4. kapitola

 

 

Druhý den ráno dostal Harry sovu od Weasleyových, žádali ho, aby je brzy navštívil. Chtěli vědět, jestli má nějakou představu o Ronově pohřbu. Chtěli vědět, jestli je v pořádku a jestli pro něho můžou něco udělat. Říkali, že to, co se stalo, není jeho vina.

Harry nechal dopis na stole v kuchyni a strávil dlouhou dobu ležením v posteli, brečel do polštáře a přestal až když ho bolel krk a hlava. Umyl si obličej a nasadil kšiltovku, musel jít nakupovat, hlavně pryč odtud...

Zjistil, že nakoupil skoro samou čokoládu a sušenky. Nevadilo mu to. Zítra může být mrtvý a sladké přece pomáhá, vzpomněl si s úsměvem na Lupinovu teorii.

Svůj nákup položil na stůl v salonu, stále ještě neměl odvahu jít do kuchyně.

Snědl tři čokolády a jeden pytlík brambůrek a nakonec zjistil, že to nebyl nejlepší nápad, začal ho bolet žaludek.  Šel se vykoupat s nadějí, že po teplé sprše se bude cítit lépe.

Nezabralo to.

V poledne Harry otevřel medailon a strávil zbytek dne s Tomem na břehu moře. Milovali se pomalu a dlouho a mezi krátkými úseky pozorovali moře. Harrymu se líbila hra vln, které naráželi na pobřeží, nakonec usnul v Tomově náručí, byl v bezpečí, v teple pod svou dekou.

Bílá, oslepující bolest projela Harryho jizvou tak zuřivě, že si myslel, že mu explodoval mozek. Stočil se do klubíčka a v zoufalství se chytil za hlavu, křičel a pak prosil, aby přestal.

„Harry? Harry!“

Jeho jizva mu nikdy předtím tak neuližovala, tím si byl jistý. Tahle bolest ho mrzačila, kradla mu dech a zdálo se mu, že trvá hodiny.

Konečně to přestalo a Harry zíral do stropu své ložnice na Grimauldově náměstí.

„Harry? Co se to pro boha stalo?“

Harry lapal po dechu, ale přesto se podíval dolů. Medailon ležel otevřený na jeho hrudi a Tom se ne něho starostlivě díval.

„Asi migréna,“ řekl Harry mezi tím co namáhavě dýchal. Neměl ponětí, jak vysvětlit Tomovi, že živý Voldemort je víc než naštvaný, víc než kdykoliv předtím pomyslel si Harry, když si vybavil ten nápor.

Samozřejmě. Útok na Azkaban. Řád zřejmě zastavil a překazil Voldemortův útok.

„Jen migréna? Jsi si jistý?“

„Jo. Cítim se líp,“ řekl Harry. A opravdu. Merline, doufám, že Řád zabil všechny Smrtijedy.

                                               *****

Po tom, co přemýšlel o útoku a porážce Smrtijedů, znovu usnul.

Ledová ruka na jeho ústech ho okamžitě probudila. Nad ním stála temná postava a Harrymu chvilku trvalo, než poznal Snapea. Zavrtěl hlavou, ale Snape ho stále držel, volnou rukou mu přitiskl ukazováček ke rtům a naznačoval mu, aby byl zticha. Harry přikývl a klidně ležel, když Snape stahoval z jeho krku řetízek s medailonkem  a položil ho na noční stolek.

Harry rozsvítil lampu. Snape byl bledší než obvykle a když se pokusil vstát, zašklebil se.

„Co se děje?“ Zeptal se Harry a posadil se.

„To nic není,“ řekl Snape a pomalu si sedal vedle Harryho. „Pán zla potřebuje někoho, aby vyjádřil svou nelibost.“

„Cruciatus?“ Hádal Harry a Snape přikývl.

„Potřebujete teplo,“ řekl Harry a posunul svoji přikrývku. Vytáhl Snapea na postel a rozvázal mu tkaničky u bot.

„Pottere, jsem dospělý muž,“ namítl Snape, ale Harry ho neposlouchal. Sundal mu boty, přikryl mu nohy, přitiskl se k němu a přikryl je oba až po bradu.

„Lepší?“

Snape nic neříkal a Harry to vzal jako souhlas. Vzal do dlaní jeho zmrzlé ruce a jemně je třel. Jedna jeho část nemohla uvěřit tomu co dělá, a zrovna se Snapem, ale mnohem větší část nesnášela aby někdo trpěl, dokonce ani Snape. Byl rád, že mu může pomoci s bolestí a nabídnout trochu pohodlí.

„Určitě budete rád, že Belatrix a Červíček dnes v noci zemřeli,“ řekl Snape, otočil hlavu a podíval se na Harryho.

Harry se usmál. „Takže Řád se ukázal?“

„Řád, celé bystrozorské oddělení a dokonce několik kouzelníků, kteří dobrovolně nabídli svou pomoc. Starostolec vydal speciální vyhlášku, která povolovala při této akci použití smrtící kletby. Následovníci Temného pána byli v menšině. Vběhli přímo do pasti.“

„Dobře,“ řekl Harry a usmíval se „Znamená to, že se jim podařilo zneškodnit hodně Smrtijedů?“

„Ano. Rodolphus a Rabastan Lestrange, Amycus Carrow, Dolohov, Goyle. Ti všichni byli zabiti. Zajali Traverse, Rookwooda, Mulcibera, Notta a Malfoye."

„Malfoye? Myslíte Draca?"

Snape přikývl. „Stráví nějakou dobu v cele, vedle svého otce."

„Wow," řekl Harry. "Má Vol...ještě nějaké následovníky?"

„Moc ne," řekl Snape a Harry viděl, jak se jeho rty zkroutily. Byl to skoro úsměv. „Proto jeho nelibost."

„Podezřívá vás, že nám dáváte dal informace?“

„Ne, nemyslím. Přesvědčil jsem ho a naštěstí se k němu na poslední chvíli připojil Draco. Pochybuji, že by mě nechal naživu, kdyby mě opravdu podezíral.“

Harry potlačil zachvění. „A naše strana? Jsou v pořádku?“

„Někteří z bystrzorů byli zabiti, ale asi je neznáte. Moody byl těžce zraněný. Digglese, Jenese a Dožete zasáhly nějaké kletby, ale nejsem si jist jejich stavem.“

Harry pevně sevřel Snapeovu ruku. „Možná jsem měl jít s vámi, ani jsem se nenabí...“

„Pottere, zastav,“ řekl Snape , černé oči se zúžili a kývli k nočnímu stolku. „Máš svůj úkol a to je všechno, na co byste se měl soustředit.“

„Jo, asi jo,“ řekl Harry a podíval se na zavřený medailon. „Merline, doufám, že už to brzy skončí.“

„Zbývá vám jen jeden viteál. Myslím, že Brumbál by byl spokojený.“

„Poslední viteál získám příští týden,“ řekl Harry. „Je to....Pořád musím přemýšlet, je to jako stavebnice a já nemám ponětí jak ji dát dohromady. A pak...musím trávit spoustu času s medailonem a s...“

„Dostal vás?“ Zeptal se Snape a stiskl Harryho ruce. „Pán zla?“

„Jo, myslím, že ano.“ Harry zíral na Snapea vykulenýma očima. „Tedy myslím. Věděl jste, že je...divný?“

Snape se rozesmál. „Ano Pottere, věděl jsem to. Ale vy taky nejste úplně .. normální, s ohledem na to, že prodáváte své tělo a neomlouvá vás, že jen ve své mysli. Není to tak těžké, že?“

„No, není to moje tělo, je to velmi matoucí.“ Harry se podíval dolů. „A určitě nejsem to..divný.“

„Možná byste mě oklamal, Pottere. Ale neměl jste mě obtěžovat, tehdy na gauči...“

Harry najednou pustil Snapeovu ruku. „Nechtěl jsem, tedy, opravdu jsem obtěžoval?“

Snape zavrtěl hlavou. „Byl jsem tam. Mohl jsem vás zastavit, kdybych chtěl.“

„Neuděl jste to.“ Harry se podíval s podezřením na Snapea. „Proč ne?“

„Potřeboval jsem pomoc stejně jako vy,“ řekl Snape a pokrčil rameny.

„V pořádku. Takže nejste gay?“

„Jsem to, co se mi právě hodí, Pottere,“ řekl Snape a naklonil tvář blíž k Harrymu. „A myslím, že ty jsi stejný. Což dokazuje tvoje ochota roztáhnout nohy pro Pána zla.“

Harry polk a kousek se odsunul, najednou cítil balvan viny na své hrudi. „Tak to není,“ řekl tiše.

„Ne? A jak to tedy je?“ Snape se přiblížil k Harrymu.

„Prostě se to stalo, musel jsem to udělat.“

„Ale líbí se ti to?“ Zašeptal Snape.

„Ano,“ přiznal Harry. „Baví mě to. Je to docela dobrý.... sex, víte?“

„Ano, vím.“ Snapeovy rty se zkroutily v úsměv. Harry na něho vytřeštil oči. Snape to věděl, věděl proč...

„Vypadáte překvapeně, Pottere. Ujišťuji vás, že nejste první ani poslední, kdo využívá sex ve svůj prospěch.“

Snape to věděl, pochopil to. Harry najednou mohl lehčeji dýchat, měl potřebu a teď i možnost sdílet s někým tohle tajemství. Snape určitě zná a pochopí jeho pocity viny, které ho drtily pokaždé, když byl s Voldemortem. Přitiskl svoje rty na Snapeovy, vyjádřil svou potřebu a touhu v jediném polibku.

Bolelo to, Snapeovy rty hledaly jeho, Harry pootevřel ústa a jejich jazyky se setkaly.

Snape se odtáhl. „Už zase mě obtěžuješ?“ Zeptal se, když rozepínal Harryho pyžamo.

„Zmlkni,“ řekl Harry a zuřivě rozepínal knoflíky na kabátě. „Chci to. Chceš to?“

„Myslíš mít sex se svým sedmnáctiletým bývalým studentem? Mimochodem, veselé narozeniny, Pottere. Ale řekněme, že tě zrovna neproklínám a ani neutíkám, že?“ Snape pomohl Harrymu se svým kabátem.

„Dnes mám narozeniny?“

„Ano. A teď už mlč.“ Snape měl oblečené pouze černé kalhoty a ponožky. Sundal Harrymu zbytek pyžama a převalil se na něj. Přikrývka kamsi odletěla a Harry zasténal pod Snapeovou váhou.

„Sundejte si to,“ řekl a zatahal za pásek Snapeových kalhot. Snape si klekl a stahoval si kalhoty. Měl velký penis, silný, tvrdý a červený, Harry ho poprvé neviděl, ale teď měl dokonalý výhled.

„Máš něco, co by nám usnadilo...“ Zeptal se Snape a podíval se na Harryho, který měl roztažené nohy a jasně naznačoval co chce.

„Jo.“ Harry se natáhl na noční stolek a rukou šátral po šuplíku. Místo dřeva však jeho prsty narazily na kov.

Tiché cvaknutí se rozlehlo po místnosti jako výbuch. Harry ztuhl a podíval se na medailonek ve svých rukou.

„Ach, ne, kvůli mně rozhodně nepřestávejte,“ řekl Tom.

Harry se široce otevřenýma očima podíval na Snapea, který byl stejně ztuhlý jako on, jednu ruku měl položenou na jeho noze a druhou na své erekci.

„Tohle vypadá velmi zajímavě..“ Tom se usmál a oči se mu leskly touhou. „Vypadáš naprosto skvěle, Harry. Ta pozice je lákavá, chápu proč tě Severus touží ochutnat.“

„Můj pane, odpusť mi,“ řekl Snape, ale Tom zavrtěl hlavou.

„Nedivím se ti Severusi. Ve skutečnosti jsem docela potěšený, když vidím, že chceš udělat radost mému milému chlapci.“

Harry zrudl.

„Pokud je to vaše přání, můj pane.“ Snape sklonil hlavu a obrátil svou pozornost zpět k Harrymu. „V šuplíku?“

„Ehm.....jo.“ Harry se podíval na Toma a skoro omluvně řekl: „Prostě najednou se to stalo...“

„To je v pořádku, Harry, jsi mladý a mužný. Nevadí mi, že vás budu sledovat. Dej mě na noční stolek.“

Harry poslechl a položil medilonek tak, aby měl Tom výhled na celou postel. Snape našel krém a dva kluzké prsty zkoumaly Harryho vchod. Harry zasyčel, když vklouzly dovnitř. Tom se ho nikdy prsty nedotýkal. I když to co dělal s Tomem bylo jen v jejich myslích. Není potřeba nic chystat, když je to jen sex v myslích.

„Chyť se za zadní stranu kolen, Harry,“ řekl Tom a jeho hlas se prohloubil. „Otevři ho Severusi. Ukaž mu jaký to bude pocit, až bude mít v sobě tvůj silný penis.“

Tomova slova Harryho vzrušovala a dohromady se Snapeovými prsty, které ho pomalu uvolňovaly, jeho vzrušení sílilo, musel se kousat do rtů, aby zabránil sténání. Udělal to, co mu Tom přikázal, držel se tak otevřený jak jen mohl. Napětím se mu třásly ruce.

Snape se díval na Harryho, černé oči se mu leskly vzrušením a koncentrací. Dal si na čas,  než přidal třetí prst, strkal je dovnitř a ven, pohladil Harryho prostatu škádlivým dotekem.

„Prosím,“ zašeptal Harry, už to nemohl vydržet. Jeho penis byl tvrdý a pulzoval. Prosil o vysvobození. „Prosím, šukej mě.“

„Kdybych byl tebou, Severusi, poslechl bych,“ řekl Tom, ale Snape nepotřeboval jeho radu. Nahradil prsty svým penisem a jedním rychlým tahem byl uvnitř Harryho.

„Zůstaň na kolenou a ber ho pomalu a hluboko. Bude tě prosit o vysvobození během chvilky. A pokud budeš opravdu dobrý, bude křičet.“

Snape vycenil zuby a uchopil Harryho stehna. Stahoval svoje boky pomalu a ještě pomaleji do něj přirážel.

„Ach, Merline,“ zasténal Harry. Snape byl stejně dobrý milenec jako Tom a Harry neměl tušení, jak přežije kombinaci Snapea, který do něho pomalu proniká a Toma, který je sleduje a navrhuje další kombinace.

„Nedovol mu, aby se dotýkal svého penisu,“ řekl Tom, když Harry chytil jednou rukou svůj pulzující penis. „Pokud náš chlapec bude chtít přijít, bude  se muset udělat jen z doteků tvého penisu.“

Snape se kousl do rtu a zaklonil hlavu a Harry si uvědomil, že i jeho ovlivňují Tomova slova. Snape trochu zrychlil a pokaždé, když jeho penis přejel po Harryho prostatě mladík zasténal.

„Tvrději.“ Harry vzepjal boky a snažil se vyjít vstříc svému milenci. „Do prdele, rychleji, tvrději.“

„Zatím ne,“ zašeptal Tom. „Počkej si na to.“

Snape zesílil stisk na Harryho stehnech a znovu zpomalil své tempo. Jeho penis se v Harryho zadku pohyboval velmi pomalu.

„Sakra, Snape!“ Vykřikl Harry zoufale. „Zemřu, pokud... Pokud něco neuděláš,,,,“

„Jsi dobrý. Už křičí,“ řekl Tom a zasmál se. „Je tvůj.“

Najednou Snapeův penis udeřil uvnitř Harryho a přisunul nohy k jeho tělu. Harry pustil svoje nohy a chytil Snapeovi paže. Najednou se svět změnil v barvy a Snape do něho přirážel vší silou.

Bylo to tak jiné než když byl s Tomem – to bylo vždy teplé, skvělé, ale tohle – to byla síla, zvuky jejich narážejících těl, vůně jejich potu- tohle bylo reálné.

„Och, k čertu, ano,“ zasténal Harry a jeho koule se sevřely, Snape se jeho penisu nedotkl, jen přirážel do jeho zadku tvrdě, rychle. Bylo to skvělé..

„Podívej se na něj, Severusi. Je tak blízko. Udělej ho.“

Harry  v duchu poděkoval a díval se na Snapea, věděl, že tím pohledem prosí. Svaly na nohou měl napjaté, jeho penis sebou škubal, byl vzrušený,ale on stále balancoval na okraji, viděl orgasmus před sebou....

Snape skonil svou tvář nad Harryho a stále tvrdě přirážel. „Pottere,“ zaznělo z jeho úst.

To jedno slůvko stačilo, Harry zavřel oči a jeho penis vystříkl, bílá, teplá radost projela jeho tělem. Byl slepý, ochrnutý a vyletěl vysoko, už nikdy se nechtěl vrátit.

Když jeho orgasmus odezněl, Harry si uvědomil, že Snape na něm stále leží. Funěl mu do ucha a cítil jak se jeho teplé sperma rozlévá jeho tělem. Snapese trochu uvolnil a Harry si položil a protáhl namožené svaly.

„Ach,“ řekl Tom. „Ach, to byla jízda.“

Harry sdílel jeho pocit. Kdo by si pomysle,l že Snape je tak dobrý, ne, skvělý milenec? Harry zamrkal a podíval se na Snapea, který zvedl hlavu a podíval se na něj. Snapeovi tváře byly zrudlé a leskly se potem.

„Wow,“ řekl Harry, protože nemohl přijít na nic jiného. Snape mlčel, ale vypadal poněkud zmateně. Jakoby si nebyl jist, že opravdu skončil na Harrym se svým penisem v jeho zadku.

„Vidím, že jsem se rozhodl opravdu dobře,“ řekl Tom. Harry se na něj podíval, nevěděl co zrovna myslí, ale byl příliš spokojený a bylo mu to jedno.

Také se trochu dusil, poklepal Snapeovi na rameno. „Začínáte být těžký.“

„Pottere, nejsem schopen pohybu,“ řekl Snape Harryho kliční kosti. „Tohle zřejmě není ta nejvhodnější činnost, které bych se měl věnovat ve svém stavu.“

Harry se zamračil a uvědomil si, co tím Snape myslel. Byl přece pod Cruciatem, nedlouho předtím a pak, pak s ním měl ten nejsvělejší sex. „Aha,“ řekl Harry a pomalu se posunul na bok, Snape přistál tváří na matraci. „Lepší?“

„Nemůžu tady zůstat.“ řekl Snape a zasténal, když se snažil otočit.

„Nebuďte tak tvrdohlavý bastard," řekl Harry a vstal z postele. „Musíte odpočívat a trochu se vyspat."

Snapeovi se podařilo zvednout obočí, i když jeho tvář byla napůl pohřbena v polštáři.

„Budu dávat pozor a ujistím se, aby vás nikdo neviděl, ano? Jen se půjdu osprchovat. Nehýbejte se.“ Harry pohlédl Na Snapea a když Snape nereagoval, odešel do koupelny a postavil se pod tekoucí vodu.

Umyl si vlasy a rozetřel si po těle mýdlo. Merline jeho zadek bolel. Měl sex se Snapem. Skutečný sex. Nemůžu to nikdy nikomu říct, zavřeli by mě u Munga.

Nerozuměl  sám sobě, přece ho nenávidí, že? I když spíš ho nemá rád, a ty pocity byly vzájemné a přesto.... bylo to skvělé.

Snape mu poskytl radost a klid i když jen na chvíli. A přesně to potřebuje, vzhledem k tomu, co se kolem děje.

V jedné chvíli se mu zdálo, že zaslechl hlasy, ale když vystrčil hlavu ze sprchy neslyšel nic. Pokrčil rameny a dopřál si ještě pár minut v horké vodě.

Když se vrátil do pokoje byl Snape pryč.

„Severus se omlouvá,“ řekl Tom. „Měl neodkladnou práci.“

Harry se nevěřícně díval na Toma. „Snape se omluvil?“

„No, to ne.“ řekl tom s úsměvem. „Vlastně jen vstal a odešel, ale jsem si jistý, že to opravdu chtěl říct.“

Harry se zašklebil a posadil se na postel. „To je celý on. Je to bastard.“

„Ale zdálo se mi, že se ti líbí jeho pozornost.“

„To ano,“ řekl Harry, nedalo se to popřít. „Ale stejně je to parchant.“

Tom se zasmál a Harry se k němu připojil.

* 0 * 0 * 0 * 0 *

Když Harry snídal - pytlík chipsů a láhev Pepsi, objevil se Kingsley. Harry rychle nacpal zavřený medailon pod jeden z polštářů na gauči. Trochu se usmál, když se Kingsley objevil v salonku.

„Jsem rád, že jste v jednom kuse,“ řekl Harry a myslel to vážně.

Kingsley se usmál a posadil se vedle Harryho na gauč. „Dostali jsme jich dost. Sedm mrtvých a pět zabitých. Dal jsi mi velmi dobrou informaci, Harry.“

Harry pokrčil rameny. „Byl jsem jen posel. Byl někdo z našich zraněn?“

Kingsleyho výraz potemněl. „Moody to nezvládl. Bojoval statečně a vzal s sebou bratry Lestrangeovy.“ Harry polkl. „Je mi to líto.“

„Mně taky,“ řekl Kingsley a zlehka se dotkl Harryho ramene. „ Ale jsem si jistý, že si přál umřít takhle.“

„Taky si to myslím.“

„Ztratili jsme tři bystrozory. Dobří muži. Bylo i několik zranění, většinou kletby, ale nic vážného.“

Harry hodil pytlík chipsů na stůl, jeho chuť k jídlu  byla pryč.

„Harry, dnes večer je setkání Řádu v Doupěti, byli bychom rádi, kdybys přišel."

Harry se vyjeveně podíval na Kingsleyho . „Proč?"

„No, jak jsem říkal už dříve, tvoje informace byly dobré, a myslíme si, že v budoucnu  bude nejlepší spojit naše síly.“

„No ..." Harry se kousl do rtu, když se na něj Kingsley tázavě podíval. „Nemůžu tam jít. Včera večer.. bolela mě jizva. To znamená, že Voldemort by mohl poslouchat a... Není to bezpečné."

Kingsley se zamračil. „Stalo se něco?"

„Ne, nemyslím." Harry si promnul obličej, frustrovaný  pocitem strachu ve svém břiše. Neměl ponětí, co to znamená, jen věděl, že se něco děje. „Víte co musím udělat a zatím to jde docela dobře. Řádu snad taky nic nehrozí, ale nemůžu tam jít, je to riziko. Pokud získám další informace, dám vám vědět.“ Kingsley se na něj díval s obavami a pak si přejel po čele. Nakonec přikývl. „V pořádku, pokud bys něco potřeboval, víš, kde mě najdeš,“ řekl a vstal z pohovky.

„Kingsley?" Harry zašoupal nohami po podlaze a sotva se na staršího muže podíval. „Ještě jsem vám nepoděkoval za to, co jste pro mě udělal."

„Co jsem udělal?" Zeptal se Kingsley a zkřížil ruce na prsou.

„No, za to, že jste mě neodtáhl do Azkabanu, mohl jste to udělat, byl jsem sice v depresi, ale....."  Harry studoval švy ny tričku. „Fakt, děkuju.“

Kingsley se usmál.  „Není zač. Dávej na sebe pozor, Harry."

„Vy na sebe  taky."

Když Kingsley odešel, Harry popíjel Pepsi a snažil se identifikovat úzkost která ho spalovala. Mohl Voldemort zase poslouchat? Poslouchal, když jsem byl dnes v noci se Snapem ? Ví, že on a Snape spolu spali?

Harry se zachvěl. Kdyby to Voldemort věděl, Snape je mrtvý muž. Možná by bylo nejlepší, kdyby neviděl Snapee do příštího týdne, kdy by měl získat poslední viteál. Asi by bylo nejlepší nestýkat se do té doby s nikým.

Hedwika letěla dolů ze schodů a do salonu. Musela přiletět  otevřeným oknem ložnice. Pustila obálku Harrymu do klína a ten ji pohladil po hlavě, pak otevřel dopis.

Uvnitř bylo přání s obrázkem černého štěněte obklopeného  balonky. Harry se usmál a otevřel ho.

Harry,

Vím, že okolnosti nejsou takové, jak bys chtěl aby byly. Ale přesto Ti chci popřát šťastné sedmnácté narozeniny. Tonksová posílá svoje pozdravy také. Buď silný a statečný. Pokud bys něco potřeboval, kdykoliv se na mě můžeš obrátit.

Tvůj přítel,

Remus Lupin

Harry se zhluboka nadechl, usmál se na fotografii  černého štěněte a vstal. Je načase sehnat si něco k jídlu.

* 0 * 0 * 0 * 0 *

Harry se posadil naproti Voldemortovi. Tohle nebyl Tom, jak ho Harry znal z medailonku. Ne, tohle byl Voldemort. Červené, zářící oči, kůže bílá jako lebka, malé štěrbiny pro nos a rty tak tenké, že byly jen stěží vidět.

Na stole před Voldemortem byl šálek čaje,  Harry se rozhlédl a všiml si šálku čaje ve svých rukou.  Vedle něj na gauči seděl Snape, tvář netečnou, jako kdyby si dával čaj s Harrym a Voldemortem ve stejné místnosti každý večer. Harry nepoznával místnost, bez ohledu na to, jak moc namáhal mozek

„Mám obavy o chlapce," řekl Voldemort.

„Zvládneme ho," řekl Harry. „Všechno je připraveno."

Voldemort přikývl. „Všichni zemřou. Dnes večer."

„Ano, to bude nejlepší," řekl Harry. „ Máš lahvičky?"

Voldemort se naklonil přes stůl a položil tři lahvičky do natažené  Harryho ruky. „Smíchat s čajem. Požár se postará o zbytek."

„Postarám se o to sám," řekl Harry a vstal z pohovky. Podíval se na Snapea.  „Severusi, ty tady zůstaň  s ním – se mnou.  Ach, to je matoucí, že.?"

Harry se usmál na Voldemorta, který se usmál také.

 Panika v Harryho hrudi stoupala, připravila ho o dech.

Musel se probudit! Voldemort  bude zabíjet lidi, Harry, musíš se probudit!

„Ššhh," řekl Tom a přitiskl se k Harrymu blíž, byli spolu v trávě u moře. Vytáhl deku výš, Harry se skoro dusil. „Spi, Harry. Brzy to skončí.“

Doupě hořelo. Červené plameny olizovaly dům a černý dým stoupal k tmavé obloze a nad hořícím domem zeleně svítilo Znamení zla. Harry stál na zahradě a pozoroval jak oheň hladově pohlcuje stěny, díval se na praskající okna a černý kouř stoupající vzhůru.

Harry se posadil a zalapal po dechu, skoro spadl, když se snažil rychle dostat z postele. Nedíval se, jestli je to Tom vzhůru. Vrhl se ke dveřím a posadil se na své posteli na Grimauldově náměstí.

Muisí se dostat do Doupěte. Voldemort zaútočil. Vyskočil z postele a zoufale se rozhlížel kolem. Potřeboval hůlku, potřeboval boty.

Co dělá jeho plášť na posteli? Byl přece v tašce.

Krev se mu vytratila z obličeje a podlomila se mu kolena.

Ne, to ne....

Musí se dostat do Doupěte a potřebuje svou hůlku, zatraceně. Harry zoufale nadzvedl polštář, cítil, jak se medailonek na jeho hrudi pohnul. Strhl ho z krku zlatý řetízek praskl, nevšímal si toho, na to bude čas později. Teď musí do Doupěte, je tam celý řád. Mohli by umřít.

Dveře jeho ložnice se prudce otevřely a dovnitř vešel Snape, nesl hada. Obrovského, mrtvého hada.

„Snape?“ Zeptal se šokovaně Harry, překvapený jeho náhlým příchodem, dokonce na chvíli zapomněl na Doupě.

„Váš poslední viteál, Pottere,“ řekl Snape a hodil mrtvé tělo na Harryho postel.

„Nagini?"

Snape přikývl. „Je na čase zničit medailon."

Harry zavrtěl hlavou a snažil se odejít. Jeho sen se mu znovu vybavil, Snape ho popadl za paži.

„Doupě. Musím se tam dostat, měl jsem se..“

„Je příliš pozdě, Pottere," řekl Snape a uvolnil sevření kolem Harryho ruky. „Doupě bylo napadeno už před několika hodinami. Temný pán chtěl pomstu za ztrátu svých Smrtijedů.“

Pod Harrym se podlomily nohy, spadl na postel vedle mrtvého hada.

„Řád?"

"Mrtví," řekl Snape. Všichni. Kdo tam byli zemřeli, je mi to líto.“

Harry pevně sevřel oči, vybavovala se mu jména, tváře. Rojili se v jeho mysli - Weasleyovy, Ginny, Lupin, Tonksová, Kingsley, Hagrid, McGonagallová.     Tolik jmen, tolik tváří.

„Pottere, vzpamatujte se! Musíte zničit medailon a všechno skončí.“

„Co?" Harry se podíval na Snapea, stěží chapal, co mu muž říkal.

„Poslouchejte mě," řekl Snape a naklonil se blíž, tmavý pohled upřený na Harryho. „Zničíte ten medailon,  a až to uděláte, vrátím se k Temnému pánovi, použiji smrtící kletbu a potom bude všechno za námi, rozumíte?"

Harry otevřel ústa a přikývl. Bude konec. Všichni, které znal jsou mrtví, ale bude to za nimi.

Merline, chtěl, aby to skončilo.

Harry popadl hůlku a namířil ji na medailon. Na vteřinu se podíval na Snapea a přimhouřil oči.

„Avada Kedavra.“

Zářící zelené světlo  vystřelilo z hůlky a silou nákladního vlaku se převalilo přes Harryho. Harry padl do zadu, přímo do Snapeovy náruče. Začala ho bolet hlava a uši, tlak v jeho hlavě sílil, Harry zavřel oči a propadl se do tmy.

* 0 * 0 * 0 * 0 *

Harry stál před Voldemortem, Snape stál po jeho boku.

„Hotovo?" Zeptal se Voldemort a Harry přikývl. „Velmi dobře." Voldemort zvedl Harryho hůlku. „Kdo bude mít tu čest?"

Harry se zasmál. „Bylo by obtížné zabít sám sebe. Severusi?"

„Bude mi potěšením, můj Pane," řekl Snape lehce.

„Tím jsem si jistý," řekl Voldemort, přimhouřil červené oči,a pohlédl na Snapea. „Tak do toho."

Snape namířil hůlkou na Voldemorta. „Avada Kedavra "

Harry spadl a přistál na zádech v trávě. Vlny narážely na skály v dálce a slunce ohřívalo jeho tvář.

Tom byl  s ním, posadil se vedle Harryho. „Dobrý den, můj milý chlapče."

„Co se děje?" Zeptal se Harry, opřel se o lokty a mračil se na Toma.

„Všechno je v pořádku. Už se nic nestane, slibuji." Tom přehodil známou deku přes Harryho ramena. „Chvíli spi, Harry. Vzbudím tě, až budeme připraveni."

Harry měl milion otázek a ještě více obvinění, ale jeho víčka ztěžkla a Tom ovinul paže kolem jeho ramen a přitáhl si Harryho k sobě.

Bylo v teple a v bezpečí. A když přišel spánek, Harry to uvítal.

* 0 * 0 * 0 * 0 *

„Harry? Je čas se probudit."

Probuzení se velmi podobalo pocitu, který Harry měl, když se vynořil z jezera, ve čtvrtém ročníku. Zalapal po dechu, ale najednou ucítil teplou ruku, která se dotkla jeho tváře.

"ŠŠš. Nadechni se zhluboka a pomalu dýchej, budeš v pořádku. Slibuji."

Harry poslechl a barvy kolem něho se měnily v obrysy. Nepoznal místnost, ale poznal člověka, který seděl vedle něho na posteli a hladil jeho tvář.

Byl to Tom.

„Jsi zpátky," řekl Tom a podíval se přes rameno. „Severusi, už je vzhůru."

Snape je tady? Snape je v Tomově medailonku? Ne, to určitě ne. A hlavně, ten medailon je zničený.

Harry s velkým úsilím zvedl hlavu, viděl Snapea, který stál u velkého okna a díval se ven. Místo svého obvyklého černého hábitu na sobě měl tmavou košili a černé džíny. Tom byl oblečený podobně, ale jeho košile byla bílá.

„Hmm?" Řekl Snape a podíval se jejich směrem. „Ach, pan Potter," řekl a přišel k posteli. „Jak se cítíte?"

„Zmateně," řekl Harry, zamračil se nejprve na Snapea a pak na Toma. „Jak?"

„Jak?" Snape si odfrkl. „Kouzlo, samozřejmě. Co jiného jste čekal?"

Tom se zasmál a zavrtěl hlavou. „Vím, že máš spoustu otázek, Harry, a odpovím ti na ně."

Harry zavřel oči a snažil se vyvolat svoje poslední vzpomínky. Něco se stalo, spousta věcí. Ale jaké?

„Voldemort," řekl Snapeovi. „Zabil jste Voldemorta."

„To sotva," řekl Snape.

„Vy jste Voldemort," řekl Harry a otočil se k Tomovi.

„Lord Voldemort je mrtev," řekl Tom. „Našli jeho tělo. Smutné je, že našli i tvou hůlku, Harry. Další části v místnosti byli příliš spálené na identifikaci. Ministerstvo dostalo tvůj dojemný dopis, ve kterém jsi oznámil svoje odhodlání zabít mě a v případě, že by jsi zemřel i tvoje poslední vůle.“

„Cože?"

„Odkázal jsi všechny své věci čaroději  Theodoru Goldprinceovi ze Sydney."

„Sydney?" Harry se posadil a vzal si sklenici vody, kterou mu Tom podával.

Snape obrátil oči v sloup. „Jsme v Sydney, Pottere. Austrálie."

„Vím, kde je Sydney," zabručel Harry, a napil se vody.

„A teď vy dva," řekl Tom s úsměvem. „Buďte hodní."

Harry zavrtěl hlavou a snažil se přijít na to, co způsobilo podivné znecitlivění uvnitř něho. „Ale viděl jsem Snapea, použil na tebe smrtící kletbu. Na  Voldemorta."

„Voldemort mohl zemřít, pouze pokud by všechny jeho viteály byly zničeny," řekl Tom.

„Nagini?" Harry hádal. „Nebyla šestý viteál?"

„Ne, nebyla. Opravdu mě mrzelo, že ji musím zabít, ale neměla místo v mém plánu."

„Ale -" Harry zavrtěl hlavou. Připadal si jako by v něm něco chybělo a místo toho cítil prázdno. 

„Možná byste mu to měl říct," řekl Snape podrážděně.  „Jinak budeme odpovídat na jeho otázky celý týden."

Harry pohlédl na Snapea, který jeho pohled lhostejně opětoval.

„Dobře tedy,“ Tom si odkašlal. „Tvoje mudlovská přítelkyně byla na správné stopě.“

Očekávaný nápor hněvu na urážku nepřišel. Voldemort právě nazval Hermionu mudlou, ale  Harry byl podivně otupělý

„Domnívala se, že duše se vrátí do těla, jakmile bude viteál zničený. Pokud by byl pouze jeden měla by pravdu. Ovšem, když jsem vytvářel svoje viteály, udělal jsem několik opatření.“

Tom položil ruku na Harryho rameno. „Když jsi našel můj medailon, našel jsi ne jeden, ale tři kousky mé duše.“

Harryho oči se rozšířily. „Deník a prsten!"

„Ano, je to tak. Vytvořil jsem medailon tak, aby se k němu připojily všechny kousky mé duše z viteálů, v případě, že by byly zničeny. To je také důvod, proč byl medailon obklopen zvýšeným zabezpečením.“

Harry si vzpomněl na Nemrtvé v jeskyni a otřásl se.

„Tvoje přítelkyně se mýlila v tom, že viteál je ztracený, když se zničí. Není. Kouzlo z mého deníku se přesunulo na medailon a poskytlo mi několik výhod."

„To je důvod, proč tvůj obraz mohl mluvit," uvažoval Harry.

„Ano. Potom jsi zničil pohár a kalamář a i tyto kousky se připojily k medailonu.“

Harry se znepokojeně kousl do rtu a podíval se na Toma. „Věděl jsi o tom?“

Tom přikývl a Harry se divil, proč ho ještě nezabil.

„Ano, Harry. Chtěl jsem, abys našel a zničil všechny moje viteály.“

Harry překvapeně zíral na Toma. „Proč bys to dělal?“

Tom se zasmál a poklepal Harrymu na rameno. „Protože o nich věděl Brumbál, věděl o nich Řád a o jejich možné existenci vědělo mnoho  lidí. Už nebyly v bezpečí, byly k ničemu.“

„Aha.“ Začalo to dávat smysl, když se nad tím Harry zamyslel. „Takže teď jsi smrtelný?“

„To určitě ne,“ řekl Tom trochu uraženě.

„Jste mimo mísu, Pottere,“ řekl Snape a posadil se na postel. „Mělo by tě zajímat, co je šestý viteál.“

„Co je tvůj poslední viteál?“ Zašeptal Harry, a podivný pocit strachu mu zaplnil žaludek.

Tom se k němu naklonil blíž a dotkl se jeho jizvy. „Ty Harry. Jsi opravdu Strážce mé duše.“

„Cože?“ Řekl Harry, nemohl pochopit tuto novou a překvapivou informaci.

„Byla to nehoda, nějakou dobu jsem si nebyl jistý, co s tebou. A potom jsi našel můj medailon a všechno zapadlo na správné místo.“

„Ty jsi věděl, kdo jsem, když jsem otevřel medailonek, že?“

„Samozřejmě. Ale roli mého tajného stoupence jsi hrál výborně, Harry.“

Harry se trochu nadzvedl a začal muchlat přikrývku. „Jak jsi to všechno naplánoval? Se Snapem a s Voldemortem? Tím živým myslím.“

„Pokaždé, když jsi mě přišel navštívit do medailonku, otevřel jsi svou mysl dokořán. Bylo to jako pozvání.“ Tom se usmál, když si všiml, jak si ho Harry šokovaně prohlíží. „Říkal jsem ti, že máme zvláštní spojení. Kousek mé duše uvnitř tebe se o tom přesvědčil.“

Vzpomínky se mu vracely a Harry padl zpátky do postele. Dursleyovi, Brumbálova kancelář, Doupě.

„Ach Bože,“ zalapal po dechu, ale očekávaná bolest nepřišla. Místo toho mu jeho mysl říkala, že tyto události byly strašné, ale nějak mu chyběly emoce, aby svou bolest mohl vyjádřit. „Ty jsi mě ovládal, že?“

„Konečně,“ řekl Snape.

„Samozřejmě, že ano,“ řekl Tom a usmál se. „Musel jsem zařídit pár věcí a ty jsi byl perfektní způsob, jak jsem to mohl zvládnout. Abych pravdu řekl, jsem překvapený, že už jsi na to nepřišel dřív, když jsi věděl, že tvoji přítelkyni potkal stejný osud.“ Tom pokrčil rameny. „Asi tě rozrušila smrt tvých přátel.“

Harry zíral na Toma a při zmínce o smrti Rona a Hermiony, očekával nápor drtivého smutku, ale místo toho pocítil jen nepatrný záchvěv ve své hrudi. „Zabil jsi Rona a Hermionu.“

„Ne, opravdu. Skutečně šlo o nehodu, ale jejich smrt se hodila do mého plánu.“

„Měl bych být naštvaný. Proč mě jsem tak klidný?“ Zamumlal Harry a potřásl hlavou, jako by mu to mělo pomoci zbavit se podivné prázdnoty.

„Už se k tomu dostáváme,“ řekl Tom vesele. „Určitě se ptáš, proč jsem zvolil tak komplikovaný plán, že?“

Harry přikývl.

„Zbylo mi jen velmi málo příznivců, Brumbálovi stoupenci věděli o mých viteálech a ministerstvo  pro jednou uspělo ve svém boji proti mně. Mohu být arogantní a pyšný, ale nejsem hloupý. Vím, kdy mám ustoupit.“ Tom se podíval na Snapea. „Severus byl ochoten mi pomoci, uvařil lektvar a a s tvými vzpomínkami jsem získal nové tělo. Pak už jen zbývalo přesvědčit svět, že Voldemort  je mrtvý.“

Harry zíral nevěřícně na Snapea. „Myslel jsem, že jste byl věrný Brumbálovi.“

Tom pohodil hlavou  a zasmál se. „Myslím, že Severus byl tentokráte  věrný jen sám sobě.“

Snape studoval svoje nehty.

„Brumbál si myslel, že všichni jsou ochotni zemřít, pokud to bude potřeba. Ale moje zkušennosti jsou jiné, pokud je v sázce jeho život a svoboda. Není to tak, Severusi?“

Snape upřeně pozoroval neviditelný bod na druhé straně místnosti, ale Harry viděl jak se jeho rty zkřivily. „Jistě,“ odpověděl.

Harry věděl, že Snape ho zradil, že zradil Brumbála, ale přesto necítil nic, žádnou bolest, zklamání.

„To nás přívádí k poslední části mého příběhu,“ řekl Tom. Otevřel zásuvku a vytáhl hůlku. „Cesmína, Fénixovo peří. Je pro tebe Harry, ale než ti ji dám, chci, abys mě pozorně poslouchal.“

„Jistě,“ řekl Harry netrpělivě, chtěl cítit svoje prsty na hůlce.

„Nemůžeš mě zabít, udělal jsem si několik nových viteálů a mám jeden starý. Tebe. Vím, že přemýšlíš o sebevraždě, ale nezabiješ mě.“

Harry se zamračil, opravdu o tom přemýšlel. Na chvíli.

„Ovšem, protože ty jsi můj viteál, chci, abys žil tak dlouho jako já,“ řekl Tom. „Tvoje setkání s Šedohřbetem byla opravdu velmi šťastná náhoda, která se dokonale hodila do mého plánu.“

Harry rychle pohlédl na Toma, jeho žaludek se zkroutil.

„Ano, můj milý chlapče. Udělal jsem ti tvůj vlastní viteál. Neřeknu ti, kam jsem ho schoval a ani se mě neptej. Severus to neví, stejně jako já nevím kde má schovaný svůj.“

„Ty jsi rozdělil mou duši?“ Zeptal se Harry, hněv konečně zbarvil jeho hlas.

„Ale ne,“ řekl Tom s blahosklonným úsměvem. „To jsi udělal ty, Harry, když jsi zavraždil Šedohřbeta. Já jsem jenom stvořil viteál a schoval ho.“

Vztek se pomalu rozplýval a Harry otevřel ústa a pak je zase zavřel. Podíval se na strop, na Tomovy ruce a kolena, pohledem přejel po Snapeovi a všiml si sklenice vody. Napil se.

„Proto se cítím tak otupělý,“ zašeptal a  podíval se na Toma.

„Na to si brzy zvykneš.“ Tom se dokl Harryho ruky a vzal si prázdnou sklenku. „Je to velmi osvobozující, nebudeš otrokem svých emocí.“

Měl by tím být rozrušený. Měl by křičet. Měl by se vrhnout na Toma – Voldemorta a uškrtit ho holýma rukama.

Jenže Harry jen  seděl a snažil se pochopit všechno, co mu Tom řekl.

„Řekl jsem ti všechno, co jsem chtěl, Harry. Minulost je vymazaná, začínáme znovu.“ Tom vtiskl hůlku do Harryho ruky a znovu se pohodlně opřel. Snape vypadal stejně lhostejně, když se díval na Harryho.

Nebyla to jeho hůlka, to Harry cítil, ale známé kouzlo rozechvělo jeho prsty. Harry se na ni podíval, prstem pohladil hladké dřevo. Tom ani Snape neměli hůlky, mohl je zabít. Mohl je zabít oba, všechno by skončilo. Jeho mozek mu napovídal, ale zbytek jeho těla byl otupělý.

„Co se stane teď?“ Zeptal se Harry, v ruce stále svíral hůlku. Chvění magie bylo uklidňující.

Tom vstal z postele a natáhl ruce nad hlavu. „Teď jsme na dovolené. Možná jednoho dne, Temný pán znovu povstane, ale nyní jsme na dovolené a budeme se bavit.“

Harry přikývl. Dovolená to zní dobře. „Vy s tím vším souhlasíte?“ Zeptal se Harry a díval se na Snapea.

„Kdyby ne, nebyl bych tady, Pottere.“ Snape vstal a oprášil si nevidditelné smítko z kalhot.

Tom stáhl Harryho deku. „Co kdybys se osprchoval, Harry? A určitě máš hlad. Dva týdny jsi měl pouze výživné lektvary. Severusi, můžeš zavolat pokojovou službu?“

Snape přikývl a natáhl ruku po telefonu vedle postele.

Dva týdny? Byly to už dva týdny? Pokojová služba? Takže byli v hotelu. Harry nechal Toma, aby mu pomohl z postele a opíral se o něho, když se postavil. Dva týdny.  „ Hermiona je mrtvá, že?“ Zeptal se a opřel se zády o Tomův hrudník.

„Je. Zemřela několik dní po našem odjezdu z Británie."

Harry přikývl. Věděl, že se to stane.

„Sprcha bude skvělá,“ řekl a usmál se na Toma.

* 0 * 0 * 0 * 0 *

Snape  seděl v čele postele a na tváři měl výraz absolutního štěstí. Harry měl v ústech jeho penis a sál ho pokaždé, když Tom strčil svůj penis do jeho zadku.

„Na tohle jsem čekal od toho dne, kdy jsi poprvé otevřel můj medailon, Harry,“ řekl Tom a chytil pevněji Harryho boky. Harry se usmál kolem Snapeova penisu. „Ten pocit, že jsi kolem mě, můj.Tvoje tělo v mých rukou.“

Harry zasténal, rukou chytil Snapeův penis, těsně pod svými rty a strkal si ho hlouběji do úst, když Tom pronikal hlouběji do jeho těla.

Po horké sprše a výborné večeři si ho Tom přitáhl k sobě a políbil ho. A Harry ho nechal, teplo vzrušení ho spalovalo zevnitř a zaplňovalo prázdný prostor v jeho nitru.

Snape položil ruku na Harryho hlavu a pronikal do něj hlouběji a hlouběji, Tom sténal a šukal ho tvrději, natáhl ruku přes Harryho tělo a stiskl jeho penis, Harry se blížil k vrcholu.

Zabij je, říkal hlas v jeho hlavě. Ale zbytek Harryho nesouhlasil. Jediné co chtěl bylo, aby Tom a Snape nějakým způsobem zaplnili prázdné místo v jeho duši. Svým teplem, svými penisy, svými dušemi. Všechno bylo lepší než necítit vůbec nic.

* 0 * 0 * 0 * 0 *

V Sydney byla zima, ale počasí bylo velmi příjemné na srpen. Dost teplé na to, aby mohli sedět na pláži jen v lehkém svetru.

Harry sledoval jak se Tom brouzdá vlnami, nohavice měl srolované a boty v ruce. Vypadal hezky a naprosto spokojeně. Snape si sedl vedle Harryho, kolena měl pokrčená a lokty položené na nich. Harry měl nohy natažené a nabral hrst písku a díval se jak mu prokluzuje mezi prsty.

„Udělal jsem všechno, co Brumbál řekl, abych udělal," řekl Harry, spíš pro sebe než Snapeovi. „Zničil jsem viteály. To je to, co Brumbál řekl, abych udělal. To je vše, co mi řekl."

Vítr rozcuchal Snapeovil černé vlasy. Líně si je odstranil z tváře. „Zdá se, že Brumbál podcenil Temného pána. Alespoň některou jeho část."

Harry nabíral další písek a nechal ho padat na svoje džín, dokud neměl pod pískem skoro celé stehno. „Pořád musím bojovat sám se sebou. Snažím se přijít na to, jak se zbavit všech vzpomínek, nemůžu na nic přijít.“

Snape si odfrkl. „Možná je psychopat, ale není hloupý, Pottere."

Harry pokrčil rameny a shodil písek z kalhot a začal se znovu zasypávat.

„Co bys dělal?" Zeptal se Snape a podíval se na něj. „Vrátil bys ses  do Británie? Nikdo tam nezůstal."

„Já vím," řekl Harry. Bylo to děsivé, jak málo ho ta slova zasáhla. Všichni, které znal byli mrtví, Harry to věděl a přesto seděl na pláži a sledoval jak si Tom Riddle - Lord Voldemort užívá brouzdání ve vlnách.

„Myslíš, že ministerstvo by tě uvítalo zpátky s otevřenou náručí?“"

Harry zavrtěl hlavou.

„Tak tedy." Snape si zastrčil pramen vlasů za ucho.. „Pán zla je mrtvý, alespoň prozatím. Upřímně řečeno, nevím, co jsi s ním udělal, ale už to není Pán zla."

„Co?"

„Zamysli se, Pottere," řekl Snape a zíral na Harryho s výzvou v očích. „Mohl  tě zabít. Desetkrát. Ovládal tě, mohl  s tebou napochodovat přímo do sídla Pána zla, předat mu ten  zatracený medailonek, aby tě mohl žijící Pán zla zabít "

Harry se díval na Snapea s otevřenou pusou.

„Místo toho,  trval na tom abys žil. Staral se o tebe jako kvočna celé minulé dva týdny." Snape nakrčil nos. „Kdybych ho neznal, řekl bych, že je do tebe zamilovaný."

Harry se zmateně díval na Toma v dálce, nemohl zpracovat to, co mu Snape právě řekl. Tom se setkal s jeho pohledem a usmál se, než si Harry uvědomil, co dělá, úsměv mu oplatil a v jeho břiše se rozlilo příjemné teplo.

„Myslíš, že mně má rád?" zeptal se Snapea, jeho myšlenky divoce vířily.

Snape obrátil oči v sloup. „Určitě k tobě necítí nenávist. Byl bys mrtvý, pokud by tomu tak bylo."

Harry udusal hrst písku na nohou a zasmál se. „Možná, že Brumbál  měl nakonec pravdu."

„Cože?" Zeptal se Snape a přimhouřil oči.

„Nic. Je to hloupost."

„Pottere, ven s tím."

Harry se zhluboka nadechl. „Brumbál  vždycky říkal, že láska je silnější než cokoliv jiného."

„Ale to …" Snape hodil hrst písku na Harryho.

„Hej!" Harry se oprašoval, jako kdyby se spálil.

„ Už se tady pohřbíváš půl hodiny, Pottere. Ta troška ti určitě neublíží."

„Jo, ale mám v tom  systém," řekl Harry s úšklebkem na rtech. Najednou byl v hravé náladě, všechno mu dávalo smysl. Před tím nevěděl, co si má myslet. Nechápal nic od chvíle, kdy se probral po dvoutýdenním bezvědomí. Roztáhl nohy a znovu je dal trochu k sobě, aby písek vytvořil malou hromádku mezi jeho nohama. „Proč jste přijal jeho nabídku?“ Zeptal se, očima upřeně pozoroval svůj nový projekt.

Snape zůstal chvíli zticha, oči upřené na oceán. „Chtěl jsem žít,“ řekl nakonec tlumeným hlasem. „Ředitelova taktika se ukázala k ničemu. Tak jsem si vybral méně ušlechtilou možnost.“ Pokrčil rameny. „Chápu, že mě považuješ za chladného, bezcitného bastarda, protože  jím opravdu jsem.“

„Jsi hajzl," souhlasil Harry a vrazil ramenem do Snapea.  „Ale jsem rád, že jsi tady."

„Nech si své mladistvé výjevy pro sebe,“ ale ramenem mu oplatil strknutí.

„Ještě je trochu zima,“ řekl Tom a přistoupil k nim. „Ale až sem půjdeme v létě bude to krásné místo na plavání.“ Seddl si vedle Harryho, boty stále držel v ruce. „Co tomu říkáš?“

Harry se podíval do Tomových hnědých očí a cosi ho v nitru zahřálo. „To zní dobře.“

Tom se naklonil blíž a přel svými rty po Haryho, Harry mu vrátil hluboký polibek a škádlil Toma svým jazykem.

Tom si ho přitáhl k sobě a objal jeho ramena. „Kousek odtud je nudistická pláž. Myslím, že jakmile to počasí dovolí, mohli bychom se tam jít podívat.“

Harry se zasmál a přitiskl se do Tomovy náruče.

„Co říkáš, Severusi?“ Zeptal se Tom a usmál se na Snapea přes Harryho hlavu.

„Absolutně ne,“ řekl jízlivě Snape.

Harry se zasmál a hlas uvnitř mu našeptával, že je to nevhodný smích. Ale ten hlas byl stále slabší a slabší, vypadal jako vzpomínka, která mu nepatřila.

Tom ho přitiskl k sobě a Harry věděl, že dokud ho Tom bude zahřívat a vyplňovat prázdno uvnitř, nic se nezmění..