Vánoční čaj

17.03.2012 19:57

 

 

Za okny padal sníh a Harry pozoroval ze své postele tančící vločky.

Byly zimní prázdniny a on zůstal na hradě jako každý rok. Jediný rozdíl byl, že tady zůstal sám.

 Tedy samozřejmě, že ne úplně sám. Zůstal s ním jeden z učitelů a k Harryho velké smůle to byl Severus Snape. Jeho nenáviděný učitel lektvarů a současný ředitel bradavické školy čar a kouzel.

Všichni ostatní odjeli domů, nebo prostě kamkoliv jinam a trávili vánoční svátky ve společnosti svých rodin či blízkých.

Dokonce i Harryho přátelé odjeli, chtěli, aby jel s nimi, ale zasáhl Snape  a velmi rázně to zakázal.

Voldemort byl sice mrtvý, ale jeho Smrtijedi byli stále na svobodě a Snape nechtěl vystavovat nebezpečí žádnou rodinu, kde by Harry trávil svátky.

 A Harry uznával, že má pravdu. Věděl, že u Weasleyů by byl vítaným hostem, ale ztratili kvůli válce už jednoho syna a mladík je nechtěl ohrozit.

K Dursleyovým nemohl, protože už byl plnoletý a ochrana matčiny krve padla, nehledě na to, že jeho „rodina“ se ho zřekla.

A tak zůstal tady. Nebylo to tak špatné, jak si myslel, že bude.

 Snape ho kupodivu nechal na pokoji a Harry se jen musel ukázat u každého jídla. Jedli společně u učitelského stolu a Velký sál působil velmi deprimujícím dojmem.

 Byl sice svátečně vyzdobený, v každém rohu byl obrovský, nádherně ozdobený vánoční strom, ale sál byl prázdný a působil podivně klaustrofobicky.

A dnes byl Štědrý den, venku bylo pravé zimní počasí a Harry nepochyboval, že skřítci jim připraví skvělou hostinu, ale přesto se na ni netěšil.

Vánoce jsou přece svátkem rodiny a on si právě  v tyto dny palčivě uvědomoval, že žádnou rodinu nemá.

Neochotně se odtrhl od okna a oblékl si slavnostní hábit. Snape mu dnes ráno důkladně kladl na srdce, že má přijít dobře oblečený a Harry se rozhodl, že nebude zkoušet jejich křehké příměří a raději ho poslechne.

Pomalu sešel do přízemí a loudal se do velkého sálu.

Překvapilo ho, že je tam tma, posvítil si hůlkou a uviděl prázdný stůl.

Zmateně se rozhlédl kolem, když v tom uslyšel tiché lupnutí a uviděl Winky, která se na něho nešťastně dívala.

„Harry Potter, má jít dolů do sklepení, pan ředitel Snape si to přeje,“ řekla mu tiše a bázlivě.

„Snape chce, abych přišel za ním?“ Zeptal se překvapeně Harry a nedůvěřivě se díval na malou skřítku.

Ta začala horlivě přikyvovat a stále opakovala: „Ano, pan Harry Potter má přijít za panem ředitelem. Mám vyřídit Harry Potterovi, že pan ředitel ho očekává.“

„Winky? Víš to jistě? Snape chce, abych za ním přišel dolů do jeho kabinetu?“

Skřítka začala znovu přikyvovat a zároveň i záporně vrtět svou hlavou. „Ne, pan Potter má přijít k panu řediteli do jeho bytu. Ne do kabinetu.“

„Winky? Ty jsi zase něco pila?“ Zeptal se nedůvěřivě Harry. Nedokázal si představit, že by ho Snape zval k sobě do bytu.

„Ne, ne, pane. Winky se alkoholu nedotkla od té doby, co Dobby..“ řekla nešťastně skřítka a z očí jí začaly téct velké slzy.

„Dobře, v pořádku, Winky. Věřím ti, že nepiješ. Ale Snape..?“

Winky se pomalu uklidnila , ale znovu začala opakovat: „Pan ředitel chce, aby pan Harry Potter..“

„Dobře, Winky, dobře. Jdu tam, ano,“ řekl rychle Harry, aby skřítku uklidnil.

Otočil se a pomalu šel ke schodišti, které vedlo dolů do sklepení. Věděl, že Snapeův byt je dole, protože i když se stal ředitelem školy, svoje zvyky a ani svoje pokoje nezměnil.

Prošel tmavou chodbou, kterou osvětlovali silné svíce a Harrymu připadalo, že se malé, mihotavé plamínky na jejich vrcholcích třesou strachem skoro jako on sám.

Tedy, ne že by se bál. To určitě ne.

Možná jen trochu...

Zastavil se kousek před učebnou lektvarů a pozoroval jeden chvějící se plamínek a hlavou mu vířily vzpomínky.

 Snape nebyl nepřítel, pomáhal mu zabít Voldemorta a málem přitom zemřel. Skoro měsíc spolu strávili u Munga a v srpnu dostali Merlinův řád společně se statečnými obránci Bradavic, jak to nadneseně popsal tisk.

Snapeovo jméno i pověst byly najednou velmi populární a téměř nikoho nepřekvapilo, že se stal novým ředitelem školy.

A Harry neochotně přiznával, že nebyl špatný ředitel. Jistě, byl mnohem přísnější než Brumbál, ale pod jeho vedením byly Bradavice velmi rychle obnoveny. Získal mnoho sponzorů o kterých nikdy nikdo neslyšel a na školu přišlo i několik nových učitelů.

K všeobecnému překvapení zůstal Křiklan, který opět učil lektvary a byl i ředitelem Zmijozelu. Snape dokonce sehnal velmi dobrého učitele černé magie, vlastně donutil bystrozorské oddělení, aby poslali jednoho ze svých raněných členů učit a tak se Kingsley stal učitelem v bradavické škole.

Učil první až páté ročníky a Snape učil šesté a sedmé.

Byl stejně přísný jako předtím, ale najednou to nikomu nevadilo, všichni si byli velmi dobře vědomi důležitosti dobré obrany.

Chodbou se ozvaly tiché kroky, ale Harry je nevnímal, byl příliš zabraný do svých myšlenek a polekaně sebou trhl, když se za jeho zády ozvalo:

„Pan Potter,“ řekl Snapeův tichý sametový hlas, který v temné chodbě zněl velmi zvláštně. „Neřekli vám, že máte přijít do mého bytu?“

Harry se zachvěl a stejně tiše odpověděl: „Winky mi to řekla, pane. Já jen... zamyslel jsem se a..“

„Chápu, namáhavá činnost. Půjdeme tedy na ošetřovnu?“ Zeptal se sarkasticky Snape.

Harry se přidušeně zasmál. „Ne, jsem v pořádku. Ale proč budeme u vás, profesore?“ Zeptal si a překvapeně si uvědomil, že Snape s ním žertuje, jistěže svým sarkastickým způsobem, ale žert to určitě byl.

Snape se na něj pozorně díval, jakoby se chtěl ujistit, že mu opravdu nic není a váhavě řekl: „Nevím jak vám, ale mě připadá Velký sál podivně pochmurný, dávám přednost svému bytu, ale pokud nechcete..“

Harry na něj překvapeně zíral, tohle nečekal. „Jo, chápu to, taky na mě tak působí, ale nečekal jsem, že..“

„Pottere, jsme oba dospělí, jsou vánoce a já je rád trávím u svého krbu. Ovšem nechtěl bych vás nechat samotného a..“

„Já nic neudělám, vážně..“

„Pottere, nedělám to proto, že se obávám vašich hloupých činů. Jen.. nikdo by neměl být o vánocích sám. Pokud si tedy přejete, můžeme jít do Velkého..“

„Ne, pane profesore. Vážně, půjdu s vámi rád a... Děkuji,“ řekl Harry váhavě a přistoupil k staršímu muži.

Snape ho ještě chvíli pozoroval a Harrymu se zdálo, že přemýšlí, jestli neudělal chybu. Než stačil něco říct, Snape se otočil a pomalu se vracel temnou chodbou k pootevřeným dveřím, kterých si Harry zatím nevšiml.

Váhavě šel za ním a zůstal stát na prahu, Snape mu netrpělivě naznačil, že má vstoupit a Harry poslechl, vstoupil a zvědavě se rozhlédl.

Místnost byla poměrně velká a přímo proti dveřím byl ohromný krb a na jeho římse stál velký svícen se svíčkami. V krbu hořel oheň a matně osvětloval zbytek pokoje. Před krbem stály dvě velká křesla a rozměrná pohovka. Mezi nimi byl stůl, na kterém bylo prostřeno pro dva. U okna stál ještě jeden stůl, na kterém ležely pergameny, knihy a přísady do lektvarů.

Kousek od dveří Harry uviděl malý smrček, který byl ozdobený pouze svíčkami, které vydávaly mihotavé světlo. Stromek nádherně provoněl celou místnost a mísil se s vůní skořice.

Tak takhle voní vánoce, pomyslel si Harry.

Snape ho netrpělivě posadil do křesla a sám si sedl do druhého, ale předtím hodil do krbu trochu letaxového prášku.

Před nimi se objevila mísa s kouřící polévkou a Harry překvapeně sledoval Snapea, jak mu nalévá plný talíř, pro sebe si nalil stejnou porci a klidně se znovu posadil.
„Dobrou chuť, pane Pottere,“ řekl klidně a začal jíst.

Harry překvapeně polkl  a tiše řekl: „Jo, vám taky dobrou chuť, pane.“

V pokoji bylo mírumilovné ticho, které občas přerušilo cinknutí lžíce. Harry snědl všechnu polévku, která byla opravdu výborná a položil lžíci do prázdného talíře, který okamžitě zmizel.

 Uprostřed stolu se objevil velký tác s naporcovaným krocanem, mísa s opečenými bramborami a několik talířů s různými přílohami.

Harry měl co dělat, aby údivem neotevřel pusu. Snape dělal, že si jeho překvapení nevšímá a klidně si nabíral. Harry ho váhavě napodobil a dal si na talíř velkou porci krocana a kopec opečených brambor, zeleniny si nevšímal.

 Snape mávl hůlkou a na Harryho talíři se objevila pestrá směs zeleniny a výrazně se zmenšila jeho porce brambor.

Vyčítavě se podíval na Snapea. „Jsem ve vývoji, pane a potřebuji..“

„Jste ve vývoji a potřebujete hlavně zdravou stravu, pane Pottere,“ Umlčel ho s úšklebkem Snape a Harry s povzdechem přikývl a pustil se do jídla.

Večeře skončila a talíře i zbytek jídla zmizely, Harry rozpačitě seděl a sledoval zelený ubrus na stole.

Nechtělo se mu odejít, v pokoji bylo příjemné teplo a Snape sice nebyl nejlepší společník, během večeře prohodil jen pár slov, ale Harry se v jeho společnosti cítil...dobře.

V duchu se zasmál svým myšlenkám. Opravdu si myslí, že se Snapem je mu dobře?

Pomalu se odsunul od stolu a chtěl se zvednout.

„Pottere, nechcete zůstat na čaj?“ Zeptal se tiše Snape a Harry rychle přikývl.

Snape se zvedl a Harry se překvapeně díval, jak Snape dává do malého kotlíku vodu a dává ji vařit nad plameny krbu. Do velké konvice nasypal čajovou směs, kterou opatrně nabral z malé krabičky a zalil ji vřelou vodou. Pokojem se rozlila nádherná, kořeněná vůně čaje.

Snape nalil dva hrnky a jeden postavil před mladíka, svoje křeslo si posunul blíž ke krbu a pohodlně si natáhl nohy a popíjel čaj.

Harry se nad tím obrazem pousmál, kdyby to někomu řekl..

Snape si jeho úsměvu všiml a tázavě zvedl obočí, Harry se pousmál.

„No, právě jsem přemýšlel nad tím, jak klidně a spokojeně vypadáte, pane. Nikdy bych neřekl, že máte rád klid  a teplo krbu,“ řekl klidně a trochu se přikrčil, očekával sarkastické urážky, v horším případě hněv.

„Jak jste si představoval, že trávím svůj volný čas?“ Zeptal se Snape a v jeho hlase byl cítit hořký podtón.

„Nevím.. Asi ve sklepení, jak vaříte lektvary. Tohle je..“ řekl rozpačitě Harry.

„Tohle je neskutečné?“ zeptal se s úšklebkem Snape. „Opravdu trávím hodně času ve sklepení a opravdu vařím lektvary. Ale ne o vánocích, ty trávím vždy tady, je to můj domov a i když vánoce jinak neslavím, tyhle chvíle mám rád. Albus..“ Snape vyslovil jméno bývalého ředitele a odmlčel se.

Harry se pozorně podíval na jeho tvář a všiml si podivného smutku ve tmavých očích.

„Taky vám chybí, že? Vzpomínám na něj a někdy se mi zdá, že se objeví a nabídne mi citronový bonbon,“ řekl tiše Harry.

Snape se na něho chvíli díval nečitelným pohledem, Harry měl pocit, že ho vyhodí, ale nakonec přikývl. „Ano, taky mi chybí. Byl mým přítelem a i když to nerad přiznávám tak i ochráncem a rádcem mnoho let.“

Snape se znovu odmlčel a Harry ho překvapeně pozoroval a najednou měl  pocit, že Snape by měl vědět i o jeho pocitech.

 „Já jsem vánoce slavil až tady, v Bradavicích.. Dřív.. no moje rodina je slavila, ale já.. teprve v prvním ročníku jsem si uvědomil, jak krásný je to svátek,“ svěřil se Harry Snapeovi a polekaně se na něj podíval.

Proč mu to říkám? Neptal se a nezajímá ho to, pomyslel si Harry, ale má tak nádherné oči...

I Snape se na něj chvíli zmateně koukal a najednou zbledl.

„Do kanceláře, hned,“ vyhrkl a vytáhl Harryho z křesla a Harrymu nezbylo nic jiného, než ho následovat.

Kráčeli rychle chodbou a když přišli k chrliči Snape pronesl heslo, Harry byl tak udýchaný, že ho nestihl zachytit, ale poslušně se nechal vyvézt nahoru. Snape vtrhl do své kanceláře a postavil se čelem k portrétu Albuse Brumbála.

„Severusi? Chlapče, co se stalo? Vylekal jsi mě, právě jsme chtěli začít s vánočním večírkem a..“

„Albusi,, Neděje se nic, tedy skoro nic. Jen jsem dnes udělal tvůj vánoční čaj a..“

„Ah, Severusi. Ty jsi ho pil sám? Říkal jsem ti, že čaj se nejlépe pije s přáteli a..“

„Albusi!?“ Vykřikl Snape skoro zoufale a na chvíli zavřel oči a pokračoval už klidnějším hlasem. „Albusi, chci vědět, co to bylo za čaj a proč mám po něm takový divný pocit?“ Řekl Snape a poslední slova skoro vykřikl.

Harry se zmateně díval na Snapea a přemýšlel o čem to vlastně mluví. Přece taky pil ten čaj a nic mu po něm není, necítí nic divného..

Váhavě přistoupil blíž a Brumbál si ho všiml.

„Harry! Tak rád tě vidím, opravdu,“ řekl vesele a v jeho očích se objevili jiskřičky humoru. „Severusi, Harry pil také čaj, že?“ Zeptal se vesele.

Snape procedil mezi zuby: „Ano, Albusi, Po..Harry pil také tvůj čaj. A proto jsem tady a ještě jednou se tě ptám: Co je to za čaj?“ Zeptal se a jeho hlas zněl hrozivě.

„Ale Severusi, ten čaj je úplně v pořádku. Je to pravý čínský čaj a určitě je velmi kvalitní. Míval jsem ho velmi rád..“ nostalgicky zavzpomínal Brumbál.

„Albusi, pokud mi okamžitě neřekneš, co je v tom čaji... Přísahám, že tě sundám z háčku a položím tvůj obraz nad kotel s vodou a budu velmi pomalu přikládat...,“ řekl hrozivě Snape.

„To bys neudělal! Nemáš představu, co by udělala vlhkost s plátnem a to teplo..,“ zavrtěl hlavou Brumbál, ale v očích měl stále jiskřičky humoru. Vypadalo to, že si užívá následky svého posledního vánočního dárku.

„Udělám to. A velmi dobře vím co to udělá s plátnem, s radostí budu pozorovat, jak se kroutíš..“ řekl Snape a pomalu natáhl štíhlou ruku k rámu.

„Ne, Severusi, to nesmíš!“ zarazil ho Potter.

Snape odvrátil hlavu od Brumbála a podíval se na mladíka. Koukal přímo do jeho nádherných zelených očí.

Jak to, že si nikdy nevšiml té nádherné barvy? A jeho rty, které právě vyslovily jeho jméno, byly tak lákavé, růžové a přímo vyzývaly k polibku...

Prudce zatřásl hlavou, ruka mu poklesla, a jakoby z posledních sil se zeptal: „Albusi, prosím..?“

„Severusi, nemusíš mít strach. V tom čaji nebylo nic jedovatého, nikdy bych nezničil dobrý čaj a nikdy bych ti neublížil. Je v něm jen trocha rozemletého kořene Amortie. Která jak jistě víš, není jedovatá, jen..“

„Jen přinutí člověka vyznat své pravé city a touhy. Odstraňuje zábrany a umožní mu pravdivě vidět jeho..“ Snape sklonil hlavu, nedokázal dokončit větu.

„Ano, Severusi. Neboj se toho slova. Amortie ti pomůže najít lásku.“

Harry se zmateně díval na obraz i na Snapea.

Brumbála měl rád, ale vypadá to že, Severus je .. Počkat, od kdy je Snape Severus a odkdy mu záleží na tom, že je nešťastný?

Snape se podíval na Brumbála a byl rád, že Harry stojí někde za ním a on nevidí jeho nádherné, pevné tělo. A ty oči..

„Jak dlouho to bude působit? Hodinu, dvě?“ Zeptal se s malou nadějí v hlase. Dvě hodiny by možná dokázal odolávat těm nádherným očím..

„Severusi, chlapče, jistě víš, že Amortie není jed, jen na vás bude působit do té doby, než si přiznáte své city. Je to mírné afrodisiakum, takže vám pomůže překonat zábrany. Její účinek zcela zmizí asi za týden, ale do té doby.. Ty tomu ještě odoláváš, ale Harry.. “ řekl spokojeně Brumbál a vesele se usmál na svého přítele.

„Albusi... Proč zrovna Pott...Harry?“ Zeptal se zoufale Snape. Za zády ucítil pohyb a ucítil na svém těle mladíkovi ruce.

„Severusi, tohle jsem nezařídil já. Za to můžeš ty a jen ty. Přiznávám, že jsem do čaje přisypal špetku Amortie, ale ty sis vybral s kým ten čaj budeš pít. Očekával jsem, že máš přítelkyni.. Harry je překvapením i pro mne. Ale dobře víš, že jeho city k tobě jsou pravé, Amortie tě k ničemu nenutí, naopak pomáhá ti projevit jen tvoje city. To, co vidíš v Harryho očích je čistá pravda. Podívej se do nich, Severusi, podívej se do nich a sám se o tom můžeš přesvědčit.“

Snape poslechl, už nedokázal odolat. Pomalu se otočil a podíval se do zelených hlubin. Viděl v nich obdiv, touhu a kdesi hluboko i lásku a najednou věděl, že i Harry si může v jeho očích přečíst to samé.

Váhavě políbil teplé a lákavé rty, věděl, co bude následovat a z posledních sil zašátral po krbové římse a nabral hrst letaxového prášku.

 

Byli  znovu v příjemném, vytopeném pokoji, Harry ho objímal a vášnivě se k němu tiskl. Snapeovi se zdálo, že ještě slyší Brumbálův veselý smích.

Nedokázal se tomu bránit, podlehl a líbal ty nádherně teplé rty. Objímal mladé, pevné tělo, které se k němu dychtivě tisklo.

Slyšel zasténání, nevěděl čí a bylo mu to jedno.

Cítil, jak se k němu Harry tiskne, cítil jeho vzrušení na svém stehně. Líbal Harryho krk a jemně mu skousl ucho a jeho zasténání ho vzrušilo ještě víc. Jednou rukou stále objímal Harryho tělo a druhou se zbavoval svého oblečení, stejně jako Harry.

Najednou byli oba nazí, jejich těla se k sobě vášnivě tiskla a Snape jemně hladil Harryho rozpálené tělo.

 Byl tak mladý, tak krásný a jeho.

Toužil po něm, po jeho dotycích, po jeho těle.

Nevěděl, jak se dostali do ložnice, jen si uvědomoval mladíkovo tělo na svém, Harry vzrušeně sténal a Severus věděl, že stačí jen málo a udělá se. Našel mladíkův penis, který byl uvězněný mezi jejich těly a pevně ho stiskl. Prstem přejel po sametovém vrcholku a na svých prstech ucítil vlhké kapky. Harry zasténal a tělo v jeho náručí ztuhlo a na  jeho prsty vystříklo horké sperma.

Hladil Haryho tělo jednou rukou, druhou ruku měl pevně zaťatou, stále se snažil odolávat.

Mladík na něm se pohnul a zvedl hlavu a Snape se znovu díval do nádherných očí a znovu v nich viděl.. lásku. Nemohl tomu odolat, nemohl to i nadále popírat. Věděl, že toho bude litovat, ale přitiskl mladíka k sobě a dychtivě políbil pootevřené rty. Harry zasténal a začal jeho polibky opětovat a Snape na svém stehně cítil jeho vzrušení.

Harry zvedl oči a podíval se na Snapea, který ležel pod ním, černé vlasy rámovaly jeho obličej a Harry pozoroval ostré rysy. Jemně políbil velký nos a zapletl prsty do vlasů. Trochu se nadzvedl a začal Snapea líbat a prozkoumávat jeho tělo. Svými rty se lehce dotýkal jemné, bílé kůže. Jeho polibky se staly odvážnějšími, když uslyšel zasténání. Líbí se mu to, líbí se mu co mu dělám, pomyslel si Harry a líbal Snapea na krku, nasával jeho vůni.

Najednou ho Snape přetočil a zalehl mladíka svým tělem, podíval se mu do očí.

„Harry!“ Vyslovil chraplavě jeho jméno, cítil, jak sebou mladíkovi slabiny škubly a jak se k němu ještě víc přitiskl.

Snape začal líbat mladíkovo tělo a Harry myslel, že přijde o rozum. Jeho polibky nebyly jemné, byla z nich cítit síla  a chtíč.

„Severusi, prosím..“ zašeptal mladík a Snape věděl, že je ztracený. Ztracený v těch zelených očích a toužil se ztratit i v jeho těle.

Věděl, že po použití Amortie není potřeba žádná příprava, ale chtěl se ujistit, že Harry bude vědět co se stane.

Dál líbal mladíkovo tělo a jeho ruka hladila pevné břicho, lehce pohladila mladíkovo ochlupení a prsty se dotkly jeho koulí.

Harry pod dotekem zasténal a doširoka rozevřel nohy.

Snape se musel usmát mladíkově dychtivosti, jemně masíroval mladíkovi koule. Jeho ruka se posunula dopředu a narazila na svraštělý otvor, lehce ho pohladil prstem a uslyšel zasténání a mladíkovi boky se pohnuly směrem k prstu. Snape poslechl výzvu a jemně pronikal do mladíkova těla, které ho s radostí přijalo.

Harry byl opravdu připravený, vlhký a nádherně toužící a přesto se potřeboval ujistit.

Našel jeho oči a uviděl v nich prosbu. Klekl si mezi rozevřené nohy a přiložil svůj penis k Harryho zadku, stále se díval mladíkovi do očí a pomalu do něj pronikal. Byl tak nádherně úzký, teplý. Jeho.

Byl v něm celý a začal se pomalu pohybovat, kolébal se a naklonil se nad mladíka, cítil jeho penis mezi jejich těly a vyhledal mladíkova ústa. Líbali se a Snape cítil, jak ho Harryho zadek pevně svírá.

Opustil jeho rty a přitáhl se blíž k Harrymu a pomalu přirážel do jeho těla. Slyšel svoje i Harryho vzdechy a sténání, Harry si chytil stehna, aby se mohl dostat hlouběji, zrychlil svoje pohyby a tvrdě do Harryho přirážel a mladík mu vycházel vstříc. Jedna jeho ruka sevřela Harryho penis a začala ho hladit po celé délce, slyšel jak Harry zasténal, vykřikl jeho jméno, prudce sevřel svaly a jeho ruku zalilo teplé sperma. Chytil Harryho za stehna a začal prudce přirážet, zasténal a naposledy prudce přirazil do mladíkova těla.

Harry cítil, jak do jeho zadku stříká Snapeovo sperma a na sobě ucítil těžké, zpocené tělo.

Oba prudce oddechovali a jejich zpocená těla se k sobě tiskla, Snapepův penis byl stále v Harryho úzkém zadku a Snape si s překvapením uvědomil, že je znovu tvrdý.

Harry si to uvědomil také a lehce začal přirážet, mezi jejich těly byl uvězněn Harryho penis, Snape se trochu nadzvedl, ale nehýbal se.

Harry měl zavřené oči a ve tváři soustředěný výraz, jeho boky se pohybovaly a sám se napichoval na Snapeův penis. Byl nádherný, jeho tělo bylo pevné, jen lehce opálené a kůži měl jemnou. Zpocené, tmavé vlasy se mu lepily na čelo, neměl brýle a když se podíval do jeho očí a viděl v nich naléhavou prosbu a chtíč, nemohl odolat a začal jemně přirážet a Harry mu nadšeně vycházel vstříc.

Tentokrát se milovali pomalu, vášnivě, jakoby chtěli poznat svá těla a vychutnat si blízkost toho druhého.

Oba vyvrcholili téměř současně a Snape si lehl vedle Harryho a sevřel ho pevně v náručí a Harry se k němu ochotně přitiskl a zavřel oči.

Usnul a Snape chvíli poslouchal jeho klidný a pravidelný dech a po chvíli i on podlehl příjemné únavě a usnul.

Probudil se, když pokoj osvětlily první nesmělé paprsky slunce, ztuhl, když vedle sebe ucítil teplé tělo a okamžitě si uvědomil, co stalo včera večer.

Vyspal se s Potterem! A líbilo se mu to. Merline je to jeho student a navíc je to Potter, kluk, kterého nesnáší_ protivný, namyšlený...

Ne Severusi, přiznej si to, už dávno to není pravda, našeptával mu tenký hlásek a Snape si neochotně přiznal, že to už dávno není pravda.

Svůj názor na Pottera změnil během posledního boje, ale bylo velmi těžké si to připustit. Jejich vzájemná nevraživost měla příliš hluboké kořeny a zdálo se mu zbytečné měnit své chování k mladíkovi.

Před očima mu znovu probíhal jejich společný boj proti Temnému pánovi...

 

 Brumbál byl po smrti, zemřel na následky kletby a Harry chodil truchlit na Astronomickou věž a Snape ho bez jeho vědomí sledoval každou noc. Toho večera byl na věži znovu, když v tom se před Harrym objevili Smrtijedi. Vystoupil ze stínu a postavil se po jeho boku, ocenil, že Potter odhodil svou nenávist a opovržení a důvěřoval mu natolik, že mu chránil záda. Podařilo se mu dokonce poslat patrona se zprávou o nebezpečí.

Spolu se jim podařilo odolávat náporu nepřátel, věděl, že by podlehli, ale naštěstí se objevili členové řádu  a Bystrozoři a na hradě se potom rozpoutalo peklo.

Zůstali sami na věži, oba byli zranění a vyčerpaní a neměli sílu na další boj. Najednou se Potter chytil za hlavu a jen o chvíli později Snape pocítil ostré pálení svého znamení.

 Voldemort!

 Voldemort přichází, oba ztěžka vstali a rozhlíželi se po tmavém nebi. K hradu se rychle blížil temný stín, přistál na věži a okolím se rozlehl šílený smích. Harry se sotva držel na  nohou, ale přesto se mu postavil a Snape  rozhodně stál po jeho boku. Tehdy si myslel, že zemře, že oba zemřou. Voldemort byl silný a oni byli na pokraji svých sil, vyčerpaní, zranění.

Voldemort se jim smál do tváří, když oba zvedli svou hůlku, nenamáhal se s obranou, když viděl jejich stav.

Výsměch mu pomalu mizel z tváře, když viděl, jak k němu míří ne dvě slabé, ale jedna silná vlna magie. Na jeho tváři se objevil vyděšený výraz, vytáhl hůlku, ale neměl šanci se ubránit a zářivě zelené plameny pohltili jeho tělo.

Oba omdleli a probrali se na ošetřovně, ale dodnes pro něj bylo záhadou, co se vlastně tehdy stalo a proč se jejich magie spojila.

 

Teď už to věděl - Jejich magie už tehdy věděla, že patří k sobě a bez jejich vědomí se spojila, aby je ochránila. Zcela určitě za to mohlo jejich vyčerpání a zranění, neovládali ji, ale oba jí jasně ukázali cestu a cíl.

Cítil, jak se Harry vedle něho trochu posunul a ucítil na svém krku jeho dech. Nemohl uvěřit tomu, co se v noci chvílí stalo.

Harry Potter, mladý hrdina z Bradavic se miloval s bývalým Smrtijedem.

Zavřel oči, to se mu určitě zdálo, Potter ho nemůže...milovat.

Znal Amortii, tu bylinu viděl jen jednou, a to právě u Albuse, který ji měl ve své ložnici. Tehdy ho zaujala a prostudoval si veškeré informace, které se mu podařilo získat.

Byla to velmi zvláštní rostlina a byla velmi vzácná, její pěstování zabralo několik let a správný účinek přinášela jen svému pěstiteli a jeho přátelům. Zřejmě to byl hlavní důvod, proč ji téměř nikdo nepěstoval, nedala se prodat.

Stejně jako láska, pomyslel si Snape, ale najednou se zarazil. Albus posílal vánoční dárky všem svým přátelům...

Zavřel oči, Merline, ať to není pravda, ani Albus nemohl být takový blázen..

 

Vánočně zabalenou krabičku dostal včera odpoledne, prostě se objevila na krbové římse, hned poznal papír i tenké pavoučí písmo a otevřel ji. Uvnitř byl balíček čaje a krátký vzkaz:

Severusi, příteli

umírám, ale chci vám všem ještě udělat radost a posílám Vám svůj poslední  vánoční dárek. Je to opravdu výborný čaj, vychutnej si ho s někým, kdo má místo ve tvém srdci. Sbohem, chlapče a vzpomínej na mě v dobrém, mám tě rád jako vlastního syna.

Tvůj přítel Albus

 

Ten krátký vzkaz ho přiměl k tomu, aby k sobě pozval Pottera, protože i když by to nikdy nepřiznal, mladík ho zaujal a zcela určitě měl místo v jeho srdci. I když si namlouval, že to dělá hlavně kvůli Albusovi. Měl přece jeho čaj pít s přáteli, ale na hradě nikdo jiný nebyl...

 

Merlin nám pomáhej, jestli i ostatní dostali Albusův čaj, pomyslel si vyděšeně Snape a s obavami pomyslel na svoje kolegy.

Pomalu a opatrně se vyprostil z Harryho objetí, přehodil přes sebe župan a posadil se do křesla u okna. Nalil si do sklenky vodu, ale než se napil, opatrně k ní přivoněl.

Pozoroval spícího mladíka a ke svému překvapení znovu pocítil nával touhy a vzrušení. Pevně sevřel rty a přinutil se myslet na něco jiného než na jeho pevné, krásné tělo.

Až se Harry probudí, bude před nimi velmi těžký rozhovor o jejich budoucnosti. Pochyboval, že by ho mladík chtěl. Byl mladý, slavný a atraktivní a on je jen jeho o mnoho starší protivný učitel.

Harry  se trochu zavrtěl a pomalu se probíral. Snape se s úsměvem díval na zmatený výraz na jeho tváři.

Harry se posadil a překvapeně mžoural kolem sebe. Měl takový divný, ale krásný sen...

Zmateně se natáhl na noční stolek a nasadil si brýle, teprve potom se zarazil, když si uvědomil, že není ve své ložnici.

Nebyl to sen!

Opravdu se miloval se svým profesorem a co víc, líbilo se mu to a jeho tělo na tuto myšlenku hned reagovalo. Přitáhl si pokrývku víc k tělu, když si všiml sedící postavy.

Polkl. Jsem mrtvý, pomyslel si a zkroušeně se díval na Snapea.

„Dobré ráno, pane Pottere,“ uslyšel sametový hlas a zatřásl se vzrušením. Snažil se odpovědět, ale ze staženého hrdla se mu podařilo vysoukat jen: „Ehm,.. ráno..“

Snape se na něj posměšně díval, ale jeho pohled nebyl tak zasmušilý jako jindy. Harrymu připadal.. spokojený?

„Vidím, že po ránu jste nezvykle hovorný, pane Pottere. Vyspal jste se dobře?“ Zeptal se sarkasticky.

Harry chtěl nejprve zbaběle uprchnout, když viděl pátravý pohled. Ale nakonec sebral veškerou svou odvahu /nakonec jsem už mrtvý, ne?/ a drze odpověděl.

„Opravdu jsem se vyspal velmi dobře, profesore. Byla to opravdu velmi příjemná noc,“ řekl a sklonil hlavu, aby Snape neviděl jeho úšklebek.

Nevšiml si proto šokovaného výrazu na Snapeově tváři a když zvedl hlavu byla tvář jeho včerejšího milence znovu klidná a bez emocí.

Tak chlapec si chce hrát, pomyslel si Snape a ulevilo se mu. Očekával výčitky a nářky a místo toho má ten spratek odvahu ho provokovat.

„Jistě, pane Pottere. Nezbývá mi než s vámi souhlasit. Byla to opravdu mimořádně vzrušující noc a i já jsem se skvěle vyspal.“

Harry na něj překvapeně koukal. On se nezlobí? A možná se mu to i líbilo... Třeba by chtěl pokračovat..“

„Ehm, jo to byla, pane. Ještě nikdy jsem se tak dobře nevyspal,“ začal Harry rozpačitě a snažil se zvolit správná slova. Ale najednou si uvědomil, že tady žádná slova nepomohou.

Snape byl prostě Snape..

Byl statečný, ale už dlouho odsouval své zájmy stranou, skrýval se za maskou sarkasmu, byl odtažitý a určitě bude i teď popírat jejich..lásku. Protože je to láska, už dlouho, ale ani jeden z nich si to nepřiznal.

Harry najednou pochopil, že jestli Snapea opravdu chce, musí mu to říct. Musí o něj i o jeho, o jejich lásku bojovat. A nejlépe právě teď, oba jsou ještě pod vlivem té.. Amoněco a Snape bude..hm..trochu lépe ovladatelný.

Snad.

Rozhodně se postavil a odhalil své tělo a s předstíranou odvahou kráčel k sedícímu muži, který s obdivem sledoval.

Ovšem jakmile zvedl oči k jeho tváři měl znovu nasazenou masku nezájmu a sarkasmu.

„Můžu se zeptat, o co se teď snažíte, Pottere?“ Zeptal se chladně, ale oči měl upřené kamsi za jeho hlavu.

„Jistě, profesore,“ odpověděl sebevědomě Harry. „Snažím se bojovat, o nás a o naši lásku,“ řekl Harry tiše, ale pevně.

Všiml si, jak sebou jeho profesor lehce trhl a odvážně pokračoval. „To, co se mezi námi stalo včera večer se mi líbilo, moc. A nechci, aby to skončilo..“

„To, co se mezi námi stalo včera, nic nebylo. Byli jsme jen pod vlivem kouzelné rostliny, nic to neznamená a..“

„Ne, profesore. Nebyla to jen ta rostlina. Určitě nám pomohla, ale to co k vám cítím a to co vy cítíte ke mně... Za to nemůže žádná pitomá kytka. Včera večer jsem měl nejlepší sex svého živ..“

„Jistě, Pottere, nejlepší sex tvého života. Určitě jsi ve svých šestnácti letech velmi zkušený, že? A nesouhlasím s tebou, ta pitomá kytka, jak ty říkáš, může za to, že jsem se s tebou vyspal a..“

„Mimochodem profesore, je mi sedmnáct. Ale máte pravdu, nejsem zkušený, byl jste můj první ..milenec,“ řekl tiše Harry a hrdě stál před Snapem. Využil překvapení, které se objevilo na Snapeově tváři po jeho slovech  a jemně mu rozvázal župan.

Snape sebou škubl, ale nepokusil se zahalit a Harry se posadil na jeho pevná stehna. Oba byli vzrušení, jejich penisy se dotýkaly a Harry hlasitě zasténal. To tření bylo tak nádherně vzrušující, na chvíli měl pocit, že vyhrál a že Snape nebude už nic namítat..

Silné ruce ho trochu odsunuly a Harry se podíval do chladné tváře.

„Pottere. Jak jsi sám říkal, je ti sedmnáct, budeš mít ještě spoustu možností..“

Harry se podvolil a seděl na okraji Snapeových stehen, byl stále vzrušený a jeho tváře zčervenaly.

„Severusi,“ řekl tiše a odhodlaně použil křestní jméno. „Nikdy nebude nikdo jiný. Miluju tě od šestého ročníku, tedy zamiloval jsem se do Prince, ale pak.. Když jsem se dověděl, že jsi Princ.. neměl jsem jinou možnost. Miloval jsem jeho poznámky, postřehy a uvědomil jsem si, že jsi to byl ty. Celou tu dobu.. Miluji tě, tvoje oči, tvoje ústa, tvoje ruce když krájíš přísady nebo když svíráš hůlku. Dokonce mě vzrušuje, když odebíráš Nebelvíru body. Tvůj hlas je přitom tak erotický...“

Snape na něho strnule zíral, a Harryho slova mířila přímo do jeho srdce a nijak mu nepomohlo, že Harry využil jeho nepozornosti a znovu se k němu přitiskl.

Cítil na sobě teplé a vzrušené tělo, které pomalu ohřívalo jeho chladné srdce.

Mluví pravdu? Opravdu ho miluje?

„Pottere?“ zašeptal mu do ucha a mladíkovo tělo se k němu přitisklo ještě pevněji. „Uvědomuješ si, že to bude navždy? Pokud teď budeš souhlasit, nikdy tě nenechám odejít. Budeš můj!“

Harry neodpověděl, jen se trochu nadzvedl a..

„Pottere, ty malý, nestoudný, chtivý spratku..!“ Zasténal do jeho ucha Snape, když Harry opatrně nasedal na jeho vztyčený penis.“Nemůžeš..“

„Můžu a chci, profesore,“ řekl klidně Harry a pomalu se napichoval na tvrdý kolík. „Chci vás. Navždy. Vaše tělo, ale hlavně vaši lásku,“ šeptal mu vzrušeně Harry do ucha. „Chci se vedle tebe probouzet i usínat, chci být s tebou v časech dobrých i zlých.“

„Dobře, Harry. Ale nezapomeň, že jsi to chtěl,“ řekl Snape a tvrdě políbil mladíka na ústa, jeho nohy položil na opěradla křesla a posunul se dopředu. Vystrčil boky a jeho penis do mladíka zajel až po kořen, byl to nádherný pocit, celou jeho délku objímaly horké a pevné svaly a Snape se začal pomalu pohybovat, Harry mu nadšeně vycházel vstříc. Divoce se líbali a oba hlasitě sténali. Jejich zpocená těla se o sebe třela a Harryho penis byl uvězněný mezi nimi.

 Každý pohyb v něm vyvolával vzrušení a když mu Severus svým penisem pomalu přejížděl přes malý hrbolek uvnitř, hlasitě sténal.

Najednou mladíkovo tělo v jeho náručí ztuhlo a Severus cítil, jak ho pevně sevřely svaly a mezi jejich těla se rozlilo teplé sperma.

Severus se skoro nehýbal a čekal, až se Harry trochu vzpamatuje a začal zlehka přirážet. Harry se nadzvedl a začal sám tvrdě přirážet, napichoval se divoce na tvrdý penis a svíral při tom svaly. Snape zasténal a jeho sperma zaplavilo Harryho rozpálený zadek.

Oba k sobě zůstali nehybně přitisknutí a lehce se líbali, jejich zpocená těla se jemně dotýkala.

Bylo to o hodně lepší než včera, pomyslel si Harry. Bylo to tak živočišné, tvrdé... Včera to bylo...jiné. Sice se mu to taky líbilo, ale tohle byli jen oni, nebyli pod vlivem žádného kouzla.

Vlastně se tady poprvé milovali Harry a Severus, pomyslel si mladík a jemně políbil Snapeovi rty.

„Bylo to skvělý, že?“ Zeptal se Snapea a očekával kladnou odpověď.

„Hm, bylo to opravdu příjemné ranní cvičení,“ souhlasil Snape a přejel rty po Harryho ústech.

 Harry opatrně vstal, cítil jak z něho pomalu klouže vlhký penis.

„Je čas na koupel, pane Pottere,“ řekl zachmuřeně Snape a pozoroval nahého mladíka, který před ním beze studu stál.

Harry se na něj zklamaně díval. „Myslel jsem, že bychom se mohli nasnídat a pak jít do postele..“

„Velmi zajímavý plán, Harry,“ řekl Snape. „Jen ho trochu změníme: koupel, snídaně, moje kancelář a pak možná...“

„Postel?“ Zeptal se s nadějí Harry a bezostyšně se zeptal: „Ty budeš pracovat? Myslím, že můj plán je mnohem lepší. Souhlasím s koupelnou,“ řekl a podíval se na jejich nahá a lepkavá těla. „i se snídaní, ale pracovat? Jsou vánoce, přece nemusíš pracovat.“

„Neřekl jsem, že budu pracovat, Pottere. Musím si promluvit s Albusem o..“

„S Brumbálem? Ale to by mohlo počkat, já..“

„Ty jsi nadržený, sobecký spratek, Pottere,“ řekl sarkasticky Snape a klidně pokračoval a dělal, že si nevšiml uraženého pohledu svého milence. „Promluvíme si s ředitelem a pak možná přijde na řadu má ložnice. Ovšem za předpokladu, že se budeš slušně chovat.“

Harry se uklidnil, Snape chce pokračovat v jejich.. vztahu, ale proč chce mluvit s Brumbálem?

Snape odešel do koupelny a Harry začal hledat své oblečení a na tváři měl spokojený výraz.

Zamířil do koupelny a ve dveřích se potkal se Snapem, který už byl vysprchovaný a oblečený. Na ještě vlhké tělo se mu lepila černá košile a vlhké vlasy se mu lepily na obličej. Harry neodolal a chtěl ho alespoň políbit, ale Snape mu dovolil jen lehký polibek na tvář a postrčil ho do koupelny.

Harry si stoupl pod proud teplé vody a nechal ji dopadat na své tělo. Bylo mu skvěle, byl spokojený a nijak ho nezaráželo, že zrovna se Snapem. Už dlouho věděl, že k němu cítí něco víc, než jen respekt a obdiv a díky té kytce se mu splnili jeho tajné sny. Snape, ne Severus  se ho dotýkal, líbal, měl s ním dokonce i sex , ale co bylo hlavní: miloval ho!

Oba v tichosti seděli u stolu a před nimi se objevila snídaně a Harry se na ni hladově vrhl. Snape v klidu popíjel svoji kávu a pobaveně pozoroval mladíka.

„Pane Pottere, neuškodila by vám trocha střídmosti. Nemusíš sníst všechno co je na stole,“ řekl ironicky.

Harry se na něj vyčítavě podíval a omluvně řekl: „Mám hlad. Spálil jsem veškerou energii a potřebuji se dobít a..“

„Hm, tak to tě budu muset šetřit. Nemůžeš se takhle cpát, za chvíli by ses nevešel do dveří!“ Řekl sarkasticky a usmál se nad zaraženým mladíkovým pohledem.

V Harryho očích se objevil ďábelský úsměv, když mu odpovídal: „Mám lepší nápad. Můžeme víc ..cvičit. Můžu jíst a neztloustnu,“ řekl s vítězným úsměvem na rtech.

„Jistě, to můžeš. Běh po ránu je zdravý a spálíš spoustu kalorií,“ škodolibě pronesl Snape.

„Já.., měl jsem na mysli mnohem příjemnější cvičení, víš?“

„Ale nepovídej. Ovšem, když ti nevyhovuje běh... ve škole je několik nepoužívaných učeben, jednu bychom mohli zařídit jako tělocvičnu..“

„Mně se docela líbí tvoje ložnice a navíc potřebuji dohled. Sám moc dobře víš, že to nejlepší ze sebe dostanu jen pod tlakem a..“

„Jistě, Pottere. Jak jsem říkal jsi malý, sobecký a nadržený spratek a..“

„A tobě se to líbí, ne? Proč musíme jít za Brumbálem? Tedy, povídám si s ním docela rád, ale dnešní program jsem si představoval jinak,“ řekl trochu zklamaně Harry.

„Musím se ho jen na něco zeptat. Jestli jsi se dost...dobil, můžeme jít hned,“ řekl škodolibě Snape a díval se na Harryho prázdný talíř.

Harry smutně přikývl, zvedl se a z tácu si nabral ještě hrst sušenek, což mu vysloužilo poněkud hrubější postrčení ke krbu.

Zelené plameny je dopravily do Snapeovy kanceláře. Harry se zvědavě podíval na portréty, které byly tentokráte skoro nehybné a vypadaly poněkud unaveně.

Brumbál na ně mrkl a pozdravil je, ale dál seděl ve svém křesle.

„Dobré ráno, chlapci. Doufám, že jste Štědrý den neslavili tak jako my, jak vidíte trochu jsme to přehnali. Starý poustevník se s námi podělil o své víno a následky vidíte sami.“

„Dobré ráno, Albusi,“ řekl hlasitě Snape a škodolibě se díval, jak si jeho starý přítel drží hlavu.

„Severusi, můžeš mluvit méně hlasitě? Říkal jsem ti, že jsme to přehnali s pitím a není mi právě nejlépe.“

„Kdybys zůstal u svého čaje a neposílal ho svým přátelům, bylo by ti určitě lépe,“ řekl Snape stejně hlasitě.

Brumbál si stále pevně svíral hlavu, ale přesto se usmál. „Severusi, doufal jsem, že mi to odpustíš. Myslím, že jsi měl mnohem příjemnější noc než já, vypadáš spokojeně. Oba vypadáte spokojeně.“

„Oh, děkuji. Jsem spokojený a odpustil jsem ti. Tvůj vánoční dárek byl nečekaný, ale musím přiznat, že velmi příjemný. Ovšem... No chci se tě zeptat..Poslal jsi ten čaj i někomu jinému?“

„Oh, Severusi!  Samozřejmě že...“ Brumbál se odmlčel a laskavě se na oba usmál.

„Ano, poslal jsem ho všem svým přátelům. Tedy všem, kteří si sami neuvědomují své city. Harry také najde pod stromečkem moji krabičku..“

Snape se na starého ředitele díval s hrůzou v očích.“Albusi, kolika lidem...?“

„Nevím přesně.... Víš, Severusi, i když jsem zemřel už před válkou... Zdá se mi divné mluvit o vlastní smrti.“ Zavrtěl hlavou Brumbál a pokračoval. „Je pravda, že jsem dárky připravil k rozeslání, ale stále jsem váhal. Čekal jsem na změny, ale zklamali jste mě. Válka skončila, byli jste v bezpečí, ale přesto jste se báli. Báli jste se vlastních citů a sami sebe. A tak jsem to udělal. Skřítci dopravili mé dárky  a já doufám, že pomohou i ostatním tak, jak pomohly vám,“ řekl klidně ředitel a díval se na oba muže.

Snape zavřel oči a Harry se šokovaně díval na portrét a pak se rozesmál.

Z očí mu tekly slzy, když začal mluvit: „Tak.. tohle je skvělý, pane. Fakt skvělý. Je to ten nejbláznivější nápad.. Tohle budou nezapomenutelné vánoce,“ řekl a připomněl si vlastní pocity.

Snape se na něj vyděšeně podíval a suše řekl: „Neřekl bych. Budou to hrozné vánoce, dokážete si představit co se stane? Počítám, že balíčky dostali  členové řádu a všichni učitelé, že?“

Brumbál spokojeně přikývl: „Ano, skoro všichni a pár dalších lidí. Pár jsem jich poslal i na ministerstvo..“

„Albusi?! Uvědomuješ si, co se stane? Co se může stát? Co když...“

„Severusi, nemusíš mít strach. Amortea ovlivní jen ty, kteří k sobě něco cítí, pomůže jim. A není jich tak moc, jak se obáváš.“

„Kdo?“ zeptal se tiše Harry a napjatě čekal na odpověď.

Brumbál si oba zamyšleně prohlížel a s povzdechem odpověděl: „Chtěl jsem, aby to bylo překvapení...Ale řeknu vám to, myslím, že až tak překvapivé to pro vás nebude. Ale trochu mi pomůžete.. Severusi?“

„Minerva?“ zeptal se Snape a dodal „Kratiknot?“

„Ano, Minerva a profesor jsou přímo dokonalým důkazem mé teorie. Oba jsou do sebe zamilovaní už řadu let, ale ani jeden z nich nenašel odvahu říct to tomu druhému. Vím, že Minerva chodí na vánoční koncerty na kterých hraje náš drahý přítel,“ řekl spokojeně Brumbál.

„Harry?“

Harry zapřemýšlel, tohle nebylo nijak překvapivé, ale kdo by mohl být další...

„Hagrid, Hagrid a madam Maxine. Taky se mají rádi, ale Hagrid má strach, že je.. hloupý a že ho nebude chtít,“ vyhrkl.

„Výborně, Harry. Ano, Hagrid také dostal balíček čaje. Mimochodem tráví spolu vánoce ve Francii. Další pár je také naše kolegyně, Severusi. Sinistra a..“

„Wood,“ dodal Snape a vysvětlil překvapenému mladíkovi. „Chodí na každý jeho zápas, nevynechala ani jeden.“

„Ano, máš pravdu chlapče. A Oliver si s ní po každém zápase dá šálek čaje..“ řekl poněkud smutně Brumbál.

„Kingsley,“ řekl s jistotou Snape další jméno a váhavě dodal. „A Draco?“

„Ano, mladý pan Malfoy se zamiloval do Bystrozora a ten jeho city opětuje, ovšem bojí se přiznat, že miluje syna Smrtijeda.“

Harry se na oba překvapeně díval. Malfoy a Kingsley?

 Potřásl hlavou, opravdu to bude překvapivé, zdá se, že on a Severus nebudou jediný homosexuální pár. Hermiona mu sice vysvětlovala, že v kouzelnickém světě to nic neznamená, ale...

„Hermiona a Ron,“ vyhrkl rychle další jména a Brumbál jen přikývl.

„Ano, ti dva se milují, ovšem svoje city si nepřiznávají a trápí tím nejen sebe, ale i své okolí. Dalším párem je pan Longbottom a slečna Láskorádová. Oba jsou poněkud mimo realitu a Amortea jim pomůže asi nejvíce.“

Snape zasténal při představě těch dvou.

„Remus a Tonksová,“ napadlo najednou Harryho. Věděl, že ti dva spolu chodí, ale na veřejnosti jako pár nevystupují.

„Ano, Remus stále váhá, má obavy z toho, že je vlkodlak a že Tonksové zničí život. Jak sami vidíte není to žádné překvapení, všechny páry se velmi dobře znají a přesto by trvalo dlouho než by našli společnou cestu, pokud by ji vůbec našli,“ řekl spokojeně ředitel.

„To je všechno?“ Zeptal se podezíravě Snape.

„Ne, není, Severusi,“ řekl s povzdechem Brumbál. „Tohle jsou jen páry o kterých vím, že se pod vlivem Amortey dají dohromady. Poslal jsem ještě další balíčky, ale u nich nemám jistotu. Proto vám jejich jména neřeknu. Po prázdninách sami uvidíte, jestli moje dárky našli své uplatnění. Vám dvěma bych doporučoval užít si společně tyto nádherné svátky. Našli jste k sobě cestu a teď je jen na vás jak dlouho a jak po ní půjdete. Neříkám, že to bude jednoduchá cesta, určitě na vás čekají nástrahy a překážky, ale spolu je překonáte,“ řekl Brumbál a jeho modré oči byli najednou vlhké.

Oba muži sledovali portrét a Snape nakonec váhavě řekl: „Albusi, stále s tebou nesouhlasím, ale chápu tě. Chápu tvoje důvody a doufám, že je pochopí i ostatní. Už jsem ti řekl, že tvůj dárek mě překvapil a přijímám ho. Dokonce  bych ti chtěl poděkovat. Potter je opravdu... pěkný dáreček. Jen jsi mohl vybrat poněkud méně drastické balení.“

„Hej! Já nejsem dáreček,“ ohradil se uraženě Harry. „A užil jsem si ten čaj, pane. Opravdu. Taky děkuji i když...“ Harry se nakonil k portrétu a tiše zašeptal: „Těch balíčků mohlo být mnohem víc, byla by psina, víte?“

Brumbál mu stejně tiše odpověděl: „Bude, Harry. Neboj se,“ řekl Brumbál s úsměvem a vesele na mladíka mrkl.

Diskusní téma: Vánoční čaj

perfektní příběh

Datum: 07.04.2012 | Vložil: delatrix

Úžasná povídka, je vážně skvělá. tyhle jednorázovky mívají perfektní příběhy, jen je vážně škoda, že to jsou právě jednorázové povídky.

Skvělá povídka

Datum: 03.04.2012 | Vložil: Helen

Jůů... tolik sexu jsem ani nečekala. :) Opravdu skvělá povídka a ten čaj je naprosto perfektní nápad.
A Harry byl zde úžasně vykreslen a Albus mě pobavil, taky bych měla vymyslet takový mazaný dárek, který by sbližoval. :) Skvělé! :)

hihi

Datum: 03.04.2012 | Vložil: Beruška

opravdu pěkná povídka. Brumbál je prostě intriář :-D
„Hej! Já nejsem dáreček,“ ohradil se uraženě Harry. to mě opravdu dostalo, protože Harry je dáreček v moc pěkném provedení :-P

:)))

Datum: 22.03.2012 | Vložil: grid

Krásna poviedka s mojim obľúbeným párom. Tentoraz sa na Brumlu nehnevám za jeho intrigy, naopak, toto bolo diabolské!

:-O

Datum: 19.03.2012 | Vložil: Mája

Teď koukám, že se mi sem nevložil komentář... Takže znova:
Díky Majko, že jsi zpět, díky i za tuto povídku. Albus je prostě Albus. Kromě toho, že pořád intrikuje, tak má skvělé nápady. Zdá se, že příští rok bude populační exploze. Jen aby to ty chudinky Bradavice za jedenáct let všechno pobraly... :-D

Byla by psina.

Datum: 19.03.2012 | Vložil: anneanne

Bude,Harry.Neboj se. To mě dostalo.

:)

Datum: 18.03.2012 | Vložil: Jája

Moc pěkné povídka. Jsem ráda, že jsi zpět.

:)

Datum: 18.03.2012 | Vložil: yellow

Vítej zpět! Už jsem se bála, že tohle bude jeden z dalších blogů, kde se autorka natrvalo odmlčela.
Tahle povídka snad nejde komentovat jinak, než "Brumbál, no." Super. Mám ráda, když dělá rozruch i po smrti.

:-)

Datum: 18.03.2012 | Vložil: bacil

Krásná povídka. Opravdu jsem se zasmála. No Brumbál bude splétat svoje intriky i jako obraz :-)

ooOoo

Datum: 18.03.2012 | Vložil: Nade

Moc pěkná povídka, opravdu jsem se bavila. Bylo příjemné, že Harry ztratil počáteční ostych a byl schopen se Severusem laškovat.
Chtělo by to malý dovětek, kteréže páry nám to ve výsledku přineslo. :-)

1 | 2 >>

Přidat nový příspěvek