Haloweenská noc a ráno

11.12.2011 08:30

 

Tady je slíbené pokráčko, absolutně nechápu, proč  jsem ho nepřidala už dřív, leželo v šuplíku už od haloweenu.  Teď jsem to znovu dočetla, opravila pár chyb a nevím...tehdy se mi to zdálo docela dobré, ale postupem času..  No nic, dám vám to sem, ale není to žádná sláva.

 

Harry se zachvěl a poddal se polibku. Najednou tady nestál mistr lektvarů a jeho žák, ale byli tady jen dva muži ve vášnivém objetí.

Severus mladíka pomalu posunoval k lůžku a přitom ho stále líbal.

 Harry ho nechal, ve skutečnosti ani nevnímal, co se s ním děje. Ten polibek ho připravoval o rozum. Krev mu divoce proudila v žilách, celé tělo bylo najednou tak citlivé na dotek. Toužil po dotyku, chtěl, aby ho Snape i dál líbal, ale přitom chtěl něco víc.

Hlasitě zasténal do Severusových úst a cítil, jak se mužovi koutky rtů zvedly v úsměvu.

Stáli u postele a Snape mu stáhl pomačkaný vršek pyžama a hodil ho na zem, dotkl se Harryho horké kůže a mladík pod jeho dotykem zasténal a přitiskl se k jeho tělu.

Harry na svém těle cítil chladnou ruku, která ho pomalu hladila a laskala. Dotýkala se jeho těla, Snape ho už nelíbal na ústa, přesunul se ke krku a Harry sténal, nevěděl co chce, jen toužil. Snapeova ústa se pomalu přesouvala dolů a jeho ruce začali hladit Harryho záda, postupně, pomalu se přesouvaly níž, už nebyly jemné, masírovaly a hnětly. Jazyk našel Harryho bradavku a jemně ji olízl, Mladík sebou prudce trhl a Snape mu pevně sevřel obě půlky a jazykem dál dráždil bradavky, potom se jeho ruka pomalu přesouvala dopředu, Harry přestal dýchat, jen sténal a ruka mu lehounce přejela po napjatých kalhotách, Harry se k ní přitiskl a s výkřikem se udělal.

Snape ho stále držel v náručí a nepřestával ho líbat.

Harry se trochu vzpamatoval a snažil se od Snapea trochu odtáhnout. Styděl se, Merline, ten chlap ho přivedl k nejlepšímu orgasmu jeho života jen polibky a lehkým hlazením.

Celý zrudlý studem pohlédl do obličeje svého....Čeho vlastně?

„Pane... Já omlouvám se, ale....“

„Harry, nemáš se za co omlouvat, bylo to vzrušující, nádherné. A neříkej mi pane, znáš myslím mé jméno?“ Zeptal se ho s úsměvem na tváři.

„Jo, fakt to byla bomba, Sev... Severusi.“ řekl mladík, znovu ho přemohl stud a sklonil hlavu.

„Bomba?“ Zeptal se tázavě Snape a jedním prstem mu zvedl hlavu a přejel mu lehce rty.

„Jo, bylo to zatraceně skvělý, ale vy jste zraněný a navíc jste z toho ani nic neměl a já...“

„Harry, moje zranění není vážné, je to jen škrábnutí od kočky a byl jsem ošetřen. A musím přiznat, že velmi dobře. Jestli si myslíš, že to pro mě nebylo vzrušující, rád tě přesvědčím o opaku,“ řekl tiše Harrymu do ucha a jemně sevřel jeho ruku a přitiskl ji ke svému rozkroku.

Harrymu se rozšířily oči, Snape byl vzrušený, cítil jeho erekci přes tenkou látku kalhot. Najednou nevěděl, co má dělat. Nikdy s nikým....

Snape mu tiše šeptal do ucha: „Nepřemýšlej o tom Harry, povedu tě. Pokud s tím souhlasíš?“

Harry se zmohl jen na přikývnutí.

„Dobře, ukážu ti co máš dělat, když se ti to nebude líbit, přestanu, ano?“

Další němé přikývnutí.

„Pojď sem a rozepni mi košili, Harry.“ Přikázal Snape a mladík poslechl. Opravdu k němu přistoupil a neohrabaně mu rozepínal malé knoflíčky. Zalapal po dechu, když se dotkl rozpálené kůže. Nečekal na další pokyn a váhavě políbil Snapea na krku, rukama zajel pod rozhalenou košili a přitiskl se k němu. Cítil horkost jeho těla a Snapeova erekce tlačila na jeho břicho. Najednou věděl, co má dělat a jeho prsty začaly zápasit se zapínáním kalhot.

Slyšel jak Snape zalapal po dechu a ten tichý zvuk ho vzrušil. Byla to nádhera, najednou se cítil pánem situace a to ještě zvýšilo jeho vzrušení. Vášnivě líbal partnerovu kůži a pomalu mu stahoval kalhoty a druhou rukou sundával svoje. Najednou se začal v tom chaosu ztrácet, nevěděl, co dělat dřív, ale pomohl mu Severusův hlas: „Pomalu Harry, máme čas, nespěchej.“

Poslechl a zbavil se svých kalhot, nepřestával líbat Snapea, ale najednou mu nestačily jeho rty a krk. Váhavě začal jazykem a rty laskat jeho kůži na prsou, jazykem objel jeho bradavky a uslyšel Snapeovo zasténání, usmál se a hravě ho kousl.  Snape k sobě přitiskl jeho hlavu a zasténal. Jemně se trochu odsunul a pokračoval ve své objevné cestě, pomalu , centimetr po centimetru klesal níž a níž. Cítil Snapeův penis, který se třel o jeho tělo, už to nevydržel a poklekl, díval se na něho zblízka a najednou ho chtěl políbit. Zvedl hlavu a podíval se na Severuse, který ho sledoval s touhou v očích. Harry polkl a Snape mu tiše řekl: „Nemusíš, možná později...“

„Ne, já chci. Jen ti nechci..ublížit?“ řekl Harry a proklínal svou nezkušenost.

Snape se k němu sklonil a majetnicky, tvrdě ho políbil. „Nic se mi nestane, jen nepoužívej zuby.“

Harry přikývl a znovu se podíval na impozantní erekci, sledoval silné, vystouplé žíly, červený sametový žalud, kterému se na špičce leskly kapičky. Neodolal a jazykem je jemně olízl. Bože, to je nádhera, pomyslel si a shora slyšel zasténání, které i jemu vehnalo krev do slabin.

Pokračoval ve své činnosti a zhluboka nasával živočišnou vůni. Ani ve svých nejhříšnějších a nejodvážnějších snech si tohle nepředstavoval. Viděl sice pár erotických časopisů s podobným obrazem, ale nějak nechápal, jak někdo může dělat něco tak nehygienického a ještě v tom nacházet něco erotického.

Strčil si do úst celý žalud a začal ho jemně olizovat jazykem, pomalu začal přirážet a za chvíli měl v ústech celou Severusovu délku, sotva mohl dýchat, ale byl to nádherný, vzrušující pocit.

Snape začal sám pomalu přirážet a Harry se poddal jeho tempu. Cítil jak mu v žilách vzrušeně proudí krev, jeho penis bolel a volal po doteku.

Harry v jedné ruce držel Severusovi koule a jemně je hnětl, druhá ruka sklouzla k jeho penisu a začala ho laskat.

Snape zrychlil tempo a po chvíli se napjal a chtěl se odtáhnout, Harry věděl co přijde, ale nenechal se odradit a dál ho držel v ústech a jemně ho laskal jazykem. Jeho vlastní penis bolel a Harry už toužil po vysvobození z těch sladkých muk.

Cítil jak mu  krk zaplavilo teplé sperma, zdálky slyšel Snapea křičet svoje jméno a to mu stačilo. Jeho penis se napjal a jeho ruku zaplavila tepla tekutina.

Snape se sesunul na postel, ale Harry měl jeho penis stále v ústech, pootevřel je, jemně ho olízl a složil k Snapeovým nohám.

Muž ho opatrně vytáhl na postel vedle sebe a políbil ho.

Ani jeden z nich nemohl popadnout dech, jejich hruď se divoce zvedala. Po chvíli se vzpamatoval Harry a řekl: „Hustý, fakt hustý!“

Snape jenom přikývl, pak se zamračil a opřel se o loket. „Opravdu mně udivuje tvoje slovní zásoba. Velmi pestrá na žáka sedmého ročníku.“

Harry se usmál a dál zíral na strop. „Taky se ti to líbilo?“ Zeptal se.

Snape se položil vedle něho a jemně mu stiskl rameno. „Ano, líbilo se mi to.“

„Jo, mně taky. Budeme to muset brzy zopakovat.“

Snape se na něj nevěřícně podíval, ten kluk bude moje smrt, pomyslel si, ale škodolibě poznamenal: „Jistě to bylo velmi vzrušující, ale můžu tě ujistit, že spoustu věcí ještě neznáš. Bude to lepší, mnohem lepší, tedy pokud se budeš chtít učit.“

„Budu ten nejlepší student jakého jsi kdy měl, Severusi. Slibuju,“ řekl Harry a dychtivě se otočil ke Snapeovi. „Víš, viděl jsem nějaké obrázky, takže asi vím, co by mohlo být dál...ale ještě jsem nikdy...“

„Já vím, Harry. Půjdeme na to pomalu, bude se ti to líbit. Po dnešku o tom nepochybuji. Ale myslím, že je na čase abychom šli spát. Zítra nás čeká rušný den...“

„A rušná noc?“ Dokončil Harry s nadějí v očích.

Severus se k němu naklonil a políbil ho. „Už vám někdo řekl, že jste nenasytný sobec, pane Pottere?“ Zeptal se, ale v očích mu hrály jiskřičky humoru.

„Jistě, profesore. Myslím, že mi to připomínáte skoro každý den.“

Oba muži se rozesmáli, přitiskli se k sobě a vychutnávali si svou blízkost.

„Dobrou noc, Harry.“ řekl tiše Snape.

„Dobrou, profesore.“ Tiše odpověděl Harry a vtiskl mu letmý polibek na tvář a stulil se v jeho náruči.

Harry byl unavený, opravdu unavený, ale po všem tom vzrušení nemohl usnout. V záři ohně sledoval náramek a hlasitě si povzdechl. Pomalu se posadil, nechtěl vzbudit Severuse.

 To co se před chvíli stalo se mu moc líbilo a moc rád by pokračoval. Ale byla tady ještě jedna věc, jeho zmijozelská část se probrala k životu: Zítra se to doví celá škola, to věděl a byl na to snad připravený. Ale mohli by ...

„Harry?“

„Nic mi není, pr..Severusi. Jen nemůžu usnout. Omlouvám se, jestli jsem tě vzbudil.“

„Ne, taky nemůžu spát. Dnešní večer byl opravdu velmi vzrušující. Kolik je hodin?“

„Dvě. Jen mě napadlo, když nemůžeš spát a já taky ne, tak..“

„Ano?“

„No napadlo mě, že bychom mohli navštívit Brumbála.“

Snape se prudce posadil a postel pod tím pohybem zapraskala.

„Cože? Brumbála?“

„Jo, tedy ředitele, víš napadlo mě..“

„Ty chceš navštívit ředitele školy ve dvě hodiny v noci? Jsi blázen!“

„Ne, počkej. Zítra musíme oznámit náš svazek, no a napadlo mě, že ředitel by to měl vědět první.“

„V tom s tebou souhlasím, ráno půjdeme nejdříve za ředitelem a..“

„No právě. Ale proč až ráno? Já jsem se k němu už mockrát nevyspal a myslím, že ty taky, ne?“

„Pottere!“ vykřikl Snape, ale pak se zamyslel a na jeho tváři se objevil škodolibý výraz. „Opravdu to není tak špatné, řekl bych, že je to přímo zmijozelské. Obleč se a jdeme.“

„Tak rychle? Nemohli bychom...“

„Ne, ředitel vstává brzy, ale dnes šel pozdě spát, takže ho určitě vzbudíme. Pohni zadkem, Pottere.“

„Hej, a co ty? Je to můj nápad.“

„Svůj vděk ti vyjádřím později, teď pohni.“

Harry už beze slova zmizel v koupelně a v pokoji se objevil už oblečený. Snape byl už oblečený také, dokonce měl na sobě i svůj učitelský hábit.

„Připraven?“ Harry kývl na souhlas a oba potichu vyšli z malého pokojíku. Sešli do přízemí a kráčeli k chrliči, který je neochotně vyvezl nahoru k ředitelově kanceláři.

„Nic neříkej a tvař se otráveně,“ šeptl mu Snape poslední instrukci a zabouchal na dveře.

Dlouho se nic nedělo a Snape bouchal ještě několikrát, než se dveře konečně otevřely  a v nich se objevil rozespalý ředitel ve fialové noční košili.

„Severusi? Co tady děláš tak pozdě? Stalo se něco?“

„Pane řediteli, obávám se, že tohle je opravdu důležité. Pan Pott..“

„Harry, rád tě vidím. Jak se máš chlapče? Pojďte dál. Musíte mě omluvit, už jsem spal a..“

Oba muži se posadili na židle a Brumbál si k nim přitáhl pohodlné křeslo, ale tentokrát jim nenabídl čaj. Asi jsme ho opravdu vyrušili, pomyslel si škodolibě Harry.

„Pane řediteli, omlouvám se, že ruším, ale toto je opravdu důležité. Pan Potter a já...“

Snape mluvil pomalu a vážně, aby ho ředitel mohl včas přerušit a obhajovat svého zlatého chlapce.

Jen do toho, Albusi, kdybys tak věděl, kdo je opravdu za tímto nápadem.., pomyslel si a v duchu se ušklíbl.

A Brumbál opravdu Snapea znovu přerušil: „Severusi, už několikrát jsem ti říkal, že jsi na toho chlapce moc přísný. Je Haloween a je normální, že mladí lidé se chtějí bavit a pokud Harry trochu přetáhl večerku, určitě neměl nic zlého v úmyslu. Měl bys ho chápat, je mladý a potřebuje se uvolnit a radovat. Já sám jsem šel spát krátce po půlnoci a opravdu to byl velmi zábavný večer.“ Brumbál se na chvíli odmlčel a díval se na dva muže, které považoval skoro za vlastní syny, opravdu ho mrzelo, že se nemají rádi, už ho unavovali jejich věčné hádky a rozepře.

„Tak Severusi, teď mi řekni co Harry zase vyvedl tak hrozného, že to nemohlo počkat do rána a pak půjdeme všichni spát.“

„Neudělal jsem nic špatného,“ řekl klidně Harry na svou obranu a taky aby přilil trochu oleje do ohně, byl zvědavý, jak dlouho to Snape dokáže protahovat.

„Pottere, mlčte!“ Snape chytil přihrávku a nahrával nic netušícímu Brumbálovi.

„Severusi, opravdu bys měl trochu krotit svůj temperament. Harry nám to jistě vysvětlí. Jsi dobrý učitel, ale poněkud přísný, nechápeš potřeby těch mladých, je po válce a oni se chtějí bavit. Harry určitě nemyslel nic špatného tím, že chodil po hradě v těchto pozdních hodinách, prostě se jen zdržel v družné zábavě se svými spolužáky a cesta do věže mu zabrala trochu více času. Zítra je neděle a nic nezmeškal, zítra se vyspí a odpočine si a v pondělí se určitě bude pilně věnovat svému studiu.“

Harry to nevydržel a rozkašlal se, aby skryl smích. Skoro mu bylo starého ředitele líto, byl zvědavý na jeho reakci až se doví pravdu. Snapea už asi taky přestalo bavit chodit kolem horké kaše, ale projevil mnohem lepší sebeovládání než Potter a chladně se zeptal: „Nevím o čem mluvíte, pane řediteli. Sice jsem skutečně Pottera našel na chodbě, ale to rozhodně není důvod, proč jsme tady,“ nadechl se a chtěl pokračovat, ale Brumbál se sám rozhodl ještě o chviličku prodloužit svoje utrpení.

„Chlapci, opravdu bych byl rád, kdyby jste spolu lépe vycházeli. Mám vás oba rád a mrzí mě, jak se k sobě chováte. Chtělo by to jen trochu tolerance  na obou stranách, určitě byste se spolu naučili vycházet. Jste si podobní, víc než si myslíte...“

„Albusi, nech mě prosím domluvit, už od začátku se ti snažím vysvětlit, že já a Potter jsme pár!“ Skoro vykřikl Snape a ředitel se odmlčel a zaraženě se na ně díval, nakonec se rozesmál.

„Chlapci, tak takhle už jsem se nepobavil dlouho. Opravdu dobré, jen jste si trochu spletli svátky Haloween není Apríl. Ovšem na vás je to opravdu pokrok, konečně jste se v něčem shodli....“

„Albusi, toto rozhodně není žádný vtip. Mluvím vážně. S Potterem jsme se potkali ve věži, nechci zacházet do podrobností, ale zasáhla magie hradu. Pomohla nám k sobě najít cestu a my jsme přijali její pomoc. Doufám, že víš co to znamená?“

Ředitel se na ně ohromeně díval a oba mladí kouzelníci si užívali pohledu na zcela zmateného a nechápajícího Brumbála. „Ale... to je... nepleteš se Severusi?... Není možné...neprojevila se už dvě stě let.“ koktal zmatený ředitel.

„Ne, nepletu se Albusi, podívej,“ řekl tiše Snape a přistoupil k řediteli, položil mu ruku na rameno a ukázal mu svůj náramek. Harry si také stoupl a ukázal své zápěstí.

 V ředitelových očích se najednou objevily slzy a dojatě stiskl jejich ruce. „Chlapci, ani nevíte jakou mám radost. Sice jsem si vaše smíření představoval jinak, ale tohle je...“

„Hustý?“ nabídl mu Harry vhodný výraz.

Brumbál se rozesmál a přitakal: „Ano, myslím, že to je ten správný výraz, Harry. Jen vás prosím, abyste mně příště ušetřili podobných překvapení, jsem už starý a moje srdce je...“

„Nesmysl, Albusi. Tvoje srdce je v absolutním pořádku. Ale můžu tě ujistit, že ani já, ani Harry už nebudeme hledat jiného partnera.“

„Je to pravda, pane řediteli. Snape mi stačí.“

„Profesor Snape, Harry. I když v tvém případě...“

„Severus, chtěl jsem říct,“ řekl Harry a usmál se na ředitele.

„Chlapci, myslím, že je na čase dát si šálek čaje. Po vaší novině už docela jistě neusnu, opravdu pěkně jste to vymysleli. To jsem opravdu nečekal, ale myslím, že jsem si to zasloužil,“ dodal kajícně starý ředitel a v jeho očích byly znovu jiskřičky humoru.

Na stole se objevila konvice s čajem a šálky. Ředitel si na chvíli odskočil, aby se převlékl a oba muži zůstali sami.

„Zavolá Minervu,“ řekl tiše koutkem úst Snape.

„Myslíš?“zeptal se stejně tiše Harry.

„Ano, ten starý intrikán si nenechá ujít takovou příležitost. Sleduj a uč se,“ řekl.

„Raději bych se učil jiné věci,“ řekl dvojsmyslně Harry.

„Já taky, ale byl to tvůj nápad.“

Harrymu nezbylo než přikývnout a napít se čaje, do pokoje se vrátil ředitel, oblečený ve světle modrém hábitu s malými srdíčky podél zapínání.

Snape si znechuceně odfrkl a raději se podíval jinam.

„Hezký hábit, že? Mám ho poprvé, na tuto příležitost je, myslím, vhodný. Vidím, že už jste si nalili čaj. Harry je to pro tebe velmi důležité, souhlasíš s tím, že zavolám ředitelku tvojí koleje a seznámím ji s vaším stavem?“

„No, pane řediteli. Jsem už unavený a je pozdě, myslím, že už bych..“ Začal se naoko vytáčet Harry a pod stolem ucítil jemný kopanec.

„Ale Harry. Bude to jen chvilka, zítra je neděle a myslím, že mnoho tvých spolužáků také ještě nespí. A Minerva by měla vědět co se děje, mrzí mě, že ji musím probudit, ale..“

„Nelži, Albusi. Nemrzí tě to, těšíš se na to stejně jako my, že Harry?“

„Jistě,“ mrzutě odpověděl mladík a zašklebil se na svého partnera.

„Dobře, chlapci. Prostě tady jen budete sedět a necháte mě mluvit, ano?“

Oba muži přikývli a Hary se na židli trochu odsunul od svého partnera. Brumbál přistoupil ke krbu a hodil do něj letaxový prášek, tentokrát se objevilo červené světlo a Brumbál ponořil hlavu do plamenů, slyšeli jen jeho tlumený hlas: „Minervo, promiň, že ruším, ale mohla bys na chvíli, je to důležité.“ Slyšeli i nejasné zabrblání jako odpověď a ředitel odstoupil od krbu, přichystal další židli a hrnek čaje. Potměšile se usmál na oba muže a spokojeně se usadil do svého křesla.

Netrvalo dlouho a v krbu se objevily zelené plameny a z nich vystoupila profesorka Mc Gonagallová. Nedívala se kolem sebe, ale upravovala si prameny prošedivělých vlasů, které ji poletovaly kolem obličeje.

 „Albusi, jestli mi řekneš, že ti došly bonbony nebo čaj, přísahám, že tě proměním v něco hodně malého a ošklivého.“ Její hlas zněl opravdu mrzutě a rozespale.

„Minervo, nezlob se, ale zapomněl jsem ti říct, že máme hosty,“ řekl poněkud rozpačitě Brumbál.

„Hosty? Ve tři hodiny ráno?“ Profesorka se rozhlédla po místnosti a konečně zaznamenala přítomnost obou mužů, které považovala za prokletí svého poklidného života.

„Severusi? Pan Potter! Opravdu nečekaná návštěva. O kolik jsme přišli bodů, pane Pottere?“

„Já myslím, že o žádný, paní profesorko,“ řekl Harry vážně a dusil v sobě smích.

„Velmi překvapivé. Ale Severus zcela určitě zapomněl, že? Co vyvedl a jaký jsi mu dal trest?“

„Ale Minervo, posaď se tady a dej si s námi čaj,“ rychle odváděl její pozornost Brumbál a tlačil ji do křesla. Profesorka přejela oba muže rozzlobeným pohledem a posadila se, ředitel jí nalil čaj a ona se poslušně napila. Za ty roky věděla, že nemá cenu pokračovat v hovoru, dokud nezačne sám Brumbál, ale nic ji nebránilo v tom, aby probodávala oba mladé kouzelníky pohledem.

„Minervo, tady Severus přivedl Harryho a ozná...“

„Co vyvedl, jaký je trest a kolik nás to bude stát bodů?“ Zeptala se suše profesorka.

Brumbál se na ni vážně díval, odkašlal si a řekl: „Myslím, že Nebelvír o žádné body nepřijde, ale obávám se, že ten trest je doživotní..“

„Doživotní? Albusi, je opravdu velmi brzy na žerty. Harry nemohl udělat nic tak strašného, aby šel do Azkabanu, tedy pokud....Doufám, že jste nepoužil Neodpustilelnou kletbu, pane Pottere?“

„Ne, paní profesorko. Já a profesor Sna..“ Začal Harry vysvětlovat, ale přerušil ho Brumbál.

„Harry se toulal po hradu po večerce a profesor Snape ho...“

„Albusi, pan Potter se po večerce toulá až moc často, nechápu, proč to nemohlo počkat do rána. Překvapuje mně, že ho Severus nepotrestal jako obvykle, ale běžel s tím za tebou ve tři hodiny ráno.“

Brumbál se ji chystal přerušit, ale profesorka Mc Gonagallová se postavila a výhružně si stoupla. „Albusi, jestli mi okamžitě neřekneš, co se tady děje, přeměním tě ve stonožku a přinutím tě stepovat. Doufám, že je ti to jasné?“

Harry se díval s obdivem na ředitelku své koleje. Teda takhle se postavit Brumbálovi!

Brumbál asi také pochopil, že nemůže svou kolegyni dál napínat a chtěl ji vše vysvětlit, ale Severus byl rychlejší.

„Já a pan Potter jsme partneři,“ řekl tiše.

Minarva se na něj chvíli s údivem dívala a po chvíli se sesunula do křesla. „Vy dva a partneři? Severusi, prosím jsou tři hodiny ráno, opravdu nemám náladu na žerty.“

„Mluvím pravdu, opravdu jsme partneři,“ řekl Snape a postavil se. „V noci jsem našel pana Pottera na chodbě, ale magie hradu nám pomohla vyjasnit si naše pravé city.“

Mc Gonagallová si prohlížela oba muže, Harry stál vedle Severuse a rozpačitě se na ni usmíval.

„Ale vždyť vy dva se nenávidíte, nemůžete se vystát.....“

Snape chytil mladíka kolem ramen a tiše přiznal: „Byla to asi moje chyba. Na Pottera jsem změnil názor už před dlouhou dobou, ale nepřiznal jsem to ani sám sobě. Bylo to pohodlnější, to přiznávám a navíc....Je mladý, atraktivní a naše celebrita, nikdy by mně nenapadlo, že bychom zrovna my dva..“

„Tak to nejsi sám Severusi,“ řekla zamračeně profesorka. Po chvíli se jí na tváři objevil úsměv a řekla: „Přeji vám to, z celého srdce. Doufám, že budete šťastni. Pevně věřím, že magie hradu věděla co dělá, když vás dva spojila.“

Postavila se před oba muže a oba je srdečně objala, Snapeovi pošeptala do ucha: „Severusi, jestli mu ublížíš...“

„Bude ze mě stepující stonožka?“ Zeptal se s úsměvem Snape a dodal: „Ne, Minervo, neublížím mu. Jsme spojeni a naše magie je propojena, ublížil bych i sám sobě.“

Mc Gonagalová se mu pátravě dívala do očí to co viděla, ji patrně uspokojila, protože se posadila a natáhla se po šálku čaje.

Albus Brumbál seděl ve svém křesle a tvářil se spokojeně. Jeho dva chlapci k sobě našli cestu a vypadá to, že si snad budou i rozumět.

Severus a Harry se rozloučili a chtěli odejít, zastavil je ředitelův hlas: „Je vám jasné, že zítra to bude vědět celá škola?“

„Ano, pane řediteli,“ odpověděl mrzutě Snape, bylo mu to jasné, ale neznamenalo to, že z toho má radost.

„A ještě... Harry bude muset bydlet s tebou, je tvůj partner a nebylo by vhodné, aby..“

„Je mi to jasné, pane řediteli. Hned zítra přesuneme jeho věci do mých pokojů. Dnešní noc strávíme v pokoji vedle věže.“

Brumbál vypadal podezřele spokojeně, pomyslel si podezíravě Snape, když s Harrym odcházeli.

Zamyšleně kráčel temnou chodbou, mladík měl co dělat, aby s ním udržel krok.

Snape se zastavil před schodištěm vedoucím k Nebelvírské věži.

„Nelíbí se mi to,“ řekl tiše.

Harry do něj vrazil, nevšiml, že zastavil a sotva popadal dech.

„Co se vá.., ti nelíbí, Severusi?“

„Ředitel,“ odpověděl lakonicky. „Byl nějak moc spokojený  a smířený s naším stavem. Každopádně, zítra se přestěhuješ do mých pokojů ve sklepení. Ale ředitel něco chystá, cítím to,“ řekl a ukázal na svůj nos.

Harry k němu přistoupil ještě blíž, dotýkali se tělem, stoupl si na špičky a jemně mu políbil nos. „Jsi moc podezřívavý. Brumbál nic nechystá, půjde spát a...“

„Nepůjde spát,“ řekl rozhodně Snape a políbil Harryho. „Znám ho. Má něco v plánu, něco, se mi nebude líbit a....“

Začali stoupat do schodů a Harry se snažil Snapea uklidnit.

„Severusi, jsou tři hodiny ráno, jediné co plánuje je velkolepý oběd, při kterém oznámí náš vztah. Navíc tam zůstala profesorka a myslím, že náš pan ředitel bude mít co vysvětlovat.“ Řekl škodolibě Harry.

„Něco chystá, vím to,“ řekl temně Snape, ale podvolil se Harryho polibkům. Dveře se otevřely na jediné mávnutí Harryho hůlky a oba muži vstoupili do malého pokoji v objetí.

Harry se přitiskl k Severusovi a vášnivě ho líbal a druhý muž jeho polibky opětoval se stejnou vášní. Oblečení ze sebe skoro strhali a Harry hladil Severusovu bledou kůži,.jejich penisy se dotýkaly a Harry zasténal vzrušením.

„Severusi, chtěl bych, víš co...“

Severus se usmál do Harryho vlasů a trochu se od mladíka odtáhl, aby mu viděl do očí.

„Jsi si jistý? Můžeme počkat, nic nás nenutí a...“

„Ne, Severusi. Nechci čekat. Chci tě, hned,“ řekl rozhodně Harry.

Snape děkoval všem svatým za Harryho zbrklou odvahu a snad poprvé, co Haryrho znal, mu nevadilo jeho bezhlavé vrhání se do neznáma.

Znovu ho políbil a dotlačil ho k posteli, Harry si na ni lehl a najednou nevěděl, co má dělat. Severus si lehl k němu a začal ho hladit a přitom ho jemně líbal. Harryho nejistota zmizela jako mávnutím kouzelného proutku a začal mu polibky vášnivě oplácet. Cítil jak ruka jeho partnera putuje po jeho těle, ucítil ji na svém penisu a zasténal vzrušením. Snape ho jemně hladil po celé délce, pak jeho ruka sklouzla k Harryho koulím a jemně je začala masírovat. Harry ze sebe vyrážel zoufalé sténání, chtěl víc, toužil po tom neznámém a Snape, jakoby to věděl. Dlouze Harryho políbil a Harry cítil jak se jeden prst dobývá do jeho nitra, slyšel Snapea něco zašeptat a najednou cítil jak je vlhký, prst lehce proklouzl dovnitř. Byl to divný pocit, ne nepříjemný, jen divný. Severus připojil druhý prst a vsunul je oba do Harryho těla, narazil na malou uzlinku, lehce ji přejel prsty a Harry ze sebe vyrazil zasténání. Cítil jak jeho trochu povadlá erekce roste a začal vycházet vstříc prstům, které jemně roztahovaly jeho tělo.

„Severusi, prosím.“

„Nedočkavý, jako vždy, že? Trpělivost je ctnost, pane Pottere.“

„Oh,“ Severusi vzdychal Harry. Mužova slova i tón jeho hlasu ho vzrušovaly. „Prosím, prosím! Dělěj, Severusi.“

„Když tak hezky prosíš,“ slyšel Harry u svého ucha.

Severus si klekl mezi Harryho roztažené nohy a mladík neodolal a pohlédl dolů, viděl svůj penis, který stál a dotýkal se vzrušené erekce druhého muže. Snape jemně přejel svým penisem po druhém a Harry se zasténám svalil zpátky na polštář. Cítil něco pevného a teplého u svého vchodu. Pomalu, velmi pomalu se to tlačilo dovnitř. Harry chtěl přirazit. Ale Severus ho přidržel na polštáři.

„Trpělivost, Harry.“

Harry zasténal, cítil v sobě Severusův tvrdý penis, byl už v něm celý a jeho koule se dotýkaly těch jeho.

„Merline, Severusi. Dělěj něco. Nevydržím to, prosím.“

„Jak si přeješ, Harry,“ Severus se naklonil nad Harryho a tvrdě ho políbil, Harryho penis byl uvězněný mezi jejich těly.

Severus začal pomalu přirážet, hluboko a pomalu, narážel na Harryho prostatu a tělem drtil jeho penis. Po chvíli se narovnal, dal si Harryho nohy na rameno a pomalými tahy vstupoval a zase vycházel z Harryho těla. Při každém jeho přírazu Harry zasténal rozkoší.

„Severusi, víc, prosím tvrději!“

Snape beze slova poslechl a začal divoce přirážet do toho mladého a roztouženého těla. Nemohl se ho nabažit, byl tak úzký, tak pevný, tak vzrušený a celý jeho. Jakoby v mlze slyšel Harryho vykřiknout svoje jméno, cítil jak se jeho svaly napjaly a mezi jejich těla se rozlila horká tekutina. Ještě pár divokých přírazů a i on vystříkl s Harryho jménem na rtech.

 Vyčerpaně se složil na mladíkovo tělo. Oba prudce oddechovali, Harry ho pomalu políbil. Snape se nadzvedl a lehl si vedle mladíka.

„To bylo skvělý,“ řekl Harry tiše.

„Souhlasím, „ řekl Snape. „A vždycky bude a teď spi. Zítra, vlastně dnes budeme potřebovat všechny naše síly.“

Harry ho políbil a stulil se v jeho náručí. Usnul s úsměvem na rtech, Snape ho chvíli pozoroval a jemně ho pohladil po vlasech.

Jsi můj, navždy, a s touto myšlenkou zavřel i on oči.

Harry se probudil, někdo třásl jeho ramenem.

„Dej mi pokoj Rone. Ještě chvilku,.drž mi místo, jo? Za chvilku přijdu,“ zamumlal, přetočil se na bok a...

„Pane Pottere! Už je mi jasné, proč chodíte všude pozdě.“

Do prdele, Snape! Co chce v Nebelvírské ložnici, pomyslel si zmateně Harry a zašátral po brýlích.

Nasadil si je a zíral do tmavých očí svého uč i t e..,partnera.

„Fuj, Severusi. Tohle mi nedělej, vyděsil jsi mě.“

„Dobré ráno, Harry,“ řekl s úsměvem Snape.

„Hm.. Dobrý, kolik je hodin? Dnes je neděle, nemusíme vstávat...“

„Musíme. Myslím, že vím, co na nás Brumbál chystá.“

„Severusi, jsi paranoidní, nechystá nic. Spí, jako všichni v tomhle hradu a..“

„Pleteš se Harry. Znám Albuse. Před chvílí jsem se probudil a myslím, že vím, co pro nás plánuje. Chystá svoji malou pomstu, za to jak jsme ho včera dostali.“

„Myslíš?“ Zeptal se Harry už s menší jistotou.

„Určitě. Včera s ním zůstala ředitelka tvojí koleje. Ví, že spím tady. Použij trochu svůj mozek a přemýšlej.“

„No, nevím. Myslíš, že by sem jen tak vpadli, aby nás nachytali?“

„Oni ne. Vědí to. Ale co se stane, když nebudeš na snídani a nespal jsi ve své ložnici?“

Harry chvíli přemýšlel, ale už si nebyl tak jistý. Když nebude na snídani..

„Ne, to by neudělal!“

„Myslím, že přesně to udělá. Vymyslí si, že s tebou potřebuje mluvit, aby tě tvoji přátelé našli a vyřídili ti to. A kam myslíš, že půjdou nejdřív?“

„Sem?!“

„Výborně, vidím, že s troškou pomoci, dokážeš i myslet.“

„Ha, ha. Velmi vtipné! Takže odejdeš?“ Zeptal se Harry trochu zklamaně.

„Ne,“ řekl rozhodně Snape. „Přiznávám, že jsem o tom uvažoval. Ale dnes to budou vědět stejně všichni a já... Jednak nechci, abys tomu musel čelit sám, a na  druhou stranu, bude mi potěšením vidět slečnu Všechnovímvšechnoznám v rozpacích a pan Weasley. Ne, rozhodně si to nenechám ujít.“

„Jak šlechetné od tebe. A já jsem si myslel, že ti jde jen o moje blaho,“ řekl ironicky Harry.

„Znáš mě Pottere. Víš jaká to bude příležitost? Odeberu spoustu bodů a to jen díky panu řediteli a jeho zástupkyni, Nebelvír bude v mínusu určitě takových pět let.“

Tentokráte se na něj Harry díval tak vyděšeně, že se Snape musel rozesmát a Harry, když viděl, jak se ten vždy zasmušilý muž změnil, se musel usmát taky.

„Věříš mi?“ zeptal se tiše Snape.

Harry ho místo odpovědi políbil. Jejich těla se přitiskla k sobě, ruce začaly hladit a laskat, ale..

„Později, Harry. Až budeme v bezpečí mých komnat. Pak už se mně nezbavíš. Teď se musíme obléknout, necháme si přinést bohatou snídani a počkáme na tvé přátele.“

Harrymu samou radostí divoce bušilo srdce a s pohvizdováním odešel do koupelny, odkud se za chvíli ozval falešný nápěv jakési podivné melodie.

Snape zavrtěl hlavou a mávnutím hůlky ustlal rozházenou postel, další mávnutí otevřelo okna dokořán a dovnitř začal proudit čerstvý i když trochu studený vzduch. To by mohlo Pottera trochu zchladit pomyslel si škodolibě Snape, když si oblékal svůj učitelský hábit

Zavolal na skřítky a poručil bohatou snídani pro dva  a požádal o svoje obvyklé ranní noviny.

Mezitím podivné zvuky v koupelně utichly a Harry přišel do pokoje zabalený v ručníku.

Snape ho posměšně pozoroval přes horní okraj novin.

Mladík se na něj vyčítavě podíval, mávl hůlkou a okna zavřel a rychle se začal oblékat.

 Posadili se ke stolu a začali hodovat.

„V kolik myslíš, že přijdou,“ zeptal se Harry Snapea, který pořád studoval svůj plátek.

„Nevím, brzy,“ zněla lakonická odpověď.

Tak to jsem se toho dověděl, pomyslel si Harry a zamračeně si prohlížel svého partnera. V novinách muselo být něco ukrutně zajímavého, protože Severus od nich nemohl odtrhnout oči.

„Co to čteš?“ Zeptal se Harry trochu naštvaně.

„Noviny,“ zazněla Snapeova inteligentní odpověď.

Harry se Snapea překvapeně podíval, kdyby mu Snape věnoval trochu pozornosti, viděl by v jeho rysech celou paletu výrazů. Počínajíc lehkým překvapením, přes nevíru až po skutečně ďábelský výraz na mladíkově tváři.

Jediné mávnutí hůlkou a noviny vzplály plamenem, který hned vzápětí uhasil proud vody. Snape ani nestihl pustit ohořelé kusy. Harry k němu přistoupil, jemně ho políbil a řekl lehce koketním tónem, který viděl kdysi dávno v jakémsi pitomém filmu: „Miláčku, ty si mně vůbec nevšímáš.“

Snape na něj ohromeně hleděl, voda mu kapala z mokrých vlasů a mísila se s popelem z novin. Výraz v jeho očích se měnil z ohromení na úžas, vztek a najednou v nich Harry viděl pomstu. Zalekl se a trochu couvl.

„Pottere, za tohle zaplatíš. Budeš prosit o smilování.“

Mávl hůlkou a všechna špína i voda byly pryč, Vstal ze židle a hrozivě se tyčil nad Harrym, přiblížil se k němu a přitiskl ho ke zdi. Harry se zachvěl, ale ne strachem, najednou se ho nebál. Věděl, že mu může věřit. Chvěl se touhou a vzrušením, toužil po doteku, po polibku. Toužil…

Ozvalo se bouchání na dveře, které se hned vzápětí rozletěly. Do místnosti vpadli jak tornádo Harryho přátelé.

„Harry, jsi ta…“ V té chvíli jakoby se v malém pokoji zastavil čas, Harryho přátelé ztuhli v půlce pohybu, ústa otevřená a v očích nevíru.

Severus si přitáhl Harryho do náruče a otočil se čelem k jeho přátelům. Opravdu si užíval pohled na překvapené a ohromené obličeje.

První se vzpamatovala Hermiona, začala  se prudce červenat a zamumlala cosi, co se jen vzdáleně podobalo pozdravu.

„Dobrý den, slečno Grangerová, pane Weasley. Bohužel zjišťuji, že ani sedm let v naší škole vás nenaučilo slušnému chování. Nejenže jste vstoupili do místnosti bez vyzvání, ale neumíte ani pozdravit. Budu si muset promluvit s ředitelkou vaší koleje,“ řekl samolibě Snape a držel Harryho kolem pasu.

„Pa..pane profesore, profesor Bru.. Brumbál, po..potřebuje ml…mluvit s Ha..Harrym,“ vykoktala ze sebe Hermiona.

Snape se naklonil k Harrymu, lehce ho políbil a zašeptal mu do ucha. „Říkal jsem ti to. Znám ho.“

„Slečno Grangerová, vy jste s panem Weasleym dnes procvičovali kouzla?“ Zeptal se sarkasticky.

„Ne, ne ppane. Proč?“

„Vy vypadáte jak kdyby vás zasáhlo lehké matoucí kouzlo společně s koktacím a váš společník mi připadá jak po úderu dřevěným válečkem.“

Ron se po těch slovech konečně probral k životu, nevšímal si Snapea a ani Hermiony a přistoupil k Harrymu: „Co ti udělal ten starý netopýr, Harry? Tiskne se k tobě a ty? Vypadáš, jakoby se ti to líbilo. To není možný. Hermiona mi říkala, ža jsi asi no, na chlapy…nevěřil jsem jí, myslel jsem, že ty a Ginny… Ale Snape? Harry, vzpamatuj se, nějak to vyřešíme…Prosím.“

Ron chytil Harryho za límec jeho hábitu a trochu s ním zatřásl. Ale hned byl odstrčen profesorem lektvarů.

„Pane Weasley, rozhodně nejsem netopýr a už vůbec ne starý. Pan Potter a já jsme v sobě našli určité zalíbení a vám do toho, co spolu děláme nebo neděláme v našem soukromí vůbec nic není. Vyžaduji však, abyste se k němu i ke mně choval s určitým respektem. Harry je můj partner, souhlasil s tím dobrovolně.“

Ron uskočil pod dotykem Snapeovy ruky, pohrdavě se podíval na svého učitele a vykřikl: „Zalíbení? Jak by se ti mohl líbit Snape? Harry, něco ti dal, nějaký lektvar...“

„Pane Weasley, je mi jedno, co si o mně myslíte, ale nikdy, rozumíte, nikdy bych nepodal žádný lektvar studentovi, ani nikomu jinému, abych vyvolal jisté city. To co je mezi námi, je opravdové a založené pouze a jenom na našem svobodném rozhodnutí. Rozhodně nestrpím jakékoliv shazování a nepodložené spekulace, je vám to jasné?“ Řekl Snape a měřil si Rona pohledem, při kterém by voda zamrzla.

Rona trochu zchladil tón jeho hlasu a odstoupil od nich, ale dál si svého učitele měřil nenávistným pohledem.

„Rone, opravdu jsem s ním dobrovolně, chtěl jsem vám to dnes oznámit, ale vtrhli jste sem jak velká voda a...“ začal vysvětlovat Harry, ale přerušila ho Hermiona.

„Harry, ale jsi ještě student, sice jsi plnoletý, ale profesor Snape je tvůj učitel. Nemůžete spolu...Víš doufám, že to musíme oznámit řediteli?“

„Slečno Grangerová, ujišťuji vás, že pan ředitel o našem vztahu ví, stejně jako ředitelka vaší koleje. Harry je sice můj student, ale za jistých okolností je tento vztah povolen. Nikdo z vás mě, doufám, nebude obviňovat z toho, že bych Harrymu nadržoval?“

Ron k nim zase přistoupil. „Harry, já už jsem se smířil s tím, že jsi.., no jiný. Nemůžeš si najít někoho jiného, kdokoliv by byl lepší než...“  Řekl a zamračeně se zadíval na Snapea.

„Rone, ne nemohl. Miluju Severuse a..“

„Severuse? Jak můžeš...“

„Rone, nech mě to laskavě dokončit a už mě nepřerušuj, je ti to jasný? Říkám vám to naposledy. Já a Severus se máme rádi, jsme partneři. Nemusí se vám to líbit, ale je to tak a já doufám, že ho budete respektovat jako mého partnera. Jste moji nejlepší přátelé, mám vás rád, ale moje budoucnost je po boku Severuse Snapea,“ řekl rozhodně Harry a zamračeně pozoroval své přátele.

Čekal, že to s nimi pořádně zamává, ale nečekal tak otevřený odpor.

Hermiona se na něj zamyšleně koukala a pak tiše řekla: „Harry, doufám, že víš co děláš. Musíš nás pochopit, děláme si o tebe starosti. No, ty a profesor jste spolu nevycházeli zrovna nejlépe. Nechceš si to ještě rozmyslet, nemusíš přece hned..“

„Hermiono, já už to vím, patřím k Severusovi. Uzavřeli jsme partnerství, chtěl jsem to a uvědomuji si, co jsem udělal. Rozumí mi, chápe, čím jsem prošel a čím stále ještě procházím. Miluju ho Herm. Dokážeš to pochopit?“

„Harry, vím, že jsi to neměl lehké...Ale profesor...pokusím se s tím vyrovnat, ale dej mi čas, ano? Nechci tě ztratit,“ řekla Hermiona se slzami v očích.

„V pořádku, Hermiono a neboj se, i dál můžeme být přátelé.“ Harry se obrátil na svého kamaráda.

„Co ty, Rone?“ Zeptal se vážně.

Ron se stále mračil, ale přistoupil k němu. „Harry, jsi můj přítel, taky tě nechci ztratit. Ale, nevím jak to zvládnu. Merline, ty a Snape?  Zmijozel a Nebelvír. Jste jako oheň a led a já mám strach, že ti ublíží.“

„Neublíží mi, Rone. Vím to. Nebude to snadné, s tím počítám. Miluju ho a on mě také. Chtěl bych abyste to pochopili a...“

„V pořádku, Harry. Ale mě to bude taky chvilku trvat, je to docela šok, víš? Co budete dělat, oznámíte to ve škole?“

„Jo, Brumbál si už určitě chystá proslov. Oznámí to při obědě.“

„To bude bomba. Chci vidět Malfoye, jak se bude tvářit, až se doví, že jeho oblíbený učitel a ředitel jejich koleje chodí s Nebelvírem. Jo, nakonec to nebude tak špatný.“

„Pane Weasley, Draco Malfoy je můj kmotřenec a má určité vychování, ale i tak si myslím, že bude překvapený. Ale jsem velmi rád, že jste nakonec přijali Harryho rozhodnutí. Je můj student, ale opravdu ho mám rád a zcela určitě mu neublížím,“ řekl Snape vážně, ale pak dodal tak tiše, že ho zaslechl jen Harry. „Pokud ho rovnou nezabiju.“

Harry měl co dělat, aby nevyprskl smíchy.

Jo, nakonec to opravdu nebude tak špatný, řekl si a před svými ohromenými kamarády políbil Severuse na rty.

 

Diskusní téma: Haloweenská noc a ráno

...

Datum: 12.05.2012 | Vložil: Profesor

Už dlouho se mi nestalo, abych si při čtení nějaké povídky poprskala smíchy monitor tak jako teď.
Je to moc hezká a vtipná povídka.

jsi úžasná

Datum: 08.05.2012 | Vložil: lola

To bylo skvělé,ta povídka,máš talent na psaní a píšeš fakt moc pěkně.
Je mi jasné,že když te o něco požádam nebude tě to zajímat atd. ,ale nemohla by jsi o harrym a snapovi ještě něco napsat? Něco ve stylu toho co si psala ted? Moc by mě to potěšilo a určitě nejen mě.

Re: jsi úžasná

Datum: 10.10.2012 | Vložil: severus

Rozhodně s tebou souhlasím tato povídka je zatím nejlepší co jsem zatím četla a rozhodne chci pokračování.

děkuju

Datum: 03.04.2012 | Vložil: Beruška

Moc pěkné toto i předchozí část. Hrad je prostě kouzelnej. Je to krásně vtipné a romantické

Jou :)

Datum: 24.12.2011 | Vložil: Helen

Takhle jsem se dlouho nepobavila. :D Cituji: "Hustý, fakt hustý!" :D
Čtu to sice se spožděním, ale mě to nevadí. :) Pěkné, moc pěkné. :)

super

Datum: 19.12.2011 | Vložil: Alissea

tak tohle je úžasný kousek, tvé povídky jsem si hrozně rychle oblíbila, fakt to stojí za to :D

Super

Datum: 12.12.2011 | Vložil: Kat

Tak to bylo moc pěkný. Nádherně jsem si početla :) Už se nemůžu dočkat co se tu objeví příště. :)

super

Datum: 11.12.2011 | Vložil: bacil

Jo přesně tohle jsem dneska potřebovala. Od srdce se zasmát.
Krása :-)))

ooOoo

Datum: 11.12.2011 | Vložil: Nade

Opravdu jsem se několikrát dost zasmála. Zdá se, že celé Bradavice si užívají zlomyslnosti. Naštěstí v dobrém.
Moc se mi to líbilo, mám jen jednu připomínku: "byl už v něm celý a jeho koule se dotýkaly těch jeho" - v poloze tváří v tvář je to technicky nemožné, pokud tedy Harry nemá koule na zadku. :-)

:)

Datum: 11.12.2011 | Vložil: Lucka

Opravdu pěkné pokračování. Sice jsem se trochu těšila na Dracovu reakci, ale nevadí i tak to bylo super.

1 | 2 >>

Přidat nový příspěvek