měli v rukou a pozorně prohlíželi každý kout. Chodby byly tmavé, osvětlené pouze malými okny, kterými nesměle pronikaly sluneční paprsky. Míjeli několik zavřených pokojů a Harry se zachvěl. Za každým z nich se mohl skrývat nepřítel. Došli k obrovským, tmavým dveřím a Snape stiskl kliku.
Dveře se se skřípáním otevřely a oni vstoupili do tmavé místnosti. Úplně vzadu, na vyvýšeném stupni, stál trůn, osvětlený svícemi. Na něm seděla tmavá postava. Harry nemohl rozeznat, kdo to je. Opatrně se přibližovali k trůnu.
Všichni tři vydechli překvapením. Na trůnu seděl starý muž s bílými vlasy. Jeho tváře byli vrásčité, poznamenané stářím. Pouze červené oči, které si je nenávistně prohlížely, jim naznačily, že je to opravdu Lord Voldemort, Temný pán.
Chraptivě se zasmál jejich překvapení a nenávistně si je prohlížel.
„Tak jste tady – starý blázen, zrádce a náš neohrožený mladý hrdina. Jste šťastní? Myslel jsem si, že za tohle,“ ukázal na sebe „můžu poděkovat vám. Jak jste to udělali? Mými štíty jste prošli teprve teď. Co jste mi dali? Severusi nějaký lektvar, nebo za to vděčím snad tobě Brumbále? Kouzlo? Jak, jak se vám to povedlo?“ zeptal se jich dychtivě.
Brumbál si ho prohlížel lítostivým pohledem. Nakonec mávl hůlkou a přivolal tři židle. Posadil se a vyzval i Harryho a Severuse. Ti se ale neustále dívali kolem sebe. Nakonec pomalu usedli, ale hůlky měli stále v rukou. Pouze ředitel si tu svoji zasunul zpátky do hábitu.
„Rád ti to vysvětlím, Tome. Ostatně vždy jsem ti to říkal, že tě porazí to, co neznáš. Za tohle může láska.“ začal tiše.
Voldemort se na něho nenávistně díval a zachechtal se: „Láska? Ty jsi opravdu blázen. Mně nemůže porazit tak obyčejný cit. Láska je všude kolem, má ji i ten největší chudák, i ten nejubožejší mudla může cítit lásku. Láska mně nemůže porazit. To musí být nějaká magie. Mocná a černá magie. Tohle se ze mě stalo během jediné noci.“ zaskřehotal.
„Vidíš, Tome. A přece je to pravda. I když magie v tom trochu byla, to máš pravdu. Ale nikoliv černá, je to magie lásky, magie nejčistší a nejmocnější.“ řekl tiše a klidně Brumbál.
Místností se rozlehl šílený smích „Vidíš i ty připouštíš, že v tom je magie. Koho jsi obětoval? Kdo musel zemřít? Nebo jsi zaprodal svou duši?“ zeptal se Voldemort s šíleným zábleskem v červených očích.
„Nic nechápeš, Tome. Nebyla v tom žádná oběť, aspoň ne taková jako myslíš ty. Nikdo kvůli tomu nezemřel, pouze dvě srdce našli lásku a dokázali ji s čistým srdcem nabídnout jeden druhému.“ řekl klidně a pevně Brumbál a pokračoval: „Ty hledáš na lidech to nejhorší, probouzíš v nich to nejhorší a proto i to nejhorší dostáváš. Oni hledali a našli to dobré a dostali to nejlepší.“
Brumbál se díval na kouzelníka na trůnu a po chvíli pokračoval. „Prostudoval jsi mnoho knih, jsi vzdělaný, o tom jsem nikdy nepochyboval. Co víš o jablku poznání?“
„Jablko poznání? Brumbále, tomu už nevěří ani děti. Je to báchorka, pověst. Nikdo ho už dlouho neviděl a i kdyby. Kdo by se tím zabýval, kdo by chtěl poznat lásku?“ zeptal se ironicky Voldemort.
„Vidíš, Tome? A za tvůj stav může tento plod, tato báchorka. Nevíš o něm nic, že?“ zeptal se pátravě Brumbál.
Voldemort se na něho díval, v jeho očích bylo vidět počínající šílenství. Nevěřícně zavrtěl hlavou.
Brumbál začal vysvětlovat: „Mluvím pravdu, Tome. To Harry našel jablko a utrhl ho, ukousl si z něho a jablko mu pomohlo najít cestu k Severusově srdci. Severus jablko přijal, rozhodli se sami, bez podmínek pro společnou cestu. Nic nenabízeli, nic nepožadovali a přece dostali všechno. Byly jim odpuštěny všechny jejich závazky, kletby a znamení.“ říkal pomalu Brumbál.
Voldemort se na něho pořád nechápavě díval: „Dobře Brumbále. Tomu věřím. Snape byl můj člověk, vzal si do postele svého studenta a tobě se to ještě líbí. Ty si myslíš, že za to může jablko. Ne, ne. Mýlíš se. Za to může chtíč. Je to jen sexuální pud. Ale myslel jsem si, že Severus má lepší vkus. Netušil jsem, že si libuje ve vztahu s dětmi.“ řekl vztekle Temný pán.
„Ty to nechápeš, Tome? Byly jim vymazány kletby a znamení, veškeré závazky a dluhy.“ opakoval znovu pomalu ředitel. Když viděl, že Voldemort na něj pořád nevěřícně zírá, pokračoval: „Severus byl tvůj člověk, měl tvoje znamení, Ale když se spojil s Harrym, jeho znamení zmizelo.“
„Dobře, jeho znamení zmizelo, vidím, že zmizela i Potterova jizva. No a co? Snape je jen špinavý zrádce, nemůže mě ohrozit. A jizva? Možná je Potter trochu hezčí, ale co na tom?“
Starý kouzelník zavrtěl hlavou. Jak může být tak nechápavý, podivil se v duchu a podíval se na svoje dva společníky, kteří ho pozorně poslouchali. V jejich očích se začalo objevovat pochopení.
Brumbál neúprosně pokračoval: „Harryho jizva byla víc, než jen vada na kráse. Bylo to jeho prokletí. Za které můžeš ty. Tím, že jsi ho proklel a jeho matka ho ochránila, daroval jsi mu nepatrný kousek sebe. To jistě víš – umí mluvit s hady a Moudrý klobouk ho chtěl zařadit do Zmijozelu, do tvé koleje.“
Voldemort se omráčeně díval na Brumbála, v jeho očích se začínala objevovat hrůza.
„Už to chápeš, že? A pak tady byla ta noc na hřbitově, vzal sis jeho krev, abys dostal nové tělo. Ano Tome. Harryho jizva zmizela a spolu s ní i tvoje prokletí a jeho krev z tvého těla. Nemáš nic – ani tělo, ani svou moc. Jsi jen starý, nemohoucí kouzelník na pokraji smrti.“ dokončil dramaticky Brumbál a oči za jeho brýlemi se podivně zaleskly.
Najednou Voldemort sebral všechny své síly, vytáhl hůlku a vykřikl: „Možná zemřu, ale vy, vy zemřete první.“
Starý ředitel ani jeho dva společníci se nehýbali, nedělali nic na svou obranu. Brumbál jen řekl: „Opět se mýlíš. Nemáš žádnou moc, nemáš žádnou sílu. Už nikoho nezabiješ. Nikdo už kvůli tobě nezemře. Jen ty. Ty zemřeš, Tome. Dnes, s posledními paprsky slunce vyhasne i tvůj život.“ řekl tiše.
Dříve mocný čaroděj se zoufale zhroutil na svůj trůn. Ne! Ne! On nemůže zemřít. Nemůže ho porazit stará povídačka a tři úplně obyčejní a průměrní kouzelníci.
Neuvědomil si, že tři muži tiše vyšli z místnosti a opustili hrad.

Tichým hradem se ozval šílený smích a vyděšené oči sledovaly krátící se sluneční paprsek.
Neviděl, jak do jeho sídla přicházejí bystrozoři a pevně uzavírají hrad. Neviděl zapadající slunce, neviděl, jak poslední tenký paprsek pomalu mizí a jeho hrad hoří jasným plamenem.