Partnerská ochrana

Harry hluboce spal ve své posteli, byl unavený. Dnes hráli se Zmijozelem a vyhráli. Po zápase se osprchoval a neměl sílu na nic dalšího, místo večeře snědl pár sušenek, vlezl si do postele a okamžitě usnul.

Probudila ho bolest v jizvě, viděl před sebou klečet Smrtijeda v masce.

„Pojď ke mně Severusi a sundej si masku,“ slyšel, jak vyslovuje.

Merline, Voldemort. Zapomněl vyčistit svou mysl, měl by to teď udělat, ale přemohla ho zvědavost. Ležel v posteli a tisknul si jizvu, bolela, ale dalo se to vydržet.

Slyšel, jak Voldemort pokračuje, v ruce si pohrával s hůlkou. „Severusi, konečně jsem odhalil špeha ve svých řadách. Zklamal jsi mě, příteli. Nemá cenu zapírat, mám důkazy o tvojí zradě.“

Harry viděl, jak Snape ztuhl, ale pak se napřímil a díval se Voldemortovi do očí. Pocítil k němu obdiv, nemůže dopustit, aby ho zabil, i když je to Snape. Nebyl to sice jeho oblíbený učitel, spíše naopak, ale přesto ho nemůže nechat zemřít.

 Harry vyskočil z postele, popadl svůj neviditelný plášť, svoje i Ronovo koště a letěl mu na pomoc. Samozřejmě jaksi zapomněl oznámit řediteli, co se děje.

Věděl, kde jsou, ve své vizi to jasně viděl a letěl šílenou rychlostí přímo k Zakázanému lesu. Opravdu tam byli, během cesty si Harry uvědomil, že bolest v jeho jizvě pomalu slábne, trochu se uvolnil, znamenalo to, že Temný pán je pryč. Jen doufal, že to neznamená, že je Snape mrtvý. Zakázaný les byl na dohled a Harry zpomalil a přehodil přes sebe i přes koště svůj plášť a zvolna klesal k malé mýtině na okraji lesa.

Oddechl si, byli tam. Postavy v černých maskách stáli v širokém kruhu a v jejich středu stála postava v tmavém hábitu. Je naživu! Harry v duchu poděkoval všem svatým a přiletěl ještě blíž. Snape vypadal, že je v pořádku, sice mu tekla krev z nosu a trochu se třásl, ale jinak vypadal normálně.

Harry už byl na doslech, zachytil rozhovor  osob dole, ale nerozeznával je, měli na sobě svoje masky.

„Severusi, bylo od tebe velmi špatné, že jsi zradil Temného pána,“ jeden z mužů vystoupil z kruhu a stál těsně u vysokého muže. „Náš pán nám dovolil, abychom si s tebou pohráli a pak nechali tvoje mrtvé tělo tady.  Nechali jsme ti chvilku, aby ses trochu vzpamatoval a užil si i naší pozornosti. Tvoje lektvary jsou opravdu skvělé, kdybych neviděl, jak ses před chvíli svíjel bolestí pod Cruciatem, nepoznal bych to. Zaplatíš za svou zradu, budeš trpět.  Dlouho. Vidíš ty okolo? Tvoji bývalí společníci, i je jsi zradil. Jeden po druhém na tebe budeme vrhat kletby, všechny, kromě jediné. Umřeš pomalu, Severusi. Budeš křičet a prosit, ale nebude nikdo, kdo by vyslyšel tvoje prosby.“

Neznámý muž mluvil tiše, přesto ho Harry dobře slyšel a na rozdíl od ostatních i viděl. Najednou poznal ten hlas. Malfoy! Z výšky překvapeně pozoroval dva muže stojící naproti sobě, Lucius přistoupil těsně k Snapeovi, v ruce držel svoji hůlku, ale Harry si všiml, že jsou to vlastně dvě hůlky.

„Nicméně, předtím než zemřeš...Chci ti poděkovat za péči, kterou jsi zahrnul Draca. Opravdu mě mrzí to, co se stane, byl jsi mu dobrým kmotrem a mým přítelem.“

Harry viděl, jak si Snape bere jednu hůlku a zároveň s tím Malfoy odhazuje svůj plášť a masku s výkřikem: „Malfoyové nezrazují své přátele, čest a přátelství je pro ně vším.“

Harry vydechl překvapením. Malfoy je s nimi? Nehodlal nad tím teď příliš hloubat a sletěl dolů k oběma překvapeným mužům. Mávnutím hůlky zvětšil druhé koště, které měl v kapse a hodil ho Malfoyovi, který na něj překvapeně koukal, ale naštěstí pochopil a nasedl. Harry podal ruku Snapeovi a pomohl mu na své koště. Doufal, že je unese. Malfoy začal vrhat kletby po svých druzích a Snape ho okamžitě napodobil a dokonce stihl vykouzlit štít, který všechny kledby odpuzaval a vracel je do řady smrtijedů pod nimi.

Obě košťata stoupala vzhůru a nakonec byla mimo dosah Smrtijedů dole. Rychle zamířili k tmavému hradu a Harry děkoval osudu, že Smrtijedi neměli košťata a nemohli je pronásledovat.

 Přistáli těsně u hradu, na dohled nebyl nikdo a Harry se tomu nedivil, i kdyby je někdo pronásledoval, Bradavické ochrané štíty by ho takhle blízko k hradu nepustili.

Sebevědomě se podíval na oba muže a usmál se. Nepočítal s díky, na to znal Snapea celkem dobře. Ovšem nepočítal se Snapeovou reakcí na svůj čin.

„Pottere, vy idiote. Uvědomujete si, co jste udělal? Mohli vás zabít, nebo chytit. Máte před sebou důležitý úkol a místo toho se proháníte na koštěti po Zakázaném lese,“ zuřivě začal Snape, Harry se zmohl jen na chabou obhajobu.

„Pane... já viděl jsem Vol.. Temného pána, jak vás odhalil, věděl jsem, že by vás zabil. Poznal jsem místo, kde jste a chtěl jsem vám co nejrychleji přijít na pomoc a nakonec se to povedlo, ne?“

„Pottere, nejenže riskujete svůj život. Dokonce ani nejste schopný uzavřít svou mysl?“

Harry se nadechl a skočil svému učiteli do řeči: „Pane obvykle to dělám, ale dnes jsem byl opravdu unavený a nestihl jsem to, usnul jsem hned, jak jsem vlezl do postele. A nakonec vám to zachránilo život, ne? A všechno dobře dopadlo...“

„Pottere, vy blázne. Co kdyby na té louce byl Temný pán? Přemýšlel jste o tom? Panu řediteli, jste také nic neoznámil, že?“

„Ne, já...nějak jsem to nestihl. Ale zachránil jsem vás, oba.“ Řekl Harry potichu a s obavami čekal na další kritiku.

 K jeho překvapení Snape zmlkl a zdálo se, že o něčem přemýšlí. Po chvíli přistoupil k Malfoyovi, který vše pozorně sledoval. Něco mu potichu řekl a Malfoy chvíli přemýšlel a mračil se přitom, nakonec se usmál a přikývl na souhlas.

Hned nato se oba muži přiblížili k Harrymu, který se na ně díval trochu vyděšeně. Nebál se jich, jen se mu nelíbil výraz v jejich obličeji. Vůbec se mu nelíbil.

Harry uslyšel zaskřípání a rychle se odvrátil od obou mužů, dveře hradu se otevřely a z nich vyšel Brumbál. Harry se usmál. Všechno bude v pořádku, ředitel se o to postará. Snape mu možná strhne body a dá mu trest a tím to skončí.

Za svými zády ucítil pohyb a než se stihl otočit, stáli oba muži za ním, na obou ramenou cítil jejich ruce, které ho pevně svíraly.

„Jsi můj,“ slyšel dvojhlasně.

Chtěl se otočit, ale najednou ucítil jak něco svírá jeho krk. Chtěl zvednou ruce a zbavit se toho nepříjemného pocitu, ale ke svému překvapení zjistil, že ho oba muži pevně drží.

Divný pocit na krku sílil, Harry chtěl vykřiknout, ale hlasivky ho neposlouchaly. Cítil teplo, které skoro vzápětí vystřídal chlad. Ruce ho najednou pustily a Harry zvedl svoji ruku ke krku, nahmatal pevný, chladný kov, který obepínal jeho krk jako obojek. Marně hledal způsob, jak se ho zbavit.

„Je to marné, Pottere,“ řekl chladný hlas jeho učitele. „Jsi náš, navždy.“

Harry se zmateně díval na oba muže, ale v tom k nim přistoupil ředitel. Vypadalo to, že si ničeho nevšiml a Harry byl příliš vyděšený na to, aby promluvil. Navíc cítil teplé ruce na svých zádech a nijak netoužil po jejich sevření.

„Můžete mi vysvětlit, co se tady děje? Harry, jak to, že nejsi ve své ložnici? A co tady děláte vy, pane Malfoyi?“

Snape se na ředitele podíval svým obvyklým chladným výrazem a zdvořile začal vysvětlovat.

„Za tuto noční schůzku může pan Potter, stejně jako za to, že je zde Lucius. Pan Potter jako obvykle porušil školní řád a vydal se na dobrodružnou výpravu. Sám. Nerad, ale přiznávám, že se mu podařilo nás zachránit. Temný pán mě odhalil, Lucius mi pomáhal a pan Potter se postaral o naši dopravu do hradu.“

Ředitel se na ně zkoumavě díval. Opravdu ho mrzelo, že přišel o špeha, Severus přinášel opravdu cenné zprávy a navíc je tady ještě Lucius Malfoy. Toho se musí co nejdříve zbavit, nehodlá ho chránit, Malfoyovi mají dost prostředků, aby se ochránili sami.

„Výborně, chlapci, jsem rád, že jste v pořádku. Severusi, mrzí mě, že jsi byl odhalen.“

Harrymu se zdálo, že od Snapea zaznělo tiché: „Tak tomu věřím,“ ale nebyl si tím jistý.

Jejich ředitel pokračoval: „Luciusi, děkuji ti, že jsi jim pomohl. Chlapci půjdeme do hradu a tam mi všechno řeknete. Severusi, jsem opravdu rád, že netrváš na žádném trestu pro Harryho. Uznávám, že se dopustil chyby, ale všechno dobře dopadlo, že? Tak a můžeme jít. Na shledanou pane Malfoy a jsem opravdu vděčný za vaši pomoc.

„To určitě,“ zaznělo potichu, tentokráte z Luciusova směru.

Severus stál stále za Harryho zády a Harry cítil jeho dech, když řekl. „Lucius půjde s námi.“

„Severusi, chlapče, nevidím důvod proč bychom ho měli zdržovat, je už pozdě a určitě nechce trávit zbytek noci s námi.“

„Pane řediteli, obávám se, že tady budu déle než jednu noc. Tady na hradě je celá moje rodina a já zůstanu s nimi.“ řekl chladný hlas za Harryho zády a mladík se zachvěl.

„Celá rodina, Luciusi? Pokud vím, je tady jen tvůj syn a velmi nerad ti to říkám, ale to není důvod, proč by jsi měl zůstat.“

„Ano, Draco je opravdu tady, ale je zde i zbytek mé rodiny a já zůstanu s nimi.“

Harryho po těch slovech zamrazilo a nepříjemný pocit sílil. Merline prosím, ať to není pravda!

„Luciusi, mrzí mě, že ti to připomínám, ale Draco je tvá jediná rodina, Narcisa je mrtvá, umře..“

„Vím, že Narcissa zemřela, pane řediteli a také vím, kdo ji zabil. To je jeden z důvodů, proč jsem dnes pomohl Severusovi. Ale mýlíte se, je tady ještě někdo, kvůli komu tady nejenže můžu, ale musím zůstat.“ Řekl tajuplně Malfoy a Harry zavřel oči.

To není pravda, nemůže to být pravda, pomyslel si vyděšeně Harry.

„Dobrá tedy,“ řekl ředitel. „Půjdeme do hradu všichni a tam mi všechno vysvětlíte.“

Ředitel se otočil a kráčel k hlavním dveřím, Harry ho pomalu následoval a oba muži šli těsně za ním. Jejich hábit se občas dotkl Haryho, který na sobě měl jen tričko a kalhoty, které si na sebe natáhl, když vybíhal z věže. Každý dotek těžké látky v něm vyvolal mrazení.

Kráčeli Velkou síní  a k Harryho překvapení Brumbál zamířil ke sklepení.

„V mé kanceláři je Minerva, na něčem jsme pracovali, když jsem zjistil, že bradavické štíty propustily neznámou osobu.“ Řekl Brumbál trochu omluvně a Harry zezadu uslyšel znechucené odfrknutí.

Znamenalo to, že Mc Gonagallová a Brumbál... Za jiných okolností by pro Harryho bylo zajímavé zamyslet se nad touto možností, ale právě měl dost starostí sám ze sebou. Pokud je to pravda bude on a...

Došli ke dveřím, o kterých Harry předpokládal, že vedou do Snapeových soukromých pokojů. Dřevěné dveře se otevřely na jediné Snapeovo mávnutí hůlky a všichni vstoupili.

Harry se zvědavě podíval kolem sebe, Byli v poměrně velkém pokoji, který jeho učitel zřejmě využíval hlavně jako studovnu. Byl pohodlně zařízený a převládaly v něm přírodní tóny spolu se zelenou barvou, což Harryho nijak nepřekvapilo. Naproti dveřím stál velký krb ve kterém tiše praskal oheň. Před krbem stála široká pohovka, dvě křesla a stolek.

Ředitel se bez vyzvání posadil do křesla blíž k ohni, Harry zamířil k druhému křesly, ale zastavily ho ruce, které ho přinutily sednout na pohovku. Oba muži se posadili vedle něho, Harry cítil jak se jejich nohy a těla dotýkají a najednou mu bylo nějak moc teplo.

Brumbál se na ně zamračeně díval, zřejmě mu neuniklo podivné chování. Nejadnou se překvapeně zadíval na Harryho krk.

„Harry? Co se děje, odkud máš ten náhrdelník?“

„Já, no, vlastně nevím,“ přiznal Harry potichu.

„Je náš, Albusi,“ řekl tiše Snape a položil svou ruku na Harryho rameno, z druhé strany udělal to stejné Lucius Malfoy.

Brumbál vypadal překvapeně a Harry si pomyslel, že ho vidí v tomto stavu poprvé. Ohromeně na ně zíral a dokonce začal koktat. „To to, není mmožné. Nem nemohli jste to udělat. Harry jak..“ Překvapením mu došla slova a Harry se podíval na Snapea, který bez hnutí seděl po jeho boku.

„Jestli dovolíte, pane řediteli,“ řekl zdvořile Snape a z tónu jeho hlasu bylo poznat, jak si užívá Brumbálovo překvapení.

Harrymu se ty ruce na jeho ramenou zdály těžké, chtěl se jich zbavit, chtěl je setřást, ale jediné čeho dosáhl bylo jen silnější stisknutí. Přestal se snažit o osvobození a poslouchal samolibý Snapeův tón.

„Rád vám to vysvětlím. Potter nás opravdu zachránil, dokonce mi to sám řekl. Naštěstí mi tím připomněl jeden starý rituál a po krátké poradě s Luciusem jsme ho provedli.“

„Rituál?“ zeptal se zmateně Harry. Pod tím slovem si vždy představoval něco slavnostního, svíčky, runy a složité přípravy. Nic takového se určitě nestalo.

Brumbál byl zmatený stejně jako Harry, navíc znal pravý význam toho náhrdelníku.  Nemohli to udělat. Ne bez jeho souhlasu, ale ten náhrdelník byl určitě pravý, poznal to.

„Ano, Pottere, rituál. Vím, co si myslíte, ale rituál nemusí být složitý. Je při něm potřeba pouze souhlas a magie.“

„Ale já.. s ničím jsem nesouhlasil. Vždyť ani nevím co se stalo,“ řekl zoufale Harry.

„I mlčení je souhlas a neznalost neomlouvá, Pottere. O tom jste nikdy neslyšel?“ zeptal se ironicky Snape.

„Jaký to byl rituál, Severusi?“ Zeptal se ostře Brumbál, který už se trochu vzpamatoval.

„Myslím, že to víš, Albusi. Je to rituál Partnerské ochrany,“ řekl Snape a klidně se díval na ředitele. Věděl, že se mu to nebude líbit.

Definitivně ztratil všechen svůj vliv na Pottera, na Luciuse i na něj. Potter byl opravdu jejich, navždy a ředitel moc dobře věděl, že s tím nemůže nic dělat. Určitě to zkusí, ale Snape si byl jistý, že to nejde zvrátit, protože významnou roli v tom hrála jejich magie a pokud se vytvořil náhrdelník a prsteny, není nic, co by je mohlo rozdělit, pomyslel si a podíval se na svoji ruku, kde se leskl stříbrný prsten. 

„Harry, jak jsi mohl souhlasit?“ Zeptal se vyčítavě ředitel a pohlédl zklamaně na mladíka.

Harry vyskočil, tedy spíš se o to pokusil, ale ruce ho ihned přitiskly zpátky do pohovky, podvolil se, ale vykřikl. „Kurva, já jsem s ničím nesouhlasil. Nevím ani co se stalo a co to všechno znamená. Může mi to někdo vysvětlit?“ Zeptal se zoufale.

„Pane Pottere, laskavě si dávejte pozor na jazyk, ano?“

„Jo,“ řekl naštvaně Harry a ihned ucítil drtivé sevření na své paži. „Ano, pane. Omlouvám se,“ řekl tiše, ale prosebně se zadíval na ředitele.

 Ten si ho zamyšleně prohlížel, věděl, že Severus má pravdu. Mlčení opravdu znamená souhlas. Dokázal si představit, že ti dva opravdu využili Harryho překvapení a naivity, ale nebyl to důvod pro zrušení svazku. Jedině...

Ano, to by mohlo vyjít, pokud by měl jiný závazek..

„Harry, za chvíli ti vše vysvětlím. Jen potřebuji vědět.. Ty a Ginevra Weasleyová? Měli jste, nebo máte spolu nějaký vztah?“

Harry zavrtěl hlavou. „Ne, Ginny je jako moje sestra, chtěl jsem, ale.. Ne, mezi námi nic není.“

„Dobře, v pořádku. A co někdo jiný, kdokoliv? „

Harry zavrtěl hlavou, párkrát si sice vyšel s některou s dívek, ale nic z toho nebylo. Jednou dokonce přijal i pozvání Woodyho, pak se i líbali, ale tehdy je vyrušil Snape. Dostal trest a Woody taky a už se, k Harryho zklamání, o nic nepokusil.

„Albusi, je to zbytečné. Ale pomůžu ti. Jste ještě panic, Pottere?“ zeptal se Snape, vlastně to skoro zašeptal do Harryho ucha. Harry se zachvěl, cítil jak zčervenal, jeho srdce začalo bít o něco rychleji. Ruka na rameni zpevnila stisk, Snape chtěl odpověď.

„Ano,“ zašeptal a zahanbeně sklopil oči.

Z obou stran uslyšel tiché zašeptání: „Brzy to napravíme.“ Zachvěl se a zavřel oči.

Uslyšel hluk, Brumbál se zvedal. Snad nechce odejít a nechat ho tady?

„Pane řediteli, prosím?!“ Harry se prosebně podíval na starého ředitele, který se na něj díval se smutkem v očích.

„Harry, nemůžu nic dělat. Jsi jejich, jak řekl Severus. Jste partneři, budete se vzájemně chránit, budete spolu žít. Budeš bydlet s nimi, pravděpodobně tady,“ Brumbál se podíval na Snapea. „Zklamal jsi mě, Severusi, neočekával jsem, že bys zatoužil po svém studentovi. Prosím tě jen o jedno, neubližuj mu. Je ve tvých rukách a já vím, že už na vás nemám žádný vliv. Pane Malfoyi, samozřejmě můžete zůstat se svými partnery, ovšem očekávám od vás pomoc při výuce,“ řekl chladně ředitel a odcházel.

 Harry se za ním díval a najednou se ho začala zmocňovat panika. Zůstane tady sám, se dvěma muži, které nesnáší. Merline, prosím pomoz, pomyslel. Chtěl se zvednout, ale opět ho zadržely pevné paže, chtěl zavolat, ale najednou ucítil na svých rtech polibek.

Strnul. Ne! Prosím, tohle ne!

Slyšel, jak se dveře tiše zavřely. Byli sami. Byl sám se dvěma muži. Odstrčil od sebe Snapea, který ho líbal a k jeho překvapení se podvolil. Dokonce se postavil a přešel ke dveřím, mávl hůlkou a vyslovil potichu jakési kouzlo a na dveřích se objevil jemný povlak, který chvíli světélkoval, ale postupně se ztrácel ve dveřích. Štíty, pomyslel si Harry, Snape je vážně paranoidní, i v hlubinách bradavického hradu používá ochranná kouzla.

Harry se pomalu odsunul od Malfoye a podíval se na něj. Byl překvapený, že celou dobu mlčel. Zkoumavě si ho prohlížel, viděl ho i dřív, ale poprvé si ho mohl prohlédnout pořádně. Dlouhé, světlé vlasy rámovaly jeho pohlednou tvář a Harry si překvapeně uvědomil, že je docela hezký. Tmavě šedé oči si ho pobaveně prohlížely a Harry se pod jeho upřeným pohledem začervenal. Odtrhl od něj pohled a hledal Snapea, ten stál u své skříně a právě z ní vytáhl láhev vína a tři skleničky.

Přinesl je ke stolu a každému nalil, posadil se znovu na své místo a přinutil tím Harryho, aby se posunul. Do ruky mu vmáčkl sklenku a svou zvedl ke rtům. Harry ho fascinovaně pozoroval, snad si nemyslí, že budu pít něco, co mi nalil?

„Nechci tě otrávit Harry.“ Řekl a pobaveně ho pozoroval. „Kdysi možná, ale teď jsi můj. Nemám k tomu žádný důvod.“

Harry byl zmatený, zmocňovala se ho panika, hrál si se sklenkou ve své ruce a váhavě se napil. Víno bylo překvapivě dobré, cítil v něm hrozny, napil se ještě jednou.

„Můžete mi to vysvětlit? Prosím!“

„Jistě Harry, můžeš za to vlastně ty. Tvoje slova o tom, že jsi nás zachránil, mi opravdu připomněla ten starý rituál. Je to rituál vzájemné ochrany a partnerství. V minulosti byl využíván velmi často, obvykle sice ve dvojici partnerů, ale není to podmínka. Důležité je, že si nastávající partneři opravdu zachránili život. Já jsem tvůj zachránil v minulosti několikrát, jak jistě víš. Lucius mi dnes pomohl a ty jsi pomohl jemu, cestou zpátky nám pomáhal uniknout. Chránili jsme se navzájem a tím jsme splnili hlavní podmínku. Další podmínka je, že ani jeden z partnerů není vázán jinde.“

„Ale nemohl jste vědět, že jsem panic,“ vykřikl Harry.

„To není podmínka. Myslíš snad, že já nebo Lucius jsme ještě neměli žádný vztah? Lucius má dítě a doufám, že víš, že děti nenosí čáp?“ zeptal se ironicky Snape.

„Jo, nosí je vrána,“ vyhrkl Harry bez přemýšlení. A musel se usmát nad překvapením, které se objevilo na tváři obou mužů.

Nemohl si pomoci a rozesmál se.

Snape se usmál, ale nebezpečně se mu zablesklo v očích. „Ne, nevěděl jsem, že jsi panic, ale nemusíš mít strach, brzy to napravíme. Proto se tě ředitel ptal na tvoje vztahy, to je jediná, i když velmi nepravděpodobná možnost, jak svazek zrušit.“

„Takže kdybych s někým chodil, dalo by se to zrušit?“ Zeptal se Harry, v jeho hlase byla patrná naděje.

„Ne, jednak jsi to před chvílí popřel a jednak bys musel mít závazek, což znamená zásnuby nebo podobný, stejně závazný slib.“

Veškeré Harryho naděje byly v tahu touto jedinou větou. Potlačil svoje zklamání a zeptal se: „Fajn, takže zrušit to asi nepůjde. Ale co to znamená, myslím pro mě?“

„Tobě nestačí fakt, že jsi náš?“ Zeptal se naoko překvapeně Snape.

Tentokrát se do toho vložil Lucius, přitáhl si Harryho k sobě a tiše mu šeptal přímo do ucha. „Severus má pravdu, jsi náš, budeš s námi sdílet své tělo i svou magii. Spolu budeme silní, magie nás tří se spojí, kdykoliv to bude potřeba k naší ochraně.“

„Luciusi, musíš mu to vysvětlit trochu jinak, Harry je poněkud jinak duchovně založený,“ řekl sarkasticky Snape a položil ruku na Harryho rameno a jemně mu ho začal masírovat.

„Dobře. Tak tedy, budeš s námi bydlet, budeš s nám spát. My tě budeme učit, ve všech směrech. I nadále zůstáváš žákem této školy, Severus bude učit, stejně jako já aspoň do doby něž v létě  ukončíš školu.“

„Já se nevrátím do Nebelvíru?“ Zeptal se rozčarovaně Harry.

„Ty jsi Nebelvír, Pottere. Na tom se nic nezměnilo, jen už tam nebudeš bydlet.“

„Můžu hrát i famfrpál?“ Zeptal se Harry a vyvolal tou otázkou úsměv na tváři obou mužů. Oba dva se obávali jeho reakce, očekávali vztek,křik, možná i pláč a on se jen zeptá jestli může dál hrát za Nebelvír.

„Pokud se budeš dobře chovat, můžeš. Ovšem zlepšíš se ve škole, s tím ti pomůžeme. Dokonce ti povolíme i tvoje nebelvírské kamarády, pod podmínkou, že po večeři už budeš jen s námi,“ řekl Snape a skrýval své pobavení za přísným tónem.

„A co Vold.. Temný pán? Nemyslím, že se mu bude líbit.. náš vztah.“

„Tím jsem si jistý. Ale jak už jsem řekl, pomůžeme ti a společně se ho zbavíme.“

Harrymu se v hlavě rojily myšlenky, byl zmatený a nelíbilo se mu to. Ovšem vypadalo to, že jako vždy nemá na vybranou. Prostě zase jednou někdo rozhodoval za něj. Snape a Malfoy zatím nevypadali, že by mu chtěli ublížit. Naopak, byli docela přítulní. Harry se pousmál nad výrazem, který ho napadl. Lucius Malfoy a Severus Snape a přítulní? Zabili by mě, kdybych jim to řekl. Na druhou stranu to ale vypadá, že s nimi stráví zbytek svého života a jak znal Snapea, nebude to zrovna jednoduché a Lucius Malfoy... Draco sice na svého otce nedal dopustit a bylo zřejmé, že ho má rád, ovšem byl to jeho otec.. Haryho najednou napadlo, že jsou něco jako rodina. Merline, co na to řeknou jeho spolužáci? Nebelvírská celebrita žije se dvěma Zmijozeli a Smrtijedy, Harry zavřel oči, tohle se mi jen zdá, už nikdy nebudu nikoho zachraňovat, pomyslel si.

Najednou cítil, jak se k němu přiblížili dvě těla, otevřel oči a poplašeně na ně koukal.

Oba muži pozorovali mladíka a přitiskli se k němu. Snape mu zašeptal do ucha. „Myslím, že je čas na tvoji první lekci, Harry.“

Harry se zachvěl a zčervenal, z druhé strany ho hladil Lucius a šeptal mu do ucha. „Bude se ti to líbit.“

Najednou Harry na svém těle cítil ruce, byly všude hladily ho, škádlily. Nevěděl kdo a kdy mu sundal tričko, ale k rukám se připojily rty a jemně ho kousaly, sály a líbaly. Celé tělo měl jako v ohni, cítil jak se kalhoty napínají pod jeho erekcí. Najednou byly ty talentované ruce i tam a lehce hladily látku kalhot i tvrdé maso pod nimi. Harry zasténal a přirazil k rukám. Uslyšel tichý smích a najednou ho jedna ruka pevně sevřela, právě tam, kde to nejvíce potřeboval. Vykřikl, cítil, jak vlhké teplo zaplavilo jeho kalhoty a svět se změnil v barevný kolotoč.

Když se trochu vzpamatoval, cítil jak ho Lucius jemně hladí a Snape ho líbá na rty. Podlehl nátlaku a dovolil mu vstoupit. Jejich jazyky se proplétaly, dobývaly. Byla to hra síly, bylo to tak živočišné, vzrušující. 

Trvalo to jen chvilku a Snape otevřel dveře a Harry se rozhlédl, byli v koupelně, které vévodila ohromná vana zasazená do země, připomínala spíš bazén. Byla plná vody, ze které pomalu stoupala pára. Na protější zdi zahlédl ohromné zrcadlo, ničeho dalšího si nevšiml, nemohl. Najednou byl nahý stejně jako oba muži, kteří stáli vedle něho a hltali ho očima. Harry se snažil přikrýt svůj rozkrok, ale Snapeova ruka mu v tom nekompromisně zabránila. Sklopil oči a snažil se nedívat na svoje partnery.

„Severusi, je tak sladký, tak nevinný.“

„Ano, Luciusi a celý náš,“ souhlasil Snape a jedním prstem zvedl Harryho hlavu a přitiskl se na jeho rty.

Líbal ho dlouho a vášnivě, tiskl se k Harrymu celým tělem a Harry cítil jeho vzrušené mužství na svém břichu.

Zalapal po dechu, když se k němu zezadu přitiskl Malfoy a jeho vzrušený penis přejel po jeho zadku. I on se k němu vášnivě přitiskl a jemně ho líbal na krku.

Oba muži ho pomalu tlačili k vaně a stále byli pevně přitisknuti, když pomalu sestupovali do vody. Byla báječně teplá a jemně voněla jasmínem. Oba muži odkudsi vzali měkké houbičky a pečlivě omývali Harryho tělo. Mladík si vychutnával jejich péči, tohle nikdy předtím nezažil, byl to báječný pocit. Najednou ztuhl, když cítil, jak Snape jemně houbičkou omývá jeho penis a Lucius zároveň zajel mezi jeho půlky. Harry zalapal po dechu, bylo to divné, ale vzrušující. Snape se dál pečlivě staral o jeho penis a koule a Lucius... Merline, roztáhl jeho půlky a jedním prstem zajel dovnitř. Harry sebou trhl, tohle ne.

„Uklidni se, Harry. Všechno je v pořádku,“ zašeptal mu Snape do ucha a jemně skousl jeho lalůček. Pořád ho líbal a přitom mu stále masíroval tvrdý penis.

Lucius vytáhl prst, ale hned vzápětí do Harryho vsunul dva a lehce ho roztahoval.

 Harry zasténal do Snapeových úst, když se Lucius dotkl jeho prostaty.

Slyšel měkký smích. „Líbí se ti to, že?“

Harry se nezmohl na odpověď. Bylo to vzrušující, zepředu Snape masíroval jeho koule a zezadu ho zpracovával Malfoy. Harry si ani nevšiml, že má v zadku tři jeho prsty. Najednou to všechno přestalo a Harry si překvapeně všiml, že jsou opět na pevné zemi, kde se najednou objevila matrace.

Harry se na ni poslušně položil a oba muži ho začali jemně masírovat, přetočili ho na břicho a roztáhli mu nohy. Malfoyovi prsty pokračovaly tam, kde skončily, jen byly namazané něčím kluzkým.

Snape klečel před Harrym a jemně ho líbal a hladil po ramenou. Nejednou se před ním objevil Snapeův penis. Snape mu nemusel nic vysvětlovat a Harry pochopil co po něm chce. Nerozmýšlel se dlouho, jemně pohladil celou jeho délku a pomalu si strčil do úst žalud, jemně ho olízl a přitom se díval Snapeovi do očí. Viděl v nich vášeň, vzrušení a touhu, poslechl svůj instinkt a vsunul si do úst celý penis. Snape zasténal, chytil Harryho hlavu a začal pomalu přirážet do jeho úst a Harry se rád podvolil jeho tempu.

Vzadu ucítil, jak za ním Lucius klečí a strká něco teplého a tvrdého do jeho zadku. Bylo to mnohem větší než prsty a Harry cítil, jak jeho svěrač odolává tlaku. Konečně povolil a pomalu se sunul dovnitř, bolelo to  a Harry cítil jak Luciusovi ruce jemně masírují jeho záda a přitom mu tiše říká.

„Bude to v pořádku, Harry, bude se ti to líbit. Uvolni se.“

Poslechl a opravdu, Luciusův pták pomalu klouzal do Harryho těla, cítil u svých půlek Luciusovi koule a muž znehybněl. Byl v něm celý a Harrymu se líbil ten pocit plnosti, který měl.

Snape se začal znovu pohybovat v jeho ústech a Harry se podvolil pomalému rytmu. Lucius se trochu pohnul a pomalu se vytáhl a znovu zajel dovnitř, Harry zasténal kolem Snapeova penisu. Byla to nádhera, vydržel by to věky.

„Severusi, je tak úzký, tak teplý. Nádherný.“

„Ano Luciusi, je nádherný a má talent. A je náš!“

Harry slyšel oba muže nad sebou, vnímal jejich slova a najednou mu nevadilo, že je jejich. Cítil, že jsou oba hluboko v něm a vášnivě se líbají. Podíval se na velké zrcadlo, které bylo na jedné zdi a uviděl je. Nespustil oči ze zrcadla a pomalu se kolébal, oba muži se stále líbali nad jeho tělem.

Najednou se odtrhli a začali postupně zrychlovat své pohyby. Snape si přitáhl jeho hlavu ke svému klínu a rychle přirážel hluboko do jeho úst. Harry cítil špičku jeho penisu hluboko v krku. Stejně tvrdě a rychle pronikal do jeho těla Lucius a po každé, když narazil do té malinké uzlinky, vyvolal Harryho zasténání. Harry se napjal a strnul, cítil, jak jeho tělem probíhá vlna slasti, nechal se jí unášet, ale stále cítil oba muže, kteří nezvolnili svoje tempo. Najednou za ním ztuhl Lucius, hluboce přirazil a Harry cítil vlnu tepla, které zaplavilo jeho nitro, snad jen o sekundu později cítil, že i Snape ztuhl, chtěl se odtáhnout, ale Harry ho nenechal, chtěl ho ochutnat, chytil jeho boky a Snape se podvolil a vystříkl do Harryho úst horké sperma. Harry ho dychtivě polykal, bylo slané a trochu hořké. Snape se pomalu vytáhl z jeho úst, klekl si naproti němu a jazykem pronikl do jeho úst, ochutnával sám sebe v Harryho polibcích. Cítil jak se i Lucius pomalu vytahuje z jeho těla a najednou se cítil podivně prázdný, Lucius odstrčil Severuse a začal sám dobývat Harryho ústa.

Harry byl jako omámený, cítil pot obou mužů, který se mísil s jeho, jejich vlhká a horká těla se k němu tiskly. Bylo to vzrušující, nádherné.

Harry ležel a cítil ruce svých partnerů na svém těle, hladily ho a laskaly. Konečně se o něho někdo staral a Harry si užíval jejich pozornosti.

Lucius se mu tiše zasmál do ucha a laškovně ho kousl. „Předpokládám, že se ti to líbilo?“ Zeptal se a dál dráždil Harryho.

„Jo, bylo to skvělý,“ přiznal Harry.

„A vždycky bude, Harry. Postaráme se o tebe. Věříš mi, nám oběma?“ Zeptal se tiše Snape a jeho hlas byl podivně naléhavý.

Harry se pousmál. Kdyby se ho někdo zeptal včera, poslal by ho k Mungovi. Ale teď...Ještě včera oba muže nesnášel, nebo přinejmenším je neměl v oblibě. Ale dnes, potom co se právě odehrálo... Nebyl naivní, aspoň ne tak moc, věděl, že ti dva mu mohli ublížit, mohli si ho prostě jen vzít, využít ho. Neubránil by se. Ale oni se postarali, aby si to užil, aby pocítil tu vzrušující radost a vášeň. Možná nebyli obrazem dokonalosti, ale opravdu se o něho starali. Možná je nemiloval a možná je ani neměl rád, ale...

 „Myslím, že ano. Ano věřím vám,“ řekl tiše, skoro ho nebylo slyšet.

Náhle pocítil jemné brnění po celém těle, podíval se na sebe a uviděl jak se po jejich propletených tělech rozlévá podivná aura, světélkovala a pomalu se do nich vsakovala. Jejich těla se k sobě přitiskla a Harry věděl, že teď je opravdu jejich, navždy.