Krev nepřítele

 

 Byla jasná, teplá noc a všichni obyvatelé hradu se uložili ke spánku. Měsíc jasně svítil a v jeho světle se tajemně rýsovaly obrysy hradu i jeho okolí.

Právě tady se zítra odehraje poslední klání soutěže tří kouzelnických škol.

V jedné z věží byl i Harry Potter. Jeho spolužáci mu večer poskytovali většinou neužitečné rady do zítřejší soutěže. Když se konečně dostal do postele, nemohl usnout, převaloval se a přemýšlel. Ne však o zítřejším závodu, bylo mu celkem jedno jestli vyhraje nebo ne, i když zatím si vedl celkem dobře a vzhledem k tomu, že byl ze soutěžících nejmladší, mohl být se svým výkonem spokojený. Chvíli se převaloval v posteli, ale stále nemohl spát, potichu vstal a po špičkách se bosý vydal dolů, do společenské místnosti.

Sedl si do pohodlné pohovky a přemýšlel. V poslední době si nějak nerozuměl se svými dvěma přáteli, hlavně s Ronem. Po prvním úkolu se sice usmířili, ale už to nebylo tak jako předtím. Ron mu vyčítal každou chybu, byl škodolibý a posmíval se každému pochybení a Harry si chvílemi dokonce myslel, že je horší než Malfoy.

Hermiona se ho snažila usměrňovat, ale bylo vidět, že už toho má také plné zuby a začala se jich stranit a trávila svůj volný čas učením nebo procházkami s Krumem.

Byl nešťastný z této situace a přál si, aby se vše vrátilo do starých kolejí. Snad zítra...

Turnaj skončí, všichni soutěžící odjedou a zůstanou opět jen studenti bradavické školy, Ron nebude mít na koho žárlit a komu závidět, Hermiona bude opět s nimi, protože Viktor odjede....

Harry si to ani neuvědomil a propadl se do spánku, brýle mu trochu sklouzly z nosu a hlavu si uvolněně opřel o široký okraj pohovky. Neslyšel jak hodiny na věži začaly odbíjet půlnoc, teprve chvíli po té ho probudila prudká bolest. Kupodivu nebolela jeho jizva, ale pravé zápěstí. Opatrně zvedl ruku a podíval se na ni. Levou rukou si rychle spravil brýle a překvapeně se díval na své zápěstí, kde se objevily rudé plameny, které se ovinuly kolem jeho ruky. Světlo se pomalu začalo měnit na sytě oranžové, přecházelo do žluté a on najednou viděl kolem své ruky náramek, který vypadal jako by byl ze stříbra. Nevině se leskl ve svitu měsíce a bolest už také pomalu odeznívala.

Harry si udiveně prohlížel náramek, který vypadal jako malý, stříbrný had, dokonce měl i pár smaragdových očí. Zkusil si ho sundat, ale nešlo to, i když had vypadal jako by jen olizoval svůj ocas, držel pevně a Harrymu se zdálo, že zesílil svůj stisk. Přestal se snažit sundat svoji novou ozdobu a místo toho přemýšlel, co to má znamenat. Je to snad jen další součást zítřejší soutěže?

Asi ano, pomyslel si znechuceně, Brumbál určitě zase vymyslel další zkoušku navíc o které nikomu neřekl.

Rozhlédl se kolem sebe, všude bylo ticho a byl tady sám, ale začínalo být chladno, plameny v krbu už dávno vyhasly. Harry vstal a pomalu se loudal do ložnice, lehl si a okamžitě usnul.

Probudili ho hlasité zvuky okolo, rozespale zamžoural očima, nasadil si brýle a posadil se.

„Vstávej, Pottere. Nestihneš snídani,“ křikl na něho posměšně Ron a utíkal s rozesmátým Deanem a Seamusem pryč.

Harry pomalu vylezl z postele, vypadalo to, že všichni už jsou dole na snídani.

Natáhl na sebe oblečení, které mu nachystal jeden ze školních skřítků – elastické kalhoty a triko, černý hábit a nebelvírskou šálu a pár rukavic z dračí kůže. Tak dneska mi zima určitě nebude pomyslel si posměšně, když se podíval ven a zahlédl svítící slunce. Váhavě si natahoval rukavice a pohledem zavadil o stříbrný náramek, znovu ho zkusil sundat, ale docílil jen pevnějšího stisku.

Nasadil si i druhou rukavici a rychle pospíchal do Velkého sálu. Snídaně už pomalu končila a jídlo mizelo ze stolů. Naštěstí mu Hermiona schovala obložený chléb a dýňovou šťávu. Posadil se na chvíli k ní a hladově se zakousl do krajíce. Zrovna si chtěl sundat rukavice, když zaslechl ředitele jak svolává všechny soutěžící.

Vstal, rychle se napil šťávy a spěchal k Brumbálovi. Rychle pohlédl k učitelskému stolu: seděl tam jen Moody a Snape. Cítil jak se náramek zahřál a trochu zesílil stisk, ale hned vzápětí to přestalo.

Všiml si, že Mc Gonagallová řadí všechny studenty do zástupu, Ron se na něj sice šklebil, ale Hermiona mu ukázala vztyčený palec. Usmál se a stoupl si vedle Viktora Kruma a Cedrika.

Brumbál jim vysvětloval pravidla poslední soutěže poměrně dlouho.

No, co bychom od něj mohli čekat, pomyslel si netrpělivě Harry, jemu nestačí jen – vyhraje ten, kdo jako první projde bludištěm, splní všechny úkoly a získá pohár.

Starý ředitel mluvil opravdu dlouho, všichni studenti už odešli a v hale zbyli pouze oni čtyři a Brumbál. Přišel k nim Moody, který se mračil a svým podivným okem prozkoumával každý kout, jako by i tady hledal skrytého nepřítele. Těsně za ním stál se svým zamračeným výrazem ve tváři profesor Snape.

 Harry se podíval jejich směrem a cítil, jak se jeho náramek zase zahřívá a těsněji svírá jeho zápěstí.

Musel se hodně přemáhat, aby si nesundal rukavici. Jo, určitě je to součást soutěže, pomyslel si opět v duchu a kradmo si pozorně prohlížel svoje soupeře, jestli i oni mají stejný problém.

Fleur vypadala, že je jí špatně – ta ten náramek ani necítí, Viktor měl na tváři svůj mrzutý výraz, ale Harry věděl, že ten nedává najevo skoro nic. Jeho pohled sklouzl na Cedrika, který se držel za pravé zápěstí a snažil se předstírat, že odhání mouchu, která mu tam sedí.

Harryho to uklidnilo, ostatní jsou na tom zřejmě stejně jako on a stejně jako on na sobě nedají nic znát. OK, v tomhle můžu pokračovat, pomyslel si, když odcházeli ze sálu a on stále cítil teplo a tlak náramku. Ten pocit najednou trochu zesílil, když se k nim přiblížil Moody a Snape.

„Připraven, Harry?“ zeptal se tiše Moody.

Harry se zmohl jen na slabé přikývnutí. Naštěstí to Moodymu stačilo a trochu se vzdálil, Snape mezitím došel k Brumbálovi a něco mu šeptem říkal. Brumbál mu přikývl na souhlas a Snape šel rychle dopředu, jeho plášť za ním působivě vlál.

Nemohl si pomoci, neměl ho rád, ale musel přiznat, že jeho gesta a chování bylo působivé stejně jako jeho hluboké znalosti lektvarů a černé magie. Popravdě řečeno Harry dokonce obdivoval jeho vědomosti a kdyby Snape byl jen trochu přívětivější, rád by se učil...

Jeho náramek zase pomalu chladl a uvolnil sevření, Harry si pomyslel, že to bude nějaký snímač stresu, nebo něco takového, ale ta podoba hada... Od Brumbála by očekával něco veselejšího a určitě v nápadné barvě, s úsměvem si Harry vzpomněl na svoje oranžové ponožky.

Mezitím co se Harryho hlavou honili tyto zmatené myšlenky, došli k famfrpálovému hřišti. Tedy k tomu co bylo ještě loni hřištěm. Dnes tady byly vysoké keře, které byly vytvarovány do vysokých stěn a spolu tvořily zelený labyrint v jehož středu se skrýval pohár.

Následovaly poslední instrukce a čtyři soutěžící vstoupili do zeleného labyrintu. Harry si uvědomoval další dění kolem sebe jakoby v mlze - viděl  škvorejše, pohyblivé zelené stěny, Viktora s divokým leskem v očích, uvědomoval si svou spolupráci s Cedricem i to jak se spolu dívají na lesknoucí se pohár.

Věděl, že se ho chytli spolu, věděl, že pohár byl přenášedlo.

Byli na hřbitově a znovu si připadal jako by byl jen pouhý divák těch strašlivých událostí – Cedrikova smrt, Červíček, který pomáhá vařit Voldemortovi lektvar a bere si násilím jeho krev, dokonce se ani neobtěžoval sundat mu rukavici, prostě mu jen rozřízl rukáv a vzápětí i kůži.

Voldemort to vypil a získal tělo, hrozivé a silné, aspoň tak to připadalo Harrymu.

Temný pán povolal své služebníky a potom.., potom se ho snažil zabít. Viděl svoje rodiče, Cedrica i ostatní  které Voldemort zabil.

Pomohli mu, ale jeho rodiče se na něho dívali se smutkem v očích.

Jeho matka měla dokonce v očích slzy, když mu nakonec říkala: „Harry, doufám, že nám jednou odpustíš. Museli jsme to udělat a on, i když tak nevypadá, je opravdu dobrý člověk. Věř mu, jako mu věříme my. Neví o tom, stejně jako ty, ale brzy se všechno dozvíš ty i on. Přijmi svůj osud a všechno bude v pořádku. Máme tě moc rádi, můj chlapče.“

Harry nad tím nepřemýšlel, nemohl, jen se z posledních sil dotkl přenášedla i Cedrikova těla a znovu byl před bradavickým hradem.

Cítil se jako loutka, kterou někdo pohybuje - zase Moody, jak ho táhne do hradu a odkrývá svou pravou identitu, ohrožuje ho a vzápětí do místnosti vpadne Brumbál a Snape. Harry si znovu uvědomil svůj náramek, ale stále ho ignoroval, události jsou příliš strašlivé, nemůže se zabývat takovou prkotinou. Vidí Snapea, jak do nepravého Moodyho lije Veritasérum a jak se Skrk mladší začne zpovídat.

Vše se uklidňuje, kolem něho je najednou ticho a on líčí Brumbálovi události na hřbitově, Snape k nim přistupuje a také pozorně poslouchá. Harry skončil a najednou zjistil, že náramek na jeho ruce nehřeje, ale pálí.

Sundal si rukavici a tiše řekl: „Pane řediteli, už je po všem. Můžete mi to, prosím sundat?“

Oba dva muži se vyděšeně zadívali na náramek na jeho ruce. Nebyl už stříbrný, znovu planul tím červeným žárem jako v noci a byl bolestivě utažený na jeho zápěstí.

„Harry, kdy? Jak ho máš dlouho?“ Zeptal se vyděšeně ředitel.

Harry si všiml, že i Snape zbledl a s ohromeným výrazem sleduje jeho ruku.

„Mám ho od dnešní půlnoci, myslel jsem, že je to součást zkoušky a proto jsem nic neříkal,“ řekl rozpačitě Harry.

„Harry, to rozhodně není součást zkoušky. Jsi si opravdu jistý, že ho máš už od půlnoci? Nedal ti ho Voldemort?“ Zeptal se vážným hlasem Brumbál.

„Ne, pane. Mám ho od půlnoci. Tak vypadal v noci a pak až teď. Během dne se jen párkrát trochu zahřál a pevně mě stiskl. Voldemort ho neviděl, nemohl. Rukavici jsem sundal teprve teď,“ dodal tiše Harry.

Brumbál se na něho přemýšlivě díval. Chvíli váhal a pak řekl: „Harry, moc mě to mrzí. Opravdu nevím, jak se to stalo. Ten náramek ti nemůžu sundat. Nikdo nemůže. Pokud se objevil opravdu teprve dnes v noci.... „

Smutně se na něho díval a tiše pokračoval: „Je to smutné. Dnes jsi zažil něco opravdu strašného a já ti teď musím říci další nepříznivou zprávu. Ten náramek..jak mu říkáš... Je náramek otroctví.“

Harry se vyděšeně díval na starého ředitele, ani jeden z nich si nevšímal mistra lektvarů, který zdrceně seděl v křesle.

„Má za úkol upozornit tě na tvého pána. Věřím ti, že se objevil dnes, pokud si dobře pamatuji bude ti v červenci, tedy přesně za tři měsíce patnáct let, že?“

Harry jen přikývl, byl vyděšený, opravdu vyděšený. Náramek otroctví! Nikdy o tom neslyšel ani nečetl.

„Harry, předpokládám, že jsi nikomu nesliboval, že budeš jeho otrokem, že?“

Starý ředitel ani nečekal na jeho odpověď a pokračoval. „Jedná se tedy o závazek tvých rodičů. V minulosti tě museli někomu slíbit. Ten náramek vypadá, že je symbolem nějakého starobylého rodu. Musíme zjistit, komu budeš patřit a proč.“ uvažoval nahlas Brumbál.

Najednou místností zazněl podivný zvuk. Smích? A Snape? Snape se směje jemu?

Samozřejmě, proč ne? Potter má konečně vážné potíže, ze kterých mu nepomůže ani jeho sláva, že?

„Albusi? Vidíš jak září? Nenapadlo tě, že jeho pán musí být tady, v této místnosti?“ Zeptal se Snape posměšně.

Brumbál se zmateně podíval kolem sebe – byli tam pouze oni dva a Harry.

„Severusi, nemyslím si, že by Harry  měl patřil mě. Náš rod nikdy neměl ve znaku hada...“ ředitel se odmlčel  a zvědavě se zadíval na svého mladého kolegu.

„Opravdu, Albusi. Tvůj rod nemá ve znaku hada. Ale můj ano. Rod Snapeů má ve znaku hada polykajícího svůj ocas – alfa a omega neboli počátek konce. Potter má být můj otrok, ale nevím proč?“ Řekl Snape tiše a na důkaz svých slov přistoupil k Harrymu, namířil hůlku na jeho zápěstí a vyslovil zaklínadlo. Červený pás na Harryho zápěstí se změnil ve stříbrného hada, pouze jeho smaragdové oči jakoby radostně svítily nad úspěšně splněným úkolem.

Harry se s hrůzou v očích zadíval na svého učitele. Má být otrokem? Snapeovým otrokem?

Brumbál to pozoroval s určitou zvědavostí a když viděl, že Snape měl pravdu...Usmál se.

Podíval se na Harryho a v jeho očích byli znovu jiskřičky humoru.

„Harry, Severus má pravdu. Je opravdu tvůj pán. A pokud se nemýlím, tak tato situace mění všechno. Řekl bych, že vítězství je na dosah. Odpočiň si chlapče, myslím, že to opravdu potřebuješ. Jen tě musím upozornit, že nebudeš mít žádné návštěvy. Kdyby se snad podařilo proklouznout tvým přátelům, musím tě poprosit abys mlčel, ano?“

Harry přikývl na souhlas.

„Severusi? Myslím, že jedině ty můžeš...?“

Snape přikývl a znovu přistoupil k Harrymu. Mávl hůlkou a na jeho ruce se objevil bílý obvaz, který zakryl hadí náramek.

Brumbál zavolal paní Pomfreyovou a ta Harrymu okamžitě dala Uspávací lektvar. Harry ho poslušně vypil pod pozorným pohledem..svého pána a dvou kouzelníků.

 

Cítil jak mu Brumbál pomáhá do postele a přikrývá ho, ale nevěnoval tomu pozornost. Jeho oči stále pozorovaly Snapea, který přecházel po místnosti a každou chvíli se podíval jeho směrem.

Harry váhavě promluvil: „Profesore? Tam na hřbitově...z hůlky vystoupili ti, které Voldemort zabil..“

„Harry spi. Říkal jsem ti, že to byl následek střetnutí vašich hůlek,“ řekl vážným hlasem Brumbál.

Harry přikývl, opravdu se mu chtělo spát, ale tohle musí vědět, předtím jim o tom neřekl a byl si jistý, že ti dva spát ještě dlouho nepůjdou a tohle je důležité.

„Jo, já vím. Jen... moje matka mi řekla, že mám přijmout svůj osud,“ řekl unaveně Harry a opakoval i další slova své matky.

Brumbál se stále usmíval a Snape se na Harryho díval s podivným výrazem ve svých tmavých očích.

Nakonec konečně promluvil: „Spi už, Pottere. Ráno přijdu a promluvíme si,“ slíbil mu tiše.

Harry si konečně položil hlavu na měkký polštář a zavřel oči, jeho pán si přeje aby odpočíval, je v bezpečí.....

Brumbál a Snape ještě chvíli pozorovali spícího chlapce, Harry si ani neuvědomil, že poslední myšlenku vyslovil nahlas. Nemohl si všimnout jak sebou Snape trhl, když slyšel ta slova: Můj pán si přeje...

Starý ředitel se podíval na svého mladšího kolegu s úsměvem a tiše řekl: „Je to překvapivé, že? Harry se ve svém podvědomí vyrovnal s tou myšlenkou velmi rychle. Jen budeme muset zjistit, jak k tomu došlo a proč. Navíc si myslím, že to bude ovlivňovat i Voldemortův osud. Pojď, Severusi, půjdeme do mé kanceláře. Dostal jsem opravdu výborný čaj a při šálku dobrého čaje se nám bude lépe přemýšlet.“

Snape se ještě chvíli díval na spícího chlapce. Opravdu bude jeho? Hlavou se mu honily myšlenky, ale nakonec se otočil a váhavě následoval svého přítele.

Oba vstoupili do Brumbálovi pracovny, posadili se a před každým se objevil hrnek s kouřícím čajem.

Chvíli bylo ticho ale zdálo se, že oběma mužům to nevadí. Oba si v hlavě promítali dnešní události a nakonec jejich myšlenky skončili opět u mladého kouzelníka.

„Harry dnes měl opravdu velmi těžký den. Nejprve náročné úkoly soutěže a pak hned Cedricova smrt, aby hned vzápětí musel čelit Voldemortovi. A když byl konečně v bezpečí a myslel si, že už bude všechno v pořádku...“ prolomil ticho klidným hlasem Brumbál a zadíval se na svého kolegu.

Snape se narovnal a zpříma se podíval na ředitele, ale souhlasně kývl hlavou.

„Albusi, není sporu o tom, že Potter za sebou má další depresivní zkušennost a bohužel další ho ještě čekají. Doufám, že víš co znamená to...pouto?“ zeptal se váhavě Snape.

Brumbál se na něho stále díval s úsměvem a jeho oči za brýlemi na něho vesele mrkly.

„Severusi, nevím to jistě. Jak dobře víš moje rodina nikdy neměla otroky. O těchto... závazcích.. vím jen z knih a vyprávění dalších kouzelníků. Nevím dokonce o nikom, kdo by nějakého měl v současné době. Pokud se nepletu je to nezvratné, otrok nikdy nemůže získat svobodu, že?“ zeptal se Brumbál.

Snape jen přikývl a začal vysvětlovat svým chladným, učitelským tónem: „Otrocké pouto je velmi stará magie. Dokonce i v minulosti bylo toto pouto využíváno velmi málo. Kouzelník se nemůže stát otrokem proti své vůli. Vím, že to zní paradoxně, protože kdo by chtěl být otrokem? Otrokem se stane ve chvíli, kdy složí přísahu, pak už není cesty zpět. Dokonce ani Temný pán neměl žádného otroka, naštěstí nikdo nebyl tak bláhový, aby s tím souhlasil a myslím, že ani on žádného nechtěl. Otrok, myslím kouzelnický otrok je zcela závislý na svém pánovi – patří mu tělem, duší a jeho magie je zcela podřízena vůli jeho majitele.

Potter.... myslím, že za to můžou jeho rodiče. Ale nechápu proč? Co je k tomu vedlo? Své jediné dítě odsoudili k otroctví. Potter, pokud složí přísahu, bude mým otrokem až do smrti. Mé nebo jeho. Často se i stávalo, že otrok nepřežil smrt svého pána, jejich magie byla příliš propojena a ...“

„Chápu Severusi. Harry zatím není tvůj otrok, že?“

„Ne, zatím není. Ale jeho magie už ve mně poznala svého pána. Nejpozději v den svých patnáctých narozenin musí složit přísahu, nebo..“

„Nebo?“

„Nebo zemře, v lepším případě přijde o svou magii. Ten had na jeho zápěstí ho kontroluje, bude sledovat jeho chování a upozorňovat na nedostatky. Nejprve jemně, ale postupem času.... Až složí přísahu, had se přesune na jeho krk a tam zůstane navždy. Dokonce ani já ho nemohu sundat, je vytvořený Potterovou a mojí magii, spolu s magickým slibem jeho rodičů,“ vysvětloval klidně Snape.

„Myslím, že tohle už chápu. Mám jen poslední otázku na kterou jsi expert ty. Ten lektvar, který vrátil Voldemortovi tělo... Jeho součástí byla krev nepřítele. Harryho krev. Ovšem Harry nebude jeho nepřítel až se stane tvým otrokem, bude tvým majetkem a ty jsi služebník Temného pána?“ Zeptal se tázavě Brumbál.

Snape se na něho překvapeně díval. Na tohle opravdu nepomyslel. On je sice Brumbálovým špehem, ale Voldemort je jeho pán, ....je stále jeho služebníkem, oslovuje ho tak a v jeho přítomnosti se tak i chová. Vlastně se proti němu přímo nepostavil, skutečně ho nezradil....

Přemýšlel – ta složka v lektvaru byla nepochybně důležitá. Potter říkal, že se ho Temný pán mohl dotknout. A Brumbál má pravdu! Až bude Potter jeho, nebude nepřítel, bude jen majetek jeho spojence. Potterova magická podstata z Voldemortova těla vyprchá a on zemře, nebo v horším případě přijde o část svojí moci. V každém případě bude zranitelný a oslabený.

„Albusi? Opravdu si myslíš, že....?“

„Ano, Severusi. Přesně to si myslím. Harry ti musí složit přísahu co nejdříve. Voldemort je slabý a nemá žádné přízniv..“

„Albusi! To není jen nějaká přísaha. Copak jsi neposlouchal? Bude můj otrok, můj majetek. Není na to připravený, pochybuji dokonce, že mu na to budou stačit pouhé tři měsíce,“ přerušil starého ředitele Snape.

„Severusi, vím, že Harry na to není připravený a i já si myslím, že ty tři měsíce jsou příliš málo na to, aby si zvykl. Ale nemá jinou možnost. Právě proto si myslím, že je potřeba udělat to co nejdříve.“

„Nesouhlasím. Ty nevíš co se od něj mimo jiné očekává bezprostředně po přísaze? Musí mi odevzdat své tělo, Albusi, víš co to znamená? Tělo, duši i magii,“ poslední slova Snape skoro zašeptal.

Brumbál si ho vážně prohlížel a váhavě řekl: „Tušil jsem, že součástí toho...svazku..je i tato část. Přesto si myslím, že je to nutné. Vím, že mu neublížíš,“ dodal starý kouzelník jistým hlasem a pokračoval: „Už je pozdě. Běž spát Severusi. Ráno vyzvednu Harryho na ošetřovně a přijdeme do tvého bytu. Nechám vás o samotě a ty mu budeš moci všechno vysvětlit. Také je nutné abyste navštívili Gringotovu banku. Musíš jít s Harrym, myslím, že sám už tam nemá přístup. Najdete potřebné dokumenty, Harry po nich určitě nepátral, ale jsem si jistý, že budou v jeho trezoru.“

Snape se nedůvěřivě díval na svého přítele. On to opravdu myslí vážně. Opravdu souhlasí s tím, že Potter bude jeho otrok? Zvedl se  a šel ke dveřím. Než je otevřel tiše řekl: „Nechtěl jsem to a nelíbí se mi to. Pokud to však bude nutné udělám to. Ovšem Potter...“

„Harry přijme svůj osud, Severusi. Stejně jako my,“ řekl klidně ředitel a vážně se mu zadíval do očí.

Snape tiše otevřel dveře a odešel, jeho kroky vedly na ošetřovnu. Madam Pomfreyová už asi spala  a místnost byla tichá, jemně osvětlená jedinou silnou svící. V jejím mihotavém světle se Snape zadíval na spícího mladíka.

Opravdu budeš můj? Splnili se moje nejtajnější a tolik potlačované touhy, ptal se v duchu Snape.

Na tváři se mu objevil letmý úsměv, přistoupil k mladíkově posteli a jemně mu pohladil nepoddajné vlasy. Harry se ve spánku pohnul a naklonil hlavu blíž k té hladící, pevné ruce.

Ano budeš můj, jen můj, odpověděl si s Snape s náhlou jistotou, otočil se a rázným krokem odcházel.

 

Harry se probouzel, díky lektvaru prospal klidně celou noc beze snů a nočních přízraků. I když, zdálo se mu, že ho někdo hladí po vlasech...

Podíval se kolem sebe a okamžitě si uvědomil, že je na ošetřovně. Co se mi zase stalo?

Trvalo jen vteřinku a okamžitě si uvědomil včerejší den: závod, pohár, hřbitov. Cedrik opravdu umřel? A Voldemort se vrátil. S mou pomocí, i když nedobrovolnou, zasténal Harry v duchu.

Do pokoje vstoupila Pomfrayová a těsně za ní šel Brumbál.

Harry se musel pousmát, když viděl jeho sytě růžový hábit. Tak tohle by měl vidět Snape, pomyslel si.

Snape? Včera se stalo ještě něco...Ne, to byl sen. Podíval se zoufale na Brumbála, chtěl se na to zeptat, ale pak si vzpomněl, že má mlčet.

Madam Pomfrayová ho neochotně propustila ze své péče a Harry rychle odcházel v doprovodu ředitele.

Mlčky scházeli ze schodů, Harry pochopil, že jdou k Snapeovi. K jeho údivu však prošli kolem učebny i kabinetu a mířili dál do hlubin hradu. Brumbál se zastavil před tmavými dveřmi, které vypadaly opravdu pevně. Zabouchal klepadlem ve tvaru stočeného hada, Harry si pevně sevřel zavázané zápěstí. Dveře se otevřely a Brumbál klidně vstoupil do spoře osvětlené místnosti. Harry šel váhavě za ním. Dveře se samy s hlasitým klepnutím zavřely. Rozhlížel se po místnosti, která byla zařízená velmi jednoduše, ale pohodlně. Velký stůl a židle byly v jakémsi výklenku spolu s velkou knihovnou, která pokračovala i do hlavní místnosti a zabrala celou stěnu. Dále tam byla už jen dvě křesla, menší stolek a pohovka stály kousek před krbem ve kterém  tiše praskaly plameny.

V místnosti nikdo nebyl, ale na stolku byly připravené tři hrnky, velká čajová konvice a mléko.

Brumbál pokynul Harrymu k jednomu z křesel a sám se pohodlně usadil na pohovce. Harry se neklidně posadil na krajíček křesla a stále se zvědavě rozhlížel kolem sebe. Snape měl zřejmě rád pohodlí a pořádek. Pergameny na pracovním stole byly pečlivě srovnané, stejně jako knihy v knihovně. Harry by se klidně vsadil, že je jeho učitel všechny přečetl.

Do místnosti vstoupil Snape, Hary se na něj pozorně zadíval a tak zaznamenal, jak muž překvapením zamrkal nad záplavou růžové na své pohovce. Dokonce si i znechuceně odfrkl.

„Vidím, že sis všiml mého nového hábitu, Severusi.“

„Nejsem slepý,“ řekl sarkasticky Snape.

Harry se neubránil úsměvu a najednou z něj spadla i jeho nervozita. V duchu znovu obdivoval Brumbála a jeho manipulaci. Zřejmě počítal se Snapeovou reakcí a ta uvolnila napjatou atmosféru v místnosti.

Brumbál radostně pokračoval „Přišel mi dnes ráno a tak jsem si ho vzal na snídani. Minerva litovala, že tam nejsi.“

Snape po něm hodil jeden ze svých vražedných pohledů a posadil se do křesla. Do všech hrnků nalil čaj  a mléko.

Pak se zadíval na Harryho, vytáhl svou hůlku, zamumlal kouzlo a obvaz, který schovával hada se poslušně rozmotal. Mladík se zachvěl stejně jako had na jeho zápěstí.

Brumbál se s úsměvem napil čaje a začal: „Harry, včera jsem ještě chvíli mluvil se Severusem. Za chvíli vás nechám o samotě a on ti všechno vysvětlí, odpoví i na tvoje otázky. Pak spolu půjdete do Gringotovi banky, v tvém trezoru je určitě poslední vůle tvých rodičů a další dokumenty tvé rodiny. Vyzvednete vše potřebné a vrátíte se sem. Ještě jedna věc je důležitá, než odejdu. Včera jsme zjistili, že by bylo nejlepší kdybys ses st... složil přísahu co nejdříve. Jak jsme k tomu došli ti Severus vysvětlí také. Jen tě chci ujistit, že ať už se rozhodneš jakkoliv, budeme tvoje rozhodnutí akceptovat. Tvoji rodiče rozhodli částečně za tebe a i když nemáš moc prostoru  a ani času...“ řekl rozpačitě ředitel.

Mladý kouzelník se na Brumbála překvapeně díval. Opravdu bude muset být Snapeovým otrokem? Myslel si, že ředitel bude hledat nějaké východisko a on zatím...myslí si, že se má stát otrokem toho umaštěnce co nejdřív.

Při této myšlence sebou prudce trhl, protože náramek se na okamžik rozzářil a vyslal do jeho těla paprsek ostré bolesti.

Snape se zašklebil a tiše řekl: „Ten náramek bude dohlížet na tvoje chování a pokud mi nebudeš prokazovat respekt, bude tě trestat. Nemůžu to ovlivnit. Takže ti radím abys dobře zvážil své chování.“

Harry na něj udiveně koukal a nahlas řekl: „To chcete říct, že tahle věc...mně bude kontrolovat, dokonce i moje myšlenky. To nemůže být pravda. Máte z toho radost, že ano vy jeden....“

Harryho přerušil další výstřel bolesti a přinutil ho sevřít svoje zápěstí.

Snape ho pozoroval s podivným výrazem ve tmavých očích a tiše řekl: „Nemám z toho radost, stejně jako vy. Asi tomu nebudete věřit Pottere, ale mít otroka, kouzelnického otroka je velmi zavazující i pro mě. Byl jste vychovaný u mudlů a proto asi nevíte mnoho o tom co vás čeká, že?“

Harry sklopil hlavu . Snape to vzal jako souhlas a chtěl pokračovat, když si všiml, že Brumbál se zvedá z křesla a chystá se k odchodu.

„Chlapci, nechám vás tady. Bude to vážný rozhovor a myslím, že bych tady byl zbytečný. Až se vrátíte z banky, dostavte se do mojí kanceláře. Harry, ty jsi omluven ze všech svých hodin, nemusíš mít obavy a Severusi, tvoje hodiny převezmu prozatím já. Myslím, že studenti budou mít radost,“ řekl vesele Brumbál a šel ke dveřím. Snape se za ním zamračeně díval a Harry vrhl jeho směrem zoufalý pohled.

Dveře se tiše zavřely a oni zůstali sami. Harry se zachvěl, kupodivu necítil strach. Měl jen obavy z budoucnosti.

Snape se pohodlně usadil v křesle a natáhl si nohy. Pozoroval Harryho a vycítil jeho obavy, nedivil se mu, nečekal ho zrovna šťastný osud. Ovšem musí mu vše vysvětlit a v trezoru snad najdou odpověď na to, proč se jeho rodiče rozhodli k tomuto kroku. Snape věděl, že ho James neměl rád a přesto se rozhodl dát mu svého syna.

Klidným hlasem začal mladíkovi vysvětlovat co ho v nejbližší budoucnosti očekává. Byl rád, že Brumbál odešel, protože některé aspekty pouta byly poněkud intimní.

„Chci vám vysvětlit před čím stojíte a protože toto pouto nás sblíží, budu ti tykat. Ovšem ty mně i nadále musíš oslovovat pane, je ti to jasné, Harry?“ zeptal se ho muž s důrazem na jeho jméně.

Harry přikývl, ale ucítil jemné brnění na své ruce a rychle dodal nahlas: „Ano, pane.“

Snape klidně pokračoval, jako by si toho malého zaváhání nevšiml.

„Tvoji rodiče se rozhodli darovat mi tě. Co je k tomu vedlo zatím nevíme, ale doufám, že to zjistíme z tvých dokumentů. Předpokládám, že jsi ani nevěděl, že jsou uloženy v tvém trezoru, že?“

„Ne. ..Pane.“ řekl tiše Harry.

„S tímto krokem museli souhlasit oba dva a musel to být opravdu vážný důvod. Tvůj otec mě neměl rád a tvoje matka sice byla mojí přítelkyní, ale pochybuji, že by tomuto přátelství obětovala svého jediného syna.

Otroctví je v kouzelnickém světě velmi řídký jev, každý otrok musí se svým stavem souhlasit a navíc je tento stav nezrušitelný. Otrok nikdy nemůže získat svobodu, jeho magie je příliš připoutaná na jeho pána. Tvoji rodiče to jistě věděli a přesto všechno to udělali.

 Museli na tento...čin použít nějaké časové kouzlo, nevím, proč si vybrali zrovna tvoje patnácté narozeniny. Díval jsem se ještě včera na informace o ...tomto poutu a zjistil jsem, že před tebou bylo pouze pět dětských otroků, byly to však děti znepřátelených stran a jejich otroctví sloužilo k upevnění míru a jejich věk byl kolem jedenácti let, což je mimochodem nejnižší věková hranice, protože k tomuto poutu je potřeba magie.“

Snape mluvil tichým hlasem, na chvíli se odmlčel  a ke svému překvapení si všiml, že ho Potter pozorně poslouchá, dokonce ho ani nepřerušil. Očekával vztek, křik a povykování nad svým osudem, ale mladík byl zatím zcela klidný, jen si občas sevřel své zápěstí, jakoby se chtěl ujistit, že had je stále na něm.

„Nejpozději v den tvých patnáctých narozenin musíš složit přísahu. Vím, že to není zcela dobrovolné, ale je nutný tvůj souhlas. Budeš ji muset pronést na veřejnosti nebo alespoň před svědky. Přesné znění přísahy si můžeš prostudovat později, ale slíbíš mi v ní poslušnost a věrnost, odevzdáš mi svůj majetek, magii i tělo. Předáš mi svou hůlku jako důkaz svého slibu a.....“

Snape se znovu odmlčel, bylo mu to...nepříjemné, říkat tyhle věci svému studentovi, ale bohužel, Potter se to musel dozvědět a co hůř musel to i udělat. Odhodlaně pokračoval: „Odevzdáš mi své tělo, jediné co tě snad potěší je, že u tohoto aktu nejsou potřeba svědci, vše se odehraje v soukromí.“

Harry na něj nevěřícně zíral a pak se rozpačitě zeptal: „Já...Promiňte...pane, tomuhle nerozumím. Jak vám mám odevzdat tělo?“

Snape se k jeho překvapení uhnul pohledem. Odpověděl mu teprve po chvíli rozpačitého ticha.

„Pottere! ...Harry, já.... Budeme muset mít pohlavní styk, to je odevzdání těla. Tvoje tělo bude moje. Navždy. Nikdy nepoznáš nikoho jiného, jen mně. Budeš opravdu můj. Nezvratně a zcela,“ řekl tiše.

Harry vybuchl: „Ne, to není možné. Říkáte, že tohle všechno moji rodiče věděli? Nikdy by to neudělali, můj otec vás nenáviděl, nesnášel vás. Tohle všechno je nějaký hrozný omyl,“ skoro křičel Harry a nevšímal si bolesti, která mu vystřelovala do celého těla.

Po chvíli se uklidnil a zvedl zoufalé oči ke Snapeovi: „Pane, že je to omyl? Oni...mně milovali....nemohli to přece udělat?!“ Zeptal se skoro prosebně.

Snape se na Harryho podíval, v jeho pohledu nebyl žádný posměch a škodolibost. Dokonce se přistihl, že soucítí s mladíkem před sebou.

„Pott...Harry, znal jsem tvoje rodiče a vím, že tě milovali. Jejich rozhodnutí muselo ovlivnit něco vážného, když se rozhodli... Myslím, že to zjistíme v tvém trezoru. Za chvíli tam půjdeme. Jen ti ještě musím říci, že ředitel by byl rád, kdybys složil přísahu co nejdříve a nečekal až do července.“ Řekl tiše a vážně se na mladíka díval. Očekával výbuch, vztek.

K jeho překvapení byl Potter klidný, dokonce se trochu pousmál než odpověděl.

„Víte, spoléhal jsem na ředitele, že to nějak vysvětlí, že to půjde změnit.“

„Nikdo to nemůže změnit. Dokonce ani já tě nemůžu odmítnout.“ řekl Snape.

Harry jen přikývl a zeptal se : „Proč? Proč bych neměl čekat? Zbývají mi tři měsíce svobody. I když mám tohle,“ zvedl ruku s náramkem a pokračoval „Mohl bych ….Nevím...Dělat to co chci. Pak..po té přísaze, budu muset být s vámi, že?“

„Ano, Harry. Budeš muset být se mnou, ale ne pořád. Nemůžu ti slíbit, že budeš moci dělat co chceš, ale rozhodně nebudeš se mnou každou minutu. Budeš mít vlastní život..“

„Jen s tím rozdílem, že budu váš majetek. Vždy budu muset udělat to, co budete chtít?“

„Je mi to líto, Harry, ale ano. Budeš muset udělat to, co po tobě budu chtít. Ten had ti zůstane, po přísaze se přesune na tvůj krk, bude tě kontrolovat. Je v něm moje i tvoje magie a zabrání ti udělat cokoliv, co by mě mohlo ohrozit nebo poškodit mé zájmy.“

„Profesore? Chtěl bych vědět....Nenávidíte mně a teď budu váš. Budete se mnou i...“

„Pottere! Není pravda že tě nenávidím. Přiznávám, že jsem tě nesnášel kvůli tvému otci. Máš jeho podobu a některé aspekty jeho chování. Ale tvoje matka, byla moje přítelkyně a ty jsi ji podobný víc, než si myslíš. Neříkám, že to budeš mít jednoduché, znáš mně a víš jaký jsem a nezměním se, ale nikdy bych neublížil.“
Harry se vážně díval na staršího kouzelníka: „Jo, asi máte pravdu. Chránil jste mně. Ale tohle bude jiné...Já...budeme spolu i ….“

„Jestli spolu budeme spát? Ano, budeme.“ Řekl temně Snape.

„Profesore, já jsem sice asi také to...no..na kluky. Ale ještě nikdy jsem....“

„Stále stejně výmluvný? Ale chápu, já sice rozhodně nejsem kluk, ale jsem také gay. To, že jsi..panic, je samozřejmé, protože i když ještě nejsi můj...otrok, tvoje magie to předpokládala a bránila ti v navázaní vztahu.“

Snape kupodivu trpělivě odpovídal na jeho otázky. Jeho odpovědi byly jasné, nic nesliboval. Ale Harry byl, ke svému překvapení klidný. Nevěděl, proč se tak snadno smířil s myšlenkou, že bude otrok. Včera, když mu to řekli, myslel si že umře hrůzou a dnes....

„Pane, mám poslední otázku: proč chce Brumbál, abych byl vaším..otrokem tak brzo?“

„Včera na hřbitově ti vzal Temný pán krev, že?“

Harry přikývl.

„Ta krev byla krví nepřítele darovaná nedobrovolně. Jenže ty nebudeš jeho nepřítel, nebudeš nic, jen majetek jeho služebníka. A co je hlavní – byl jsi mi zaslíben už dlouho předtím. Nevím přesně jaký to bude mít vliv, ale předpokládáme, že zemře. Díky tobě získal tělo a část své moci a díky tobě to ztratí.“ řekl klidně Snape.

Harry překvapením otevřel ústa a zakoktal. „Ale to není možné. On se vrátil. Má tělo a moje krev...Fugovalo to..“ řekl nevěřícně.

„Ano, fungovalo to, jak říkáš. Ale právě v tom je magie velmi nestálá. Lord Voldemort použil tvoji krev, protože správně předpokládal, že jsi jeho největší nepřítel. Bohužel pro něj netušil, že se to brzy změní, vlastně doufal, že tě zabije  a už ho nebude nic a nikdo ohrožovat. Ve chvíli, kdy se staneš mým otrokem, nebudeš jeho nepřítel. Krev je magická substance stejně jako magie sama, tvoje krev se stane v jeho těle pouhou krví. Zemře nebo ztratí svoje magické schopnosti, což je pro něho to samé. V každém případě bude velmi oslabený. Brumbál zjistí kde je a potom ...očekává, že se staneš mým otrokem. On právě teď nemá mnoho stoupenců a bude mnohem snazší je pochytat.“

Harry nechápavě vrtěl hlavou. Magie byla opravdu nevypočitatelná. Tušili snad toto jeho rodiče a proto....? Ne, nemohli to tušit, museli mít jiný důvod.

„Pane, mohli bychom jít? Víte...?“

„Pottere, budeme muset něco udělat s tvojí slovní zásobou. Někdy mi připadá, že je na úrovni pětiletého dítěte.“ řekl sarkasticky Snape, ale přesto se zvedl.

„Na co čekáš, Pottere? Pozvánku ti nepošlu.“ řekl škodolibě.

K jeho překvapení mu Harry odpověděl zářivým úsměvem a hnal se ke dveřím.

„Pottere, myslíš, že půjdeme pěšky? Jsme kouzelníci, jestli to ještě nevíš.“ řekl Snape svým obvyklým tónem a přistoupil ke krbu. Natáhl ruku s Letaxovým práškem k Harrymu, který se na něj zahanbeně díval.

 

Najednou byli oba v Příčné ulici, Harry jako obvykle zavrávoral, ale zachytila ho pevná ruka. Podíval se na svého profesora, očekával výsměch, ale ozvalo se jen klidné. „V pořádku?“

Kývl hlavou na souhlas a oba muži se vydali k bílé budově Gringotovi banky.

Harry zamířil k přepážce, která obsluhovala trezory.

„Chtěl bych do svého trezoru.“ řekl klidně.

„Jistě, pane Pottere. Klíč?“

Harry ho podával skřetovi, ve kterém poznal Griphooka. Ten si klíč vzal, chvíli ho porovnával a pak řekl: „Obávám se, že nemáte přístup, Pane Pottere.“ řekl přísně.

„Má. Je se mnou.“ řekl klidně Snape a přiložil ke klíči malou brož hada.

Skřet znovu prozkoumal klíč, zvedl se a řekl: „Pojďte za mnou, pánové.“ řekl klidně a vedl je do zadní místnosti s vozíky. Harry si vychutnával rychlou jízdu, která skončila před jeho trezorem. Snape přistoupil ke dveřím a přiložil k nim klíč. Zámky se poslušně otevřely a oni vstoupili dovnitř. Harry překvapením otevřel ústa. Vždy, když tam byl, bral si jen peníze nutné pro školu a něco málo na drobné útraty, ale přesto se hromádka zlatých mincí povážlivě zmenšovala. Ovšem teď byl trezor plný – zlato, šperky, zlaté nádobí. Hned u dveří stála vysoká police ve které byly vyskládané zlaté cihly. Harry polkl. Kde se tady vzalo všechno to zlato? Všiml si i malé truhly, kterou předtím nikdy neviděl, Snape ji viděl také, protože šel rázně přímo k ní. Jakoby všechno ostatní neviděl.

Otevřel truhlu, vytáhl z ní dřevěnou kazetu a několik dopisů, pak ji znovu zavřel.

Harry se zatím udiveně rozhlížel kolem.

„Neviditelné kouzlo, dědictví se ukáže jen pravému majiteli.“ vysvětlil klidně Snape Harrymu, kterého po těch slovech bodlo u srdce.

Jeho rodiče byli bohatí, opravdu bohatí..... Ale nic z toho nebylo jeho, dokonce i on patřil tomuto muži.

Se svěšenou hlavou následoval Snapea, tentokrát jízdu ani nevnímal. Byl hluboce ponořený do svých myšlenek. Snape do něho strčil, když byli na místě.

„Vystupujeme, pane Pottere.“ řekl tiše.

Harry poslechl jako loutka, poslušně ho následoval.

K jeho překvapení byli znovu ve Snapeově bytě. Harry se jako bezduše posadil. Jeho rodiče mu nenechali nic, dokonce ho připravili i o svobodu.

„Harry?“ zaslechl tichý hlas.

Zvedl k němu oči plné slz: „Proč? Proč mi to udělali?“ zeptal se.

„Nevím.“ zazněla tichá odpověď a Snape pokračoval: „Myslím, že to brzy zjistíme. Jsou tady dopisy – pro tebe a pro mě, další je pro Brumbála a pak je tady poslední vůle tvých rodičů.“

Snape mu podával dopis. Chvíli ho převracel v ruce, bál se ho otevřít. Bál se dalšího zklamání. Viděl, že Snape už svůj dopis pozorně čte.

Odhodlaně, ale jemně otevřel ten svůj:

 

                                                           Harry, drahoušku

Nedokážu si ani představit, jak moc tě ranilo naše rozhodnutí. Všechno ti vysvětlím a jen pevně doufám, že pochopíš a časem nám snad i odpustíš, co jsme ti udělali.

Tvoje matka je přímý potomek Sibyly ze Sáby, můžeš se o tom přesvědčit v knize  našeho rodu. Severus ti ji jistě rád ukáže. Měla vidění, dokonce několik a některé se splnili už za jejího života. Dokonce viděla naši smrt, říká, že to není dar, být věštcem, je to prokletí. Viděla i návrat Voldemorta a východisko z této situace. Nevěřila tomu stejně jako já. Ale tuto vizi měla třikrát a tehdy jsme se rozhodli, že to nemůžeme ignorovat.

Příčilo se nám to, co jsme museli udělat. Museli jsme obětovat vlastního syna, tebe, Harry. Museli jsme tě připravit o tvé dědictví i o tvou svobodu.

Tvoje matka mi říkala, že Severus není špatný člověk a já jí věřím. Lituji toho, jak jsem se k němu choval a jen doufám, že se k tobě bude chovat lépe než já k němu ve své mladické nerozvážnosti.

Zajistili jsme ti dostatek prostředků abys mohl studovat, než se staneš...otrokem Severuse Snapea. Ale jediným dědicem našeho majetku i tebe je on.

Harry, lituji toho co jsem musel udělat, ale bylo to nutné. Prosím přijmi svůj osud. Lilly měla i vizi bez tvé oběti a kouzelnický svět by čekala krutá válka ve které by přišlo o život mnoho lidí a nejen kouzelníků. Voldemort je krutý a mocný a ty ho zabiješ tím, že přijmeš to, co jsme byli nuceni udělat s čistým a ochotným srdcem.

Máme tě moc rádi, drahý chlapče. Přál bych si pro tebe mnohem lepší budoucnost, ale jsou případy, kdy je potřeba obětovat svůj život a život svých blízkých. Položili jsme pro tebe život, abychom tě ochránili, teď se musíš rozhodnout ty....

Nezapomeň, že tě milujeme. Navždy.

 Tvoji milující rodiče.

Lilly a James Potterovi

 

Z Harryho očí se hrnuly slzy. Plakal. Plakal nad osudem svých rodičů, ale přitom ho hřálo u srdce. Měli ho rádi a navždy mají. Udělali jen to, co si mysleli, že je nutné.

A on to udělá. Nedopustí, aby oběť jeho rodičů byla zbytečná. Snape je sice protivný, ale chápe ho...Chápe, co musí obětovat a ví co museli obětovat jeho rodiče. Ví, jak to pro ně muselo být těžké.

Podíval se na Snapea a viděl i v jeho očích pohnutí a snad i....slzy?

„Milovali tě, Harry.“ řekl tiše.

„Jo, teď už to vím. A pane? Já...udělám to, hned. Stanu se vaším otrokem. Chci abyste věděl, že už jsem byl rozhodnutý i před tím, ale ten dopis....“ řekl chraplavě.

Snape ho pozoroval a pak mu podával svůj dopis.

 „To nemusíte, pane. Je pro vás a nezdá se mi vhodné...“

„Čti. Psala to tvoje matka a já chci, abys to věděl.“ řekl klidně Snape.

Harry poslechl a otevřel dopis

 

Severusi,

přestože jsi byl po mnoho let mým přítelem, určitě nechápeš co nás přivedlo k rozhodnutí stanovit tě našim dědicem a pánem našeho syna.

Víš, že jsem mívala vize, řekla jsem ti také že jsem potomek Sibyly, ale ty jsi byl stejně skeptický jako já. V době, kdy jsme byly přátelé se moje předtuchy a předpovědi plnily velmi sporadicky a navíc jsem je odmítala. Bála jsem se jich.

Nyní toho lituji, možná mohlo být všechno jinak.....

V jedné svojí vizi jsem viděla pád Temného pána, bála jsem se o sebe, Jamese a hlavně o Harryho. Chtěla jsem utéct a nechat kouzelnický svět za zády. Nemohla jsem, nemohla bych žít bez magie stejně jako James.

 Navíc bych tady nechala svoje přátele napospas té zrůdě. Když jsem se smířila se svým osudem, začala se mi objevovat další vize. Viděla jsem hřbitov, Harryho a Voldemorta, jak povstal. To byla první vize a pak jsem viděla Harryho, s tebou, u tvých nohou a Voldemort se v záchvatu křečí zřítil k zemi.

S Jamesem jsme velmi důkladně sledovali tuto vizi v myslánce. To on poznal, že Harryho svazuje tvoje kouzlo, tvoje magie, že je tvůj otrok. Poznal tvůj znak – hada, polykajícího ocas.

Nevěřili jsme tomu dlouho, ale vize přicházela často – celkem se objevila třikrát celá a mnohokrát po částech.

Nemohli jsme to ignorovat a rozhodli jsme se jednat.

Harrymu jsme nechali v naší závěti pouze peníze na studium v Bradavicích, všechen ostatní movitý i nemovitý majetek patří tobě, stejně jako náš syn.

Nechápu, jak se to stane a proč, ale nechci se stavět proti osudu. Už ne.

Ano, náš syn bude otrok, ale zachrání mnoho životů, snad je to přijatelná cena a doufám, že jednou pochopí jak bolestivé bylo naše rozhodování a jak moc ho milujeme.

Vím, že bude ve tvých rukou a zcela ve tvé moci. Prosím, buď mu dobrým pánem. Snad oba dosáhnete štěstí a spokojenosti ve vašem společném životě.

Tvoje přítelkyně

Lilly Evansová – Potterová

 

Pod tím bylo jiným písmem napsáno:

 

Severusi

Dávám ti to nejdražší co mám, svého syna. Opatruj ho, prosím.

Lilly jsem neřekl, že ten vztah je i poněkud intimní, i když myslím, že to tuší. Znala dobře tvoje preference. Doufám, že i Harry je....podobný.

Lituji toho co se mezi námi stalo, víš dobře, že to není jen proto, že budeš pánem mého syna, ale byl jsem tenkrát mladý a hloupý.

Vím, co děláš pro naši stranu a proto je pro mě poněkud snadnější udělat tento krok.

James Potter

 

Harry plakal, slzy se řinuly z jeho očí, utřel si je rukávem a tiše vzlykal. Plakal nad osudem svých rodičů, teprve teď plně pochopil před čím stáli. Na jedné straně jeho svoboda a štěstí a na druhé straně mír a bezpečí kouzelnického světa.

Snape mu mlčky nabídl kapesník a nechal ho osamotě. Harry ještě chvíli vzlykal, byl Snapeovi vděčný, že tady mohl chvíli zůstat sám. Znovu si pročítal dopisy svých rodičů.

Na jeho tváři se objevil smutný úsměv, měli ho rádi, museli se rozhodovat a s těžkým srdcem udělali to, co považovali za správné a on přijme jejich odkaz. Bude otrokem Severuse Snapea, snad se mu tím rozhodnutím podaří odvrátit hrozbu Voldemortova návratu a kdo ví, třeba se Snapem....

 

Snape se tiše vrátil do místnosti a posadil se. Mlčel, oba přemýšleli nad tím, co se právě dověděli. Nakonec ticho přerušil Harry: „Pane? Kdy?“

Snape se na něj zamračeně podíval a povzdechl si: „Nevím. Za chvíli přijde Albus. Poslal jsem mu zprávu a jeho dopis. Ještě než přijde....Opravdu to chceš udělat? Víš, že nemusíš, aspoň ne tak brzy...“

„Profesore, musím to udělat. Je pravda, že bych nemusel hned. Ale těch pár dní to pro mě neudělá lehčí...A ředitel má pravdu. Voldemort může za tři měsíce získat spoustu spojenců a jeho síla by vzrostla. Jednou bych to udělat musel a....“

„Pottere! Tady nejde jen o Pána zla, hlavně jde o tebe. Jsi opravdu připravený být mým otrokem? Být mi zcela po vůli a splnit každý můj příkaz?“

Harry se na něj zaraženě díval. Vyznělo to jako by mu to chtěl rozmluvit, jako by z toho opravdu neměl radost. Jistě, nenávidí ho a bude s ním muset...

Tiše a trochu zklamaně řekl: „Pane, já vím, že mě nesnášíte a že se mnou nechcete být...“

„Pottere, není pravda, že tě nesnáším, tedy ne úplně. Za normálních okolností bych se s tebou asi .. nemiloval a nevybral bych si tě za svého partnera. Ale nenech se mýlit, jsi atraktivní, mladý a já....

Musíš být připravený na to, že se spolu budeme milovat. Prozatím jsi byl v mé společnosti nejistý a nepřátelský. Až budeš mým otrokem, budeš můj, budeš muset snášet moje dotyky, moji náladu a budeš se tomu muset přizpůsobit. Pokud ne, budeš potrestán a ani já to neovlivním.“ řekl vážně.

Mladík si ho překvapeně prohlížel, najednou viděl úplně jiného Severuse Snapea. Konečně v něm viděl muže, kterého znala jeho matka a kterému jeho rodiče důvěřovali natolik, že svěřili své dítě do jeho péče.

Nevěděl proč, najednou se mu zdálo, že je to správné. Poklekl a řekl: „Chci být vaším otrokem, pane Věřili vám moji rodiče a věřím vám i já.“ řekl pevně a vzhlédl na svého profesora, který stál nad ním a nevěřícně se na něho díval.

Harry najednou cítil jak had uvolnil sevření na jeho zápěstí a pomalu se plazí po jeho paži. Byl to podivný, velmi vzrušující pocit, Harrymu připadalo, že to trvá věčnost než se had dostal na jeho krk, kde se jemně omotal.

Snape zhluboka vydechl, tohle se mu snad zdá. Potter je opravdu jeho! Musí teď co nejdříve pronést přísahu a pak...

Harry stále klečel, když do místnosti vstoupil Brumbál. Překvapeně se podíval na klečícího mladíka a všiml si i hada, který se stříbřitě zaleskl na jeho krku.

„Harry? Severusi? Co se tady děje?“ zeptal se trochu zmateně.

„Potter se rozhodl stát se mým otrokem, pane řediteli. Nenapadlo ho nic lepšího, než mi to okamžitě sdělit. Had to zřejmě vzal jako závazek a částečnou přísahu, proto změnil stanoviště. Harry musí přísahat co nejdříve i před svědky a potom..“

„Ano, Severusi. Chápu. Vidím že Harryho osud je už zcela ve tvých rukou...Jen tě prosím, buď trpělivý a neubliž mu. Vím,že to nebude lehké ani pro jednoho z vás. Toto pouto vám snad umožní poznat se lépe a já doufám, že snad..snad budete šťastní.“ řekl tiše Brumbál a jeho jindy veselé oči byly najednou vlhké.

Snape Harrymu naznačil, aby vstal. Beze slova poslechl a postavil se po jeho boku.

Ředitel je chvíli pozoroval a pak už klidným hlasem řekl: „Harry, vážím si tvého rozhodnutí. Nebudeš to mít jednoduché. Přísahu ..přísahat budeš dnes večer, před celou školou. Připrav se na to, že někteří tví spolužáci tím nebudou nadšeni a další budou mít z tvého nového stavu škodolibou radost. Těch, kteří pochopí, jakou oběť jsi přinesl, bude velmi málo.

 Budeš otrok a jako takový budeš bydlet se svým pánem. Tvůj osud je v jeho rukách a já ho nemohu ovlivnit, tvoje budoucnost je jen na něm.“

Snape se posadil na pohovku a Harry se na něho tázavě podíval. Muž mu pokynul na místo vedle sebe a Harry se váhavě posadil, najednou si byl vědomý teplého těla vedle sebe.

„Severusi, vysvětli Harrymu, co se od něho očekává a ujisti se, že to pochopí. Já musím odejít. Řád už našel Voldemortovo sídlo a musím zajistit přesun členů do jeho blízkosti. Na přísahu se vrátím, ale hned po ní opět odejdu. Doufám, Harry, že tvoje oběť nebude zbytečná. Vy dva se po přísaze odeberete pravděpodobně zpátky sem, že? Nebudu vás rušit a pošlu vám jen zprávu o našem zásahu.“ řekl Brumbál a šel ke dveřím.

 Snape ho u dveří zastavil a na něco se ho zeptal. Harry nevěděl o co se jedná, uši měl napjaté, ale neslyšel ani slovo. Snape zřejmě nastavil tišící kouzlo, pomyslel si.

Mohl jen sledovat, jak ředitel kývá hlavou na souhlas a zřejmě potěšeně Snapea poklepal po rameni a už se znovu vesele usmíval. Mávl Harrymu na rozloučenou a dokonce na něho povzbudivě mrkl.

 

Snape se posadil znovu vedle něho, tentokrát mnohem blíže. Harrymu to bylo skoro nepříjemné, když zasahoval do jeho soukromé zóny.

Jaké mojí soukromé zóny? Jsem jeho, je to jeho zóna, pomyslel si trochu smutně.

Najednou ucítil ruku svého společníka na rameni. Nemohl si pomoci a trhl sebou. Chtěl se trochu odtáhnout, ale nebylo mu to dovoleno. Naopak, Snape si ho přitiskl pevně k sobě. Ztuhl a chtěl protestovat, ale had na jeho krku mu vyslal varovný výstřel bolesti.

Ruka na jeho rameni naštěstí pouze ležela a Harry se pomalu uvolňoval.

Snape tiše promluvil. „Zvykej si, Harry. Večer po tobě budu chtít mnohem víc. Existují sice lektvary, které by ti mohli pomoci, ale dnes večer nesmíš mít žádný. Budeš se mi muset zcela odevzdat.“

Harry jen přikývl. Snape mávl rukou a na stole se objevil pergamen. Bylo vidět, že je starý, byl celý zažloutlý a i inkoust byl vybledlý.

„Je to pergamen práv, přísah a věrnostních slibů Snapeova a Princeova rodu, jsem jediným dědicem obou. Od dnešního dne zde budou zapsány i práva Potterů a Lillyiných předků. V tomto pergamenu jsou zapsáni všichni naši předkové, můžu říct naši, protože jsou tam i tvoji předkové. Jak už víš všichni naši předkové byli v minulosti spojeni, ať už sňatkem, vazalskou přísahou nebo podobnými svazky.“

Snape Harrymu vysvětloval události v minulosti, které úzce spojovaly všechny rody. Nakonec mu ukázal svoji rodovou linii. K Harryho překvapení byl Snape potomek Salazara Zmijozela. Rodokmen byl velmi obsáhlý, ale Harry toužil vidět hlavně svůj rodokmen. Snape mu ho ukázal. Potterovi byli také velmi stará kouzelnická rodina, i když jejich kořeny nesahaly tak hluboko do minulosti jako Snapeovi. Evansové byli ovšem také kouzelníci, otec jeho matky byl kouzelník a jeho manželka byla napůl mudlovského původu. Harry se musel pousmát, tohle Petunie určitě nevěděla a ani vědět nechtěla, její rodiče ani sestra jí neřekly, že je moták.

Jedním z jeho předků byla opravdu Sibyla  a po ní i několik dalších, kteří měli podobný dar.

Nakonec ho Snape musel od rodokmenu odtrhnout, slíbil mu, že mu ho ještě ukáže.

Harry seděl v pohovce a ruka jeho pána na rameni už ho netížila. Naopak, jakoby ho ujišťovala, že mu bude oporou a že se nemusí obávat budoucnosti.

Snape vytáhl útlý svazek a podával ho Harrymu. Na zelené vazbě bylo vyryto stříbrným písmem:

Otroci – přísaha a hlavní zásady chování.

Harryho zamrazilo, skoro zapomněl na okolnosti, které ho sem přivedly. Váhavě otevřel svazek. Na první straně byla Přísaha. Harry ji četl pořád dokola. Snape mluvil pravdu, bude jeho, celý, beze zbytku se musí podřídit jeho vůli. Připadne mu všechen jeho majetek, hůlka i on.

Snape mu začal vysvětlovat co ho čeká v nejbližších okamžicích.

 

Harry se osprchoval a převlékl se do bílé košile přes kterou si oblékl svůj hábit. Už předtím mu skřítci donesli všechny jeho věci z Nebelvírské věže. Pevně sevřel svou hůlku a odhodlaně se podíval na Snapea. Přikývl. Byl připravený.

Byl to podivný pocit procházet tichým hradem se Snapem. Všichni studenti i učitelé už byli ve Velkém sále, kam je všechny svolal Brumbál.

Vstoupili dovnitř a celý sál pomalu utichal, když viděli kráčet Snapea k učitelskému stolu. Harry šel kousek za ním a následoval je jeho sbalený kufr.

„Co je? Oni ho vyhodili? Vidíte Snapea? Harry musel něco udělat, určitě ho vyloučí.“ ozývalo se z okolních lavic.

 Snape klidně došel k učitelskému stolu a pohlédl na ředitele. Ten se na něho podíval s jiskřičkami v očích a pokynul mu.

Harrymu se třásla kolena a ani mu nevadilo, že musí pokleknou. Klekl si před něho a vzhlédl, cítil pohled těch tmavých očí a roztřeseně začal:

„ Já Harry James Potter, chci být vaším otrokem, Severusi Snape. Dávám vám svůj majetek, svoji magii i tělo. Slibuji vám poslušnost a věrnost.“

„Dokaž  svá slova.“ řekl Snape.

Harry klečel a odříkával: „Dávám vám své oblečení.“ řekl a sundal si hábit a zůstal v bílé košili: „Dávám vám veškerý svůj majetek,.“ kufr doplul ke Snapeovi. „Dávám vám svou magii.“ Harrymu se trochu třásla ruka, když mu podával svou hůlku, ale pokračoval. „A dávám vám své tělo.“ dokončil tiše a svou hlavu položil na Snapeova chodidla.

Ten se na něho díval a jasným hlasem řekl: „Přijímám tě tedy za svého otroka. Jsem tvým pánem a ty jsi v mé moci. Jsem pánem tvého života i smrti. Mám právo rozhodovat o tvém osudu. Přijímáš toto pouto dobrovolně a s čistým srdcem?“

„Ano, přijímám, můj pane. Jsem váš a můj život je ve vašich rukou.“ dokončil tiše Harry a nastavil Snapeovi obě ruce, který je symbolicky spoutal jediným poklepnutím hůlkou.

 

Snape se otočil k Brumbálovi a klidně, jakoby pro něho bylo samozřejmé přijímat podobné sliby, se zeptal Brumbála.

„Pane řediteli? Náš rod si zakládá na vzdělání, jak jistě víte. Umožníte mému otroku vzdělání na této škole?“

„Jistě Severusi. Tvůj otrok může studovat v Bradavicích, naše škola poskytuje možnost vzdělání všem, kteří mají potřebný talent. Bohužel mu nemůžeme poskytnout ubytování, jak jistě víš.“

Snape pokrčil rameny a pokynul Harrymu, který pomalu vstal:

„Slyšel jsi, budeš studovat na zdejší škole, bydlet budeš se mnou. Ke svému studiu potřebuješ magii. Svěřuji ti tuto hůlku a ty budeš dělat čest mému jménu.“

Harry na něj udiveně koukal. To není možné, opravdu může dál studovat? Dokonce tady v Bradavicích?

Jeho tvář rozjasnil úsměv. „Jak si přeješ, můj pane.“ řekl hlasitě s úsměvem.

Snape šel k učitelskému stolu a posadil se, Harry se postavil za jeho židli. Poprvé se podíval na ostatní žáky v sále. Ve všech tvářích byl ohromený výraz. Zmijozelský stůl se vzpamatoval nejdříve a Harry si všiml, jak se na něho Malfoy podivně zašklebil.

Jeho pohled sklouzl na stůl jeho bývalé koleje. Sledoval, jak si jeho přátelé uvědomují a pomalu jim dochází co se stalo. Viděl, jak někteří studenti vysvětlují svým přátelům, čeho byli právě svědky.

Harry Potter už nebyl jejich spolužákem, nebyl už příslušníkem jejich koleje. Byl otrok. Nepatřil k nim.

Hermiona mu pohledem naznačovala, že se zbláznil a nevěřícně kroutila hlavou. Ron se na něho díval stále ohromeně, ale jeho výraz se pomalu měnil v znechucení. Pouze Nevil se na Harryho přátelsky usmál.

Harry v duchu přemýšlel, jak to bude s jídlem. Bude muset být pořád se Snapem? Vysvětlil mu už předtím, že nebude v žádné koleji, tím, že stal otrokem, nebyl už kouzelník - byl pouhou věcí.

Snape se naklonil k profesorce Mc Gonagallové a na něco se jí ptal. Ta rázně zavrtěla hlavou a rychle si začala povídat s profesorkou Prýtovou.

Snape rychle dojedl a vstal, Harry mu odsunul židli a šel poslušně za ním. K jeho zděšení mířili přímo ke stolu Zmijozelu.

Zastavili se přímo u jejich stolu, všichni jako na povel začali vstávat a obklopili ředitele své koleje. Ten jim klidným hlasem oznámil, že se za deset minut všichni musí dostavit do své společenské místnosti.

Harry se zklamaně díval na příslušníky své bývalé koleje, většina z jeho bývalých přátel uhýbala pohledem.

Harry pochopil. Je otrok a většina z nich to odsuzuje a nechce s ním mít nic společného.

Sklopil hlavu a smutně šel za svým pánem. Nedíval se na cestu a tak nebylo divu, že za chvíli do něho narazil.

Snape jen zasyčel, ale nevypadal nepřátelsky. Harry se podíval kolem sebe a zjistil, že stojí před učebnou lektvarů. Vstoupili dovnitř a Snape se posadil na své obvyklé místo za katedrou a Harry zůstal rozpačitě stát před ním.

„Harry, jak jsi už určitě pochopil, budeš dál studovat tady, v Bradavicích. Viděl jsi reakci tvých spolužáků a přátel. Nepatříš k nim a dokonce i Minerva odmítá připustit, abys byl nadále v její koleji. Nezbývá mi nic jiného než tě umístit do Zmijozelu. Vím, že tím nejsi nadšený, ale budeš chodit s nimi na všechny hodiny a bydlet budeš se mnou. Ve skutečnosti však nepatříš do žádné koleje, ale moji studenti tě přijmou, budou muset.“

Harry se na něj vyděšeně díval. „To je nesmysl, jsou to Zmijozelové. Nikdy mě nepřijmou. Viděl jsem Malfoye, měl z toho radost a...“

„Harry, jsi můj otrok, můj majetek. Přijmou tě a budou tě chránit. Většina Zmijozelů pochází ze starých kouzelnických rodů a mnozí jejich předci měli otroky. Vědí, že jsi s tím musel souhlasit a vědí, co to pro tebe znamená. Kouzelnický otrok, je něco jiného, než ten v mudlovském světě. Tím, že jsi se stal mým, jsi mi vyjádřil důvěru. Navíc vědí, že vždy chráním to, co je moje. Draco je arogantní a škodolibý, ale věř mi, že se k tobě bude chovat s respektem a nic si nedovolí. Půjdeme za nimi a sám uvidíš.“

Harry se na Snapea překvapeně zadíval. Smířil se s tím, že je Snapeův.... majetek, ale nehledal za tím něco víc. Rozhodně si musí prostudovat tu knihu, co dostal.

„Pane? Já … je to pro mě těžké. Co moji přátelé? Budu se s nimi moci vídat? Víte, teď když...“

„Pottere, jsi student této školy a můžeš se přátelit s kýmkoliv, kdo o to bude stát. Vím, jak tě ranilo chování tvých spolužáků a chci ti jen říct, že možná nepochopí co a proč jsi to udělal.“

Snape na něj ještě chvíli zamračeně díval a přešel ke dveřím. Držel je otevřené a Harry šel pomalu k němu. Vyšli na chodbu a Snape kráčel rychlými kroky ke Zmijozelské koleji, Harry ho pomalu následoval. Snape na něho čekal před otevřenými dveřmi.

Vešli a přivítalo je hrobové ticho. Společenská místnost byla plná studentů, kteří se zvědavě dívali jejich směrem. Z pohodlného křesla se zvedl Draco Malfoy a přistoupil k řediteli své koleje.

„Dobrý večer, pane,“ řekl tiše a jeho oči padly na Harryho, který si ho nedůvěřivě prohlížel.

„Dobrý večer, Draco i vy všichni. Přivedl jsem svého otroka, všichni ho znáte. Bude s vámi chodit na vyučování a bude i u vašeho stolu. Očekávám od vás, že ho přijmete a budete se k němu chovat, jako by byl jedním z vás.“

Draco se přemýšlivě podíval na Snapea. „Pane, počítali jsme s tím, když jsme viděli reakci Potterových spolužáků i ředitelky jeho koleje. Potter s námi bude v bezpečí,“ řekl klidně a podíval se na Harryho.

V jeho pohledu kupodivu nebyla nenávist ani odsouzení, jen zvědavost. „Bude s námi i přes noc?“ Zeptal se Draco a v tónu jeho hlasu, Harry poprvé zaslechl známku veselí.

„Ne, pane Malfoy. Bude s vámi pouze na hodinách a ve svém volném čase, pokud to uzná za vhodné. Má určitou volnost během dne, ale večery a noc bude trávit se mnou.“

Harry zčervenal a jen kradmo se podíval na studenty v místnosti. K jeho překvapení se mu nikdo nepoškleboval, nikdo neudělal žádnou nemístnou poznámku. Studenti už sice nebyli úplně potichu, ale Harry neslyšel jedinou urážku.

Jistě, pomyslel si. Je tady Snape a v jeho přítomnosti si nic nedovolí.

Snape se ještě podíval přísně na své studenty a odcházel, Harry šel rychle za ním, ale všiml si, že je následuje i Malfoy.

Snape to věděl taky, protože počkal přede dveřmi a počkal až se za nimi zavřou.

„Draco? Není ti něco jasné?“

„Ne, pane. Je mi to jasné. Jen jsem ti chtěl popřát, získal jsi nového otroka, Severusi. Můžu s ním mluvit?“

Snape se na něj unaveně podíval a ironicky se zeptal. „Řekl jsem, že bude ve vaší koleji. Jistěže s ním můžeš mluvit, nebo myslíš, že bude celou dobu mlčet?“

„Ne, určitě ne,“ omlouval se rychle Malfoy. „Je to jen zdvořilost. Můj dědeček měl otroka a říkal mi.. a já.. prostě...“

„V pořádku, Draco. Harry může mluvit s kým chce a kdy chce. Jak jsem vám říkal už před tím: má volnost pohybu i rozhodování. Ostatně, jistě sis všiml, že má náhrdelník a proto ne..“

„Já jsem tady, nemluvte o mně jako o nějaké zatracené věci..“ řekl rozzlobeně Harry, ale zarazil se, když si uvědomil, že z pohledu obou kouzelníků je opravdu jen věc.

Oba muži se na něj překvapeně podívali, když promluvil. Draco rozpačitě řekl. „Omlouvám se. Nechal jsem se unést, nedokáži si sice představit, co cítíš... Jen tě chci ujistit, že všichni v mé koleji ti vyjdou vstříc, budeš jako jeden z nás. Neslibuji ti, že budu tvým přítelem, ale Severus je můj kmotr a já tě přijímám, jako jeho společníka.“

Harry překvapením otevřel ústa. Tohle rozhodně nečekal, Malfoy projevil větší pochopení než jeho přátelé.

Rozpačitě zamumlal: „Díky Malf... Draco.“

„Draco, jestli je to vše, půjdeme. Byl bych rád, kdybys mohl přijít zítra na snídani. Harry jistě uvítá tvoji společnost a budeme moci důkladně probrat jeho situaci.“

„Jistě Severusi, přijdu rád. Ehm, jen..vím, co ...dnes v noci...nebudu rušit?“

Snape se na něj zamračeně koukal a povzdechl si. „Draco, znáš mě. Kdybych si myslel, že budeš rušit, nezval bych tě.“

„Jo, asi máš pravdu. Dobrou noc a zítra se uvidíme.“

Harry se díval, jak Malfoy prolézá otvorem a mizí ve společenská místnosti. Dveře se tiše zavřely a oba muži se vydali dlouhou chodbou dál do hlubin hradu.

Snape se zastavil před portrétem starého kouzelníka, který pozorně studoval rukopis se sklenkou vína v ruce.

Snape tiše pronesl: „In vino veritas,“ a starý kouzelník zvedl hlavu.

„Dobrý večer, Severusi.  Kdo je tvůj mladý společník?“

„Dobrý večer Abraxusi, Harry Potter je to můj nový otrok, bude bydlet se mnou.“

Starý kouzelník na obraze údivem otevřel ústa a nakonec se mu podařilo vyslovit. „Tvůj otrok je Harry Potter? Severusi, víš, že tě mám rád a jenom doufám, že jsi nevyvedl nic špatného.“

Snape se zamračeně díval na portrét, ale stařec si jeho výrazu nevšímal a poměrně rychle se vzpamatoval z té šokující noviny. „Harry, velmi mě těší. Už dlouho jsem se s tebou chtěl seznámit, ale nikdy nechodím nahoru mezi ty hlučné a užvaněné obrazy. Tady je klid a nikdo mě neruší ve studiu. Ovšem tohle je opravdu vzrušující a pro Severuse jistě příjemná změna. Měl jsem o něj už strach, je ještě mladý a je pořád zamračený a sám. Už dlouho mu říkám, že potřebuje někoho mladého, někoho, kdo by ho rozveselil a potěšil a myslím, že ty budeš ten pravý. Starej se o něj a nevšímej si jeho mrzutého chování, není tak zlý, jak se předvádí před světem a..“

„Abraxusi, to stačí. Mohl bys, prosím, otevřít ty zatracené dveře?“ Zeptal se Snape chladným hlasem.

„Ale jistě, Severusi,“ řekl klidně portrét a pomalu se odsunul stranou, ovšem ještě za Harrym zavolal. „Brzy si promluvíme, Harry.“

Harry se zmohl jen na přikývnutí a vstoupil do temné chodby, ve které se začala rozsvěcovat světla a Harry se udiveně rozhlížel kolem. Těsně za vchodem byla malá předsíňka ve které právě stál a hned za ní byl pokoj. Harry čekal přítmí a vlhko, ale pokoj byl nádherně osvětlený a teplý. Harry vstoupil do pokoje a přistoupil k oknu, které zabíralo skoro celou stěnu a byl z něho nádherný výhled na jezero a kopce za ním. Trhl sebou, když za sebou uslyšel Snapeův hlas. „Působivé, že? Moje pokoje jsou nad hladinou jezera a když je otevřené okno, slyším vlny.“

„Ano, pane. Je to nádherné, opravdu.“ Harry se stále díval z okna, ale okouzlení bylo pryč. Cítil za sebou pevné tělo svého pána a cítil se v pasti. Najednou na svém rameni ucítil teplou ruku, strnul.

„Harry, víš, co se dnes musí stát?“

Harry přikývl a otočil se, musel zvednout oči, aby viděl druhému muži do obličeje.  Podíval se do tmavých očí a polkl. Jsi, tedy byl jsi Nebelvír Harry, seber odvahu a jdi do toho. Musíš.

„Vím, že tohle není budoucnost jakou jsi chtěl, ale jediné co ti můžu slíbit je, že ti neublížím,“ řekl mu tiše a Harry se zachvěl.

Může mu věřit? Musí, nemá na vybranou.

„Jo, máte pravdu. Tohle jsem si rozhodně nepředstavoval. Co bude dál?“

„Budeš se mnou, máš před sebou tři roky studia, do té doby zůstaneme tady. A pak..., můžeš se rozhodnout, co budeš dělat dál.“

„Vy mi to dovolíte? Myslím to, co budu chtít dělat?“ zeptal se překvapeně Harry.

„Jistě. Tedy v rámci určitých možností. Cos myslel, že budeš dělat?“

„No, já nevím, leštit kotlíky, zašívat ponožky, opravdu nevím..“

„Pottere, kotlíky si v případě potřeby můžu vyčistit sám a zašívat ponožky,.. Nikdy jsem o tom neslyšel... Ale předpokládám, že na tebe má vliv tvoje mudlovská výchova, ale slyšel jsi Draca i Abraxuse. Kouzelnický otrok je společník svého pána, má ho bavit a starat se o jeho potřeby, ale nezahrnuje to úklid a péči o oblečení. Na to jsou skřítci.“

Snape ho pomalu strkal k pohodlné pohovce a Harry ho nechal. Opravdu si myslel, že bude dělat všechny ty věci, myslel, že to bude jako u Dursleyů – bude vařit, uklízet, starat se o dům a zahradu. Ovšem vypadá to, že se spletl, nic z toho Snape asi nechce.

„Harry četl jsi tu knihu, kterou jsem ti dal?“ Zeptal se Snape a promnul si oči.

Harry zaváhal, ale tiše přiznal: „Ne, tedy četl jsem tu přísahu, chtěl jsem se ujistit, že ji chápu a ke zbytku jsem se nedostal.“

„Pottere..“ Snapeův hlas zněl unaveně a Harry proti své vůli pocítil zklamání, že mu nevyhověl. Ucítil tlak náhrdelníku, který vysílal do jeho těla paprsky palčivé bolesti. Zalapal po dechu a kajícně řekl: „Napravím to, přečtu si to.“ Bolest pomalu slábla a Harry zavřel oči úlevou. Snape mu podával knihu a Harry si ji poslušně vzal.

„Přečti si první kapitolu, je důležitá a zbytek budeš moci prostudovat zítra. Určitě máš hlad, objednám ti něco k večeři a potom si promluvíme.“ řekl Snape klidně a dělal, že si nevšiml Harryho trestu.

 

Před mladíkem se objevila večeře, bezmyšlenkovitě se posadil a jedl, přitom pozorně četl v knize.

Bylo to opravdu divné, vždycky si myslel, že otroci musí tvrdě pracovat, ale tohle bylo jiné. Jeho hlavním úkolem bylo starat se o blaho svého pána. O tělesného blaho svého pána.

Dočetl celou kapitolu a přemýšlel o tom, co se dověděl. Slyšel, jak Snape vstoupil a podíval se na něj. A zarazil se nad jeho zjevem.

Severus Snape přišel jen v košili a kalhotách a Harry zalapal po dechu, když viděl jeho tělo v těsných kalhotách.

„Hotovo, Pottere?“ Zeptal se ironicky Snape a Harry jen chabě kývl na souhlas.

„Dobře, tvůj první úkol je koupel.“

Harry málem otevřel ústa  a zmohl se jen na : „Mám se vykoupat?“

„Později, Pottere. Tvůj první úkol je připravit mi koupel a postarat se o mě.“

Harry zčervenal a pomalu se zvedl a následoval Snapea do koupelny. Překvapeně se zastavil na prahu, tohle bylo jiné než jejich obyčejné sprchy, připomínalo mu to prefektskou koupelnu, kterou navštívil před druhým úkolem. Byla ve světle zelené barvě a vévodila jí velká, rohová vana do které vedly tři schůdky.

Snape mu netrpělivě pokynul a mladík se přiblížil k vaně, váhavě otočil kohoutek, který mu ukazoval a vana se začala rychle napouštět. Harry pozoroval tryskající vodu a Snapea si nevšímal. Prudce sebou trhl, když uslyšel jeho hlas. „Tamhle v té lahvičce je pěna, přidáš ji trochu do vody.“ Harry poslechl a místnost provoněla jemná vůně jasmínu.

Harry se podíval na svého učitele a zalapal po dechu. Snape byl nahý, chtěl odvrátit pohled, ale byl jako hypnotizovaný tím svalnatým, bledým tělem.

Snape si ho nevšímal a klidně vstoupil do vany, Harry stál vedle ní a pořád si ho překvapeně prohlížel. Najednou ucítil na svých botách vodu. Zatraceně, vana přetékala. Rychle otočil kohoutkem a zastavil ji.

Snape klidně seděl a měl zavřené oči, Harry si ho prohlížel a nevěděl jestli má zůstat nebo odejít.

„Pottere, máš mě vykoupat. Umyješ mi vlasy, tady je šampon a  tamhle mýdlo a houba. Můžeš začít, nemáme na to celou noc.“

Harry beze slova poslechl. Nabral do dlaně šampon a jemně ho začal vtírat do Snapeových vlasů a napěnil ho. Na straně vany uviděl malý džbánek s čistou vodou a tak ho použil a opláchl  vlasy. Potom vzal do ruky houbičku a nanesl na ni mýdlo a jemně začal Snapeovi umývat ramena a paže, pak přešel na svalnatou hruď, najednou se Snape postavil a Harry zalapal po dechu, když viděl jeho napůl ztopořený penis. Rozhodl si toho nevšímat a namydlil Snapeovi nohy a potom rozpačitě odložil houbičku.

„Na něco jsi zapomněl Pottere,“ řekl významně Snape a podíval se dolů.

Harry zrudl, ale poslušně vzal houbičku a začal Snapea mydlit i tam, cítil, jak pod jeho dotykem tvrdne a Harry cítil, že podobně reaguje i jeho tělo.

Rozpačitě dokončil svůj úkol a podíval se Snapeovi do očí. K jeho údivu se na něj Snape usmál a tiše řekl: „Výborně, Harry. Ale vidíš, že mám stále problém s určitou částí svého těla, určitě mi s tím rád pomůžeš?“

Harry upřel svoje zelené oči na “Problém,“ nevěděl sice, co přesně má dělat a tak váhavě natáhl ruku, ale zastavil ho tichý hlas jeho pána: „Ústa a jazyk, Pottere.“

Harry zčervenal, nechtěl vzít tu věc do pusy, ale ucítil jemný stisk náhrdelníku. Poslech a přiblížil svoje ústa ke vzrušenému mužství. Snape měl velký penis, dlouhý a tlustý, určitě byl větší než ten jeho. Harryho ústa byla na něm a jemně se ho dotýkal, jazykem ho jemně olízl a cítil, jak muž nad ním ztuhl. Harryho to povzbudilo a olízl celou jeho délku, stále ještě nenašel odvahu vzít ho do pusy a pořád ho jen olizoval a dráždil jazykem. Najednou na své hlavě ucítil mužovu ruku, která ho tlačila k penisu. Neochotně podlehl nátlaku a otevřel ústa a dal si vrchol penisu mezi rty.

Začal ho jemně sát, ale Snape se dobýval dál. Harrymu vhrkly slzy do očí a nemohl popadnout dech. Cítil, jak penis vězí hluboko v jeho krku a slyšel tichý hlas.

„Uvolni se Harry, dýchej nosem, používej svůj jazyk a pevně mě svírej rty.“

Harry poslechl a po chvíli si zvykl, přizpůsobil se tempu, kterým Snape přirážel do jeho úst. Dokonce se mu začínal líbit ten zvláštní pocit, nikdy předtím nic podobného nezažil, připadalo mu, jako by v tom kusu pevného masa cítil všechnu mužovu sílu, cítil jak krev proudí silnými žilami a když nad sebou uslyšel tlumené zasténání, usmál se. Snape zrychlil tempo a tvrdě do něj přirážel, Harryho bolel celý krk i ústa z nezvyklého vpádu. Najednou cítil jak mužovo tělo ztuhlo, věděl co přijde, chtěl se odtáhnout, ale zabránila mu v tom ruka na jeho hlavě. Najednou cítil, jak jeho ústa zaplavuje teplé, slané sperma. Polykal všechno co do něj Snape vstříkl, musel, jinak by se udusil.

Jeho pán mu stále držel hlavu a jemně se pohyboval v jeho ústech, ale Harry cítil, jak jeho erekce slábne. Konečně se vytáhl a Harry se mohl nadechnout. V ústech stále cítil chuť jeho semene a pomyslel si, že to nebylo tak špatné. Olízl si nateklé rty a ucítil slanou příchuť, usmál se.

„Výborně, Pottere. Opravdu jsem nečekal, že budeš mít takový talent. teď se můžeš vykoupat, použiješ vodu po mně a přijdeš za mnou do ložnice. Tamty dveře,“ řekl a nechal si ještě pomoci do černého županu, než odešel.

Harry osaměl, pomalu se vysvlékl a ponořil se do teplé, voňavé vody. Přemýšlel o tom, co se právě stalo. Právě měl za sebou první zkušennost s orálním sexem a musel si přiznat, že se mu to líbilo. Věděl, že ho Snape zmanipuloval a přinutil ho to udělat, ale nevadilo mu to. Dokonce cítil vděk, že o tom neměl čas přemýšlet a byl postavený před hotovou věc. Vědě,l co ho teď čeká, ale jeho obavy byly pryč, Snape mu nechce ublížit.

Vylezl z vany a rychle se osušil, chtěl se obléci, ale jeho oblečení zmizelo. Na jeho místě ležel jen zelený župan. Harry si ho oblékl a váhavě vykročil k ložnici.

Snape ležel na břiše na posteli a byl úplně nahý, vedle, na nočním stolku ležela otevřená dóza.

„Masáž, Pottere,“ řekl Snape, když si všiml, že mladík stojí váhavě na prahu místnosti.

Harry vstoupil a rozhlédl se. Ložnice nebyla moc velká a většinu místa zabírala ohromná, starožitná postel, vedle které stál noční stolek. U okna stála židle a malý stolek s lampou.

Harry přistoupil k posteli a nabral z krabičky trochu krému, nanesl ho na bledou kůži na zádech. Jemně se ho snažil rozetřít, ale zároveň se bál dotknout holé kůže. Snapeova záda byla široká a pod teplou  kůží se rýsovaly svaly.

„Můžeš trochu přitlačit, Pottere, nejsem porcelánová panenka, nemusíš se bát, nerozpadnu se.“

Harry se pousmál, rozhodně si nemyslel, že by Snape vypadal jako panenka. Přitlačil  a začal jemně masírovat svaly na zádech a ramenou. Snape se pod jeho dotyky uvolnil a vypadalo to, že je spokojený.

Najednou se otočil na záda a Harry zůstal překvapeně koukat do jeho tmavých očí.

„Děláš to dobře, můžeš pokračovat,“ zaznělo tiše a Harry poslechl. Pomalými krouživými doteky masíroval ramena a prsa, jeho oči sklouzly do dolní části. Přestal masírovat a díval se. Snape byl zase vzrušený, jeho penis se tyčil nad tmavými chloupky a Harrymu připadal ještě větší než předtím.

Snape ho prudce přitáhl k sobě a zmocnil se jeho úst v tvrdém majetnickém polibku, jeho jazyk se dobýval dovnitř a Harry podlehl jeho naléhání a otevřel ústa. Celým tělem se mu rozlilo teplo vzrušení a myslel, že snad nemůže ani dýchat.

Snape se na něj převalil a jeho pevné tělo leželo nad Harrym, který polekaně hleděl do jeho očí. Cítil, že je vzrušený a jeho penis se dotýká druhého, zasténal.

„Ano, Harry. Je to příjemné, že? Jsi můj otrok, ale to neznamená, že nesmíš cítit tělesnou rozkoš. Ukážu ti, že naše spojení může být příjemné a vzrušující pro oba. Uvolni se, já tě povedu a uvidíš, že to bude vzrušující a uspokojivé i pro tebe.“

Harry se nezmohl ani na přikývnutí, najednou cítil na svém těle Snapeovi ruce, hladily ho, laskaly, dráždily. Zasténal a vypjal tělo proti druhému muži. Uslyšel smích a tichý hlas mu šeptal: „Netrpělivý a zbrklý jako vždy, že Pottere? Trpělivost, tohle se nesmí uspěchat.“

Harry znovu zasténal. Copak ho může vzrušit pouhý hlas a dotek? Najednou toužil po polibcích a po doteku a zjistil, že chce víc, mnohem víc.

„Pane, prosím.“

„Prosíš, o co Harry?“

„Chci být váš, úplně. Vemte si mě, moje tělo, moji duši.“

„“Dobře, Harry. Budeš můj, za chvíli. Uvolni se, musím tě připravit, možná to bude trochu nepříjemné, ale přejde to a nakonec se ti to bude líbit.“

„Jo, dobře. Jen prosím přestaňte mluvit a začněte něco dělat.“

Snape se zasmál a posměvačně řekl: „Jsi trochu moc panovačný na otroka, Harry. Chtělo by to víc pokory. Musím tě potrestat a proto se neuděláš do té doby, než ti řeknu, že smíš, jasné?“

„Pro Merlina, je mi to jasné pane, prosím..“

Snape s tichým smíchem sáhl na noční stolek a nabral si na prsty krém. Harry měl nohy doširoka roztažené a bylo zcela jasné co chce. Snapeův prst se zastavil u svraštělého otvoru a jemně ho přejel. Harry se zachvěl a chtěl mu vyjít vstříc, ale pevná ruka ho zastavila.

 „Pomalu, Harry, připravím tě, za chvilku se dočkáš.“

Prst se pomalu dobýval dovnitř, trochu to bolelo a Harryho vzrušení trochu opadlo, prst už byl uvnitř a Snape s ním trochu hýbal, vytáhl ho a přidal druhý prst a začal Harryho roztahovat.

Ten pocit byl divný a trochu bolestivý, Harry se chtěl zbavit těch prstů, ale nejednou se Snapeův prst dotkl něčeho vevnitř a Harry hlasitě zasténal.

Vzrušení bylo zpátky a nepříjemné pocity buď zmizely, nebo je mladík nevnímal. Vycházel vstříc prstům ve svém nitru, ale najednou byli pryč a Snape se tyčil nad ním. Harry otevřel oči a viděl, jak si Snape roztírá krém po svém penisu. Ten pohled byl tak vzrušující, že mladík zasténal. Snapeův penis do něho pomalu pronikal, zpočátku to bylo bolestivé a trochu nepříjemné, ale Harry si rychle vzpomněl na předchozí příjemné pocity.

Chtěl to trochu urychlit a snažil se sám přirazit, ale Snape ho pevně držel jednou rukou a nedovolil mu žádný pohyb.

 Nejednou znehybněl a Harry si uvědomil, že je v něm celou délkou, u svého zadku cítil Snapeovi koule a Snape se začal pomalu pohybovat, spíš se jenom kolébal a dával Harrymu možnost, aby si zvykl na podivný pocit naplnění.

 Po chvíli začal pomalu přirážet, skoro se vysunul z mladíkova těla a znovu se do něj ponořil ještě pomaleji.

Harry zasténal, toužil po vyvrcholení, ale vypadalo to, že Snape nikam nespěchá, jeho tempo bylo stále stejné a Harrymu se zdálo, že snad ještě zpomalil.

Jeho penis byl tvrdý, cukalo v něm a každý pomalý pohyb jeho pána do něj vysílal další paprsky vzrušení.

„Pane, prosím, potřebuji...víc...tvrději..rychleji, prosím.“

Harry jakoby v mlze viděl Snapeův úsměv , ale hlavní bylo, že tentokrát Snape vyslyšel jeho prosby a začal prudce přirážet.

Mladíkovo tělo se chvělo potlačovanou rozkoší, kdyby mohl, už dávno by se udělal, ale dostal rozkaz a nemohl přijít bez svolení. Cítil jak se Snapeovo tělo zachvělo a do jeho útrob začalo proudit teplé sperma.

Snape se na něj svalil a Harry zasténal, jeho penis protestoval proti takovému tlaku, Snape sáhl mezi jejich stále spojená těla a jemně ho pohladil. „Můžeš, Harry,“ stačila opravdu jen ta dvě slova a Snapeův letmý dotek a Harry se s výkřikem udělal.

Svět se změnil v barvy a Harry se do nich propadal.

Po chvíli neochotně otevřel oči, jejich těla byla stále spojená a Snape ho jemně líbal.

„Líbilo?“ zeptal se.

Harry zahanbeně přikývl, cítil jak z něho pomalu klouže Snapeův penis a sním stéká i jeho sperma.

„Bylo to skvělý, opravdu.“ řekl tiše se špatně skrývaným smutkem, tentokrát to Snape musel udělat, ale Harry si nemyslel, že by bylo nějaké příště, určitě ho pořád ještě nemá rád a nebude s ním chtít tohle dělat.

„Ano, bylo to skvělý a vždycky bude,“ řekl Snape sebejistě.

„Bude?“ Zeptal se Harry.

„Jistě, Pottere, jsi můj otrok a já toho hodlám využít.“

„Já, myslel jsem, že mě nenávidíte. Nevěděl jsem, že mě budete chtít i po...“

„Pottere, přestaň blábolit. Jsi můj, navždy. Ovšem pokud se ti to nelíbilo a nechceš..“

„Ne, pane. Opravdu. Líbilo se mi to. Chci být váš, jen..“

„Jsi můj, navždy. Nikdy se to nezmění, jen smrt může přerušit to pouto.“

Harry se najednou cítil šťastný, Snape ho chce, chce se s ním milovat, chce ho u sebe. Je otrok, ale na tom nezáleží, konečně je tady někdo, kdo se o něj postará a o koho se může starat on.

Najednou se v pokoji objevil stříbrný obrys lišky, která jim řekla ředitelovým veselým hlasem: „Vyšlo to, chlapci moji. Voldemort je mrtvý. Jeho následovníky jsme zajali, čekají na svůj soud. Uvidíme se zítra u oběda, odpočívejte a užívejte si. Je po všem a snad konečně bude mír.“

Harry se pousmál, ano, pro Brumbála tím všechno skončilo, ale pro něj a pro Snapea to teprve začíná.