Tvůj svět je můj

Malá jednorázovka, stýská se mi a tak poslouchám české pisničky a tahle nádherná se dotkla i mého srdce. Určitě ji všichni znáte a tak si můžete zabroukat spolu s Harry Potterem ...

Potichu otevřel dveře, rozhodně nechtěl rušit nemocné a raněné.

Pohlédl na řadu bílých lůžek, mnoho z nich bylo obsazeno a bude obsazeno ještě dlouhou dobu.

Zvítězili, to ano. ..

Ale ani toto vítězství se neobešlo bez obětí na životech a na zdraví.

Harry pomalu procházel úzkou uličkou, ani nevěděl proč jeho kroky mířili zase k němu.

Byl tady každý den a každý den seděl dlouhou dobu u jeho postele.

Stejně jako dřív potichu otevřel dveře a posadil se na židli u jeho lůžka a stejně jako dřív se mu vybavil neodbytný text jedné mudlovské písně

Tvůj svět je můj

Možná nechápeš no tak to má být

Můj svět je tvůj

Jen tak máme vůli žít..

Když hledali viteály velmi často večer poslouchali rádio a tuhle písničku tam několikrát hráli. Měla nevtíravou, lehkou melodii a Harry přinutil Hermionu, aby mu přeložila slova.

Netušil, proč se mu tak zalíbila.

Netušil to do té chvíle, než do jeho života znovu vstoupil Severus Snape.

Když ho viděl v chatrči a myslel si, že umírá.. Znovu v duchu uslyšel tu melodii a věděl, že nesmí umřít, že mu musí pomoci.

Dal mu bezoár a s Hermioninou pomocí ho přenesl do vedlejšího pokoje a položil na širokou, starou postel. Obvázali mu ránu a dali na něho kouzlo na zpomalení životních funkcí a Snape přežil.

Přežil a teď je tady, stále v bezvědomí, ale bude žít.

Tvůj svět je můj...

„Ach ano, Snape naše světy se propojili tak jako naše osudy..“ zašeptal Harry a v duchu slyšel pokračování:

Možná nechápeš no tak to má být

„Já to nechápu, ale ty.. Ty možná ano a proto jsi to dělal. Byl jsi pro to ochoten obětovat svůj život..“

Mám v tobě víc

než si můžu přát do deštivých dnů

máš ve mně víc

No tak vem si pár těch snů

„Byl jsi můj ochránce. V deštivých dnech i v těch dobrých. Jen já jsem to nechtěl chápat. Dokonce i své vzpomínky, své sny jsi mi dal..“

Harry cítil, jak mu vlhnou oči, jeho tichý hlas se chvěl dojetím.

V dlaních sevřel štíhlou, bledou ruku s dlouhými prsty.

Za stínem světlo najdeš

vždyť všechno má svůj čas

a překvapí tě právě když už nečekáš

že může být i v nás

„Všichni jsme si mysleli, že jsi temný, zlý, že stojíš na opačné straně. Obklopoval jsi se neproniknutelnou hradbou sarkasmu a nenávisti. A pak jsem uviděl to světlo, to dobro v tobě a můžu jen doufat, že včas. Nikdo to nečekal a překvapil jsi nás všechny. Jen Brumbál ti viděl do srdce. Měl jsem ho poslouchat.“

Můj svět je tvůj

je to vzájemné

jak moře a břeh

tvůj svět je můj

někdy stačí dát jen dech.

„Můj svět je tvůj... Chci být součástí tvého světa. Každé moře má svůj břeh a já chci být ten tvůj. Tvůj přístav.. Dal jsem ti sebe, svůj dech.

Prober se prosím. Žij! Žij a přijmi mě do svého života.“

Mladík držel ruku a po jeho tváři stékaly slzy. Prsty druhé ruky laskaly černé vlasy a Harry se váhavě sklonil k tenkým rtům a vtiskl na ně lehký polibek.

Ucukl leknutím, když se muž pohnul.

Silná ruka sevřela pevně jeho prsty.

„Pottere! Vy idiote! Máte zabít Temného pána a ne vysedávat u mé postele,“ zazněl chraplavý hlas.

Harry s sebou trhl leknutím, ale na jeho tváři se vzápětí objevil úsměv Mony Lisy.

..Všechno má svůj čas

a překvapí tě právě když už nečekáš...