5. kapitola

Šli dlouhou tmavou chodbou dolů do sklepení, prošli kolem učebny lektvarů a zastavili se před Snapeovým kabinetem.

Copak Snape bydlí v kabinetě? Pomyslel si Harry a vzpoměl si na malou, zatuchlou místnost, přeplněnou různými přísadami do lektvarů.

Snape mezitím otevřel dveře a pokynul Harrymu, aby vstoupil. Zaváhal, ale poslechl a vstoupil do tmavé místnosti. Snape mávnutím hůlky zapálil jednu svíci a druhým odhalil skryté dveře. Zamumlal jakési heslo a dveře se otevřely.

Harry ho pomalu následoval a zůstal stát ve dveřích. Zvědavě si prohlížel místnost před sebou. Pokoj byl příjemně osvětlený ohněm plápolajícím v krbu a velkou lampou na psacím stole. Dále byly v místnosti ještě dvě křesla, malý stolek a obrovská knihovna. Na zemi ležel hustý, samozřejmě zelený koberec.

„Jestli už  ses dostatečně pokochal pohledem na přijímací salon, rád ti ukážu zbytek...našeho bytu.“ řekl sarkasticky Snape.

Harry šel rozpačitě za ním do dalšího pokoje, který byl o trochu menší. Byl v něm jeden, poměrně velký stůl, židle a znovu knihovna. Hermiona by byla v sedmém nebi, pomyslel si Harry.

„Tak, tento pokoj mi prozatím sloužil jako pracovna a studovna. Myslím, že pro něj najdeš také využití. Tamty dveře vedou do mé soukromé laboratoře. Smíš tam vstoupit pouze se mnou.“ řekl Snape a pokračoval. „Tamhle je  toaleta, dveře vedle vedou do koupelny, ta je propojená i do naší ložnice a šatny.“ řekl a otevřel další dveře.

 Harry zalapal po dechu. Tak takovou ložnici ještě neviděl: ohromná postel, do které by se pohodlně vlezlo snad pět lidí, byla z nějakého tmavě červeného dřeva. Povlečení bylo smaragdově zelené a krásně ladilo s medově hnědým kobercem, který ležel na zemi. Na jedné stěně místnosti, Harry odhadoval, že to je ta do šatny a do koupelny, bylo obrovské zrcadlo, které odráželo celý pokoj a opticky ho zvětšovalo. Dlouhá a široká okna lemovaly závěsy ze stejného materiálu jako přehoz na posteli. U nich stál malý stůl se dvěma židlemi. Na stole stála vysoká láhev s červeným vínem a dvě sklenky.

Harry se podíval na svého manžela, ale ten byl kupodivu překvapený také. Harry znovu uslyšel Voldemortův hlas.

„Tak chlapci, jak vidím, už jste doma. Severusi, přikázal jsem Luciusovi, aby trochu upravil tvoji ložnici. Doufám, že jste spokojeni. Na jeho vkus, se myslím dá spolehnout. Běžte se umýt, Lucius za chvíli přijde a můžeme si v klidu promluvit a užít si nadcházející chvíle.“ řekl posměšně.

Oba muži beze slova poslechli. Jako první šel do koupelny Harry, rychle se osprchoval. Nikde nenašel žádné pyžamo, ale na věšáku byly dva zelené župany. Harry si vzal ten, který vypadal menší a vrátil se zpátky do ložnice.

 Snape seděl na jedné z židlí a v ruce držel sklenku červeného vína a strkal něco do kapsy svého hábitu. Trochu povytáhl lahvičku s lektvarem a ukázal ji Harrymu a naznačil mu, aby mlčel. Beze slova se podíval na mladíka a pokynul mu, aby se posadil. Nalil mu víno a také odešel do koupelny.

Po chvíli se vrátil také oblečený do zeleného županu, vlhké vlasy se mu jemně vlnily kolem bledého obličeje. Posadil se  a pomalu popíjel.

Harry byl neklidný, po chvíli si váhavě usrkl vína. Bylo výborné, ale cítil v něm lektvar. Tázavě se podíval na Snapea, který mu tiše naznačil, aby víno vypil. Harry se na něho nedůvěřivě podíval. Má vypít nějaký lektvar od Snapea? Ostatně, proč ne? Už to stejně horší být nemůže, řekl si  a vypil sklenku do dna. Najednou se v místnosti objevil Lucius Malfoy, v jedné ruce držel svou pověstnou hůlku a v druhé obyčejné hodinky. Zřejmě přenášedlo, pomyslel si Harry.

Malfoy se zářivě usmál na oba muže. Mávnutím hůlky si vyčaroval další židli, pohodlně se usadil a řekl: „Dobrý večer, pánové. Vidím, že mě už netrpělivě očekáváte. Doufám, že se vám ložnice líbí,  opravdu jsem se snažil. Mám pro vás další příkazy od našeho pána.“

„Dobrý večer, Luciusi. Řekni, co potřebuješ a běž. Máme jiné věci na práci, než marnit s tebou náš čas zbytečnými lichotkami.“

„Ale, ale, Severusi, myslel jsem, že manželství tě změní, že budeš veselejší. Máš přece tak mladého a krásného manžela. Usmívej se přece a nebuď pořád takový suchar.“

„Malfoyi!“ vybuchl Severus.

„Severusi, uklidni se!. Lucius je s vámi na můj příkaz. Zkontroluje, jak plníte můj rozkaz a moji podmínku.“

„Ale, pane. Říkal jste, že s námi nebudou žádní svědci, že budete věřit našemu slovu.“ vyjekl zděšeně Harry. Pomyslel si, že asi špatně rozumněl, přece tady Malfoy nebude až budou...

„Ano Harry, to jsem sice Brumbálovi říkal, ale je to pro mě příliš důležité. Lucius s vámi bude celou dobu, bude mýma očima. Já mohu cítit vaše emoce a slyšet vaše slova, ale nevidím vás. Nebude nijak zasahovat, prostě si ho nevšímejte, jako by tam nebyl. Jakmile Severus pronikne do tvého těla odejde a podá mi zprávu.“ řekl pevně Voldemort.

Harry byl vyděšený. On má spát se Snapem a Malfoy je bude sledovat?  Ne! To není možné, to neudělá. Pohlédl na Snapea a uviděl prosebný výraz v jeho očích.

Chvíli přemýšlel a zkusil to ještě jednou, „Pane, prosím, slibuju, že.....“

„Ne, Harry. Varoval jsem tě, že příště bude tvůj trest tvrdší, vzpomínáš?“

„Ano, pane.“

„Lucius Malfoy bude s vámi v ložnici do té doby, než splníte moji poslední podmínku. Je to jasné, Harry?“

„Ano, pane. Je mi to jasné.“ S těmi slovy pohlédl na Snapea, viděl, jak se mu ulevilo.

Voldemort pokračoval: „Co víš o milování, Harry? “

Harry se začervenal, ale odpověděl. „ Já, jsem ještě nikdy....“

„Ahh, Harry. Nemyslím tyhle zkušennosti. Vím, že jsi panic, čistý a neposkvrněný Nebelvír.“ zasmál se Voldemort.

„Co se odehrálo mezi tebou a slečnou Changovou a Weasleyovou?“ vyzvídal dál Voldemort.

„No, vlastně skoro nic nebylo, pane. Cho byla příliš smutná z Cedrikovi smrti, dali jsme si párkrát pusu a pak, no po prázdninách už nebylo vůbec nic.“

„A slečna Weasleyová?“ zeptal se Malfoy.

„No, my jsme se taky líbali. A ona mě hladila a chtěla, abych....“ Harry cítil jak je rudý, nechtěl odpovídat, ale jediný pohled na nesmlouvavý výraz v Malfoyově obličeji ho donutil mluvit dál.

„Chtěla, abych se s ní miloval. Nemohl jsem, nešlo to. Dokonce si ho dala i do pusy, ale nic. No a pak jsme se pohádali, začala mi vyčítat, že je to určitě kvůli Cho, že ji ještě miluju....“ Harry zmlkl a díval se rozpačitě do země.

Ze smutného přemýšlení ho vyrušil tentokrát Snapeův hlas: „Harry, co víš o milování mezi dvěma muži?“ zeptal se ho.

„Skoro nic, pane. Já ...viděl jsem to na obrázku. Seamus měl časopis, všichni si z toho dělali srandu, ale mě se to docela líbilo.“ řekl Harry.

„Co bylo na tom obrázku, Harry?“ zeptal se překvapivě jemně Snape.

„No, na jednom byli dva chlapi a ten jeden stál....no a ten druhý klečel před ním a měl v puse jeho...“ Harry byl červený jak rajče.

Snape mu pomohl: „Měl v puse jeho penis?“

Harry jen přikývl a celý červený pokračoval: „na dalším jeden klečel na posteli a ten druhý stál za ním a ten...penis...měl v jeho...no tam...a pohyboval se...a ten co byl dole si ho honil a pak se udělal a ten druhý taky.....“

„Líbilo se ti to?“ zeptal se klidně Snape Harryho. Ten se zmohl jen na slabé přikývnutí.

„Dobře, Harry. Nemusíš se stydět, opravdu to nebylo nic špatného. To co jsi viděl v tom časopise, je podobné tomu, co teď musíme udělat my dva. Pojď sem za mnou.“ řekl Snape a klidně přešel k posteli. Malfoye úplně ignoroval, ten byl naštěstí zticha a Voldemort taky.

Harry beze slova poslechl a zastavil se před Snapem. Opravdu nevěděl co má dělat. Snape se k němu naklonil a jemně ho políbil, počkal až Harry trochu pootevřel ústa, aby se nadechl a jazykem mu jemně zajel dovnitř. Harry ztuhl překvapením. Tohle bylo tak jiné, lepší, než když se líbal s Giny. Snapeovy rty byly překvapivě měkké a teplé. Začal jeho polibky opětovat a po chvíli i on zkusil vniknout do Snapových úst.

Pod Harrym se začali podlamovat nohy, kdyby ho Snape nedržel asi by spadl. Jeho tělo začalo reagovat a Harry cítil, jak se jeho tvrdý penis otírá o stehna druhého muže. Tiše zasténal, když ucítil ztopořený úd druhého muže na svém stehně. Snape opustil jeho ústa a Harry zklamaně zakňučel. Snape začal jemně líbat Harryho tvář a krk, pomalu mu odhrnoval župan a rukama začal zkoumat jeho tělo. Zastavil se tvrdých bradavek a jemně je stiskl, Harry zasténal, ale Severus ho nepřestával líbat. Ústy sjel k jedné bradavce a jemně ji obkroužil jazykem a pomalu ji laskal, zatímco druhou jemně dráždil prsty. Harry myslel, že se zblázní, nevnímal nic kolem sebe, najednou mu bylo úplně jedno, že Malfoy je s nimi v pokoji a on že má v hlavě Voldemorta. Cítil jen Snapeovy zkušené rty a ruce.

Chtěl víc, víc... Ale čeho? Najednou Snape přestal. A Harry se cítil podivně zklamaný, opuštěný. Otevřel oči a viděl, jak se Snape svléká. Očima hltal jeho bledé tělo, štíhlý pas, svalnaté, dlouhé nohy a mezi tím....Harry se s úctou podíval na Snapeův penis, byl mnohem větší a delší než jeho, pyšně zvedal svou červenou hlavu, jako by ho vyzýval- jen pojď, jestli si troufneš.

Harry si vzpomněl na jeden z obrázků a podíval se tázavě na svého manžela, který jen pokrčil rameny. Harry to bral jako souhlas a klesl na kolena. Prohlížel si zblízka ten zázrak, kterému se na špičce objevili první kapičky. Jemně je slízl jazykem a ochutnal. Byly slané a hořké, skoro jako slzy pomyslel si překvapeně Harry. Opatrně vzal penis do svých úst a pomalu ho začal cucat. Cítil jak v jeho ústech ještě ztvrdl a zvětšil se. Cítil krev, která divoce proudila silnými žilami, byl jako omámený tím pocitem.

Najednou cítil jak ho Snape odstrčil, byl zklamaný, zase. Copak dnes se nedočká uvolnění? Severus si klekl k němu a začal ho líbat, Harry se pomalu uklidňoval, ale jeho penis byl pořád tak citlivý a tvrdý.

Snape ho pomalu přinutil pokleknou, jemně ho hladil po zádech, ruka pomalu klesala níž a níž. Najednou byla na jeho půlkách, konejšivě ho masírovala a hladila. Harry už nechtěl čekat a sám si roztáhl půlky a odhalil Severusovi pohled na svraštělý otvor.

 Jedno zamumlání kouzla a Harry cítil, jak je krásně vlhký a kluzký, jeden prst si pomalu hledal cestu dovnitř. Harry cítil, jak se jeho tělo brání tomu vpádu, ale za chvíli se uvolnil a prst si našel cestu. Jistě a pomalu prozkoumával Harryho nitro, k prvnímu prstu se za chvíli přidal druhý a pronikali hlouběji a hlouběji do Harryho těla, Najednou narazily na malý hrbolek, Harry se zachvěl rozkoší a sám začal prstům vycházet vstříc.

Najednou Snape prsty vytáhl a Harry ucítil u svého otvoru něco tvrdšího a většího. Pomalu si to razilo cestu. Harry zasténal, bolelo to. Pohyb na okamžik přestal, dal mu chvíli čas, aby si zvykl na ten nezvyklý pocit naplnění. Najednou Harry cítil, že má v sobě celou Severusovu délku, ten se začal pomalu pohybovat a narážel na Harryho prostatu. Nepříjemné pocity byly najednou pryč a Hary chtěl víc.

Rychleji...

Tvrději....

Víc...

Cítil ruku na svém penisu, hladila ho, dráždila.  Cítil, jak muž za ním ztuhl, cítil jak mu něco teplého naplňuje útroby. Svět mu vybuchl před očima a on se zhroutil. Snape padl vedle něho. Oba muži prudce oddechovali a pomalu se propadali do osvobuzujícího spánku.

Harry se pomalu probouzel, protáhl se a narazil na druhé tělo, ležící vedle něho. Zarazil se a hned si připomněl předchozí chvíle. Cítil se unavený, ale podivně uspokojený, naplněný. Pomalu otevřel oči a pohlédl na muže vedle sebe a zjistil, že ho Snape pozorně sleduje. Nemohl si pomoci, ale usmál se na něj a přisunul se blíž k jeho tělu. Jeho blízkost ho uklidňovala, navozovala příjemný pocit bezpečí. Jeho tělo začalo na blízkost jeho manžela reagovat také. Harry zčervenal a v duchu se modlil k Merlinovi, aby si toho Snape nevšiml. Marně.

Snape se k němu přitiskl a začal ho hladit a líbat. Harry se zarazil. Co to dělá? Svůj úkol už splnili a tak nemusí....

„Pane? Já.....“ Snape ho nenechal domluvit a jazykem mu vnikl do úst. Harry zasténal a už nic nenamítal proti dalším něžnostem. Nechal se hladit a hýčkat. Cítil ruce po celém těle, zkoumaly ho, hladily, dráždily. Vycházel jim vstříc a hlasitě sténal rozkoší. Konečně ucítil ty talentované ruce i na svém přirození, stačilo jen pár rychlých pohybů a Harry se opět propadal do tmy.

Tentokrát se vzpamatoval brzy a vyčítavě hleděl do očí svého manžela, který ho jemně políbil na ústa. Přitáhl si ho na své tělo a nechal ho odpočívat.

Harry rozpačitě mlčel a pomalu se odtáhl z mužova náručí a lehl si vedle něho.

Snape potichu řekl: „Voldemort je mrtvý, Harry. Je konec.“

„Jak to víte, pane?“

Snape mu ukázal svoji ruku, byla čistá, bez tmavého znamení. Harry ji pomalu pohladil, všiml si jak je hladká, chtěl prozkoumat víc, ale raději rychle svoji ruku stáhl. Musí si promluvit. Potom snad...Teda, jestli ho Snape bude ještě chtít.

Po chvíli ticha začal jeho manžel mluvit: „Temný pán je opravdu mrtvý, Harry. Brumbál poslal svého patrona se zprávou. Tvrdě jsi spal a nechtěl jsem tě budit. Jeho tělo bylo spáleno a Brumbál byl s Luciusem u Salazarova hradu, aby se přesvědčil, že popel byl opravdu rozptýlen po celém okolí. Voldemortova poslední vůle se bude číst zítra. Musíme tam být přítomni, oba.“

Harry tiše poslouchal a cítil jak z něho opadá napětí minulých dní. Zeptal se na to, nad čím přemýšlel hned po svadbě. „A co my? Jsme opravdu jeho dědicové? Já jsem slyšel pořád jeho hlas, ale nemusel jsem ho poslouchat, nic mě k tomu nenutilo, tak jako předtím. Teda, tam na jeho hradě a při obřadu.“

Snape se pousmál a řekl. „Přemýšlel jsem nad tím taky. A musím ti poděkovat, že jsi nedal najevo, že už nejsi pod jeho mocí. Myslím, že za to může tvoje krev.“

„Moje krev? Jak to? “

„Měl ve svém těle tvoji krev, od toho obřadu na hřbitově. Myslím, že si to neuvědomil, nebo to nepokládal za důležité, protože toho rituálu jsme se účastnili oba.“

„Dobře, měl moji krev. Ale proč nade mnou ztratil moc? A co vy? Byl jste pod jeho mocí až do konce?“

„Ne, Harry. Nebyl. I nade mnou ztratil po našem sňatku svou kontrolu. S tvou krví, měl ve svém těle i kapku mojí krve. Rituál přestal pracovat, protože....“

„Počkejte, snad nechcete říct, že jste můj příbuzný, nebo že moje matka....“

„Ne, Harry. Nic takového neříkám a opravdu nejsme příbuzní. To by rituál nepracoval už od začátku, nemyslíš?

Temný pán předpokládal, že s jeho pomocí se staneme jeho dědici. Ale hlavní úkol toho rituálu je zajistit loajalitu cizích lidí. Nás dva pokládal pravděpodobně za příbuzné, proto nepracoval zcela správně. Všiml jsem si toho už při obřadu, lektvar měl mít sytě oranžovou barvu a měl...“

Harry ho přerušil: „Jak to víte? Myslím jakou měl mít barvu. Voldemort říkal, že ho nikdo nezná!“

„Mýlil se, Harry. Ten rituál byl v minulosti opravdu často využíván mnoha generacemi kouzelníků a zcela určitě nebyl zapomenutý. Naše rodina díky němu přežila, a já ho dobře znám. Předpokládám, že se radil pouze s Luciusem, a Malfoyovi...

Řeknu to asi takto, Malfoyovi  nepovažují věrnost rodině za přednost a věrnost si raději kupují. Celý obřad byl proveden správně, pouze barva lektvaru byla světlejší. Voldemorta to uspokojilo, hlavně, když se pak přesvědčil o výsledku. Oba dva jsme reagovali tak, jak předpokládal. Řekl si asi, že barva lektvaru byla chybně popsána.“

„Dobře, věřím vám. Specialista na lektvary jste tady vy. Ale jak jste myslel to, s tou vaší krví, že je i moje?“ nedal se odbýt Harry.

„Já a tvoje matka jsme byli přátelé. To už jistě víš. Všichni si mysleli a mnoho lidí si stále myslí, že jsem ji miloval. Mají pravdu, miloval jsem ji, ale ne jako objekt své touhy. Jsem homosexuál a nikdy jsem to neskrýval a Lily....Zachránila mi život. Bylo to v šestém ročníku, začala chodit s tvým otcem, ale stále byla mojí přítelkyní. Byli jsme spolu v lese, potřebovali jsme nějaké bylinky. Tam nás přepadli divocí psi, naštěstí se nám podařilo uniknout, vylezl jsem na strom a vytáhl i Lily. Bohužel jsem si přitom roztrhl ruku. Hodně to krvácelo a tvoje matka se snažila krvácení zastavit, naštěstí se jí to podařilo. Byl jsem příliš zesláblý ztrátou krve a ji napadlo, že použije transfúzní kouzlo. Snažil jsem se jí to rozmluvit, věděl jsem jak magická tekutina krev je. Nenechala si to vymluvit, omráčila mě a prostě to udělala. Měl jsem v sobě její krev a pravděpodobně mi tím zachránila život.“

„Moje matka vám dala svou krev? Jen tak...Ale jak věděla, že máte stejnou krevní skupinu?“ zeptal se překvapeně Harry.

„Harry, opravdu budeme muset zapracovat na tvém vzdělání. Kouzelníkova krev je magická substance. Nemáme krevní skupiny jako mudlové, jediná podmínka je ochota darovat svou krev druhému, dobrovolně, ochotně a bez podmínek. Se svou krví dáváš i kousek sebe, svoji magii.“

„Proto jste jí to rozmlouval? Byla mudla, že? Proto jste nechtěl její krev.“ zeptal se zklamaně Harry.

„Ne, Harry. Nebylo to proto, že byla z mudlovské rodiny. Každé krevní kouzlo nechává stopu v obou osobách a já......Nechtěl jsem, aby Lily...byla tak čistá, nevinná...A já jsem už tehdy znal černou magii.....nechtěl jsem....“ K Harryho překvapení to byl právě Snape, kdo ze sebe nemohl vypravit rozumné slovo.

Náhle to Harrymu došlo a vyslovil to nahlas: „Nechtěl jste ji ...poskvrnit? Protože i ona z vás dostala část tvojí magie, že?“

Snape jenom přikývl hlavou na souhlas. Harry pocítil nával radosti, Snape chtěl chránit jeho matku!

Pocítil ke svému manželovi vděčnost a jemně ho políbil na rty. Měl ještě stovky otázek, ale na ty bude mít čas později.

Právě teď porozuměl Snapeovi, bylo to jako kdyby najednou stoupla mlha a on viděl vše v jasném světle. Jeho matka byla jeho přítelkyně, a najednou s jistotou věděl, že celé ty roky na něho dával pozor. Dělal to sice poněkud zvláštním a pro něj stále nepochopitelným způsobem, ale dělal. Měl pocit jako by ho, snad miloval? Bylo by to možné? Že proto se k němu choval tak hrozně, aby ho držel od sebe a měl od něj odstup? Věděl, že Snape by ho považoval za blázna a nejspíš by ho proklel, kdyby svoje otázky vyslovil nahlas.

Ale...Kdyby to tak nebylo..tak tam, u toho jezírka by se nic nestalo. A v noci, to bylo skvělé...Ani si nevšiml, kdy odešel Malfoy. A dneska ráno ty polibky a....

Najednou si, ke svému zděšení, uvědomil, že i on musí něco cítit ke Snapeovi. Podíval se na něho, jako by ho viděl poprvé.

Viděl stále stejné rysy, stejné vlasy, zamračený pohled, v duchu slyšel i jeho hlas. A pak, pod tou maskou, kterou ukazoval celému světu, on dostal možnost poznal jeho srdce – odvahu, věrnost, lásku, čest. Najednou pochopil, co mu vlastně říkala profesorka Mc Gonagallová hned po obřadu. Pochopil a najednou to věděl: miluje Severuse Snapea.

Harry byl tak ponořený do svých myšlenek, že si ani nevšiml, že jeho manžel odešel do koupelny. Vyrušil ho jeho hlas, který mu škodolibě říkal: „Harry, je půl desáté, za chvíli tady bude pan Malfoy mladší. Opravdu ho chceš přivítat v pyžamu?“

Harry se lekl, v duchu zaklel a nahlas řekl: „Ale Severusi, musí to být..?  Myslím, teď když je Voldemort mrtvý a my de facto nejsme jeho dědici...“

„Musí to být. A to, že nejsme jeho dědici není tak docela pravda.. Navíc si myslím, že nás brzy navštíví i Lucius.“

Harry se pomalu zvedal z postele, celé tělo ho bolelo, ale po těch slovech ho přerušil „Jak to není pravda? Říkal jsi, že rituál nepracoval, že ty účinky, nebo co, zmizely.“

„Ano Harry, rituál už opravdu nepracuje. Ale my dva jsme Voldemortovi dědici. Neříkej nic Dracovi a snaž se být zdvořilý a hraj, vysvětlím ti to až odejde. Nezapomínej, že Voldemort je sice mrtvý, ale Smrtijedi ne.“

Harry na něho chvíli zamračeně koukal, ale když zjistil, že mu nic dalšího neřekne odešel do koupelny. Už se oblékal, když slyšel hlasité zaklepání na dveře. V duchu poděkoval Merlinovi, že sebou má oblečení. Rychle je na sebe naházel, rukama pročísl vlasy, ani se na sebe nekoukl do zrcadla a vešel do přijímacího salonku.

Draco už pohodlně seděl v křesle. Jako vždy byl pečlivě učesaný a oblečený. Na stolku před ním byla bohatá snídaně pro všechny. Severus seděl na malé pohovce naproti, Harry si všiml, že vedle jeho hrnku kávy stojí i hrnek čaje, pravděpodobně pro něj. Sedl si tedy na pohovku vedle svého manžela.

Mladík naproti ho sjel pohledem a škodolibě se zašklebil, když spatřil jeho krk.

Harry si teprve teď všiml, že má košili rozhalenou, prudce zčervenal a začal se rychle upravovat. Cítil na sobě Severusovy oči, které ho pobaveně sledovaly. Najednou kolem svých ramen ucítil pevnou ruku svého manžela, chtěl se odtáhnout, ale nebylo mu to dovoleno.

„Harry, ty ani nepřivítáš našeho hosta?“ podivil se naoko Snape.

„Hm, no ahoj Mal...Draco.“ řekl kysele Harry, když ucítil jemné kopnutí do nohy.

„Dobré ráno, Harry.“ řekl zářivě Malfoy a škodolibě pokračoval: „Doufám, že jsi se dobře vyspal. Včerejší den musel být opravdu náročný. Otec mi ráno poslal sovu, prý vás byl večer navštívit, ale bohužel se nemohl  dlouho zdržet, prý jste byli příliš unaveni a zaměstnáni sami sebou. Ani se nestihl rozloučit. Mám vám vyřídit, že to byl opravdu velmi zajímavý a vzrušující večer. Nikdy prý na to nezapomene.“

Harry ztuhl, snad mu Lucius neřekl co...Cítil uklidňující stisk ruky na svém rameni a najednou mu ta ruka přestala vadit. Byla jako kotva, která ho bezpečně drží na divoké hladině. Hraj, řekl mu Snape předtím. No dobře, tak budu hrát. Severus má za úkol udělat ze mě Zmijozela, tak mu ukážu, že už to umím.

K překvapení obou mužů se na Draca usmál a řekl: „Ano, Draco. Tvůj otec tady večer opravdu byl. A velmi se omlouvám, že jsme se mu nemohli věnovat. Ale snad pochopí, že to byla moje a Severusova svatební noc, a že jsme o přítomnost nikoho dalšího moc nestáli.“

Snapeovi se podařilo udržet svůj obvyklý výraz, ale Draco ...Ten pohled stál za to, mladý muž ztuhl a zčervenal, když pochopil co mu Harry naznačoval.

Harry se pohodlněji usadil a nabral si snídani. Oba muži ho napodobili a v tichosti jedli. Harry dojedl, utřel si ústa ubrouskem a podíval se na svého manžela, který pomalu upíjel svůj hrnek kávy. Mal..Draco, už také dojedl a pokládal svůj ubrousek na talíř. Všechno jídlo zmizelo a na stole zůstali jen šálky na čaj a konvice.

„Severusi, můj otec mi říkal, že Harry bude s námi na některých hodinách. Můžu vědět na jakých? Chtěl bych sedět vedle něho a případně mu i pomoci, bude prý mít i nějaké úplně nové předměty.“ zeptal se Draco, který už se vzpamatoval.

„Ano Draco. S Harrym jsme se zatím dohodli, že nebude chodit na Jasnovidectví, místo toho si vybere Runy nebo Rituály. Zatím se nerozhodl a dáme ti určitě včas vědět. Se Zmijozelem bude chodit na hodiny Obrany proti černé magii a na Přeměňování. Ovšem budu ho doučovat i v soukromí. Zjistil jsem, že když chce, je opravdu nadaný a pilný žák.“ dodal s významným úsměvem. Tentokrát to byl Harry, kdo zčervenal.

Draco si oba pátravě prohlížel, viděl červenajícího se Harryho, který poposedával na pohovce a klidně vypadajícího profesora, který vypadal jako by slízal smetanu. Zajímalo by ho, co se tady odehrálo včera v noci. Otec mu sice poslal sovu s nic neříkající zprávou o tom, že manželství bylo naplněno a že Temný pán je mrtvý, ale to bylo vše. Draco by chtěl vědět všechno, viděl sice Harryho krk, který byl pokrytý tmavými fleky a Snapeův spokojený výraz naznačoval co se asi odehrálo...

Snape uhodl nad čím mladík asi přemýšlí, naštěstí si jich teď nevšímal. Je na čase zkusit telepatii,pomyslel si a  stiskl Harrymu rameno, aby ho uklidnil a ozval se mu v hlavě „Harry, neboj se. Nedej na sobě nic znát, jestli mě slyšíš, napij se čaje.“

Harry potlačil úlek lehkým zakašláním a napil se čaje.

„Dobře. Myslím, že za chvíli přijde Lucius, aby nás také zkontroloval. Musíš být trochu drzý, hlavně až přijde Lucius, abych mohl dokázat svou moc nad tebou. Zatím nesmíme nic prozradit. Teprve až budeme vědět, co je v testamentu, rozhodneme se, jak jednat dál. Prosím tě hraj ! Vím, že Moudrý klobouk tě chtěl dát do Zmijozelu, tak vydoluj všechny své skryté vlastnosti mé koleje a hraj. Před Dracem zatím předstírej únavu, klidně zívej  a dávej lehce najevo své znechucení touto situací.“

Harry se pomalu protáhl a dopil svůj čaj, vzal konvici a opatrně si znovu nalil. Při tom přemýšlel: jemu se to řekne: Buď drzý, ale jak? Je v pokoji se Zmijozely, oni jsou mistři v předstírání, ale musí to být zrovna on, Nebelvír, kdo má hrát a předstírat. Poslouchal nemastnou a neslanou konverzaci obou mužů.

Ozvalo se tiché zaklepání a vzápětí se otevřely dveře a do místnosti vstoupil Lucius Malfoy. Tentokráte měl oblečený sytě zelený hábit a stříbřitě šedou košili, vypadal...aristokraticky, vznešeně. Což byl zcela určitě jeho záměr.

„Dobré ráno.“ pozdravil zdvořile a dodal směrem ke svému synovi. „Draco. Jak milé, že tě tady vidím.“

„Dobré ráno, otče.“ odpověděl zdvořile Draco , povstal, podal svému otci ruku na přivítanou a pokračoval: „Včera jsem mluvil s Harrym a nabídl jsem mu svou pomoc a přátelství. Severus byl velmi laskavý a pozval mě na snídani.“

Lucius se posměšně podíval na oba novomanžele a sarkasticky řekl: „To od vás bylo opravdu velmi laskavé. Když jsem večer odcházel, ani jste se nerozloučili. Jen doufám, že vás můj syn nerušil příliš brzy?“ zeptal se posměšně.

Harry cítil jak rudne a rychle si upravoval límec u košile. Oba Malfoyové ho s uspokojením sledovali.

„Harry, vedeš si dobře,“ slyšel hlas svého manžela, který pokračoval „Myslím, že teď je pravý čas na drzost. Nepřehrávej, buď zdvořilý. Nezapomínej, že máš mít strach.“ uslyšel ve své hlavě.

Nahlas ovšem Snape Malfoye ujišťoval, že Draco je v žádném případě nerušil.

Lucius Malfoy se posadil a pozorně si prohlížel oba muže. Před očima měl stále ještě obrazy z předchozí noci: Snapea jak se dotýká hladké Harryho kůže, jeho vzrušení a touhu a nakonec jak Snape proniká do toho mladého, krásného těla.

Velmi ho mrzelo, že musel odejít tak brzy. Jak rád by sledoval dál to nádherné divadlo. Ale třeba ještě bude mít možnost...Temný pán ho ujistil, že bude mít ty dva pod svou kontrolou, možná by mohl......