7. kapitola

 

Brumbál se pomalu napil čaje a vytáhl ze svého hábitu dva kusy pergamenu. Rozložil je na stůl a ukázal na první: „Tohle je běžná poslední vůle, odkazuje vám v ní všechen svůj majetek – svoje domy, starý hrad, který byl jeho sídlem a veškeré vybavení. Dále svoje bankovní konta a sklepní trezory u Gringotů. Podle ní jste jeho výhradními dědici pouze vy dva. Vykonavatelem a správcem své poslední vůle jmenoval Luciuse Malfoye, ostatně stanovil mu opravdu velkorysou odměnu. Pro tebe je tady ten dopis, Severusi. Nepodařilo se mi ho otevřít, zajistil jsem i ten druhý podobným způsobem. Myslím, že bude reagovat pouze na tvoji magii, nemyslím si, že by na něm bylo nějaké časové kouzlo. Mohl bys ho tedy o p a t r n ě otevřít, chlapče?“ řekl klidně Brumbál překvapeným mužům.

Snape pomalu převzal nažloutlý svitek pergamenu. Chvíli si prohlížel černou pečeť a pomalu ji přelomil.

V místnosti panovalo absolutní ticho, Harry se neodvažoval ani dýchat. Dokoce i Brumbál byl napjatý.

Jasně bylo slyšet tiché lupnutí, když byla přelomena. Chvíle napětí. Všichni znali Voldemortovo zanícení černou magií.

Stane se něco hrůzného? Zajistil dopis nějakým temným kouzlem?

 

Nic, nic se nestalo. Harry vydechl. Snape opatrně rozbalil pergamen a začetl se do jeho řádků. Po chvíli ho se znechuceným odfrknutím podal Brumbálovi, který si ho pozorně četl.

Harry byl jako na trní, pozoroval Snapea, který se zvedl a neklidně chodil po pokoji.

Sem, tam a zase zpátky. Jeho tvář měla znovu onen známý, nečitelný výraz.

Konečně Brumbál dočetl a podával dokument Harrymu. Ten si ho dychtivě vzal a přeletěl ho očima. Text  byl krátký, napsaný černým inkoustem a jistými tahy.

 

Severusi,

jak už jistě víš, jsem mrtvý. Pokud šlo všechno podle mých plánů jsi ženatý a vaše manželství bylo naplněno.

Spolu s Harrym jste mými jedinými dědici. Odkázal jsem vám všechen svůj majetek.

Tímto dopisem ti dávám i veškerou pravomoc nad svými muži. Jsi novým Temným pánem. Všichni moji věrní jsou tvoji, jejich znamení bude reagovat na tvé zavolání.

Je nutné, aby se i tvůj manžel stal jedním z tvých mužů. Vím, že ho to nepotěší, nebude s tím souhlasit, ale musíš ho přinutit, máš k tomu dostatek moci.

Bude nosit  znamení, a v den svých osmnáctých narozenin se stane tvým pobočníkem.

Spolu obnovíte moje impérium, budete pokračoval v mém díle. Posílíte kouzelnický svět a vyzvednete čistokrevné rody z prachu. Jen oni se budou moci podílet na vládě v kouzelnickém světě.

Až se Lucius Malfoy přesvědčí, že Harry má opravdu znamení zla na své ruce, odhalí vám můj tajný trezor. Najdete tam seznam mých věrných i další moje pokyny. Jeho obsahem je rozsáhlá knihovna černé magie, cenné artefakty a tajné dokumenty mých minulých i budoucích plánů. Ovšem do tohoto sklepení smí vstoupit pouze osoby mé krve a s mým znamením. Dokonce ani Lucius nemá přístup.

Ty i tvůj manžel prostudujete tyto dokumenty a knihy. Naučíš Harryho vše potřebné o černé magii, která se musí stát jeho přirozenou součástí.

Lucius ti s tímto krokem velmi rád pomůže, ostatně je vykonavatelem mé vůle a dalším Harryho učitelem. Spolu ho naučíte vše potřebné, Malfoyovi vědí mnoho, a nejen o černé magii. Bude ho moci naučit etiketě, seznámit ho se zvyky a tradicemi kouzelnického světa. Lucius sice není trpělivý učitel, ale jeho metody jsou velmi účinné.

Postarej se, aby se Harry spřátelil s jeho synem. Vím , že mezi nimi nejsou zrovna přátelské vztahy, ale je nutné, aby měl můj nástupce vhodné přátele.

Harry je nadějný kouzelník, má silný magický potenciál, bohužel je však v Nebelvíru a nedokáže svoji moc využít a uplatnit. Je naivní, nebyl ochotný se učit a příliš podléhá svým emocím. Proto jsem ti nad ním dal veškerou moc: jsi jeho manžel, poručník, učitel a až dostane znamení, budeš i jeho pánem.

Před vámi jsou dva roky pilného učení, budete získávat další členy do našeho společenství a nakonec se chopíte vlády. Lucius vám připraví cestu ve vládě a na ministerstvu. Vy dva jste hrdinové, nikdo vám nebude bránit při vaší cestě k moci.

Nebojím se, že mě zklamete, jste moji, máte moji krev a máte jasné pokyny jak máte postupovat.

Stanete se nejmocnějšími kouzelníky světa a dokončíte to, co jsem já nestačil.

Sbohem Severusi, zradil jsi mně, ale přesto jsem tě učinil svým nástupcem. Dávám ti moc, o jaké mnoho lidí jenom sní. Spolu s tím jsi dostal mladého a atraktivního manžela, kterého si můžeš vychovat podle svých představ. Řekni: nejsem velkorysý?

Vím, jak toužíš po moci, a teď ji máš- svět ti bude ležet u nohou, budeš mocný a dovedeš kouzelníky na vrchol moci.

                                                                                                          Lord Voldemort

 

 

Harry překvapením upustil svitek na stůl. Merline,tohle ne! Nemůže nosit znamení....

Unaveně se posadil do křesla a podíval se klidného ředitele a na svého manžela, který už se také posadil.

„Neuděláme to, že ne?“ zeptal se tiše, i když už znal odpověď.

Brumbál stejně tiše odpověděl: „Musíme, Harry. Jinak se do sklepení nedostanete. Je to velmi důležité..“

„Potřebujete ten seznam? Mají znamení, určitě jich většinu znáte. Možná jich pár uteče...“

„Harry ten seznam je sice důležitý, ale není klíčový. Důležité jsou ty plány, dokumenty o jeho činnosti.“

„Takže budu muset?“ zeptal se nešťastně Harry.

„Obávám se, že ano, chlapče. Tomuto kroku se nevyhneme,“ odpověděl mu smutně Brumbál.

Snape stále mlčel, unaveně si přejel rukou přes oči a řekl: „Ano, budeš muset mít znamení. Musíme se dostat do toho sklepení. Lucius má určitě pokyny, jak se ujistit o pravosti znamení. Já... počítal jsem s tím... s něčím podobným. Překvapuje mně, že nám dává tolik času, než...“ řekl roztržitě, bylo vidět, že přemýšlí nad něčím jiným.

V pokoji bylo ticho, tíživé. Každý byl ponořen ve svých myšlenkách. Nakonec ticho přerušil Snape.

Postavil se a začal znovu přecházet po místnosti. Po chvíli začal mluvit.

„Harry, opravdu budeš muset přijmout znamení, řekl bych, že dokonce v přítomnosti Malfoye. Vím, že se ti to nebude líbit, ale je to důležité. Znamení se přijímá na kolenou, prokazuješ tím úctu svému pánovi. Chtěl bych, aby tam byl Lucius, protože všichni přítomní musí ukázat svoje znamení..“

„Ty myslíš, že ho nemá?“ zeptal se překvapeně Harry.

Snape se zasmál. „Má ho určitě, Harry. Této pocty se nám dostalo společně. Ale umožní mi to poznat jeho reakci na moje volání. Pokud bude přítomen, bude cítit podobnou bolest jako ty a stejně jako ty bude muset reagovat na moje volání. Chci se přesvědčit, jestli je opravdu pod mou kontrolou.“

„To.... značení, bolí to?“ zeptal se s obavami Harry.

Snape se na něho smutně usmál. „Ano, nechci ti lhát. Tvá bolest vyjadřuje ochotu trpět a obětovat se za svého budoucího pána. Během toho.. obřadu, nesmíš být pod vlivem žádného lektvaru a ani potom si nesmíš vzít lektvar na utišení bolesti. Jsem k tobě naprosto upřimný, Harry, bolí to ještě dlouho po něm. Lucius to ví také, počítej s tím, že tě bude pozorně sledovat. Předpokládám, že to je způsob, jak si myslí, že nás má pod kontrolou.“

„Já... když přijmu znamení... Co to pro mě znamená, jaký to má účinek?“

„Budeš zcela pod mou kontrolou, když tě zavolám, tvoje znamení tě na to upozorní, bolestí samozřejmě. Mám částečně pod kontrolou i tvoji magii, mohu ovlivnit tvoji magickou sílu. Temný pán byl tak silný hlavně proto, že čerpal magii od svých služebníků. Pokud máš určité zkušennosti, můžeš se částečně ochránit, jako jsem to dělal já a určitě i Lucius a další. Znamení jsou propojena a reagují na sebe, budeš muset reagovat na volání nebo trpět.“

„Jak jsi ho dokázal klamat?“ zeptal se Harry.

„Hlavně mi pomohla nitroobrana, neskrývá totiž jen tvoje myšlenky, ale uklidňuje i tvoji magii, uspí ji, neproudí tvým tělem a proto ji nemohl využít. V tvém případě to ale nebude možné, jsi se mnou spojený, tvoje magie je mojí součástí.“

„To mi nevadí, věřím ti, že...“ Harry najednou nemohl najít správná slova. Opravdu Snapeovi věřil a nejen proto že musel. Měl ve svých rukách jeho život, ale Harry věděl, že ho nezklame a nezneužije svoji moc.

Snape neodpověděl, ale usmál se, pochopil, co chtěl vyjádřit.

„Budeme muset předstírat celé ty dva roky, nebo máte nějaký plán?“ Zeptal se Harry.

Snape neodpověděl, jen se podíval na Brumbála, který seděl ve svém křesle a klidně popíjel čaj.

„Ne. Myslím, že jakmile se dostaneme do sklepení  a zjistíme, co Tom plánoval, budeme moci vaši hru ukončit.“

Harry na ředitele překvapeně zíral. „Myslíte, že to bude tak jednoduché? Je tady Malfoy, budu mít znamení, Smrtijedi a....“

Brumbál se zasmál a přerušil Harryho: „Chlapče, jednoduché plány bývají ty nejlepší, prostě proto, že jsou příliš jednoduché a příliš zřejmé.“

Harry na něho nevěřícně koukal, ale starý ředitel se pomalu zvedal.

On snad odchází, uvědomil si Harry a nevěřícně se díval, jak Brumbál mízí v zelených plamenech.

Sesunul se do křesla a nevěřícně zakroutil hlavou. „To snad není pravda,“ řekl nahlas. „Mám přijmout znamení a pak prý bude všechno jednoduché. On se zbláznil, že?“

Snape se ironicky zasmál. „Bohužel si myslím, že je stále na vrcholu svých duševních schopností. Víš kolikrát jsem míval podobný pocit jako ty? Věci se mi zdály složité, ale Albus se jen zasmál, nabídl mi čaj nebo bonbon a řekl, že je všechno v pořádku. Šílel jsem z toho. Takže jen doufám, že má zase pravdu.“

Harry seděl v křesle a koukal do plamenů. Zítra bude muset přijmout Znamení zla, nebál se bolesti, ale... Vždycky bojoval proti těm, kdo ho měli a najednou i on...Když nad tím tak přemýšlel, bylo to logické, z Voldemortova pohledu. Jen se divil, že ho k tomu nepřinutil, dokud byl naživu. Měl k tomu dostatek moci  i času. Opravdu ho to zajímalo, zeptal se: „Proč? Proč až po jeho smrti? Přinutil mně, abych se stal jeho dědicem, přinutil mě ke sňatku. Proč mám to Znamení přijmout až teď?“

Snape seděl na pohovce vedle něho, mávl hůlkou a přivolal si láhev červeného vína a dvě sklenky. Oběma nalil a jednu skleničku podal mladíkovi. Napil se a teprve potom odpověděl: „Dobrá otázka. Musím se přiznat, že jsem nad tím také přemýšlel. Kdyby tě nutil, udělal bys to?“

Harry zaváhal, ale pak přikývl. „Jo, asi ano. Neohrozil bych kvůli tomu naději na mír.“ řekl a taky se napil.

„Myslím, že to věděl, proto se o to ani nesnažil a navíc věděl, že ho mít budeš. Myslím, že je to zkouška.“

„Zkouška?“ Zeptal se Harry.

Snape přikývl a pokračoval. „Ano. Zkouška toho, že jsme stále pod jeho vlivem. Za normálních okolností bys to přece nikdy neudělal, ne?“

Harry se usmál a zavrtěl hlavou. „Ne, určitě ne. Ale kdy se mnou bylo něco normální?“

Snape se zasmál. „Asi nikdy a nic. Ale abych pokračoval. Myslím, že je to zkouška toho, že jsem ochotný způsobit ti bolest, abych dosáhl  moci. A ty... z tvé strany je ten důvod mnohem zřetelnější. Má to ukázat Luciusovi, že jsi opravdu pod mou mocí a tím, že jsi, že oba jsme opravdovými dědici Temného pána.“

Harry na Snapea nechápavě zíral. Nechápal to.

Snape viděl jeho výraz a správně si ho vyložil. Sarkasticky pokračoval: „Pane Pottere, vidím, že je vám všechno jasné, že?“

Harry se pousmál nad Snapeovým tónem, připomnělo mu to bezstarostné dny ve škole.

„Ne tak docela, pane profesore,“ přiznal kajícně.

„Tak tedy. Je mír, my dva jsme ho zajistili sňatkem a za normálních okolností by tím všechno končilo. Pokud bychom nebyli pod jeho mocí, mělo by nám to stačit. Ovšem po tom rituálu v jeskyni, jsme se stali jeho pokrevními dědici a máme pokračovat v jeho díle a jeho poslední vůle je pro nás zavazující.“

„Dobře, zatím to chápu, ale o tom obřadu ví jen Malfoy a určitě to nikomu neřekl. Stačilo by se prostě jen zbavit Malfoye a bylo by po problémech. Nemusel bych přijmout znamení a... Jo zapomněl jsem na ty dokumenty a tajný trezor.“

„Správně. A Malfoy ví o všem. Předpokládá, že jsme vázáni Voldemortovou krví a nemůžeme proti němu nic podniknout. A nesmíme zapomenout, že Lucius je také součástí mírové dohody, má zaručenu bezpečnost i místo v nové vládě. Proto musíme i nadále pokračovat v té komedii.“

„Víš, udivuje mě, že Voldemort si byl vším tak jistý. Zdá se mi to příliš jednoduché, prosté. Nejsem na to zvyklý a pořád očekávám další katastrofu.“

„Ten plán je v základu opravdu jednoduchý, ale ujišťuji tě, že by pracoval bezchybně, pokud by nebylo jistých okolností, které naštěstí hrály v náš prospěch. První a asi největší Voldemortova chyba byla, že použil tvou krev, to ostatní...“

„Se prostě stalo. Postupně přibývalo až moc šťastných náhod a to je právě to, co mně děsí. Co když to štěstí prostě dojde? A my spadneme přímo na hubu?“

„Harry, překvapuje mně, že považuješ za pozitivní všechny věci, které se staly. Je důležité pokračovat v naší hře, musíme přesvědčit oba Malfoye, že jsi absolutně v mé moci a že já tě stále nenávidím a vyžívám se v tom, že mám nad tebou moc. Nesmíš říct pravdu ani svým přátelům, stačila by nepatrná chyba a nikdy bychom se nedostali do sklepení. Vím, že si o tebe dělají starosti a tebe to trápí, ale už to nebude trvat dlouho. Pokud vyjde můj plán, tak zítra večer by mohlo být to nejhorší za námi.“

„Plán? Ty máš opravdu plán?“ Zeptal se radostně Harry.

„Samozřejmě, že mám plán, některé jeho části se ti ovšem..“

„Nebudou líbit.“ Dokončil za Snapea Harry. „Víš, že v poslední době mi to říkáš často?“

Snape se místo odpovědi usmál.

Harry byl napjatý a netrpělivě se díval na svého manžela, nevypadalo to, že by ho chtěl zahrnout informacemi.

„Severusi? Prosím, jen mi to trochu naznač, přežiju to.“

„Harry, myslím, že je načase, abys mi napsal esej do lektvarů. Jsem stále tvůj učitel a zítra nebudeš v hodině, je tedy nutné, abys nic nezameškal. Deset palců pergamenu na téma využití a účinky vlkodlačí krve v lektvarech by mělo stačit. Učebnice jsou tamhle na stole, na práci máš hodinu.“

Harry nevěřícně zíral na Snapea, nečekal, že ho seznámí s plánem, chtěl jen pár informací a místo toho má psát nějakou pitomou esej do lektvarů?

Nadechl se, chtěl něco říct, ale uslyšel zabouchání na dveře. Snape šel otevřít a Harry se zamračeně díval na jejich večerního hosta.

Draco Malfoy vstoupil a srdečně se přivítal s profesorem.

„Dobrý večer, Severusi. Omlouvám se, že ruším, ale chtěl jsem se za vámi podívat.“

„Dobrý večer, Draco. Samozřejmě nerušíš, jsi u mě vždy vítaný. Ovšem budeš se muset spokojit jen s mou společností. Pan Potter má úkol, zítra nebude na hodině a já nechci, aby něco zameškal. Nejprve musí vypracovat svoji esej a teprve pak se k nám může připojit.“

„Severusi, je to tvůj manžel a můžeš ho to kdykoliv doučit. Nemusíš na něho být tak přísný.“

„Draco, je to můj manžel, ale také je to můj student a právě proto se bude muset v lektvarech velmi zlepšit. Harry, pojď  přivítat pana Malfoye a můžeš jít pracovat.“

Harry beze slova poslechl a zamračeně se díval na svého manžela, když podával Dracovi ruku na přivítanou.

Poslušně se posadil k malému stolu, který připomínal lavici a zamračeně se díval na svoji učebnici lektvarů.

Poplašeně vzhlédl, když uslyšel přísný hlas svého manžela. „Pane Pottere, máte na práci hodinu. Na vašem místě bych tu knihu otevřel a začal psát.“

„Jistě,“ odpověděl Harry, otevřel knihu a dělal, že přehlédl naštvaný výraz na obličeji svého manžela.

„Severusi, tohle od tebe není hezké. Zadat mi lektvarovou esej dnes večer. Máme mít líbánky!“

„Chceš mít líbánky s Dracem za zády? Upozorňuji tě, že odejde až kolem deváté, budeš mít dost času si s ním popovídat.“

„Hm, o to tedy nestojím. Ta esej, co do ní mám napsat? Nikdy jsem o těch lektvarech neslyšel.“

„Pane Pottere, brali jsme je minulou hodinu. Dostal jsi z nich trolla. Esej napiš, jak nejlépe dovedeš. Draco se na ni určitě podívá a nebudu ti radit. Potřebuji tě potrestat.“

„Potrestat? Jsi blázen. Doufám, že ne....“

„Neboj se, výprask to nebude, ale neznamená to, že se ti to bude líbit.“

Harry během toho rozhovoru bezmyšlenkovitě listoval stránkami a polekaně sebou trhl, když se kniha otevřela na příslušné kapitole a uslyšel sarkastický hlas svého manžela.

„Pane Pottere, začněte pracovat. Okamžitě. Očekávám od vás deset palců smysluplného textu. Je vám to jasné?“

„Ano.“ „Ano, pane,“ dodal rychle, když si všiml, že Snape chce vstát.

Povzdechl si a začal číst učebnici, věděl, že nemá šanci to zvládnout i kdyby měl dvakrát víc času.

Mal...Draco hrál se Severusem šachy, Harry se po nich chvílemi díval, ale po každé se rychle vrátil k práci, když viděl Snapeovu tvář.

„Harry, za chvíli budeš končit. Kolik toho máš?“

„Nic moc, znáš můj talent na lektvary. Budeš moci zahrát důvěryhodné rozčilení nad mou neschopností. I kdybych chtěl uspět, potřeboval bych k tomu klid.“

„Tvůj talent na lektvary? Ty nějaký máš? Za ty roky jsem to nestihl postřehnout.“

„Ty ne, ale Křiklan mě pokládal za lektvarového genia.“

„Ovšem s mojí učebnicí, zapomněl jsi dodat.“

„To je jen detail.“

„Detail? Uvidíme jak významný to byl detail.“

Snape dal Dracovi, který se ostatně tvářil velmi překvapeně, mat. „Dobrá hra, Draco. Musíš jen myslet víc dopředu.“

Harry si posměšně odkašlal.

„Ach, pan Potter. Málem jsem zapomněl. Měl jste tedy víc než hodinu. Odevzdejte mi svou práci.“

Harry zamračeně vstal a předal svitek pergamenu do ruky svého manžela.

Snape ho otevřel a přeletěl očima krátký text.

„Chtěl jsem deset palců, pane Pottere a tohle je stěží šest. Doufám, že obsah bude o to zajímavější.“

„Snažil jsem se, pane,“ řekl tiše Harry a nervózně svíral ruce.

Snape četl pergamen a znechuceně ho odhodil na stůl před Draca, který po něm nenápadně natáhl ruku a začal ho pozorně studovat.

„Pane Pottere, dal jsem vám jednoduchou práci, měl jste k dispozici svoje učebnice a přesto je vaše práce otřesná. Je vidět, že bez pomoci svých přátel nezvládnete ani jednoduché shrnutí textu. Dokud se vaše schopnosti nezlepší nebudete se s nimi moci stýkat.“

Harry na Snapea ohromeně zíral, sice říkal, že se mi to nebude líbit, ale tohle... Dokonce bych raději dostal znovu výprask, než tohle..

„Pane, prosím, to ne. Potřebuji své přátele, ne proto, aby mi pomáhali s učením, ale potřebuji si povídat a bavit se s nimi.“

„Výborně, jistě se tedy budeš víc snažit a brzy se s nimi budeš moci bavit, ale prozatím ti bude muset stačit moje společnost. Ostatně máme líbánky, takže by jsi ani neměl toužit po jiné společnosti.“

Harrymu se zúžili oči a ani mu nedalo moc práce zahrát rozzuřený výraz. „Jistě, pane. Dovolte tedy abych se vzdálil. Jdu se učit a budu netrpělivě očekávat vaši milou společnost v naší ložnici.“

Naštvaně za sebou zabouchl dveře a ani se nerozloučil s Dracem.

Slyšel jen Snapeův hlas, jak se omlouvá, za chvíli bouchly dveře a Malfoy odešel.

Snape pomalu vešel do ložnice a přistoupil k Harrymu, přinutil ho zvednout hlavu a všiml si jeho smutného výrazu.

„Severusi, myslel jsi to vážně, opravdu nesmím mluvit s Ronem a s Hermionou?“ Zeptal se nešťastně.

„Harry, říkal jsem ti, že mám plán a právě teď potřebuji tvou spolupráci. Co si myslíš, že Draco udělá?“ Zeptal se vážně Snape a políbil Harryho na čelo. To gesto vyvolalo na Harryho tváři úsměv.

„Myslím, že se o tom náhodou zmíní před mými přáteli,“ řekl.

„Ano, taky si myslím. A co udělají oni?“

„Nebudou rádi. Ron se bude rozčilovat, ale Hermiona bude jednat.“ Otevřel do široka oči. „Přijdou sem, přijdou se přesvědčit, jestli jsem v pořádku a jestli je to pravda.“

„Jsem si tím jistý. A právě pak budu potřebovat tvoji spolupráci, jen ti nechci říct všechno dopředu, protože tvoje reakce budou důležité. Ale uvědom si, že je to jen hra. Takže, až se sem dostaví tvoji přátelé budeš nešťastný, ale budeš je ujišťovat, že jsi v pořádku a že trávíš veškerý čas se mnou dobrovolně a rád.

Pustím je dovnitř a zahrajeme jim trochu divadlo, budeš rozcuchaný a neupravený, budou vidět jen náznaky. Ale budu potřebovat ještě něco.

Zítra ráno se bude číst poslední vůle a myslím, že hned po tom Lucius bude chtít, abys přijal Znamení. Vyhovíme mu a potom se pokusím zjistit, kde je ten sklep s tajnými dokumenty. Myslím, že nám to ochotně řekne a půjde tam s námi, bude si myslet, že Voldemortův plán perfektně vychází. Potom ho na celé odpoledne zaměstná ředitel a členové vlády. My se potřebujeme zbavit Draca, a v tom nám pomohou tvoji přátelé.“

„Dobře, zatím to chápu. Věřím, že Brumbál dokáže zdržet kohokoliv, ale co moji přátelé? Nic nevědí a sám jsi říkal, že jim nesmím nic říct. Vsadím se, že jakmile se vrátíme do hradu bude tady Draco jak na koni a bude se nás držet jako klíště.“

„To si myslím taky a právě tomu chci zabránit. Bude se muset snažit hlídat tvoje přátele a nás zcela opominout. Musíme zařídit, aby si myslel, že jsi jim předal něco důležitého, že jsi jim svěřil něco, o čem nevím, že něco plánuješ. Ráno nebudou mít na nic čas, bude vyučování, ale odpoledne...“

„Jo, chápu. Nelíbí se mi to, budou o mě mít strach a ...“

„Harry je to důležité, musíme zítra odpoledne do toho sklepení a nemůžeme mít za zadkem Draca Malfoye.“

„Dobře, dobře, chápu. Ale co jim mám svěřit? Nemám nic tak důležitého a nevím ani o ničem, co by..“

„Máš, Harry. Svůj neviditelný plášť a mapu, jen musíme zařídit, aby neukazovala správně. Slečna Grangerová na to určitě přijde a bude pátrat po důvodu. Proleze celou knihovnu, bude posílat sovu Lupinovi. Pro někoho, kdo neví o co jde, to bude vypadat, jako že se snaží něco zjistit, něco důležitého.“

Harry přemýšlel a obdivně hvízdl. „Jo, to by mohlo vyjít. Hermiona jde po informacích jako buldok. Myslím, že právě tak by to mohlo vypadat, ale jak chceš donutit tu mapu, aby neukazovala správně?“

„Jednoduše, polijeme ji matoucím lektvarem, působí nejméně dvacetčtyři hodin, záleží na koncentraci, použijeme raději silnější. Mělo by to zabrat. Pošlu tebe a tvé přátele na chvíli do ložnice, budu mluvit s Brumbálem a ty jim musíš předat mapu a plášť, řekni jim, že tady není bezpečno, protože sem chodí Draco, nebo něco podobného. Můžeš jim naznačit, že máš problémy s mapou, ale neříkej nic přímo. Všimnu si toho, ale nebudu to vědět jistě, udeřím na ně a doufám, že budou věrohodně lhát, že nic nedostali a co nejrychleji odejdou.“

„Jo, to zvládnou a venku bude určitě Malfoy. Rona nenapadne nic lepšího než se na to podívat hned jak vylezou ze sklepení a Draco je určitě bude sledovat.“

„Ano, Draco bude chtít zjistit, co jsi jim dal a co s tím mají udělat. Soustředí svoji pozornost na ně, ostatně viděl, jak s tebou jednám a pomyslí si, že když jsi se mnou o nic se nepokusíš.“

„To je haluz! Mohlo by to vyjít. Ale přijdou sem moji přátelé a ty jsi mi zakázal s nimi mluvit. Draco bude určitě poslouchat, tak proč jim dovolíš vstoupit do našeho bytu?“

„Poslouchej a uč se, nebude se ti...“

„...Se mi to líbit. Víš, že už se zase opakuješ? Aspoň jednou bych chtěl slyšet: Bude to skvělý a užiješ si to.“

Snape se zasmál a sklonil se k Harrymu a políbil ho na rty. „Jsme v ložnici, něco ti později ukážu a bude se ti to líbit, užiješ si to.“

Harry vyvalil oči, opravdu slyšel dobře?

Na myšlenky neměl čas, protože ho Severus hladově políbil a jazykem se dobýval do jeho úst a Harry je ochotně otevřel. Jejich jazyky se dotýkali a Harry se přitiskl k tělu svého manžela, cítil jeho vzrušené mužství, které se snažilo dostat z kalhot stejně jako jeho. Zajel rukou mezi jejich těla a stiskl Snapeův rozkrok, Snape zasténal a trochu mladíka zvedl a líbal ho na krku a kolem uší, Harry zasténal a zavřel oči.

Merline, tohle bylo skvělé, přesně tohle potřeboval. Chtěl víc, ale k jeho zklamání ho Snape odstrčil a škodolibě mu zašeptal do ucha. „Tohle je jen příslib, později to bude dokonalé, musíme se připravit.

Nachystali mapu, Harry ji otevřel a smutně pozoroval, jak ji Severus polévá bezbarvým roztokem. Pak ji znovu složili a zamotali do neviditelného pláště a uložili do kufru. Snape kouzlem rozházel postel a poslal zprávu Brumbálovi, byli připraveni.

 Snape ho začal znovu vášnivě líbat, znovu pocítil nádherné vzrušení, které přerušilo zabouchání na dveře.

„Tvoji přátelé si opravdu umí vybrat vhodnou chvíli,“ zašeptal Severus Harrymu do ucha a jemně ho kousl.

„Jo, ale nesmím se s nimi bavit, ne?“

„Ne, nesmíš. Necháme je chvíli čekat.“

„Rozbijou dveře. Proč Hermiona se vším tak spěchá?“

„Draco je velmi přesvědčivý a pan Weasley je zbrklý. Jdu otevřít.“

„Říkal jsi, že se mi to bude líbit a uži..“

„Tobě se to nelíbilo?“ Zeptal se posměšně Snape a usmál se při pohledu na Harryho zklamaný výraz. „Až odejdou, uspokojím všechny tvoje potřeby,“ slíbil mu tiše.

Harry ho neochotně pustil a díval se za ním, když rychle kráčel ke dveřím.

Vzápětí slyšel z chodby jeho zvučný baryton. „Slečna Grangerová, pan Weasley. Dobrý večer, čemu vděčím za vaši pozdní návštěvu?“

„Dobrý večer, pane profesore. Je tady Harry? Potřebovali bychom ho vid..“

„Ach ano, můj manžel je samozřejmě doma, ale nevím proč by se s vámi měl bavit. Je pozdě a vyrušili jste nás.“

„Ještě jednou se omlouváme, profesore. Opravdu je to důležité, potkali jsme Draca a on nám říkal, že Harry nesmí...“

„Takže za vaši pozdní návštěvu může pan Malfoy.“

Harry přišel ke dveřím, Snape mu to přece nezakázal, že? .

„Vidím, že Harry opět neposlechl  a je tady. Pojďte tedy dál, musíme si vyjasnit pár důležitých věcí,“ řekl stroze a podíval se na hodinky.

Ron a Hermiona váhavě vstoupili do bytu. Hermiona se vrhla k Harrymu a chtěla ho obejmout, ale zarazila ji Snapeova strohá slova.

„Už jsem vám jednou řekl, že  nebudete objímat mého manžela,“  řekl a prudce zavřel dveře.

Hermiona ztuhla a smutně svěsila ruce.

„Pane, my jsme, ...tedy Malfoy říkal...“ začala zmateně mluvit a nešťastně se podívala na Harryho.

Ztuhla, když si všimla jeho zjevu, měl rozepnutou a pomuchlanou košili, na krku měl červené fleky a i rty se jí zdály trochu nateklé.

„Harry jsi v pořádku? Vypadáš.... divně. Malfoy říkal, že ti Snape zakázal..“

„Slečno Grangerová, jste v mém bytě a já jsem tady. Stále mě budete respektovat jako svého učitele. A mohu vás ujistit, že nebudete pátrat po našem, ehm, intimním životě.“

„Hermiono, jsem v pořádku, opravdu. Sev... profesor Snape a já jsme se dohodli, že... No máme právě líbanky a chceme je trávit spolu. Nějakou dobu se spolu neuvidíme a já..“

„Harry, vím, že jsi ženatý, ale nemusíš trávit všechen svůj čas s ..“

„Ale Harry chce, že? Chce být se mnou co nejdéle a nejčastěji. Jsme novomanželé, slečno a protože k našemu svazku došlo velmi nečekaně, potřebujeme, trochu více času, abychom se poznali.“

V krbu se objevil zelený oheň a tvář ředitele školy. „Severusi, potřeboval bych na chvíli..“

„Albusi? Už je pozdě nemohlo by to počkat? Máme návštěvu a..“

„Ne, Severusi, bude to jen minutka. A Harry jistě rád ukáže svým přátelům váš byt. Zcela určitě se bez tvé společnosti na chvíli obejdou.“

„Ano, pane řediteli,“ řekl radostně Harry a táhl Rona a Hermionu pryč z pokoje. Snape se  nespokojeně díval, jak ho jeho přátelé váhavě následují.

„“Albusi, co je tak....“

Další slova zanikla, když se za nimi zavřely dveře ložnice.

Hemiona a Ron stáli na prahu a zvědavě se rozhlíželi. Hermiona uviděla rozházenou postel a zčervenala.

Harry mezitím otevřel svůj kufr a podával jí pomuchlaný balíček.

„Hermiono, jsem v pořádku, opravdu. Snape... je prostě Snape. Prosím, tohle mi schovej. Nevím jestli je to tady v bezpečí, pořád sem chodí Malfoy a nerad bych, aby to viděl. A kdybys měla čas.. mohla bys ses mrknout na mapu, nevím, možná se mi to zdá, ale...Schovej to, už jde,“  řekl naléhavě Harry, když uslyšel rázné kroky.

Hermiona nezklamala, strčila balíček pod hábit a zaujatě si začala prohlížet knihy v knihovně.

Ron stál stále u dveří a s nechápavým výrazem na ně koukal.

Dveře se otevřely a dovnitř vešel Snape s rozlobeným výrazem ve tváři, Hermiona se přikrčila a začala si nervózně upravovat hábit.

„Harry, co jsi jim dal?“

„Nic, Severusi. Opravdu, Hermiona si jen prohlíží tvoji knihovnu a zaujal ji jeden svazek, říkal jsem ji, že na tvé knihy nesmí sahat,“ řekl Harry s nevinným výrazem.

Hermiona horlivě přikyvovala a řekla: „Ano, pane. Tady ten svazek je velmi vzácný, už dlouho ho sháním, ale je jich hrozně málo a..“

„Slečno Grangerová, to co je moje nepůjčuji ani nesdílím. Jsem velmi sobecký, pokud se týká mých osobních věcí. Myslím, že je na čase, abyste odešli,“ řekl a nezdvořile je strkal ze dveří.

„Ano, pane. Harry, kdybys cokoliv potřebo..“

„Harry je můj manžel a já se o jeho potřeby umím postarat. Nějakou dobu se s ním uvidíte pouze na vyučování, svůj volný čas bude trávit se mnou. Ostatně je to i jeho přání, že Harry?“

„Ano, pa..Severusi. Je to i moje přání,“ řek Harry nepřesvědčivě a díval se na Hermionu. V očích měl napsáno: Neptej se a jdi.

Hermiona pochopila a uchopila Rona za paži. „Jdeme Rone, Harry, neměj strach, jsme stále přátelé, ano?“

Harry jen přikývl a usmál se. 

Za ním zahřměl Snapeův hlas: „Je po večerce, dvacet bodů z Nebelvíru...“

„Pane, byli za mnou, to ne..“

„...za každého, celkem tedy šedesát bodů. To byla velmi uspokojivá noční návštěva, Harry.“

Ron s Hermionou se zlostně podívali jeho směrem, ale pomalu, mlčky odcházeli.

„Profesore..?“

„Ano, Harry? Je po večerce a ty a tvoji přátelé jste nebyli v posteli. Neočekáváš, doufám, že budu dělat nějaké výjimky kvůli tvým krásným očím. Mimochodem, jestli zjistím, že jsi jim něco předal bez mého souhlasu, bude to horší, mnohem horší. Je na čase jít do postele a dokončit to, co ti dva přerušili. Jdeme,“ zavelel Snape a postrčil Harryho dovnitř a zavřel dveře.

Harry se o ně unaveně a smutně opřel. Nenáviděl se, právě lhal svým nejlepším kamarádům, viděl v jejich očích starost a obavy o jeho osud.

Severus ho starostlivě pozoroval a nakonec ho jemně políbil na rty. „Harry, vím, že jsi smutný, už to brzy skončí a muselo to být. Slibuju ti, že až bude po všem, pozvu tvoje přátele na večeři sem, do sklepení a všechno jim vysvětlíme. Jsem si jistý, že to pochopí.“

Harry se na něj usmál a políbil ho. „Jo, já vím, že jsem to musel udělat, ale nelíbí se mi to. Merline, doufám, že už to brzy skončí.“

„Zítra už bude po všem a pak... Budeme konečně i my dva svobodní.“

„Svobodní, to myslíš tak, jako předtím?“ Zeptal se trochu zklamaně Harry.

„Nic už nebude jako předtím, Harry. Náš svazek se nedá zrušit, je zárukou míru. A opravdu budeme dědici Temného pána, ale budeme mít svobodnou vůli k jednání. Nebude nás omezovat Malfoy a ani nic a nikdo jiný.“

„Nevěřím tomu, něco se stane. Zdá se mi to jednoduché a...“

„Harry, v jednoduchosti je krása a všechny důležité věci jsou jednoduché a prosté. Ale nechme toho, musíme se na zítřejší den vyspat a vzpomínám si, že jsem ti slíbil, že..“

„..Se mi to bude líbit a užiju si to. Jo, taky si vzpomínám,“ řekl Harry a zavěsil se do staršího muže.

Když usínal, opravdu si musel přiznat, že se mu to líbilo a že si to užil. Bolelo ho celé tělo z nezvyklé námahy, ale byl v teple a v bezpečné náruči svého manžela.

Ráno je probudilo jasné světlo, okno bylo dokořán a sluníčko k nim radostně vysílalo svoje paprsky. Harry se protáhl a podíval se na spícího muže. Pozoroval jeho známé rysy a připadalo mu , že ho zná odjakživa, že k němu opravdu patří. A přitom ještě před týdnem... zatřásl hlavou a začal ho jemně líbat. Severus se protáhl a podíval se do jeho zelených očí.

 Pak začal jeho polibky hladově opětovat, oba byli nazí a jejich těla se k sobě hladově přitiskla. Harry cítil, že Severus je vzrušený stejně jako on. Jejich penisy se dotýkaly a Harry toužil po jediném, chtěl cítit Severuse v sobě, chtěl se ujistit, že opravdu stojí při něm a Severus jako by to vytušil se zvedl na rukou a jemně zasunul svůj penis do Harryho těla. Nepotřeboval žádnou přípravu, věděl, že včera byla víc než dostatečná. Pomalu se začal pohybovat v mladíkově těle. Bylo to pomalé, vášnivé a vzrušující. Severus ho jemně líbal a Harry mu stejně jemně polibky oplácel. Severus se pomalu vysouval a znovu pomalu zasouval do jeho těla. Harry si pomyslel, že tohle by vydržel hodiny. Jeho penis byl uvězněný mezi jejich těly a při každém Severusově pohybu sílilo Harryho vzrušení. Nakonec ho Severus chytil za boky  a přitáhl ho k svému tělu. Zrychlil svoje pohyby a přirážel hluboko do jeho těla, Harry sténal vzrušením a když ucítil Severusovu ruku na svém penisu, vykřikl jeho jméno a teplé sperma vystříklo na jeho ruku. Severus se začal pohybovat rychleji a tvrdě přirážel, černé vlasy mu poletovaly kolem obličeje a Harry si pomyslel, že nikdy neviděl vzrušivější obraz. Konečně ztuhl  a s Harryho jménem na rtech do něho hluboko přirazil a Harry cítil jak do něho proudí teplé sperma. Snape se na něj svalil, svůj  penis měl ještě v Harryho zadku. Harry ho políbil a jemně hladil jeho vlasy.

Tohle bylo tak jiné než včera a kdykoliv jindy, bylo to opravdu intimní, jako vyznání lásky, hluboké a opravdové. Jednoduché. Harry se usmál, možná má Snape pravdu, v jednoduchosti je krása, možná to vyjde.

Po společné sprše a mnoha polibcích oba usedli ke stolu a před nimi se objevila snídaně. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře a vstoupil Albus Brumbál s Luciusem Malfoyem.

Harry oba zdvořile pozdravil a nabídl jim čaj, Severus se na něj pochvalně podíval a Lucius si neodpustil malé rýpnutí: „Vidím, že tvoje výchovné metody jsou opravdu velmi účinné Severusi. Musíš se mu opravdu věnovat celým srdcem,“ řekl sarkasticky.

„Nejen srdcem, Luciusi. Opravdu s ním trávím veškerý svůj i jeho volný čas a Harry je velmi učenlivý, když chce,“ řekl mnohoznačně a Harry prudce zčervenal.

Zdálo se, že Brumbál si jich nevšímá, studoval knihy v polici a jednu vytáhl a zaujatě v ní listoval.

Lucius toho využil a přistoupil k mladíkovi, Harry se ani nepohnul, když si ho muž pozorně prohlížel, dokonce se podvolil, když mu trochu naklonil hlavu a podíval se na jeho krk.

„Hmm, vidím, že Severus se opravdu snaží. Máte za sebou určitě vzrušující noc, že?“

„Luciusi, do toho ti nic není. Pojď se posadit, máme ještě spoustu času na snídani, Harry nás obslouží. Řekni mi, co máš dnes v plánu?“

„Nic zajímavého. Dopoledne se bude číst závěť Temného pána a na odpoledne nemám žádné plány. Ale chci strávit nějakou dobu se svým synem, nebyl už dlouho doma a chybí mi. Mohli bychom vás třeba navštívit a popovídat si.“ nadhodil Lucius nevině.

Brumbál se posadil k Harrymu na pohovku a poděkoval za čaj. „Severusi, tohle je opravdu zajímavá kniha. Rád bych si ji půjčil, samozřejmě až ji nebudeš potřebovat. Luciusi, slyšel jsem, že na dnešní odpoledne nemáte žádné plány. Rád bych toho využil, mohli bychom spolu navštívit ministerstvo. Právě dnes odpoledne se koná první zasedání nové vlády. Zajímal by mě jejich postoj k nové politice a také si musíme promluvit o vaší budoucí pozici,“ lákal Malfoye ředitel a ten se opravdu nechal chytit.

„Jistě, Albusi. Jste předseda Starostolce a jako takový máte velký vliv. Nesmíte zapomenout, že podmínkou mírové smlouvy je i moje místo v nové vládě, rozhodně se nenechám odstrčit a trvám na svém nároku na ně. Nechápu, jak mohli opomenout na moji přítomnost při prvním zasedání,“ začal se rozčilovat.

„Ukliněte se pane Malfoy, není to formální zasedání, jen přípravné, jeho úkolem je zkontrolovat situaci a navrhnout vhodné kandidáty,“ řekl Brumbál poněkud znuděným hlasem.

„Oh, v tom případě jdu určitě s vámi. Mohli bychom se sejít tady, ve škole a na ministerstvo odejít společně. Po čtení závěti budu mít krátkou schůzku s advokátem  a oběma dědici, ale na zbytek dne jsem volný,“ naléhavě řekl Malfoy, nechápal jak Brumbál může mluvit tak klidně o zasedání, na kterém se budou rozdávat důležité posty.

„Luciusi, nemusíme spěchat, jednání začnou až po druhé hodině. Máme tedy dostatek času,“ řekl klidně Brumbál a klidně srkal svůj čaj.

Harry se Snapem se převlékali, Severus se oblékal do černých kalhot a černé košile. Na Harryho posteli leželi také černé kalhoty, ale navíc tam byla smaragdově zelená košile se stříbrnými knoflíky. Harry prsty přejel po jemné látce a ušklíbl se na Snapea.

„Je ode mě, doufám, že se ti líbí?“Zašeptal Severus.

„Je nádherná, ale ta barva..,“ odpověděl šeptem Harry, ale košili si oblékl. Sedala mu dokonale a na těle byla příjemná. Uvědomil si, že vlastně dostal od Severuse první dárek, podíval se na sebe do zrcadla  a musel uznat, že zelená mu opravdu sluší.

Oba muži vešli do pokoje, kde seděl Brumbál s Luciusem a čemsi vášnivě diskutovali. Oba muži na ně pohlédli a Harry uviděl v Luciusových očích záblesk spokojennosti nad jeho zjevem.

„Nádherná košile, Harry,“ řekl Brumbál s úsměvem a podíval se na mladíka.

„Ano, pane. Je to dárek od mého manžela,“ řekl Harry neutrálně a podíval se na Snapea, který se potěšeně ušklíbl.

„Myslím, že můžeme jít. Luciusi, víš kde..?“

„Samozřejmě,“ odpověděl aristokrat a přistoupil ke krbu, hodil do něj hrst letaxového prášku a vyzval přítomné, aby šli za ním.

Beze slova poslechli, Harry šel před Severusem, který mu jemně stiskl rameno, když Lucius zmizel v zelených plamenech.

„Víš, co máš dělat. Dnes to skončí..“

Harry přikývl a vkročil do plamenů. Tvrdě přistál v jakési malé, špatně osvětlené místnosti a hned za ním z plamenů klidně vykráčel jeho manžel. Brumbál a Lucius mluvili s malým mužem v pomačkaném hábitu. Harry rychle přeletěl místnost očima. Naproti krbu stál stul, který přetékal různými dokumenty, za ním stála osamecená židle. U jedné zdi stála malá knihovnna se zaprášenými knihami a na protější straně, pod oknem byly čtyři velmi ubohá křesílka s malou pohovkou a stolkem. Na okně smutně stála osamocená květina s vadnoucími listy.

Malý mužík se rychle vzpamatoval  a představil se.

„Dobrý den, pánové, dobrý den. Opravdu je mi velkou ctí, nevím, čím jsem si to zasloužil... Jmenuji se Alexandr Folix a jsem výkonným advokátem Tomase Riddlea. Prosím, posaďte se, můžu vám nabídnout čaj nebo kávu?“

Harry se nedůvěřivě podíval na křesílka, za sebiu uslyšel tichý hlas zamumlat jakési kouzlo, kolem něj se přehnal tichý závan magie a křesla byla najednou čistá a vypadala trochu pevněji. Neochotně se posadil, hned vedle něho se usadil jeho manžel a ochvíli později i Brumbál s Malfoyem. Na stolku před nimi se objevila konvice s čajem a otlučené hrnky.

Harry se nenápadně podíval na Malfoye, který se pohrdavě rozhlížel po místnosti. Vypadalo to, že je tady poprvé a Harrymu se trochu ulevilo.

Alexanr se konečně usadil k nim a důležitě začal: „Pan Riddle u mě uložil svou poslední vůli,“ řekl a důležitě otevřel umaštěné desky. „U čtení jeho odkazu mají být přítomni pan Lucius Malfoy, pan Severus Snape, pan Harry Potter – Snape  a jeden zástupce současné vlády."

Každý z přítomných potvrdil svou účast přikývnutím, jen Brumbál se představil celým jménem a Harry pobaveně přihlížel, jak mužík snaživě píše dlouhé jméno do formuláře.

„Tak tedy, zde je poslední vůle, byla v mé péči po celou dobu. Vidíte pečeť, je nepoškozená a dokument je přesně v tom stavu, v jakém jsem ho převzal,“ řekl důležitě a všem ukazoval černou pečeť na zadní straně pergamenové obálky.

Harry si všiml, že Malfoy vypadal klidněji, Brumbál si sáhl do kapsy a vytáhl krabičku s bonbony a každému nabídl. Jediný Harry s díky přijal sladkost a strčil si bonbon do pusy, čímž si vysloužil znechucený pohled svého manžela.

Alexandr přehlédl malé vyrušení a klidně pokračoval. „Nyní přelomím pečeť a otevřu dokument,“ řekl a místností se ozvalo tiché lupnutí.

Advokát vytáhl silný svazek pergamenů a bílou obálku, Alexandr na ni pohlédl a vzal ji do ruky, otočil ji a podíval se na pečeť, Harry skoro nedýchal a i další muži advokáta netrpělivě sledovali.

„Tak, ano, všechno je v nejlepším pořádku. Tato obálka je určená Severusi Snapeovi, dostanete ji po přečtení celé zavěti. Tyto pergameny jsou poslední vůlí a s vaším dovolením vás s ní seznámím. Harry netrpělivě poposedl a Snape ho varovně chytil za ruku, Lucius si toho všiml a posměšně se na mladíka zašklebil.

Místností zazněl klidný hlas advokáta a Harry klidně seděl, na ruce měl stále ruku svého manžela.

 

Já Tom Rojvol Riddle odkazuji veškerý svůj movitý a nemovitý majetek panu Severusi Snapeovi a jeho manželovi Harry Potterovi. Vykonavatelm své vůle ustanovuji pana Luciuse Malfoye, který byl dlouhá mým věrným přítelem, za jeho služby mu uděluji odměnu ve výši deseti tisíc galeonů.

Součástí mé poslední vůle je soukromý dopis , který je určený pouze do rukou Severuse Snapea, není nijak vázaný na mou poslední vůli a je určen pouze pro něj a pro jeho manžela.

Zde je seznam mého movitého i nemovitého majetku....

 

Advokát klidně četl jednotlivé položky a Harryho jeho monotónní hlas pomalu uspával, nezajímalo ho, co všechno jim Voldemort zanechal.

Advokát konečně skončil a Severus dostal svůj dopis. Harry si všiml, že ho Malfoy pozorně sleduje, když ho otvíral.

 Přeletěl ho pohledem a postavil se k oknu, jako by v místnosti špatně viděl. Harry si všimli, jak se mu pevně sevřely koutky úst, když si prohlížel prázdný kus pergamenu a pak ho pečlivě složil a dal ho do vnítřní kapsy svého hábitu. Znovu se posadil a tiše řekl. „Všechno je v pořádku, byli to jen poslední slova na rozloučenou. Ujišťoval se, že budeme ochotni přijmou jeho dědictví,"  řekl tiše a podíval se na Luciuse, který jeho pohled opětoval s lehkým úšklebkem.

Advokát se postavil a vážným hlasem se zeptal: „Tak tedy pánové, poslední vůle byla přečtena a můj úkol je skoro u konce. Zbývá jen několik otázek - Severusi Snape přijímáte dědictví Tomase Riddlea?“

Snape se postavil a vážným hlasem pronesl: „Ano, přijímám a stávám se dědicem Tomase Riddlea.“

Lucius se na své židli uvolnil, všechno jde podle plánu, Severus se nechal zlákat vidinou moci a bohatství. Tento okamžik byl nejslabším článkem plánu Temného pána. O Harryho si starosti nedělal, Severus uměl být velmi přesvědčivý a mladík byl v jeho moci.

„Pane Pottere – Snape, přijímáte dědictví Tomase Riddlea?“

Harry váhal, ale pevný stisk na jeho rameni ho přinutil k váhavému souhlasu: „Ano, přijímám..a stávám se dědicem Tomase Riddlea,“ řekl tiše.

Advokát se obrátil k Malfoyovi. „Pane Malfoyi, přijímáte úlohu vykonavatele závěti a budete oporou jeho dědiců?“

„Samozřejmě, bude mi ctí,“ řekl slavnostně Malfoy a vítězoslavně se podíval na oba muže.

„Pane Brumbále, poslední otázka je na vás. Uznáváte jako představitel vlády tuto poslední vůli?“

„Rozhodně...“ Ředitel chvíli zaváhal, ale pak se usmál a veselým tónem dodal: „Rozhodně ano, tato vůle je platná a vláda uznává Severuse Snapea a Haryho Pottera Snapea  právoplatnými dědici Tomase Riddlea,“ dodal slavnostně a postavil se.

„Panové, poslední vůle byla uznána a je právoplatná. Luciusi, musím odejít, ale počítám s tvojí přítomností dnes odpoledne, počkám na tebe v Bradavicích. Harry, Severusi, své povinnosti jsem dostál a už tu nejsem potřeba. Určitě si budete chtít promluvit s Luciusem až tady skončíte. Dnes jste ještě oba uvolněni ze svých povinností, ale zítra už začnete pracovat.“

Brumbál se srdečně rozloučil s advokátem a zmizel v krbu.

 Snape podepisoval papíry, které mu podával advokát a potom ke stolu přistrčil i Harryho a bedlivě sledoval, jak podepisuje dokumenty. Na druhé straně je oba pozorně sledoval Lucius Malfoy. Poslední list byl podepsán a na jeho tváři se objevil spokojený úsměv.

„Myslím, že půjdeme na nějaké příjemnější místo, například hrad Temného pána, nyní je to váš majetek a nebudeme tam ničím rušeni. Severus pro nás má jistě něco důležitého, že?“

Snape přikývl  a mlčky následoval Malfoye ke krbu, netrpělivě mávl na Harryho, kterému se ani trochu nechtělo ty dva následovat.

Harry s povzdechem poslechl a vstoupil do krbu. Ocitli se znovu ve známé místnosti, ovšem dveře byly tentokrát dokořán a po jejich vstupu se za nimi tiše zavřely.

Harry se zachvěl a zamračeně kráčel za oběma muži. Došli k tmavým dveřím za kterými se skrývala Voldemortova pracovna. Vstoupili a oba muži se posadili, Snape panovačně ukázal na místo vedle sebe a Harry se poslušně posadil.

„Věděl jsi o tom dopise, znáš jeho obsah?“ Zepatal se Snape Malfoye.

„Samozřejmě Severusi, mám na to dohlédnou a  vím, co je v tom dopise. Mám jen jedinou otázku: Uděláš to?“

Snape si ho mlčky prohlížel  a Harry na oba nechápavě hleděl, naštěstí mu to nedalo moc práce, zahrát údiv a nejistotu.

„Co má udělat? Jsme jeho dědici, splnili jsme všechno co chtěl, oženil jsem se a žiju s.. ním. A podle jeho poslední vůle jsme jeho dědici, skončilo to,“ řekl Harry a toužebně si přál, aby to byla pravda. Ovšem snape vytáhl ze své kapsy dopis a podal ho Harrymu.

„Ani zdaleka není konec, naopak, všechno začíná. Luciusi, co myslíš? Udělám to?“ zeptal se posměšně Snape a pozoroval, jak Harry čte pravý dopis.

Lucius se na něj usmál a místo odpovědi přikývl.

Harry odhodil dopis, sotva se dostal k části o znamení. Stoupl si a skoro vykřikl.“Neudělám to, nikdy nepřijmu Znamení. To po mně nemůžete chtít, nebylo to v poslední vůli a nenechám se k tomu přinutit.“

„Pane Pottere, nekřičte prosím a pozorně mě poslouchejte, ano?“ Začal Snape výhružným tónem.

„Je pravda, že tento dopis není součástí poslední vůle a vy se mýlíte v tom, že ho neuposlechnete. Uděláte to, přijmete znamení a stanete se mým služebníkem. Dočtěte ten dopis!“ Přikázal mu ostře Snape a Harry zuřivě poslechl a dočetl dopis do konce.

„Nezměním názor, pane. Neudělám to. Nechci se stát jeho nástupcem a nechci se učit černou magii. Jsem spokojený s tím co umím a...“

„Luciusi, můžeš nás nechat na chvíli o samotě. Potřebuji si s Harrym vyjasnit několik věcí a moje metody nejsou zrovna jemné.“

„Severusi, nemusíš se obávat. Nebude mi vadit, když zůstanu, rád se přiučím , možná to někdy..“

„Ne, Luciusi. Pan Potter a já si vyjasníme svoje stanoviska a nepotřebuji u toho svědka,“ řekl Snape, "Zavolám tě až Harry změní názor."

Harry se přikrčil na své židli. Samozřejmě to neušlo Malfoyově pozornosti, zvedl se z křesla a naklonil se k Harrymu. „Naštval jsi ho, doufám, že tě nebude šetřit,“ řekl mu potichu do ucha a s úsměvem opustil místnost.

„Pane Pottere, znovu se protivíte mému přání a děláte to dokonce před svědky. Vaše chování je neadekvátní a nezdvořilé. Myslmí že se znovu seznámíte s určitým typem trestu, který se vám nelíbí. Postavte se!“

Harry neochotně poslechl a zamumlal: „Nic jsem neudělal, pane. Byl jsem jen upřimný, nebyl jsem nezdvořilý a moje chování...“

„Pane Pottere, doufal jsem, že jste už pochopil, že jste zcela v mé moci. Uděláte všechno, co si budu přát. Temný pán mi dává svou moc a sílu a já ji chci. Nezabráníš mi v tom ani ty, ani tvoje naivní představy o morálce. Jsi můj a budeš mě poslouchat. Vyhovíš každému mému přání, každému mému rozkazu. Budeš poslušná loutka v mých rukou. Můžu ti udělat ze života peklo. Pottere, mám k tomu dostatek moci i prostředků. Je ti to jasné?“

„Ano, pane. Je mi to jasné. Vím, že mě máte v moci, můžete se mnou dělat, co chcete. Prosím, to znamení...“

„Harry, k ničemu tě nenutím. Přijmeš ho rád. Rád se staneš mým služebníkem. Posílí to mou moc nad tebou, sice to nepotřebuji, ale jen ta představa...“ Snape k němu přistoupil s díval se mu do očí a Harry v nich spatřil lásku a obavy, dodalo mu to sílu, aby odporoval.

„Pane, jsem váš i bez toho Znamení, poslouchám vás, spím s vámi...“

„Oh, jistě Pottere, vím to. Ale když budeš mít  Znamení, budeš můj, můžu čerpat sílu z tvojí magie, můžu ti působit bolest a hlavně, Znamení na tvé ruce je klíčem k mé moci.“

„Pane, prosím...“

„Harry jsi opravdu dojemný. Ale pokud nepřijmeš Znamení, odejdu okamžitě z Bradavic a ty se mnou. Nevím, co na to řeknou tvoji přátelé, lehce se jim může něco stát a tvůj budoucí život... Bez vzdělání, v mé moci. Opravdu nevím, Harry..“

„Dobře, udělám to ty bastarde! Přijmu to znamení, budu tvůj. Necháš na pokoji mé přátele a necháš mě dokončit školu.“

„Harry, to je samozřejmé. Chci vzdělaného manžela, jsem tvůj učitel a chci, abys získal potřebné znalosti. Přijmeš tedy Znamení?“

„Ano, udělám to. Přijmu ho.“

„Výborně, Harry jsem rád, že jsme se dohodli. Tvoje nepatřičné chování vyřešíme doma, souhlasíš?“

„Jistě, pane. Souhlasím se vším.“

„Výborně, Harry. Zasloužíš si odměnu, pojď sem,“ řekl tiše Snape.

Harry beze slova poslechl, věděl, co má udělat a políbil Snapea na ústa.

„Harry vedl sis skvěle, Lucius určitě poslouchá a pozorně nás sleduje. Nechám ho, aby sám navrhl, že Znamení zla přijmeš okamžitě, v jeho přítomnosti. Ví, že to bude bolestivé i pro něj, ale pro tebe to bude mnohem horší.“

„Jo, tak nějak s tím už počítám. Víš, že jsem se chvílemi obával, že to myslíš doopravdy, uklidnil mě až pohled do tvých očí.“

"Jsem rád, že jsem byl tak přesvědčivý, brzy to skončí, slibuji..“

„Výborně  Pottere, jsem rád, že jsi přišel na to, co je správné. Můžu zavolat pana Malfoye?“

„Ano, pane. Udělám to a vím, jak se mám chovat.“

Snape otevřel dveře a do pokoje vstoupil Lucius Malfoy s úsměvem na rtech.

„Luciusi, Harry souhlasí. Se vším. Přijme Znamení a bude se učit černé magii.“

„Výborně, Severusi. Tvoje metody jsou opravdu účinné. Harry, jsi ochotný přijmout Znamení v této chvíli?“

Harry se podíval na Snapea  a sklopil hlavu. „Ano,“ řekl tiše.

„Jsi připravený a ochotný stát se věrným služebníkem svého Pána?“

„Ano.“

„Skvělé. Severusi, myslím, že nemusíme čekat. Harry je připravený a ochotný. Můžeš začít.“

„Teď? Luciusi, víš, co to znamená?“

„Ovšem. I já jsem ochotný trpět pro svého pána. Doufám, že o tom nepochybuješ?“

„Ne, ale můžu tě toho ušetřit, není nutné, abys i ty..“

„Nesmysl Severusi. Trochu bolesti vydržím. Harry  na tom, bohužel, bude mnohem hůř, ale je mladý, vydrží to. A sám jsi řekl, že potřebuje trest.“

Snape stále naoko váhal a na Malfoyovi bylo vidět, že chce, aby Harry přijal znamení teď hned, v jeho přítomnosti.

Je to důležité, pomyslel si Lucius a podíval se na mladíka, který seděl zdrceně v křesle a oči měl upřené na zem. Musí být v Severusově, v naší moci, ještě dnes. Jen musím trochu navnadit Snapea.

„Severusi, přijmout Znamení je otázka pár minut a pořád nám zbývá dost času, abych ti ukázal sklepení s tajnými dokumenty. Můžeme se tam podívat a pak se vrátit na hrad. Harry jistě nebude nic namítat...“ Lákal Malfoy Snapea, který konečně přestal popocházet a přemýšlivě si stiskl nos.

„Severusi, Harry je ochotný, ale až se vrátí na hrad...Může změnit názor, může se o něco pokusit...“

Snape stále mlčel a Lucius se rozhodl vytáhnout svůj hlavní triumf. „Vím, že včera vás byli navštívit jeho přátelé a Harry... Harry jim něco předal, nevím co, ale Draco to dnes zjistí. Měl by ses zamyslet nad tím, jestli ho máš skutečně ve své moci.“

Snape ztuhl a přimhouřil oči. „Pottere!“ Harry se přikrčil ve svém křesle, ale nenávistně se podíval na Malfoye, který se na něj škodolibě usmál.

„Věděl jsem to. Co jsi jim dal?“

„Nic, pane. Opravdu,“ řekl Harry nepřesvědčivě, ale do očí se Snapeovi nepodíval.

„Nic? Dobrá tedy, stále mi vzdoruješ. Promluvíme si o tom nic později. Přijmeš Znamení, okamžitě. Na kolena.“ Přikázal ostře a Harry se neochotně zvedl, ještě jednou se prosebně podíval na Snapea, ale když viděl jeho neústupný výraz, poslechl.

Snape si stoupl před něho a díval se na jeho sklopenou hlavu.

„Sundej si košili,“ řekl už jemnějším tónem. Harry zase beze slova poslechl  a košili odhodil na zem k Snapeovým nohám.

„Luciusi? Jestli opravdu chceš...“

„Velmi rád, můj pane,“ řekl Malfoy a pečlivě položil svou košili na židli a poklekl vedle mladíka, dal si při tom záležet, aby se jejich těla dotýkala. Harry se chtěl trochu odsunout, ale zabrzdil ho Snapeův přísný hlas.

„Pottere! Budu ti dávat otázky, na všechny kladně odpovíš celou větou, budeš mě oslovovat můj pane a na závěr nastavíš svou levou ruku. Varuji tě, nic nezkoušej!“

Harry sklonil hlavu a tiše souhlasil. Malfoy klečel vedle něho a jejich ruce se dotýkaly, mladík aspoň trochu odsunul své tělo a poslouchal Snapeův melodický hlas.

„Harry Pottere Snape, chceš se stát mým služebníkem ze své vůle?“

„Ano, můj pane,“ řekl Harry a hlas se mu třásl.

„Budeš mi věrný a budeš ochotně plnit úkoly, které ti svěřím?“

„Ano, můj pane.“

„Jsi ochotný pro mě trpět?“

„Ano, můj pane.“

„Obětuješ svůj život, svoji magii v můj prospěch?"

„Ano, můj pane.“

„Odpovíš na mé volání a přispěješ mi na pomoc, když bude potřeba?“

„Ano, můj pane.“

„Přijímám tě tedy mezi své věrné služebníky, budeš můj. Tvůj život i magie mi budou patřit, označuji tě svým Znamením. Podej mi ruku.“

Harry poslechl a napřáhl svou ruku k Snapeovi. Třásla se.

Snape ji pevně sevřel a vytáhl hůlku a přitiskl ji na kůži na předloktí.

„Mortus meorgem,“ pronesl jasně a z hůlky vystřelilo jasné, zelené světlo. Snape pevně svíral Harryho zápěstí a díval se, jak se zvětlo vpíjí do jeho ruky a bere na sebe podobu hada.

Pustil mu ruku a Harry ji pevně sevřel, bolelo to. Znamení pálilo jako oheň, jako kdyby mu ruku polili žíravinou a ta ji pomalu stravovala. Okolí znamení bylo červené a do jeho těla vystřelovala ostrá bolest.

Malfoy vedle něho také pevně svíral své předloktí, ale na tváři měl vítězoslavný úsměv.

„Můj pane, děkuji, že jsem mohl zůstat. Moje věrnost i život patří vám,“ řekl a podíval se Snapeovi do tváře.

Snape jen přikývl a díval se na Harryho.

„Můj pane, děkuji, že jsem mohl přijmout vaše Znamení. Má věrnost i život patří vám,“ řekl Harry a bolestí se mu zadrhával hlas.

Malfoy se pomalu zvedal a pohrdavě se díval na klečícího mladíka. Oblékl si svou košili a pečlivě se upravil. Harry se mezitím také trochu vzpamatoval a postavil se, nohy se mu třásly.

Chvějící se rukou si oblékal košili, nenamáhal se s knoflíčky, vyčerpaně se svalil do křesla a zavřel oči.

Má na sobě nenáviděné Znamení, proti kterému vždy bojoval, je Smrtijedem. Je jeden z nich. Uvědomoval si sice, že to není tak úplně pravda, ale jen ten pocit byl odporný.

Cítil jak k němu někdo přistoupil a otevřel oči. Malfoy si ho škodolibě prohlížel a nešetrně mu vyhrnul rukáv košile a pozoroval černající znamení, přejel po jeho obrysech prstem a Harry proti své vůli zasténal bolestí a odtáhl ruku.

Malfoy ustoupil od mladíka a přistoupil k Severusovi.

„Severusi, můj pane, Znamení vypadá v pořádku, zkuste ho zavolat,“ řekl naléhavě a natáhl k Snapeovi svou obnaženou ruku.

Snape se zadíval na mladíka v křesle, bylo vidět, že má bolesti. Nechtělo se mu způsobit mu další, ale věděl, že to musí udělat.

Podíval se do Luciusových šedých očí , usmál se a stiskl Znamení na jeho ruce. Malfoy bolestí zavřel oči a Severus se s obavami podíval na mladíka.

Harry se zachvěl a podíval se na svou ruku, na které se vlnil had.

„Pane? Prosím, co mám udělat?“ Řekl se s lzami v očích.

Snape neodpověděl, jen ukázal na zem u svých nohou. Harry pochopil a znovu klesl na kolena.

„Můj pane,“ řekl tiše a vzhlédl k Snapeovi, nic, palčivá bolest neustávala. Naopak, zdálo se, že sílí.

K čertu, co mám ještě udělat, ptal se Harry sám sebe, pak si vzpomněl. Smrtijedi vždy líbali plášť Temného pána. Musí snad i...

„Harry, plášť.  Polib mi plášť a přestane to, je to znamení pokory a podrobení,“ Harry slyšel ve své hlavě Snapeův naléhavý hlas.

Poslechl a sklonil hlavu, chytil lem černého pláště a políbil ho.

Konečně, ostrá bolest byla pryč a i když ho ruka stále pekelně bolela bylo to lepší, mnohem lepší.

Lucius Malfoy se zasmál: „Výborně. Plán Lorda Voldemorta skvěle vychází. Jsi Smrtijed, Pottere, jsi jeden z nás. Tím znamením tě mám v rukou. Už pro nás nejsi protivník, ale spojenec. Ty a Severus společně dovedete kouzelnický svět na vrchol.“

Odvrátil se od mladíka a přešel ke Snaepovi: „Severusi, můj pane. Spolu budeme učit Pottera všemu, co bude potřeba. Všechny pokyny a plány jsou v tajném sklepení, dovedu vás tam a budu vám zcela k dispozici. Jen musím jít dnes odpoledne s tím starým bláznem na ministerstvo. Musím si zajistit pozici, abych vám mohl ještě vice pomoci.“

„Jistě Luciusi, nepochybuji o tvé věrnosti. Půjdeme do sklepení a večer můžeme projednat vše ostatní. Pottere, seber se. Jdeme,“ řekl stroze Snape mladíkovi , který se pomalu zvedal ze země. Netrpělivě přes něj přehodil hábit a tázavě se podíval na Luciuse.

Malfoy přistoupil ke krbu a hodil do něj prášek, potichu pronesl adresu a všichni tři vkročili do plamenů.

 

 

 

Ahojky všichni, právě jste dočetl asi předposlední kapitolku Dědictví. Budou Vánoce a to je doba dárků, byla bych ráda, kdybych mohla splnit nějaké přání i Vám. Neslibuji, že budou přesně o vánocích, ale budu se snažit. jediná podmínka je můj adoufám, že i Váš oblíbený pár, ale nebráním se trojici.